Psychika je mrcha... aneb vzpomínka na "zebřičkové" období

Před deseti lety mi děvčata, tehdejší zebřičkysnažilky (stejně jako jsem byla já), tady na eMiminu moc pomohly. Život s sebou přináší různá období. Já jsem teď zrovna uprostřed toho horšího, a tak zkouším najít podporu právě tady. Třeba se ozve i některá z tehdejších zebřiček to bych měla opravdu radost. :)

Je to téměř přesně na den 10 let, kdy jsem tady na eMiminu provedla registraci. Tehdy jsem byla zoufalá z neúspěšného snažení se o miminko, které ne a ne přijít. Psychická nepohoda, která provázela každou nechtěnou MS, se začala projevovat na manželství… měla jsem pocit, že manžel má doma místo veselé holky jen ubrečený kus masa, který se mu každý večer pověsí kolem krku a bulí a bulí. A tak jsem se rozhodla s tím něco udělat. Po prvotním ostychu (přece si nebudu vylejvat srdce cizím lidem a ještě na netu!) jsem se každý den těšila na nové příspěvky a hlavně na podporu a povzbuzení od těch, které věděly přesně, co jsem prožívala. Holky Zebry, opravdu vám za to děkuji.

Po dvou letech pobytu tady a spoustě dalších pokusů jsem konečně objevila dvě čárky na testu. Těhotenství bylo ukázkové, žádný problém, snad jen moje přehnaná obava z toho, abych miminko donosila v pořádku. Naštěstí vše proběhlo skvěle a narodila se nám nádherná holčička (dnes jí je 8,5 roku :-).

Přišlo období náročné, péče o dítě byla trochu jiné kafe, než jsem si vysnila, ale byla jsem šťastná, i když poměrně slušně vyčerpaná. Po cca dvou letech jsme si řekli, že zkusíme štěstí ještě jednou. Hned v druhém cyklu jsem otěhotněla, nicméně o miminko záhy v 6. týdnu těhotenství přišla. Slzy nebraly konce, ale oklepala jsem se celkem rychle, protože mi naše dcerka ani dlouhé smutnění nedovolila. A ejhle, hned v prvním cyklu po prodělaném potratu jsem opět na testu uviděla dvě čárky a je z nich naše druhá dcera (5,5letá).

Čas jde dál. Holčičky rostou, moudří, občas prudí, ale jsou to dvě báječné děti plné elánu do života a neuvěřitelných nápadů. Manželství máme krásné, láskyplné a respektující. Manžela miluju nade vše na světě. V práci se nám oběma daří, existenční obtíže neřešíme, volný čas trávíme společně, většinou aktivně. Zdá se, že je vše tak, jak má být.

Jenže ouha, ono není. To, co je v nepořádku, je moje zdraví. Abych byla přesnější, moje psychické zdraví. Přibližně rok na sobě pozoruji, že jsem stále vyčerpanější. Zvládat děti, práci i rodinu mi dává zabrat, ale říkám si, je to jen přechodná únava, přejde to. Večer mívám smutné myšlenky, stárne mi maminka a já si nechci připustit, že jednoho dne zůstanu bez ní. Smutek je plíživý nepřítel a postupně se vkrádá do mého života. Zatím ale nepozoruji nic, co by bylo třeba nějak řešit, však to za chvíli přejde samo, myslím si.

Ale radost ze života postupně slábne. Život zaplňují jen samé povinnosti, v hlavě mám na každý den spoustu úkolů (v práci, s dětmi, doma). K tomu potřebuju stíhat cvičení, občas nějaké „rande“ s kámoškami, společný víkend na horách s přáteli, připravuju krásné Vánoce a narozeninové oslavy, snažím se dětem zdravě vařit. Jsem masírovaná sdělovacími prostředky, že pouze tyto dětské boty jsou ty správné a že pouze s tímto zubním kartáčkem nebudou mít děti zkažené zuby… a najednou mám pocit, že na sebe nemám vůbec žádný čas, že se stále honím, spěchám, jsem nervózní a že to prostě nejsem já. Ta radující se holka, která byla kdysi pro každou blbost a se kterou byla zábava.

