Psí andělé
- O životě
- vejisek
- 05.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Budou to již 2 roky, co tlapky Meggi překročily práh nemocnice a domova pro seniory. Trochu nesměle a rozpačitě jsme spolu vykročily do míst bolesti, smutku, trápení a osamění. Netušili jsme, jak moc to bude náročné a zda vůbec budeme schopny pomoci.
První seznámení bylo se seniory s Alzheimerovou chorobou a různými typy demencí. A na jejich překvapené oči nikdy nezapomeneme! Meggie musí prvně všechny oběhnout a štěknutím pozdravit. Postupně ke každému přijde, podá mu pacinku a poprosí, jestli třeba nevypadne nějaký ten piškot. Poté vezme míček a každému ho nosí, aby jí ho hodili a ona mohla vybrat, komu dalšímu míček podá.
V ten okamžik zavládne v místnosti úplně jiná atmosféra. Nemocní pookřejí alespoň na chvilku, jejich tvář sklíčená bolestí se alespoň na okamžik změní v úsměv. Zapomenou na to, kde jsou, protože je to pro ně něco mimořádného, mít v domově velkého psa v posteli a ještě jim posluhuje a dělá doslova psí kusy.
Megg okamžitě ukázala, že má ten správný šestý smysl, aby vnímala smutek, emoce i negativní energii. Postupem času se ale změnila. Pochopila, že jí instinkty ukazují směr ke člověku, který je v tu chvíli bezmocný, nevnímá a nebo je i mimo realitu. Začala si nemocné vybírat sama, podle toho, jak to cítí ona. Ano, jsou věci mezi nebem a zemí a tohle je jedna z nich. To, co nepoznáme a nevytušíme my, vnímají za nás nejen pejsci, ale i ostatní zvířata, úplně jinak.
U dětí na dětském oddělení je to velké povyražení a někdy i příčina malých roztržek, protože se všichni stejně domáhají její pozornosti. Takže sotva přinese balónek, hned jí další hází kroužek. Holčička jí visí přitom na krku a dalších deset volá její jméno. Když potěšíme větší děti, zamíříme si to přímo k batolátkům a na dětskou JIP.
Nezapomenu na chlapečka, co ležel v postýlce s vysokou horečkou a strachem, co se opět bude dít dál. Meg k němu přiběhla, čumáček mu dala do klína a jen tam tak stála. Chlapeček se usmál a koukal co, že dělá v nemocnici ten veliký pes. Začal ji hladit, mazlit, až vylezl z postele. Dával jí piškotky, házel míček a ten pláč najednou vystřídal smích. Ta radost byla opravdu neskutečná a o to bolestivější bylo loučení.
Přijdeme na JIP a leží tam na přístrojích asi 5letá mentálně potižená holčička. Bez radosti, v očích smutek a kouká do jednoho místa. Přijdeme k ní, Meg vyskočí na postýlku a jen si leží. Vezmu holčičce malou ručku a projedeme po srsti. Prvně uhýbá, ale po pár minutách se jí sama začne dotýkat. Podá i piškotek a najednou se začne smát.
Čas ubíhá a ti, kteří se uzdraví, vystřídají další nemocní. Je to tam velký koloběh. Poznali jsme za tu dobu mnoho smutných a nešťastných tváří a jejich osudy. Spolu s nimi jsme alespoň na chvilku vnímali i jejich trápení a bolest. A dnes už víme, že po naší návštěvě pookřáli, že jsme posloužili dobré věci.
Vidím a slyším kolem sebe, že čtyřnohých „Andělů“ přibývá a že je jich stále víc. A to je moc dobře, protože nemocní a nešťastní lidé je potřebují. Oni to třeba ještě ani neví, že doteky špičatými černými a studenými čumáčky dokáží dělat zázraky.
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 313
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 340
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 190
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 256
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 167
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3652
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2539
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1801
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1976
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1688
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...