Růžové brýle
- O životě
- michalka87
- 22.02.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už snad od 15 jsem toužila po miminku. Sestřenky jsou o dost mladší, takže jejich vození v kočárku, které mě opravdu bavilo a připadala jsem si jako mamina, jsem si užila dosytosti. Pak přišla střední, tak jsem na chviličku upustila od svých dnů. A pak BUM a já se poprvé doopravdy zamilovala.
Jako většina mých věcí v životě i tohle seznámení bylo náhodné. Za mojí nejlepší kamarádkou přišel tehdy její kamarád, že zase další kamarád má narozeniny, tak jestli by se nepřišla ukázat. Souhlasila a dodala, že má ještě dvě kamarádky a jestli by mohly přijít taky. Odpověď zněla kladně a mně se tím podepsal rozsudek na dlouhé tři roky.
Samotná oslava nestála za nic, kluci už byli notně pod parou a zrovna ten nejvíc společensky unavený mi padl do oka. Nic moc zvláštního se nedělo a my zhruba po dvou hodinách odcházely, klepajíce si na čelo, proč nás tedy zval, když se nedělo nic mimořádného a dokonce ani ty narozeniny nebyly aktuální. Další den přišel znovu kamarád ke kamarádce a znovu, tentokrát už všechny, nás zval na mega party. Nevěřícně jsme se na sebe podívaly, no tak jestli to bude jako včera, tak rozhodně nikam nejdeme. Ale nene, dneska to bude o něčem jiném. Tak jsme tedy souhlasily a šly. Abych to zkrátila, mému objevu jsem padla do oka začali jsme spolu chodit.
Byla jsem opravdu zamilovaná až po kořínky svých vlasů 
Snad proto, že jsem opravdovou lásku ještě nepoznala. V té době jsem končila druhý ročník a přišly prázdniny. Přítel bydlel sám, mamka se sestrou se odstěhovaly pryč a s taťkou nežily už pěknou řádku let. První šok přišel, když jsem zjistila, že se musí okamžitě vystěhovat, jelikož byt byl matky a ta ho vrátila zpět městu. Takže tam vlastně nějaký ten měsíc žil nelegálně. Jednou vpadla do bytu policie a vyvedla ho, že tam nemá co dělat. Zůstal sám, na ulici. Neměl kam jít ani peníze. A tím začalo peklo. Nevnímala jsem ho hned, ale postupně dorostlo do obřích rozměrů a stáhlo i mně.
Domů jsem ho vzít nemohla, táta byl zásadně proti a vlastně byl i proti vztahu s ním. Věděl, že to s ním myslím vážně a tak se poptával. No, nic kladného to nebylo. Spával po kamarádech, za výtahy, po sklepech, kde se dalo. Já ukončila druhák a těšila se na prázdniny, jak budu každičkou chvíli trávit s ním. Nevadilo mi, že začal pít, neměl práci. Omlouvala jsem to tím, že přece nemůže pracovat, když je bezdomovec, nemá teplé jídlo, sprchu a hlavně kde hlavu složit. Jak by v práci vypadal? Jak jsem byla naivní a pitomá dodnes nepochopím.
Nicméně dny běžely a já odjela s rodinou do Chorvatska. Báječně si to užila a po 10 dnech přijela zpět. Hned jsem dostala studenou sprchu. Někoho zbil. Hrozil soud a vícero věcí, které udělal v minulosti plus ještě to ublížení na zdraví. Jisto jistě by šel sedět. Ale nic se nedělo. Zatím… Pořád jsem byla zamilovaná. Dny běžely a opravdu nebyla chvíle, kdy bych nebyla s ním. Prázdniny pomalu končily a vše bylo stále relativně v normálu.
Začal třeťák. Jeee, jak mně se do té školy nechtělo. Chtěla jsem být jen s ním. Začala jsem chodit za školu. Omluvenky jsem si psala sama, i když jsem se děsila chvíle, kdy se na to přijde. Ale pro něj bych přece udělala všechno. Když už jsem do školy šla, přestávky jsem prospávala a někdy i hodiny, schovaná za sešity a učebnicemi. Kamarádky si dělaly starosti, co se se mnou děje, jedna si dokonce myslela, že beru drogy, když se cítím unavená a pořád spím. Nicméně třeťák, i přes tyto drobné excesy jsem dokončila. I když s opravkami na krku.
Začaly prázdniny a já byla pořád jen s ním. Začala jsem si uvědomovat, že jsem na něm závislá. Nepřežila bych, kdyby mě opustil. Občas, když táta nebyl doma, chodíval se k nám najíst a vyspat. Pořád pil, ale já to neviděla, nebo ne, že neviděla, ale nechtěla vidět. Občas jsme se pohádali, ale vždycky jsem to ustála a doslova se připlazila zpět.