Poslední tečku do celého příběhu dělá vleklá a vracející se bolest zad, několik měsíců, bez zjevné příčiny. Lékařská vyšetření jsou všechna negativní, jsem fit. Ale současně vím, že vůbec nejsem fit. Hubnu, špatně spím, budím se roztřesená, každý den věřím, že je to ten poslední, který je tak hrozný a že zítřek bude lepší… ale není. Nedokážu si sama pomoci a jsem opět tím kusem masa, který se večer co večer pověsí manželovi kolem krku a bulí a bulí. A děti bulí se mnou, nechápou, co se děje s jejich usměvavou mámou.

Říkám si dost, takto nemůžu dál. Konzultuji vše s praktickou lékařkou a po mnoha pochybách si nakonec nechávám předepsat antidepresiva. Už to slovo samo o sobě je děsivé. Pročítám diskuse a zjišťuji, že ve stavu, ve kterém jsem, si opravdu sama nepomůžu. Že pozitivně myslet, zdravě jíst a chodit na vzduch mi nepostačí. Smiřuju se s tím, ale jde to těžko.

A proto jsem tady. Chtěla bych najít spřízněné duše, sdílet s nimi úspěchy léčby nebo si jen tak popovídat. Vím, že pouze léky nepomohou. Snažím se najít klíč k příčině a odstranit ji, zkouším alternativní přístup (akupunktura), ale zatím je mi zle- :-(

Chci svůj deníček ukončit pozitivně - proto všem aktuálním snažilkám, které dočtou až sem, přeji šťastný konec. Věřím, že kdo dítě chce, tak ho mít bude (ať jakoukoliv cestou). Já a naše dvě děti jsme důkazem.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ariadne
20.11.16 08:28

Ahoj, priklanim se k te psychice. Bolesti zad jsou casto psychosomaticke, viz dr. Hnizdil. nakladas si toho asi moc. Zkusila bych nejaky osobni koucing nebo psychoterapii a hlavne zamyslet se nad svym stylem zivota a neco zmenit.

Ve zkratce ti napisu, ze jsem na tom byla podobne. Male deti, bydleni u tchanovcu a 4roky trvajici bolesti zad. K tomu rekonstrukce chalupy. Za posledni rok jsem mela 2 upozornujici ataky se zady. Objednala se na neurologii a nez tam dosla, ruplo to uplne a byl ze me ze dne na den lezak s vyhrezlou plotynkou. Opravdu to chce nepodcenovat a resit hlavne na te psychicke bazi. Jsem uz mesic mimo provoz, chodim jen po doma, nejsem schopna jit ven s detmi na prochazku, nakupovat, cokoli nosit. Planujeme vlastni bydleni, prodej chalupy a hlavne zit v klidu!!!

Deti potrebuji maminku, fungujici zdravou pohodovou maminku.

Drz se

  • Upravit
Mis1983
5177
20.11.16 11:59

Držím moc pěsti, ať se příčina najde…napadla mě i alergie na lepek…což sice nemá nic společného se zády, ale s hubnutím a špatným psychickým stavem by mít mohlo… :nevim: Ale třeba už jste tohle zkoušela… :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Poštolka J
678
20.11.16 13:23

Ahoj, mám taky osmiletou dceru, kdyby sis chtěla jen tak vylít srdíčko, nebo s někým psát, aby Tě podpořil, napiš mi soukromou zprávu, kamarádek moc nemám, ráda Tě podpořím. Depresemi prošla maminka, skončila až v alkohol. léčebně, tak něco málo jsem z této oblasti zažila.

