Rychlý porod prvorodičky
- Porod
- Zlobísek:))
- 26.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj první porod a pocity z něj. Nastal den D. Moc jsem se ho bála, hlavně nástřihu ale... Voda mi praskla v půl osmé ráno v sobotu 11. září 2010, samozřejmě jako prvorodička jsem se divila, že nemám žádné kontrakce, ale po hodině se mrchy ukázaly.
Já naivka jsem si myslela, že se stihnu osprchovat, umýt hlavu, jojo krásné to představy, jakžtakž jsem se umyla i vlasy a manžílek mně už pomáhal z vany a fénoval vlasy. Také jsem zkoušela míč, ale bolest byla hrozná. A co myslíte? Manžílek ten se musel jít taky osprchnout, prý že z práce nepojede špinavý, no, total. A to už bylo půl desáté.
Jelikož nevím, jak se počítají ty kontrakce, tak jsem hlásila manžílkovi každé píchnutí a výsledek: přeci nemůžeš mít kontrakce po 3-5minutách, vycházelo z úst mého manžela, ale to už jsem scházela ze schodů a funěla
Původní cíl Domažlice nepřipadal v úvahu, pro mně tedy byl horor i Klatovy na půli cesty, ale tam jsme tak nějak ještě dojeli. Po příjezdu si mně už sestřička brala z auta a všechno mi bylo už úplně jedno. Než se sepsaly papíry vyšetření, uběhla hodina a už jsem byla napojená na monitor.
Slova sestřičky, že další monitor už nebude, jelikož se natáčí až za tři hoďky, že to nestihneme, jsem brala jako lehký žert, ale pěkně jsem se zmýlila, přiběhl mně zkontrolovat primář a říká: „no, jako prvorodička se otvíráte opravdu dobře“ a v té mojí největší bolesti mně pohladil po ruce, ježíš to byl tak krásný pocit, že tam se mnou někdo je. Pak už jsem si vylezla za pomoci manžílka na tu postel a dostala jsem kapačku, bylo to super, najednou všechno odplulo, všechna bolest, ale byla sem jak na kolotoči. Pak přišla sestra, píchla urychlovačku a už to jelo.
Jenže mě nasřihovaly a jak jsem viděla ty nůžky, hrozně jsem se vyděsila, samo sebou už jsem se nesoustředila na kontrakci, psychika udělala svoje a já zařvala dvakrát bolestí, po tomto úkonu jsem řekla že dál už nemůžu a že tlačit prostě nebudu
Jenže poručte tělu. V 13:19 na nás vykoukla prdelka. Jo, to byl ten nejkrásnější moment. Potom přišlo šití au au. Prý mě malá potrhala vevnitř, no bezva a slova primáře? „Vevnitř se to nedá umrtvit.“ Chudák manžel málem přišel o ruku. Taková bolest, myslela jsem, že mu ji ukousnu. A další mimi? Jasně že jo, za tu bolest to stojí.
Markétko a manžílku, miluji Vás.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 347
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 309
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 155
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 241
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 267
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2528
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1655
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1162
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2332
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1493
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
tichá závist
, že si to měla tak rychlé.já se několik hodin otevírala a to jsem měla bolesti po minutě, ale prý nikam nevedly
.
gratuluji ti a přeji hlavně zdravíčko