Psychika snažilky č. 150 - Poslední od Térouše
- O životě
- Térouš
- 14.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj předchozí deníček č. 143 končil ve chvíli, kdy jsem stimulovala sliznici na KET po nezdařeném 2. plném IVF cyklu. V mrazáku pěkná zásoba, tak nějak jsem věřila, že se to povede. Dvě embryjka putovaly k mámě. 2.7.2012 na první výročí svatby jsem manželovi dala pozitivní test. Zanedlouho se dozvídáme, že štěstí je dvojité a jsme naplněni obrovskou radostí.
1. testík, 6. den po KET
Jsou dvě:)
- 3
17+1
1. den po narození, 20.12.2012
16.3.2013 Elenka
- 18
Již od počátku těhotenství špinění a krvácení, od 16. týdne neustále se opakující infekce a otevírání porodních cest. Můj život se na několik měsíců smrsknul jen na gauč, televizi a počítač. Jediný měsíc v klidu byl od 12.-16. týdne, to jsem chodila i ven. Několikrát hospitalizace, hydronefróza, ledvinová kolika, čípek skoro žádný. Nikdy jsem nebyla tak poctivý „pacient“, ale naše děti prostě byly na prvním místě. Stále zavřená doma, s pánví podloženou polštářem (i v noci), vstávání jen na záchod a rychlou sprchu, kterou předcházel panák magnézia. Do Podolí převoz již nedoporučen kvůli hrozícímu porodu, a tak jsem ráda, když mě na konci listopadu pouští domů, tedy k mamce, která je od nemocnice jen 5 minut autem a stará se o mě. Držím za podpory celé rodiny a každý týden je pro naše vanilkáče, jak jsme je nazvali, doslova požehnáním. Jsme stále šťastní a užíváme si kopanců a já děkuji, že jsem to mohla zažít a cítit. Stálo to za ten neustálý strach.
Dále slabším povahám nedoporučuji číst. 19.12. 2012 okolo páté jdu na záchod. Najednou obrovský proud vody a ihned s ním vypadává ven cosi (v 10 dopoledne jsem měla jít na kontrolu). Mozek nestíhá, křičím na manžela a třesoucíma rukama držím pupečník. Ani jsem si moc neuvědomovala, že to tak být nemá.
Záchranka přijíždí po 15 minutách bez doktora i po řádném vysvětlení operátorce, že jsem teprv 28+0 a čekám dvojky. Sestra volá zpět do nemocnice, dalších 10 min a přijíždí doktor. Kontroluje pupečník, netepe, bezradně na mě kouká a hladí mě po rameni. Tlak 180/100, klepu se. Musela jsem dojít na dvůr po svých. Venku leje, ukládaj mě do mokrýho lůžka, který tam nechal stát řidič. Kapky mi stékají po tváři. Nepláču, je to déšť.
Nemocnice Nymburk, letí se mnou chodbou na porodnici. Přiběhne doktor, vyšetření bolí, jen zachytím, že plod je půl v porodních cestách. Bez kontrakcí, bez tvrdnutí břicha, bez varování. Ultrazvuk. Doktor marně hledá. Srdíčko Tobískovi už nebije. Pak Elenka. Doktor kroutí hlavou se slovy, to už bych viděl, tady taky ne. Propadám se do černa, ať už je konec všeho. Předává sondu druhé doktorce. Ta najednou vykřikne tady! Elenka žije, srdíčko už bije pomaleji, ale žije. Poprvé od probuzení cítím malý kop. Jakoby mi říkala, mami neboj. Akutní císař, o převozu jinam není řeč. Koloběh cévka, kanyla, zima, letí se mnou další chodbou. bojím se, hrozně moc. Usínám.
Budím se na pokoji, příchází manžel, oba pláčem. Fyzická bolest velká, psychická šílená. Jsem na pokoji s maminkou s novorozencem. Brečím po nocích. Po 4 dnech 23.12. domů bez dítěte. Elenka se narodila 19.12.2012 s váhou 1234g a 38,5cm, intubovaná, resuscitovaná, ihned převezena na ARO k Apolináři. Bráška Tobiášek mrtvý (úplný prolaps pupečníku).
Můj chlapeček nedostal ani jméno, v rodném listě má jen přijmení- nechápu proč. Nemohla jsem ho vidět. Moc si to vyčítám, ale nedokázala jsem jít na tu pitevnu a pohladit ho. To mě bude bolet do konce života. Dva dny po porodu ho zkremovali v zavinovačce s medvídkem, kterou jsme kupovali natěšení na miminka s vidinou růžové budoucnosti.
24.12.2012 poprvé za Elenkou. ARO, malé koťátko s hlavičkou jak mandarinka. Nevěřila jsem, že je moje a ani to necítila.
25.2.2013 si Elee po nelehkém boji vezeme domů. Jsem máma a manžel táta. Skvělej táta.
Milujeme Tě beruško naše, jsi s náma a my jsme velmi vděční, a milujeme i Tebe Tobísku, jednou budeme i s Tebou.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
). A Tobisek je jeji 
, ktery na ni bude cely zivot dohlizet. preju vam hodne sily a stesti s vasi nadhernou dcerunkou! 
, přeji hodně zdraví malé i tobě. Bratříček bude sestru opatrovat z nebíčka!
Moc zdravím!!! 
