S dětmi dospíváme
- Rodičovství
- kozimura
- 13.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je už to víc jak čtyři roky, kdy jsem poprvé spatřila čárku na svém testíku a zmítaly se ve mně pocity radosti, strachu a zmatku. Zjistili jsme, že z nás, věčných puberťáků, budou rodiče.
Naše kočičky
- 6
- 5
Byl rok 2007, pár dní před svatbou a na potvrzení jsem si došla v den zkoušky šatů. Když jsem našla čárku na testíku, nebyla to radost, nepřišly ani slzy radosti. První věta, která mě napadla: „Tak a musí ven“. I když jsme se snažili, strašně mě těhotenství zaskočilo. Nechtěla jsem být těhotná na svatbu, nečekala jsem, že se to povede tak brzy. Ta radost a slzy přišly až při prvním UTZ, najednou jsem viděla malou fazolku a došlo mi, že mám v bříšku miminko, nový život, našeho společného krásného drobečka. Ve třetím měsíci dostal prďolka jméno Terezka, aniž bych věděla, že je to holčička.
Prckovi se nechtělo ukázat pohlaví, nejspíš holčička, řekl pan doktor, nechtělo se mu ani ven. A vše se pak stalo 10. 3. 2008 - poprvé jsem viděla naše společné štěstí, lásku, naši Terezku! Byla to láska na první pohled. Vše mě ohromovalo - to, že ji mám na prsou, že je moje, že na nás kouká, když promluvíme. Terinka rostla a já byla šťastná hrdá maminka a přišel čas na sourozence. Těhu potvrzeno pár dnů před Terinčinými druhými narozeninami. Tentokrát jsme si pohlaví nenechali říct. Terinka byla první, která věděla, že mám v bříšku miminko a strašně se těšila.
Uběhlo 9 měsíců a prcek opět nechtěl ven - nějak se těm mým zlatíčkům u maminky líbilo, a 4. 12. 2010 se to stalo - přišla mezi nás Kristýnka. A světe div se, tenkrát se toho ve mně hodně zlomilo. Hormony se mnou šíleně zamávaly. V tu chvíli jsem byla šťastná, ale pak jsem ji dostala na pokoj a najednou jsem před sebou viděla porod Terinky, viděla jsem, jak byla Terinka maličká a najednou jsem chtěla, aby se čas vrátil zpátky, aby v té postýlce ležela ona, aby se čas zastavil, zpomalil. Najednou mi vše došlo, že už nejsem jen ten puberťák, že ten čas nějak rychle utekl, že z mé malé holčičky už je velká samostatná slečna, velká ségra a že vedle mě leží už druhý uzlíček, který také tak rychle vyroste. První návštěva Terinky v porodnici byla šílená - najednou se mi zdála moc veliká, jakoby vyrostla snad o půl metru, jakoby měla snad o další 2 roky víc. To se mnou šíleně zamávalo…
Teď pozoruji lásku těch dvou holčiček, milují se šíleně, rády se už teď hádají, ale přesto k sobě přijdou, přitulí se, dají si pusinku, obejmou se a já na ně koukám a dochází mi, jak vše utíká, jak ani nestihnu lousknout prsty a budou tady dvě velké slečny.
Nečekala jsem, že může rodičovství zahrnovat tolik pocitů - lásku, hrdost, stesk, smutek, zlost, bezmoc. Lásku k těm dvěma zázrakům, hrdost, když se něco naučí, jak jim jdou nové věci, stesk po nich, když s nimi zrovna nejsem, smutek nad tím, jak vše utíká, zlost, když někdo mým zlatíčkům ublíží, bezmoc, když se stane něco, co nemůžeme ovlivnit, když naše zlatíčka trpí a my nemůžeme nic dělat.
Je to takový můj výlev citů. Citů, kterých je na mě někdy strašně moc, citů, které jsem nečekala. Nikdo člověku neřekne, nepřipraví ho na to, co vše ho ve skutečnosti čeká - ano, věděla jsem, že je to zodpovědnost, starost o dítě, ale to je to nejmenší. To největší jsou city, které nám trhají srdce na tisíc kousků, srdce, které pro ně bije. Být rodičem je nádherné a bolestivé zároveň. Člověk své dítko dokáže milovat, ale i nenávidět a přitom se za některé své city strašně stydět.
Píši to proto, aby maminky, které nezažívají u porodu takové ty návaly lásky, věděly, že je to normální, láska prostě někdy potřebuje čas a duše, srdce, mozek si musí uvědomit, že už je to tady, že je už skutečně mámou a že ten malý drobeček je na ní závislý, že ji miluje od prvního nádechu na tomto světě, ale také vlastně už od první vteřiny svého vzniku. Na mámu je toho v tu chvíli tolik…
Své holčičky miluji, udělala bych pro ně vše na světě, jsou to má sluníčka a zároveň šílení zlobiví čertíci, kteří nám dávají zabrat. Já jen doufám, že se teď trošilinku ten čas zastaví, že si užiju každičké vteřinky jejich života tak, aby si to holčičky pamatovaly a měly na co vzpomínat.
Omlouvám se za výlevy, dnes to na mě prostě opět padlo.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 587
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 467
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 908
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 627
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 391
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1978
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1197
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2192
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 906
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 542
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
a nikdo me nevynada za to, jak s nim zachazim (coz jsem se v porodnici porad bala 
) prisly az po prichodu domu.
Taky se mi draly slzy do oci…
,Být rodičem je prostě nádhera 
A jak som sebe nadavala, preco som si neuzila ten prvy moment 
