Růžové brýle
- O životě
- michalka87
- 22.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už snad od 15 jsem toužila po miminku. Sestřenky jsou o dost mladší, takže jejich vození v kočárku, které mě opravdu bavilo a připadala jsem si jako mamina, jsem si užila dosytosti. Pak přišla střední, tak jsem na chviličku upustila od svých dnů. A pak BUM a já se poprvé doopravdy zamilovala.
Jako většina mých věcí v životě i tohle seznámení bylo náhodné. Za mojí nejlepší kamarádkou přišel tehdy její kamarád, že zase další kamarád má narozeniny, tak jestli by se nepřišla ukázat. Souhlasila a dodala, že má ještě dvě kamarádky a jestli by mohly přijít taky. Odpověď zněla kladně a mně se tím podepsal rozsudek na dlouhé tři roky.
Samotná oslava nestála za nic, kluci už byli notně pod parou a zrovna ten nejvíc společensky unavený mi padl do oka. Nic moc zvláštního se nedělo a my zhruba po dvou hodinách odcházely, klepajíce si na čelo, proč nás tedy zval, když se nedělo nic mimořádného a dokonce ani ty narozeniny nebyly aktuální. Další den přišel znovu kamarád ke kamarádce a znovu, tentokrát už všechny, nás zval na mega party. Nevěřícně jsme se na sebe podívaly, no tak jestli to bude jako včera, tak rozhodně nikam nejdeme. Ale nene, dneska to bude o něčem jiném. Tak jsme tedy souhlasily a šly. Abych to zkrátila, mému objevu jsem padla do oka začali jsme spolu chodit.
Byla jsem opravdu zamilovaná až po kořínky svých vlasů 
Snad proto, že jsem opravdovou lásku ještě nepoznala. V té době jsem končila druhý ročník a přišly prázdniny. Přítel bydlel sám, mamka se sestrou se odstěhovaly pryč a s taťkou nežily už pěknou řádku let. První šok přišel, když jsem zjistila, že se musí okamžitě vystěhovat, jelikož byt byl matky a ta ho vrátila zpět městu. Takže tam vlastně nějaký ten měsíc žil nelegálně. Jednou vpadla do bytu policie a vyvedla ho, že tam nemá co dělat. Zůstal sám, na ulici. Neměl kam jít ani peníze. A tím začalo peklo. Nevnímala jsem ho hned, ale postupně dorostlo do obřích rozměrů a stáhlo i mně.
Domů jsem ho vzít nemohla, táta byl zásadně proti a vlastně byl i proti vztahu s ním. Věděl, že to s ním myslím vážně a tak se poptával. No, nic kladného to nebylo. Spával po kamarádech, za výtahy, po sklepech, kde se dalo. Já ukončila druhák a těšila se na prázdniny, jak budu každičkou chvíli trávit s ním. Nevadilo mi, že začal pít, neměl práci. Omlouvala jsem to tím, že přece nemůže pracovat, když je bezdomovec, nemá teplé jídlo, sprchu a hlavně kde hlavu složit. Jak by v práci vypadal? Jak jsem byla naivní a pitomá dodnes nepochopím.
Nicméně dny běžely a já odjela s rodinou do Chorvatska. Báječně si to užila a po 10 dnech přijela zpět. Hned jsem dostala studenou sprchu. Někoho zbil. Hrozil soud a vícero věcí, které udělal v minulosti plus ještě to ublížení na zdraví. Jisto jistě by šel sedět. Ale nic se nedělo. Zatím… Pořád jsem byla zamilovaná. Dny běžely a opravdu nebyla chvíle, kdy bych nebyla s ním. Prázdniny pomalu končily a vše bylo stále relativně v normálu.
Začal třeťák. Jeee, jak mně se do té školy nechtělo. Chtěla jsem být jen s ním. Začala jsem chodit za školu. Omluvenky jsem si psala sama, i když jsem se děsila chvíle, kdy se na to přijde. Ale pro něj bych přece udělala všechno. Když už jsem do školy šla, přestávky jsem prospávala a někdy i hodiny, schovaná za sešity a učebnicemi. Kamarádky si dělaly starosti, co se se mnou děje, jedna si dokonce myslela, že beru drogy, když se cítím unavená a pořád spím. Nicméně třeťák, i přes tyto drobné excesy jsem dokončila. I když s opravkami na krku.
Začaly prázdniny a já byla pořád jen s ním. Začala jsem si uvědomovat, že jsem na něm závislá. Nepřežila bych, kdyby mě opustil. Občas, když táta nebyl doma, chodíval se k nám najíst a vyspat. Pořád pil, ale já to neviděla, nebo ne, že neviděla, ale nechtěla vidět. Občas jsme se pohádali, ale vždycky jsem to ustála a doslova se připlazila zpět.
