Rozhodnutí
- Prázdná náruč
- Mimisss
- 14.08.13 načítám...
Znáte ten pocit, kdy jste skálopevně přesvědčená a podporovaná, že jste se rozhodla správně, ale stejně Vás to trápí? Jedno takové mám za sebou.
Měli jsme pár týdnů před svatbou, skoro ročního zdravého syna, který nám dělal samou radost a na kontrolním testíku se objevily //. Druhé jsme plánovali, ale ne tak brzy.Nu což. Stalo se, tak jsme se těšili. Svatba byla úžasná a mě čekalo první vyšetření na genetické klinice v Praze, kam musím chcu nechcu. Máme v rodině chromozomální vadu krve, takže mi miminko musí pokaždé od začátku do konce hlídat, zda vše probíhá. jak má.
V pátek jsem se těšila, jak budu mít fotečky z prvního kvalitního screeningu ve 13. tt. V 11 mě čekala konzultace u lékařky. Nu což, s úsměvem a synem na klíně jsem sotva dosedla na židli, když na mě paní doktorka vychrlila, že moje biochemie dopadla špatně a mám nízké hormony. Že se jí to vůbec nezdá a že se mohla projevit ta krevní vada.
Když už to řekla ona, bylo mi jasné, že je to v háji. S brekem jsem metelila na screening. Hned první záběr a co nevidím. Od hlavičky k zadečku otok 5.5 mm.
Propukla jsem v pláč. Snažila jsem se ovládnout, ale nešlo to. Po utz jsem se vrátila zpět k paní doktorce, která mi potvrdila, že naše miminko má roštěp páteře. 
Poslala mě ještě na odběr tkáně z placenty. Lokální umrtvení dost bolelo. Po zákroku mě neskutečně bolelo břicho. :/
No nic. Paní doktorka se mě ptala, jestli hodlám čekat na výsledky. Nechci na nic čekat. Pokud miminko není zdravé, nechci kazit život ani jemu ani nikomu kolem něj. Tenhle týden mě čeká UPT. Je mi smutno. Nechci vědět, jestli to byla holka nebo kluk. Prostě nechci. Jen můžu doufat, že příště se nestane to samé. Do konce roku teď musíme čekat, aby se moje tělo dalo trochu dohromady.
Už to relativně vstřebávám, ale nejhorší to asi bude, až se probudím a bude pryč. Mám dohodnutý samostatné lůžko, max. po dvou. Nehodlám ve svojí depresi poslouchat rádoby matky, co mi budou cpát do hlavy to, kolikrát už si to nechali vzít jen proto, že se jim to nehodilo.
Maminky, držte pěsti, ať zákrok proběhne, jak má, a vše udělají pořádně, abych to měla definitivně za sebou.
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 50
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 62
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 82
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 53
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 88
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 4901
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2083
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2699
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1430
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 761
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
posílám hodně sil
Je mi to lito… drzim pesticky a at to priste vyjde lepe 