  • načítám...
  • Zmínit
salecka
367
20.11.16 13:50

Já se vracím na emimi zhruba taky po 10 letech, kouknout co je zde nového apod. Mimojiné i proto, že se teď ve 40 chci stát znovu těhulí :)
Přikláním se k zádům z psychických příčin. Máš na zádech naloženo, chceš být dokonalá máma, manželka.
Děti už jsou samostatnější, najdi si čas jen pro sebe, nejen jako stihnutí kávičky v denním plánu. Je z toho pak ten stereotyp, který právě ubíjí.
Se zády bojuju taky, snad jako většina populace. Já už ke svému věku teda nález mám. Dobré je cvičit, aby se zpevnily svaly, které páteř drží ve správné pozici. Výborná je fyzioterapie.
Držím palce, ať je líp, ty ad pomůžou se na hafo věcí mrknout i z jiného úhlu. Dej si čas, užívání ad je stále opředeno mýty, ale není to nic hrozného. Samozřejmně neřeší příčinu problému, ale pomůže si to tak moc nebrat :)
:mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Tšekkin Kulpa
760
20.11.16 14:21

@kote Ac Ti nejsem v teto situaci schopna moc poradit, chci jako zena, ktera touzi po diteti ktere stale neprichazi, Ti podekovat za to co jsi tu napsala.

Jedine co me k Tve situaci napadlo je zkusit zmenit stravu - hodne lidem vcetne mne pomohla paleo dieta, nebo spis whole30.

  • načítám...
  • Zmínit
Hant4
3
20.11.16 15:39

Ahoj, mám hodně podobné potíže: únava, poruchy spánku, úzkost, bolesti zad… Borelioza. Možná by stálo za to si nechat udělat testy.

  • načítám...
  • Zmínit
tetaagáta
461
20.11.16 16:26

Je moc fajn, že se k potížím stavíš čelem, viz. AD. Neboj, to není žádná hrůza,
dnes je bere spousta lidí a dost jim usnadňují život.
Píšeš, že všechno v tvém životě je růžové, od dětí přes manželství až po finance.
Když se objeví Tebou popisované problémy, něco nebude nejspíš až tak hezky barevné. Podvědomí to moc dobře ví a cinká na poplach. AD zahlazují symptomy, ale myslím si, že bys měla jít po spouštěči těchto stavů. A s tím pomáhá psycholog.
Vypovídáš se, projeví se řeč těla, různé reakce a dřív nebo o trochu později bude dobře. Drž se a vyhledej psychologa!

  • načítám...
  • Zmínit
adam75
2448
20.11.16 20:14

Tak proč si nevzít někoho na pomoc? Paní na hlídání, resp. vyzvedávání ze školek, paní na úklid - s tím bych asi začala. Zkrátit si úvazek nebo změnit práci za méně náročnou. Vést děti k samostatnosti.

Já jsem samoživitelka, nemám na pomoc nikoho a unavená si nepřipadám, mám na sebe času spoustu. Už když byl syn miminko a byla jsem sama na péči i na finance, naučila jsem se to dávkovat, abych se z toho nezbláznila. Kafíčka s kamarádkami nestíhám, tak chodím z práce na dlouhé obědy… cvičit chodit nestíhám, chodím pěšky do práce a z práce a občas cvičím doma. Přítel považuje moje nohy za fantastické, takže pohoda. Až do prvního sněhu chodil syn do školky v gumovkách, pak jsem teda objednala z internetu zimní boty bez zkoušení a jsou prej v pohodě… tak dobrý, ne? Doma když je prázdná lednice, tak vytáhneme k večeři z mrazáku pizzu. Neumřeme na to. Hlavně v klidu!

