Severomoraváček č. 58 - RAFAEL
- Rodičovství
- nat02
- 03.11.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
RAFAEL Bůh léčí aneb jak se narodil náš druhý syn tygřík, bratr tuňákův :) Teď když už jsem konečně doma z porodnice, teď když Rafa konečně zkontrolovala naše dětská doktorka, teď kdy konečně jeho starší bratr RIO negizdí a spí a teď , kdy ještě Máňa neporodila, nastal ten správný čas na porodní deníček.
Jak probíhalo mé druhé (vydařené) těhotenství bych shrnula památnou Markétinou větou :" Kdybych nevěděla, že jsi těhotná, myslela bych si , že máš nějakou strašnou zákeřnou nemoc „ J
Ano. Nadávala jsem více než je u mne zvykem, v podstatě jsem hučela jako hydrant, když nazveme věci pravým jménem. Nevolnosti celodenní, zvracení kdykoliv kdekoliv čehokoliv, nemožnost ležet jinak než na boku, tuhnutí břicha od 20 tt, obrovský nárust břišního vaku, pálení žáhy… Ano. Těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Mám pocit, že tohle může říct jen někdo pod vlivem omamných látek.
Termín porodu stanoven na 31.10.2008 . Díky ne BOHU ale lékařům, vytáhli pašíka o 8 dnů dříve. Zřejmě bych ukradla té nebohé mamince, co o víkendu porodila ve Vítkovicích pětikilového synáčka, mediální slávu hehehe…
Má naivní představa z prvního těhotenství a porodu o tom, jak krásně jdou věci zvládat přirozeně a přírodně, bez zásahů, přece příroda ví co a jak vzaly za své už zpočátku…Břišní tance, na které jsem chodila s oběma klukama mi teď vůbec nepomáhaly, ba naopak dělaly mi spíše zle…mám pocit, že už tehdy jsem věděla, že věci nepůjdou jak mají.
Vybavuji si ty hromady utza šílená numera co vyhodnocovaly RAFA ,jako miminko minimálně o měsíc starší.Na uklidňující věty typu : „ Ten ultrazvuk vůbec nemůžeš brát vážně! Co doktor to jiný odhad! Oni se tak lehce seknou…" A já stejně věděla, že ta čísla jsou pravdivá… Pamatuju Ajčinu větu.. „ Natál, jak to že tak stresuješ zrovna TY? „ J Jo přiznávám, stresovala jsem ke konci hodně a dost. A jsem moc ráda, protože jen díky tomu ( podle mého názoru) všechno dopadlo dobře.
První pokus o vyhnání RAFA z domečku proběhl v pátek 17.10.2008 ( přesně 38+0 tt), ale jelikož tělo nebylo připraveno a jelikož RAFA věděl, že se ještě nikam nepůjde, nedopadl nijak. Od 16.00 do 01.00 jsem měla nic nedělající hnusné prostinové kontrakce. Pan Dr. řekl, že u tak velkého miminka se nemůže jít na sílu a že tělo musí být více připraveno. Takže odjezd v kontrakcích a depce domů. Člověk míní a někdy neměníL Psychika nic moc, když se člověk připravuje na to, že už a nakonec nic.
V pondělí jsem měla poradnu, tam můj lékař rozhodl, že mně předá už porodnici, jeho názor byl že mimčo má nad 4 kila a on by rodil císařem, nicméně oni si v porodnici prý poradí. Výborné.
Takže jsem zalarmovala skvělou doktorku Veroniku, která mi domluvila ještě jednu konzultaci u jiného lékaře u nich v porodnici. Ten mne opravdu vyslechl z čeho mám strach, prohlédl a řekl mi svůj názor. Co mne čeká, pokud bych rodila tak velké dítě přirozeně , co mne čeká při porodu císařským řezem. A on sám mi císaře doporučil. Jen se podivil, že chci celkovou narkózu . Vysvětlovala jsem mu, že pokud uslyším věty … „ Jé tady to teče. Řízni více vlevo. Panebože ten je velký. Nenechali jsme tam roušku?„tak že jim tam hned zkolabuji a už mne nikdo neprobere. Pan doktor nehnul brvoua zas mi on ze svého hlediska vysvětlil, že při spinálu má více času na vytažení miminka - o co při váze toho mého jde především - a že to přece zvládnu. No tak jsem se nechala „ukecat“, já,srábek největší.