Prázdniny končily a přišel čtvrťák (opravky jsem udělala). První týden jsme jeli se třídou do Německa na exkurzi. Vše bylo ok a já si tam slíbila, že budu chodit do školy pravidelně a pokud možno odmaturuji. Jenže člověk míní, život mění. Po příjezdu zpět se vše vrátilo do starých kolejí. Ba co víc, můj vlak vykolejil. Přestala jsem do školy chodit úplně. Věděla jsem, že na to táta přijde a utekla z domu.
Začali jsme přespávat po známých a když to nešlo, tak jsme spali v polorozbořených domech za městem. V té době jsme si vydělávali na jídlo tím, že jsme kradli železo a dávali ho do sběru. Moc za to nebylo, ale my měli aspoň na jídlo, cigarety… A vždycky zbylo i na alkohol. Začal pít ještě víc. Takhle to šlo dlouhý jeden rok. Mezitím měl nějaké soudy, ale vždycky vyvázl relativně dobře. Ještě neseděl a ani v dohledné době to nevypadalo, že by šel…
Já jsem si začala pomalu uvědomovat, že takhle už žít nechci. Sice pozdě, ale přece. Najednou ani nevím, jak se to seběhlo, táta mě přijal domů, ale pod podmínkou, že si najdu práci. Nadšeně jsem souhlasila a hned se pustila do běhání po úřadech, vyřizování pojištění a dluhů s ním spojených. Ale stále jsem se stýkala s ním. Naštěstí si už našel práci a odjel na montáž někam ke Kolínu. Byl vyučený zedník. Přijel vždycky na pár dnů a zase byl pryč. Já mezitím sháněla práci, ale kdo by dneska zaměstnal holku jen se základním vzděláním.
Oběhala jsem snad všechny možné i nemožné firmy, soukromníky. Vcelku mi bylo jedno, kde budu pracovat, hlavně, abych práci měla, ale nikde mě nevzali. Zbyla mi poslední firma ve městě. Nechtělo se mi tam, ale věděla jsem, že nemůžu být bez práce kvůli svým dluhům a taky kvůli tátovi. Nechtěla jsem zpět na ulici. Dala jsem si oddych a řekla si, že další den tam půjdu, ale přijela mamčina známá a pozvala mě k ní. Viděla jsem v tom chvilkový oddych od všech starostí a jela s tím, že pak hned naklušu do té firmy.
Takže bylo září 2006 a já jela k tetě do 50 km vzdáleného města. Pomáhala jsem jí na baráčku, starala se o děti a v té chvíli na mě zase přišly ty myšlenky. Co kdybychom se pokusili o mimi? Vždyť práci už přítel má a vydělává slušné peníze. I po tom všem, co jsem s ním prožila, jsem s ním chtěla mít mimi. Jeden víkend tam za mnou přijel a strávili jsme ho úplně úžasně. Grilování, sranda, prostě taková pohodička. Pak odjel, já po 14 dnech taky a zpět do toho kolotoče.
Září se přehouplo v říjen a já měla v plánu jít do té firmy a neodejít, dokud
mi neřeknou, že jsem přijatá. Den předtím jsem se svým přítelem trávila chvíle u kamarádky. Pili jsme čaj a povídali si o životě. Pořád si mě prohlížela, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Dlouho jsme se neviděli, tak asi proto. Najednou vyhrkla, zcela mimo náš dialog: „Nejsi těhotná?“ Upřímně jsem se tomu zasmála, ale strčila mi test do ruky a dorážela na mě tak dlouho, až jsem na ten záchod šla a test si udělala. Stále ještě s úsměvem na rtech a myšlenkami, že se asi zbláznila, jsem sledovala, jak se zbarvuje i druhá čárečka na testu. BYLA JSEM TĚHOTNÁ!
Tady ukončím své vyprávění, protože by toho bylo ještě spousty. Rozhodně nejsem hrdá na to, co jsem udělala a prožívala. Dodnes si vyčítám, že ty růžové brýle, které jsem měla hned od začátku na očích, jsem nesundala dřív. Držely opravdu pevně. Na jednu stranu si říkám, co bych změnila a že tenhle vztah bych okamžitě vymazala ze svého života, ale když se podívám vedle sebe na svoje skoro čtyřleté sluníčko, říkám si, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jsem dostatečně poučená a růžové brýle jsem zahodila daleko a už je nepoužívám.
Děkuji, jestli jste dočetli až sem. Tímto zavírám svoji 13. komnatu a doufám, že už ji nebudu muset nikdy otevřít. I když klíč mám pořád u sebe…
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 78
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 95
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 120
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 108
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 106
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 643
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 758
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 512
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 407
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 386
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
.
Pěkně napsané a teď mě zajímá, co se dělo dál!! Jak to dopadlo? Zůstali jste spolu nebo ne? Co na těhotenství říkali rodiče?
Nebylo by fakt nějaké pokračování? Určitě by to uvítaly i další holky! 
Verim, ze v nacti udela spousta lidi velky kopance..