Možná nejsnazší by bylo smířit se s tím, že nemůžeš mít všechno ťip ťop a trochu ubrat, než do sebe cpát léky ;-) Chodíš k psychoterapeutovi? I dobře vedený kurz jógy by mohl pomoct.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymousss
340
20.11.16 21:58

Pozor, já bych řekla, že jsem ve stejné situaci už delší dobu a důrazně varuju, že antidepresíva na tohle buď nepomůžou vůbec nebo skutečnou příčinu jenom zamaskují, ale ten problém skrytě probíhá dál. Myslím si, že příčinou tohoto vašeho neradostného psychického stavu nejsou deprese, ale únava, která pak tyhle depresívní stavy spouští. U mne to vypadalo taky tak. Únava z celodenní péče o 3 děti. Bylo mi čím dál mizerněji. Večer jsem byla plačtivá. Přestávala jsem mít sílu na to dělat věci, které mne dřív bavily. Dokázala jsem se zhroutit z drobných komplikací, které život přináší a které normální člověk hravě vyřeší. Pak čtvrté těhotenství a já jsem se zhroutila a skončila krátce na psychiatrii. Musela jsem vysadit, zabrzdit, manžel musel začít doma opravdu hodně pomáhat, zapojily se babičky a teď jsem jakž takž v pohodě. Ale pořád se musím hlídat. Jak se přetáhnu, klidně i jednorázově když je náročnější den nebo začnu být spánkově deprivovaná, tak se začnu sypat a skončím s pláčem a pocitem totálního zoufalství a vyhoření a špatně se mi z toho vzpamatovává. Pitomé je, že nemám brzdu, vždycky jsem byla zvyklá makat naplno, takže je pro mne dost problematické poznat ten okamžik, který už vede přímou cestou ke zhroucení.
A ty bolesti zad můžou být jenom somatizací psychického vyčerpání.

Příspěvek upraven 20.11.16 v 21:59

  • načítám...
  • Zmínit
Adinka_2012
2612
21.11.16 10:08

Já bych teda vůbec netvrdila, že jsou AD v pohodě, že je berou všichni (už nevím, do psal, autorka deníčku ne). Mohou pomoci od akutního stavu, případně, pokud se opravdu prokáže nedostatečná tvorba serotoninu. Jinak bolest duše se somatizuje do bolesti těla…Autorko, je mi líto, čím procházíš, ale je zřejmé, že tvůj špatné stav je způsobený přepracováním a vyčerpáním. Ještě byl dobrý nápad zkusit testy na boreliózu, reflexní masáš např. chodil by mohla také pomoci. Je to těžké, dnes je kladen velký požadavek na dokonalost, bylo by potřeba určitě zpomalit, i když já to také neumím. Důležítá je i podpora rodiny, když je člověk na vše sám, těžko se pak ulevuje…Přeji, ať je brzy dobře :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
cibi
17657
22.11.16 08:42

Když jsem šla poprvé k psychologovi, tak řekl záměrně větu.
Máte dům, psa, zahradu, dvě zdravé ženy, partnera, který vám pomáhá. žijete sen spousty lidí, tak proč je vám tak zle?
u mě se ukázalo až skoro za rok, kde byl zakopaný pes. něco, co moje podvědomí vědělo a cítilo, jen vědomě jsem si nepřiznávala.
diagnostikována deprese střední stadium. byla jsem dva roky na antidepresivech. moc mi pomohly. ale v době, kdy ten chápající partner odešel ode mě a dětí, jsem se rozhodla, že skoncuji i s AD. trvalo to půl roku a nešlo to na poprvé.
není mi fajn, je to těžké, ale ex pomáhá, bere si děti, je jim víc tátou, než když byl s námi, ale to mi dochází až teď.
prosím neříkám, že je to u vás, jen chci říct, že kolikrát ten důvod tam je proč je člověk tak vyčerpaný a hrozně nešťastný. proč ztrácí důvod žít. fakt mi bylo hrozně, neviděla jsem žádnou budoucnost, jen moje dvě děti mě probraly, když bylo nejhůř.
navíc se mi přidala i fyzická nemoc, mám chronické plicní onemocnění, podle mé plicařky způsobené právě stresem.
psychika se nám projevuje na fyzičnu.
neboj se s tím něco dělat, jdi k psychologovi, zkus si nejdříve povídat. já se antidepresivům též bránila, nakonec jsem byla ráda, že jsem podlehla.
do toho jsem měla také problém se otevřít a mluvit o sobě, když jsem svému psychologovi začala věřit, tak mi po roce terapií zemřel. nové paní dr. tentokrát psychiatričce jsem už nevěřila, nebyl tam zájem, jen si povinně vyslechnout pacienta a napsat léky. vybírej podle svých pocitů a netrap se, když to nepůjde jak chceš ty, chce to čas, ty potřebuješ čas.
přeji ti aby jsi se zase usmívala, plakala jen minimálně (i to je dobré jen ne často :) ) a radovala se z tvých krásných holčiček.

