Radost nebo starost?
- Ostatní
- Mimisss
- 18.09.12 načítám...
Před měsícem se nám narodil vytoužený chlapeček. Všechno jsme tak nějak zvládli a těšíme se z každého dne, kdy ho máme. Jenže k tomu máme také dva pejsky.
Máme pětičlennou rodinu: přítel, já, náš synek, pes Spike (Rhodesian ridgeback) a fenka Bella (čivava). Možná to zní hezky. Někomu možná tak, že je to moc. Psi jsou hodní, pravidelně chodí ven, věnujeme se jim, bereme na výlety, jenže… Moje máma je hrozně starostlivý člověk, někdy to až přehání a prostě jí při každé návštěvě u nás stojí vlasy hrůzou, když v chodbě leží ti dva. Mají své místečko, mají zákaz do ložnice a obýváku kvůli kobercům a vůbec celkově kvůli chlupům, jenže bohužel se nedá zabránit tomu, aby se sem tam neobjevil chloupek. Jakmile se to stane, čeká mě hodinový výklad o hygieně a izolaci našeho zlatíčka od těch dvou.
Nebyl by to zas takový problém, jen kdyby na nás Spike nebyl tak závislý
Jakmile vytáhneme paty z bytu, štěká, kňučí, vyje. Pobouří půlku baráku a mně je hanba vylézt na chodbu. Trpí tzv. separační úzkostí. Dříve mu to nevadilo, jenže jsem byla na rizikovém a od prosince byla doma. Takže jsme ho brávali všude sebou. Potom nám přibyla Bellča které jsme zachránily kožich. Perfektně jsem vygruntovala auto s tím, že už psy vozit nebudeme. Ale jak to udělat, když dělají takový bordel při každém odjezdu? Musíme odcházet z bytu potají.
Máma mě stále nabádá, abychom se Spika zbavili. Straší mě tím, že prcek bude mít alergie nebo astma
Jenže copak můžu? Samozřejmě že mi víc záleží na synkovi než na psovi. Zase to jenže… Trávil se mnou spoustu osamělých nocí, když byl přítel v práci. Dělal mi společnost, když jsem se bála a byla sama. Copak to jde, dát ho někam pryč? Štěňátko, které jsme spolu vychovali? Já vím, že je to problém a že nás tohle hodně omezuje, ale snad existuje nějaké řešení, jak si pomoci? Jak ho srovnat, je mu teprve rok. To ještě není pozdě na výchovu. Poraďte mi prosím někdo co s tím. Pryč ho dát nechci, ale zase chci mít pokoj a v klidu odjet, nemuset poslouchat ty řeči. A výcvikový obojek mi přijde příliš.
Předem díky za rady.
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 1285
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 1321
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1060
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1397
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2691
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2454
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 5145
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 846
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2757
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1902
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...