Psí andělé
- O životě
- vejisek
- 05.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Budou to již 2 roky, co tlapky Meggi překročily práh nemocnice a domova pro seniory. Trochu nesměle a rozpačitě jsme spolu vykročily do míst bolesti, smutku, trápení a osamění. Netušili jsme, jak moc to bude náročné a zda vůbec budeme schopny pomoci.
- 4
První seznámení bylo se seniory s Alzheimerovou chorobou a různými typy demencí. A na jejich překvapené oči nikdy nezapomeneme! Meggie musí prvně všechny oběhnout a štěknutím pozdravit. Postupně ke každému přijde, podá mu pacinku a poprosí, jestli třeba nevypadne nějaký ten piškot. Poté vezme míček a každému ho nosí, aby jí ho hodili a ona mohla vybrat, komu dalšímu míček podá.
V ten okamžik zavládne v místnosti úplně jiná atmosféra. Nemocní pookřejí alespoň na chvilku, jejich tvář sklíčená bolestí se alespoň na okamžik změní v úsměv. Zapomenou na to, kde jsou, protože je to pro ně něco mimořádného, mít v domově velkého psa v posteli a ještě jim posluhuje a dělá doslova psí kusy.
Megg okamžitě ukázala, že má ten správný šestý smysl, aby vnímala smutek, emoce i negativní energii. Postupem času se ale změnila. Pochopila, že jí instinkty ukazují směr ke člověku, který je v tu chvíli bezmocný, nevnímá a nebo je i mimo realitu. Začala si nemocné vybírat sama, podle toho, jak to cítí ona. Ano, jsou věci mezi nebem a zemí a tohle je jedna z nich. To, co nepoznáme a nevytušíme my, vnímají za nás nejen pejsci, ale i ostatní zvířata, úplně jinak.
U dětí na dětském oddělení je to velké povyražení a někdy i příčina malých roztržek, protože se všichni stejně domáhají její pozornosti. Takže sotva přinese balónek, hned jí další hází kroužek. Holčička jí visí přitom na krku a dalších deset volá její jméno. Když potěšíme větší děti, zamíříme si to přímo k batolátkům a na dětskou JIP.
Nezapomenu na chlapečka, co ležel v postýlce s vysokou horečkou a strachem, co se opět bude dít dál. Meg k němu přiběhla, čumáček mu dala do klína a jen tam tak stála. Chlapeček se usmál a koukal co, že dělá v nemocnici ten veliký pes. Začal ji hladit, mazlit, až vylezl z postele. Dával jí piškotky, házel míček a ten pláč najednou vystřídal smích. Ta radost byla opravdu neskutečná a o to bolestivější bylo loučení.
Přijdeme na JIP a leží tam na přístrojích asi 5letá mentálně potižená holčička. Bez radosti, v očích smutek a kouká do jednoho místa. Přijdeme k ní, Meg vyskočí na postýlku a jen si leží. Vezmu holčičce malou ručku a projedeme po srsti. Prvně uhýbá, ale po pár minutách se jí sama začne dotýkat. Podá i piškotek a najednou se začne smát.
Čas ubíhá a ti, kteří se uzdraví, vystřídají další nemocní. Je to tam velký koloběh. Poznali jsme za tu dobu mnoho smutných a nešťastných tváří a jejich osudy. Spolu s nimi jsme alespoň na chvilku vnímali i jejich trápení a bolest. A dnes už víme, že po naší návštěvě pookřáli, že jsme posloužili dobré věci.
Vidím a slyším kolem sebe, že čtyřnohých „Andělů“ přibývá a že je jich stále víc. A to je moc dobře, protože nemocní a nešťastní lidé je potřebují. Oni to třeba ještě ani neví, že doteky špičatými černými a studenými čumáčky dokáží dělat zázraky.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 397
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20590
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Meggi je sikovna, je krasne co dela 
A je hezke ze to Megg umoznite 
) a doma ma pak lepsi naladu 
víc takových andělů 