  • načítám...
  • Zmínit
cibi
17657
22.11.16 08:44

Ještě k zádům, možná by ti trochu ulevila Dornova masáž, mě pomáhá neskutečně, po letech nevím, co je bolest hlavy a přestaly mě bolet nohy a o zádech nemluvím ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Čajíček1980
1702
24.11.16 16:12

Moc Ti fandim, at to co nejlip zvladnes :hug: Ja jsem ve stadiu snazeni se o mimi a mam pocit, ze se mi plno veci okolo hrouti. Partner super, ale to ostatni je fakt narocne! Nikdo, kdo neni ve Tvoji kuzi to nemuze uplne pochopit.

  • načítám...
  • Zmínit
kote
1081
24.11.16 20:07

Ahoj, děkuji všem za podporu. Aktuálně je to něco málo více než týden, kdy jsem na AD, již jsem se smířila s tím, že jsem teď ve stavu, kdy je potřebuji, ale současně dělám vše pro to, aby to byla jen dočasná a co nejkratší životní etapa. Nutnost nasadit AD mi potvrdila i psycholožka, kterou jsem navštívila a skoro celou schůzku probrečela :-( Můj stav vyhodnotila jako vyčerpání a velikou únavu a zátěž, která se za roky nashromáždila a aktuálně to prasklo! Takže mám naordinováno dělat jen to, na co mám chuť… zkusit omezit to, co musím, ale dělat to, co chci. Pokud to bude znamenat ležet celý den v posteli, tak to klidně udělat (dovolí-li mi to péče o děti a domácnost). Poslední týden tedy skutečně lenoším, smířila jsem se s tím, že do práce nějakou dobu nepůjdu a že děti asi nebudou mít podporu na všech besídkách a předvánočních akcích, půjdu jen na ty, na které budu mít zrovna chuť. Zkouším jít i alternativní cestou a sice přes akupunkturu a čínské byliny, denně piju příšerně, ale příšerně hnusný odvar z bylin, co by měl trochu energizovat oblast beder a vůbec celý organizmus. Vím, že to nebude hned, ale snad s podporou všech svých blízkých situaci zvládneme a přehoupneme se brzy do lepších dní.
Ještě někdo z vás psal, že by to mohla být borelioza (testy mi vyšly negativně) a nebo také alergie na lepek (na tu jsem měla podezření před cca třemi lety, ale testy ani gastroskopie toto nepotvrdily, byť po cca ročním vysazení lepku jsem se cítila o mnoho lépe…).
Zase se za nějaký ten den ozvu, jak mi je a co je nového :-)
Všem snažilkám, které dočtou až sem, přeji mnoho a mnoho sil… vím, co je to za obrovský stres, když se nedaří…a vidím, že se tento stres může nahromadit a objevit se kolapsem až po mnoha letech… proto dlouhodobé snažilky, zkuste najít na vaší situaci něco pozitivního, ať se toho stresu ve vás hromadí co nejméně!
Pěkný večer, Kotě

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5685
28.11.16 20:30

Antidepresiva jsou beh na dlouhou trat

  • načítám...
  • Zmínit
kote
1081
1.12.16 17:15

Ahoj. Tak je tomu 16 dní, co beru AD a připadám si jako na houpačce. Chvíli je to fajn, pak jsou zase horší chvilky, hlavně po ránu. Když je nejhůř, pomůže pouze prášek (mám předepsaný Lexaurin a Atarax). Nic jiného jsem zatím na pročištění myšlenek a zklidnění nenašla. Psychoterapie je fajn, potřebovala bych ji každý den… cítím se po ní vždy o mnoho lépe, taková lehčí, volnější. Přes den mi pomáhá jít ven, na procházku nebo mezi lidi. Cítím, že stav se pomaloučku lepší, ale skutečně to jde o milimetry kupředu. Nicméně díky i za tyto milimetříky :-)

