První dopis Dárečkovi
Tohle je první dopis našemu ještě nenarozenému miminku. Je to vůbec můj první deníček, trošku delší, ale chtěla jsem našemu Dárečkovi napsat, jak to všechno začalo. Díky za trpělivost při čtení.
Můj milý Dárečku nebo možná moje milá Dárečko, už je to přesně osm týdnů, co jsem se dozvěděla, že tě čekám, a tak jsem se rozhodla napsat ti první dopis. Je mi jasné, že ještě dlouho nebudeš umět číst, ale jednou tě možná potěší.
Jak to všechno začalo? S tvým tatínkem jsem se poznala před deseti lety, v roce 2002 po mém návratu z Indie. Nebyla to tak úplně láska na první pohled, trochu nám to trvalo, než jsme zjistili, že si chceme být blíž. Dodnes se tak trochu hádáme, kdo koho „sbalil“. Ale to si jednou, no možná i víckrát, určitě poslechneš
Já jsem tenkrát bydlela a chodila na gymnázium v Ostravě a tatínek bydlel v Třinci a chodil na vysokou ve Zlíně. Takže jsme se tak moc často neviděli.
Ještě že už byly ty mobily! Pořád mám ještě deníček, jak jsem si jeho krásné zprávy zapisovala, protože můj telefon měl malou kapacitu. Když tatínek dostudoval, začal pracovat v Ostravě, kde jsem i já nastoupila na vysokou. Ale pořád bydlel v Třinci. Jednoho zimního večer roku 2006 mě po večeři a kině cestou domů vysadil na betonový květináč a požádal o ruku.
A tak v září 2006 začala další kapitola našeho života, tentokrát už úplně společná kapitola! Pár měsíců před svatbou jsme si začali zařizovat naše hnízdečko lásky. Byl to pronajatý dvoupokojový byt v takové nic moc lokalitě, ale byl to náš první domov. Určitě ti to tam někdy ukážeme. Já jsem za pár let dostudovala a našla si první práci a po roce druhou, kde už jsem zůstala. Pracuji v azylovém domě pro ženy a maminky s dětmi, které nemají kam jít. A čím déle tam pracuji, tím víc jsem Bohu vděčná za všechno, co mi kdy dal, za mou rodinu, tvého tatínka i tebe. Ale to trochu předbíhám.
Je to něco přes rok, kdy jsme si s tatínkem řekli, že si pomalu začneme hledat lepší bydlení, nějaké místo, kam se nebudeme bát přivést miminko. A loni v létě jsme to místo našli! Trvalo to až do konce listopadu, než se nám podařilo všechno zařídit, ale na Vánoce už to tu vypadalo jako doma. Tou dobou bylo i hodně změn v práci, ale na jaře se to postupně všechno utřepalo, a tak už nic tomu, aby k nám přišlo miminko, nebránilo.
Vždycky jsem si přála mít miminko, ale dlouho mi doktoři říkali, že kvůli problémům s páteří to nejspíš nebude možné. Když mi v mých šestnácti řekli opak, byla jsem štěstím bez sebe! A před rokem mě v tom ujistil můj současný ortoped. Jen si prý budu muset dávat trošku víc pozor. Ale to já si dám, neboj.
Před osmi týdny jsem ráno zjistila, že nejspíš miminko čekáme, Tebe Dárečku! Ani neumím popsat, jak velkou radost jsem měla! Tatínek ještě spal, tak jsem jen potichu běhala po bytě a radovala se! Pak jsem tatínkovi připravila jeho oblíbené kafe a sobě čaj do speciálních hrníčků. A tak se to tatínek dozvěděl. To víš, že i on měl radost! Ale samozřejmě jako každý správný táta začal mít i trochu starosti, jestli to všechno zvládneme. O pár dní později se ke mně přitulil a řekl mi, že to přece musíme zvládnout, když je to dar od Boha. A proto ti taky říkám Dáreček.
Moc se na tebe těšíme! Budeš mít úžasného tatínka, který si s tebou bude moc rád hrát a učit tě všechno, co budeš v životě potřebovat. A věřím, že budeš mít i tu nejlepší maminku na světě, která tady pro tebe vždycky bude, ať se bude dít cokoliv. Modlím se za to!
Už se nemůžu dočkat, až tě pozítří u pana doktora uvidím.
Mám tě moc ráda!
Tvoje máma
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 1238
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 801
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 606
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 1052
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 750
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2262
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2949
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4082
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2548
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1571
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....