Úleva...
- Těhotenství
- Mimisss
- 31.03.15 načítám...
V předchozím deníčku jsem psala o mojí genetické vadě, která komplikuje těhotenství. Holky, co mě podpořily, tady je pokračování...
Od první chvíle, co jsem na testíku objevila //, místo radosti mě přepadl neskutečný strach, že to dopadne špatně stejně jako mé druhé těhotenství. Byla jsem z toho v depresi a stresu.
Můj přítel mě podporoval a snažil se, abych na to nemyslela. Byl si naprosto jistý, že je všechno v pořádku. Ale po takové zkušenosti se obav nezbavíte. Těšila jsme se ale zároveň neplánovala, abych opět nebyla zklamaná.
Čekání na první návštěvu gennetu bylo nekonečné. Když jsem byla večer sama doma, napadla mě hrozná kravina.
Prostě jsem napsala kartářce, jak mi to dopadne. Odpověď byla šokující. Bylo mi řečeno, že z 80 % to dopadne špatně.
Dostalo mě to. Probrečela jsem celý večer. Ani jsem to nechtěla říkat příteli, protože na takové věci prostě nevěří. Řekla jsem si, že mi vynadá, co vymýšlím za blbosti. Nakonec to ze mě vypáčil a zareagoval nečekaně. Uklidnil mě, že to tak není, a zalarmoval taťkovu známou, která mi vyložila znovu. Dvojitě s kyvadlem a kartami.
Závěr byl super, takže jsem se konečně hodila aspoň trochu do klidu. A pak už jen další čekání na krev a konzultaci v Praze…
Byla jsem nervozní. První dobré znamení bylo, že mě nejdřív čekal screening a ne konzultace s primářkou. Ten dopadl skvěle až na menší hematom, který malinko krvácí.
Bylo mi tak krásně, když jsem viděla to malé, jak řádí a tluče mu srdíčko. Spadl mi první kámen ze srdce.
Na konzultaci mi bylo vše potvrzeno a já byla konečně v klidu. Tak hrozně moc se mi ulevilo od toho všeho. Nemusela jsem ani na plodovku, ale při mé komplikaci jsem si o ni radši řekla. Takže holky, 8.4. plodová voda a budeme snad znát i pohlaví.
Všem moc děkuji za to, že jste drželi palečky. ![]()
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 879
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 855
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 636
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 493
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 1715
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 4371
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 4132
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 2001
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 976
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 3163
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...