  • načítám...
  • Zmínit
kote
1081
11.12.16 18:19

Ahoj, jsem 26. den braní AD a píšu svoje zkušenosti… třeba to někdy někomu ve stejné situaci pomůže :-), až se bude cítit špatně bude hledat v diskuzích na netu něčí obdobnou zkušenost.
Jak přežít nejhorší úzkosti a dny s depresí:
1. dělat to co chci, ne co musím (pokud chci jít ven, jdu; pokud chci ležet zachumlaná v dece, ležím; pokud chci koukat na film, koukám apod.)
2. když začnu něco dělat, neočekávat od sebe, že to dokončím (mám nárok odejít od rozdělané práce… třeba balení dárků - zabalím dva, jsem unavená, jdu od toho; nebo mám chuť uvařit oběd, ale třeba jen nachystám zeleninu na polévku a zbytek nezvládnu, nevadí, dodělá to manžel nebo to dodělám za dvě hodiny!)
3. odstranit pravidelné povinnosti, lépe řečeno zajistit, aby se o ně dočasně postaral někdo jiný (vědomí, že nemusím ráno v šest vstát a odvézt děti do školy je osvobozující; stejně jako osvobození od pracovních povinností - nechodit do práce, ono to tam nějak půjde, nekoukat na pracovní maily) - upřímně, toto byl pro mě asi nejtěžší bod… pořád jsem nedokázala uvažovat tak, že já teď nic nemusím, že jsou lidi, kteří se postarají a že děti budou zaopatřené…
4. pokud někdo nabídne pomoc (rodina, přátelé) využít ji; nebát se o pomoc i říct. Jsem nemocná! Klidně mohou děti odvézt někam kamarádky, na vánoční besídku může jít babička nebo teta; nákup někdo doručí nebo objednám jídlo na netu…
5. zbytečně v depresi nechodit do míst, kde je hodně vjemů (například zcela nevhodná jsou nákupní centra) - je to vyčerpávající (i pro zdravého!)
6. vzpomenout si na dobu, kdy mi bylo fajn (třeba nějaká konkrétní dovolená nebo životní období) a zkusit se do té doby „vrátit“ - obklopit se fotkami z té doby, případně třeba zavolat nebo napsat někomu, kdo do té doby spadá, případně si na to místo zajít apod.
7. jde-li číst (v chvílích nejhorší deprese to většinou nejde:-( ), pak si vzpomenout na oblíbenou knížku z dětství a číst si z ní… jednak ji znám a nic mě v ní nepřekvapí, a druhak se mi mohou vybavit příjemné pocity, které jsem tehdy zažívala při čtení (u mě je to třeba kniha Děti z Bullerbynu :-)
8. jde-li koukat na filmy, tak vybrat pouze ty nenáročné, pohádky nebo třeba komedie… pokud možno žádné násilnosti, vraždy, apod. Já třeba sjíždím dokumenty o různých cizích zemích (ráda cestuju a miluju poznávání cizích končin)
9. rozmazlovat se, hýčkat se a mít se ráda!

  • načítám...
  • Zmínit
Luciasek31
534
12.12.16 19:14

@kote moc moc ti přeji, ať je ti lépe a lépe. A ačkoli to vypadá, že je to lepší, nezoufej pokud se to teď trochu zhorší ( Vánoce jsou přeci jen náročnější období). Hodně síly a krásné svátky.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Zebřičkový deníček č. 220 – Maru a Klárka

eDeníčky-Snažilek : Zebřičkový deníček cestovatelský - Kotě - 163.díl