První dopis Dárečkovi
Tohle je první dopis našemu ještě nenarozenému miminku. Je to vůbec můj první deníček, trošku delší, ale chtěla jsem našemu Dárečkovi napsat, jak to všechno začalo. Díky za trpělivost při čtení.
Můj milý Dárečku nebo možná moje milá Dárečko, už je to přesně osm týdnů, co jsem se dozvěděla, že tě čekám, a tak jsem se rozhodla napsat ti první dopis. Je mi jasné, že ještě dlouho nebudeš umět číst, ale jednou tě možná potěší.
Jak to všechno začalo? S tvým tatínkem jsem se poznala před deseti lety, v roce 2002 po mém návratu z Indie. Nebyla to tak úplně láska na první pohled, trochu nám to trvalo, než jsme zjistili, že si chceme být blíž. Dodnes se tak trochu hádáme, kdo koho „sbalil“. Ale to si jednou, no možná i víckrát, určitě poslechneš
Já jsem tenkrát bydlela a chodila na gymnázium v Ostravě a tatínek bydlel v Třinci a chodil na vysokou ve Zlíně. Takže jsme se tak moc často neviděli.
Ještě že už byly ty mobily! Pořád mám ještě deníček, jak jsem si jeho krásné zprávy zapisovala, protože můj telefon měl malou kapacitu. Když tatínek dostudoval, začal pracovat v Ostravě, kde jsem i já nastoupila na vysokou. Ale pořád bydlel v Třinci. Jednoho zimního večer roku 2006 mě po večeři a kině cestou domů vysadil na betonový květináč a požádal o ruku.
A tak v září 2006 začala další kapitola našeho života, tentokrát už úplně společná kapitola! Pár měsíců před svatbou jsme si začali zařizovat naše hnízdečko lásky. Byl to pronajatý dvoupokojový byt v takové nic moc lokalitě, ale byl to náš první domov. Určitě ti to tam někdy ukážeme. Já jsem za pár let dostudovala a našla si první práci a po roce druhou, kde už jsem zůstala. Pracuji v azylovém domě pro ženy a maminky s dětmi, které nemají kam jít. A čím déle tam pracuji, tím víc jsem Bohu vděčná za všechno, co mi kdy dal, za mou rodinu, tvého tatínka i tebe. Ale to trochu předbíhám.
Je to něco přes rok, kdy jsme si s tatínkem řekli, že si pomalu začneme hledat lepší bydlení, nějaké místo, kam se nebudeme bát přivést miminko. A loni v létě jsme to místo našli! Trvalo to až do konce listopadu, než se nám podařilo všechno zařídit, ale na Vánoce už to tu vypadalo jako doma. Tou dobou bylo i hodně změn v práci, ale na jaře se to postupně všechno utřepalo, a tak už nic tomu, aby k nám přišlo miminko, nebránilo.
Vždycky jsem si přála mít miminko, ale dlouho mi doktoři říkali, že kvůli problémům s páteří to nejspíš nebude možné. Když mi v mých šestnácti řekli opak, byla jsem štěstím bez sebe! A před rokem mě v tom ujistil můj současný ortoped. Jen si prý budu muset dávat trošku víc pozor. Ale to já si dám, neboj.
Před osmi týdny jsem ráno zjistila, že nejspíš miminko čekáme, Tebe Dárečku! Ani neumím popsat, jak velkou radost jsem měla! Tatínek ještě spal, tak jsem jen potichu běhala po bytě a radovala se! Pak jsem tatínkovi připravila jeho oblíbené kafe a sobě čaj do speciálních hrníčků. A tak se to tatínek dozvěděl. To víš, že i on měl radost! Ale samozřejmě jako každý správný táta začal mít i trochu starosti, jestli to všechno zvládneme. O pár dní později se ke mně přitulil a řekl mi, že to přece musíme zvládnout, když je to dar od Boha. A proto ti taky říkám Dáreček.
Moc se na tebe těšíme! Budeš mít úžasného tatínka, který si s tebou bude moc rád hrát a učit tě všechno, co budeš v životě potřebovat. A věřím, že budeš mít i tu nejlepší maminku na světě, která tady pro tebe vždycky bude, ať se bude dít cokoliv. Modlím se za to!
Už se nemůžu dočkat, až tě pozítří u pana doktora uvidím.
Mám tě moc ráda!
Tvoje máma
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 708
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 317
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19147
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2756
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2478
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1661
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....