Severomoraváček č. 58 - RAFAEL
- Rodičovství
- nat02
- 03.11.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
RAFAEL Bůh léčí aneb jak se narodil náš druhý syn tygřík, bratr tuňákův :) Teď když už jsem konečně doma z porodnice, teď když Rafa konečně zkontrolovala naše dětská doktorka, teď kdy konečně jeho starší bratr RIO negizdí a spí a teď , kdy ještě Máňa neporodila, nastal ten správný čas na porodní deníček.
Jak probíhalo mé druhé (vydařené) těhotenství bych shrnula památnou Markétinou větou :" Kdybych nevěděla, že jsi těhotná, myslela bych si , že máš nějakou strašnou zákeřnou nemoc „ J
Ano. Nadávala jsem více než je u mne zvykem, v podstatě jsem hučela jako hydrant, když nazveme věci pravým jménem. Nevolnosti celodenní, zvracení kdykoliv kdekoliv čehokoliv, nemožnost ležet jinak než na boku, tuhnutí břicha od 20 tt, obrovský nárust břišního vaku, pálení žáhy… Ano. Těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Mám pocit, že tohle může říct jen někdo pod vlivem omamných látek.
Termín porodu stanoven na 31.10.2008 . Díky ne BOHU ale lékařům, vytáhli pašíka o 8 dnů dříve. Zřejmě bych ukradla té nebohé mamince, co o víkendu porodila ve Vítkovicích pětikilového synáčka, mediální slávu hehehe…
Má naivní představa z prvního těhotenství a porodu o tom, jak krásně jdou věci zvládat přirozeně a přírodně, bez zásahů, přece příroda ví co a jak vzaly za své už zpočátku…Břišní tance, na které jsem chodila s oběma klukama mi teď vůbec nepomáhaly, ba naopak dělaly mi spíše zle…mám pocit, že už tehdy jsem věděla, že věci nepůjdou jak mají.
Vybavuji si ty hromady utza šílená numera co vyhodnocovaly RAFA ,jako miminko minimálně o měsíc starší.Na uklidňující věty typu : „ Ten ultrazvuk vůbec nemůžeš brát vážně! Co doktor to jiný odhad! Oni se tak lehce seknou…" A já stejně věděla, že ta čísla jsou pravdivá… Pamatuju Ajčinu větu.. „ Natál, jak to že tak stresuješ zrovna TY? „ J Jo přiznávám, stresovala jsem ke konci hodně a dost. A jsem moc ráda, protože jen díky tomu ( podle mého názoru) všechno dopadlo dobře.
První pokus o vyhnání RAFA z domečku proběhl v pátek 17.10.2008 ( přesně 38+0 tt), ale jelikož tělo nebylo připraveno a jelikož RAFA věděl, že se ještě nikam nepůjde, nedopadl nijak. Od 16.00 do 01.00 jsem měla nic nedělající hnusné prostinové kontrakce. Pan Dr. řekl, že u tak velkého miminka se nemůže jít na sílu a že tělo musí být více připraveno. Takže odjezd v kontrakcích a depce domů. Člověk míní a někdy neměníL Psychika nic moc, když se člověk připravuje na to, že už a nakonec nic.
V pondělí jsem měla poradnu, tam můj lékař rozhodl, že mně předá už porodnici, jeho názor byl že mimčo má nad 4 kila a on by rodil císařem, nicméně oni si v porodnici prý poradí. Výborné.
Takže jsem zalarmovala skvělou doktorku Veroniku, která mi domluvila ještě jednu konzultaci u jiného lékaře u nich v porodnici. Ten mne opravdu vyslechl z čeho mám strach, prohlédl a řekl mi svůj názor. Co mne čeká, pokud bych rodila tak velké dítě přirozeně , co mne čeká při porodu císařským řezem. A on sám mi císaře doporučil. Jen se podivil, že chci celkovou narkózu . Vysvětlovala jsem mu, že pokud uslyším věty … „ Jé tady to teče. Řízni více vlevo. Panebože ten je velký. Nenechali jsme tam roušku?„tak že jim tam hned zkolabuji a už mne nikdo neprobere. Pan doktor nehnul brvoua zas mi on ze svého hlediska vysvětlil, že při spinálu má více času na vytažení miminka - o co při váze toho mého jde především - a že to přece zvládnu. No tak jsem se nechala „ukecat“, já,srábek největší.