Prázdniny končily a přišel čtvrťák (opravky jsem udělala). První týden jsme jeli se třídou do Německa na exkurzi. Vše bylo ok a já si tam slíbila, že budu chodit do školy pravidelně a pokud možno odmaturuji. Jenže člověk míní, život mění. Po příjezdu zpět se vše vrátilo do starých kolejí. Ba co víc, můj vlak vykolejil. Přestala jsem do školy chodit úplně. Věděla jsem, že na to táta přijde a utekla z domu.
Začali jsme přespávat po známých a když to nešlo, tak jsme spali v polorozbořených domech za městem. V té době jsme si vydělávali na jídlo tím, že jsme kradli železo a dávali ho do sběru. Moc za to nebylo, ale my měli aspoň na jídlo, cigarety… A vždycky zbylo i na alkohol. Začal pít ještě víc. Takhle to šlo dlouhý jeden rok. Mezitím měl nějaké soudy, ale vždycky vyvázl relativně dobře. Ještě neseděl a ani v dohledné době to nevypadalo, že by šel…
Já jsem si začala pomalu uvědomovat, že takhle už žít nechci. Sice pozdě, ale přece. Najednou ani nevím, jak se to seběhlo, táta mě přijal domů, ale pod podmínkou, že si najdu práci. Nadšeně jsem souhlasila a hned se pustila do běhání po úřadech, vyřizování pojištění a dluhů s ním spojených. Ale stále jsem se stýkala s ním. Naštěstí si už našel práci a odjel na montáž někam ke Kolínu. Byl vyučený zedník. Přijel vždycky na pár dnů a zase byl pryč. Já mezitím sháněla práci, ale kdo by dneska zaměstnal holku jen se základním vzděláním.
Oběhala jsem snad všechny možné i nemožné firmy, soukromníky. Vcelku mi bylo jedno, kde budu pracovat, hlavně, abych práci měla, ale nikde mě nevzali. Zbyla mi poslední firma ve městě. Nechtělo se mi tam, ale věděla jsem, že nemůžu být bez práce kvůli svým dluhům a taky kvůli tátovi. Nechtěla jsem zpět na ulici. Dala jsem si oddych a řekla si, že další den tam půjdu, ale přijela mamčina známá a pozvala mě k ní. Viděla jsem v tom chvilkový oddych od všech starostí a jela s tím, že pak hned naklušu do té firmy.
Takže bylo září 2006 a já jela k tetě do 50 km vzdáleného města. Pomáhala jsem jí na baráčku, starala se o děti a v té chvíli na mě zase přišly ty myšlenky. Co kdybychom se pokusili o mimi? Vždyť práci už přítel má a vydělává slušné peníze. I po tom všem, co jsem s ním prožila, jsem s ním chtěla mít mimi. Jeden víkend tam za mnou přijel a strávili jsme ho úplně úžasně. Grilování, sranda, prostě taková pohodička. Pak odjel, já po 14 dnech taky a zpět do toho kolotoče.
Září se přehouplo v říjen a já měla v plánu jít do té firmy a neodejít, dokud
mi neřeknou, že jsem přijatá. Den předtím jsem se svým přítelem trávila chvíle u kamarádky. Pili jsme čaj a povídali si o životě. Pořád si mě prohlížela, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Dlouho jsme se neviděli, tak asi proto. Najednou vyhrkla, zcela mimo náš dialog: „Nejsi těhotná?“ Upřímně jsem se tomu zasmála, ale strčila mi test do ruky a dorážela na mě tak dlouho, až jsem na ten záchod šla a test si udělala. Stále ještě s úsměvem na rtech a myšlenkami, že se asi zbláznila, jsem sledovala, jak se zbarvuje i druhá čárečka na testu. BYLA JSEM TĚHOTNÁ!
Tady ukončím své vyprávění, protože by toho bylo ještě spousty. Rozhodně nejsem hrdá na to, co jsem udělala a prožívala. Dodnes si vyčítám, že ty růžové brýle, které jsem měla hned od začátku na očích, jsem nesundala dřív. Držely opravdu pevně. Na jednu stranu si říkám, co bych změnila a že tenhle vztah bych okamžitě vymazala ze svého života, ale když se podívám vedle sebe na svoje skoro čtyřleté sluníčko, říkám si, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jsem dostatečně poučená a růžové brýle jsem zahodila daleko a už je nepoužívám.
Děkuji, jestli jste dočetli až sem. Tímto zavírám svoji 13. komnatu a doufám, že už ji nebudu muset nikdy otevřít. I když klíč mám pořád u sebe…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1831
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1934
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 469
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21875
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2673
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.
Pěkně napsané a teď mě zajímá, co se dělo dál!! Jak to dopadlo? Zůstali jste spolu nebo ne? Co na těhotenství říkali rodiče?
Nebylo by fakt nějaké pokračování? Určitě by to uvítaly i další holky! 
Verim, ze v nacti udela spousta lidi velky kopance..