Hned ten den jsem už zůstala v porodnici. Kvůli mne museli předělat operační pořádek, protože to měli narváno až do další soboty L Druhý den jsem měla jít jako třetí v pořadí císařů, celkově pátá i s gyn.operacemi. Bezva na psychiku.
Den D. Středa 22.10.2008 5 hodin ráno. Sestřička přišla s klystýrkem. Bezva na mé hemeroidky, ale nemusela jsem vůbec čekat , prý můžu jít klidně hned. Tak jsem šla. Další akce bylo holení. Všecko dolů, 2× mne kontrolovaly žákyňky. Poté následovalo napíchnutí kapačky, to bylo celkem bez problémů. Než mne odvezli dostala jsem celkem 3 a půl. Ovšem na co nezapomenu bylo cévkování. Toho jsem se nebála, protože po Riově porodu mne cévkovali a ani jsem o tom nevěděla. Ale když dva dělají totéž, NENÍ to totéž. Žákyňky i přes pokyn „ Pořádně rozevřete ty pysky „ neuposlechly, vylily mi do rozkroku asi litr dezinfekce po kterém jsem nadskakovala asi metr do výšky a pak do mne rvaly cévku asi jako kdybych byla umrtvená od pasu dolů. Komentovaly to slovy „ To opravdu tak bolí? To není možné" Naštěstí se smilovala jejich šéfová a nacévkovala mne asi za sekundu…ovšem vulva mne bolela ještě na sále.
No a pak už se jen čekalo. V 11.30 dojel Marek i Verča. To už jsem byla totálně vynervovaná, tlak mi lítal nahoru dolů, střídavě mne políval studený a horký pot. A pak už mne vezli.
Na sále bylo kosa, což jsem uvítala. Pamatuju Verču , jak se směje a vidím, jak má předchůdkyně už vyčerpaně leží bokem a má to šťastně za sebou. Strašně jí to v tu chvíli závidím, protože se strašně bojím, že se něco stane, že mne neuspí pořádně, že že že že že že…Pak přišla anestezioložka, domluvily jsme se že když začnu moc stresovat, něčím mne přispí, ale až poté co vytáhnou pašíka ven.
Ležím na lehátku nahá od hlavy až k patě a čekám co bude dál. Otáčím se na bok, slyším komentář o tom, jak mám příšerné akné na zádech ( což mám), nakonec mi vpíchnou jehlu do zad. Nebolí to. Trnou a teplají mi nohy. Už necítím spodní polovinu těla. Postupuje to nahoru. Dělá se mi špatně a zvracím na sucho. 3×. Nemůžu dýchat a panikařím, že mi umrtvili i plíce. Trvá to asi 5 minut a já už mám pocit, že to nepůjde. Pak mi něco píchli, dali kyslík a najednou mi je lépe. Cítím jen teplo a připadám si jako v horkém bahně.Pak cítím takový tlak na jednom místě, přesně na stydké kosti ( nebo která to je ). Jinak necítím nic. Pak už jen slyším, že bude za chvíli venku. Do toho hrajou noví Coldplay a já si čtu léky v lékárničcce. Motá se mi jazyk a blbě artikuluju . A najednou slyším pláč. A pak mi ho ukážou. Není to pašík, je to pan STAROSTA USTARANÝ. Nadává jak může. Dají mi ho k puse a já ho líbám na hlavičku a on je najednou zticha. Odnášejí ho k tatínkovi. Já upadám do totální euforie namixované nějakýma lékama. Je mi strašně fajn. Pak mi řekli váhu. Odhad byl téměř přesný.
4600 gramů a 53 cm. Později se dovídám, že bych ho zřejmě nevytlačila.
A jak to bylo dál a jaká byla rekonvalescence to už sem nepatří. I tak je to na můj vkus moc dlouhé.
Nikdy jsem nevěřila, že zrovna já budu mít tak velké miminko.
Nikdy jsem nevěřila, že já budu rodit císařem.
Nikdy jsem nevěřila, že za něj budu nakonec tak ráda.
Nikdybych nevěřila, že přežiju spinál a nakonec to bylo skvělé.
Člověk se životu pořád učí.
Nat, máma tučňáka a tygříka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1672
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 980
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1731
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 713
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 415
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21017
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2629
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2905
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2614
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1771
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Střídavě jsem se tady dusila smíchy a střídavě mi zas šel mráz po zádech…no, ale v textu poznávám tvůj specifický humor, takže vidím, že se žádné poporodní depky nekonají a je to tak, jak jsi říkala - POTOM už bude jenom líp 
)) 