Hned ten den jsem už zůstala v porodnici. Kvůli mne museli předělat operační pořádek, protože to měli narváno až do další soboty L Druhý den jsem měla jít jako třetí v pořadí císařů, celkově pátá i s gyn.operacemi. Bezva na psychiku.
Den D. Středa 22.10.2008 5 hodin ráno. Sestřička přišla s klystýrkem. Bezva na mé hemeroidky, ale nemusela jsem vůbec čekat , prý můžu jít klidně hned. Tak jsem šla. Další akce bylo holení. Všecko dolů, 2× mne kontrolovaly žákyňky. Poté následovalo napíchnutí kapačky, to bylo celkem bez problémů. Než mne odvezli dostala jsem celkem 3 a půl. Ovšem na co nezapomenu bylo cévkování. Toho jsem se nebála, protože po Riově porodu mne cévkovali a ani jsem o tom nevěděla. Ale když dva dělají totéž, NENÍ to totéž. Žákyňky i přes pokyn „ Pořádně rozevřete ty pysky „ neuposlechly, vylily mi do rozkroku asi litr dezinfekce po kterém jsem nadskakovala asi metr do výšky a pak do mne rvaly cévku asi jako kdybych byla umrtvená od pasu dolů. Komentovaly to slovy „ To opravdu tak bolí? To není možné" Naštěstí se smilovala jejich šéfová a nacévkovala mne asi za sekundu…ovšem vulva mne bolela ještě na sále.
No a pak už se jen čekalo. V 11.30 dojel Marek i Verča. To už jsem byla totálně vynervovaná, tlak mi lítal nahoru dolů, střídavě mne políval studený a horký pot. A pak už mne vezli.
Na sále bylo kosa, což jsem uvítala. Pamatuju Verču , jak se směje a vidím, jak má předchůdkyně už vyčerpaně leží bokem a má to šťastně za sebou. Strašně jí to v tu chvíli závidím, protože se strašně bojím, že se něco stane, že mne neuspí pořádně, že že že že že že…Pak přišla anestezioložka, domluvily jsme se že když začnu moc stresovat, něčím mne přispí, ale až poté co vytáhnou pašíka ven.
Ležím na lehátku nahá od hlavy až k patě a čekám co bude dál. Otáčím se na bok, slyším komentář o tom, jak mám příšerné akné na zádech ( což mám), nakonec mi vpíchnou jehlu do zad. Nebolí to. Trnou a teplají mi nohy. Už necítím spodní polovinu těla. Postupuje to nahoru. Dělá se mi špatně a zvracím na sucho. 3×. Nemůžu dýchat a panikařím, že mi umrtvili i plíce. Trvá to asi 5 minut a já už mám pocit, že to nepůjde. Pak mi něco píchli, dali kyslík a najednou mi je lépe. Cítím jen teplo a připadám si jako v horkém bahně.Pak cítím takový tlak na jednom místě, přesně na stydké kosti ( nebo která to je ). Jinak necítím nic. Pak už jen slyším, že bude za chvíli venku. Do toho hrajou noví Coldplay a já si čtu léky v lékárničcce. Motá se mi jazyk a blbě artikuluju . A najednou slyším pláč. A pak mi ho ukážou. Není to pašík, je to pan STAROSTA USTARANÝ. Nadává jak může. Dají mi ho k puse a já ho líbám na hlavičku a on je najednou zticha. Odnášejí ho k tatínkovi. Já upadám do totální euforie namixované nějakýma lékama. Je mi strašně fajn. Pak mi řekli váhu. Odhad byl téměř přesný.
4600 gramů a 53 cm. Později se dovídám, že bych ho zřejmě nevytlačila.
A jak to bylo dál a jaká byla rekonvalescence to už sem nepatří. I tak je to na můj vkus moc dlouhé.
Nikdy jsem nevěřila, že zrovna já budu mít tak velké miminko.
Nikdy jsem nevěřila, že já budu rodit císařem.
Nikdy jsem nevěřila, že za něj budu nakonec tak ráda.
Nikdybych nevěřila, že přežiju spinál a nakonec to bylo skvělé.
Člověk se životu pořád učí.
Nat, máma tučňáka a tygříka
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 994
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 1854
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 733
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 732
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 479
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3311
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4812
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4096
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3892
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2379
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Střídavě jsem se tady dusila smíchy a střídavě mi zas šel mráz po zádech…no, ale v textu poznávám tvůj specifický humor, takže vidím, že se žádné poporodní depky nekonají a je to tak, jak jsi říkala - POTOM už bude jenom líp 
)) 
