Strach z Vánoc
- O životě
- Anonymní
- 17.12.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Někdy mám chuť se na celé Vánoce vykašlat a zavřít se někde sama, s flaškou vína a balením kapesníčků... Ale pak se podívám na svou dceru a vím, že se překonám, že jí nemohu udělat to, co udělala moje máma mně.
Neměla jsem hezké dětství a Vánoce mám zafixované jako období neskutečného stresu, honění a pachtění se za dokonalou a nablýskanou domácností, 20 druhy cukroví a snahou mít vše dokonalé, alespoň navenek.
Moje mamka se snažila, neříkám, že ne, vždy jsme pod stromkem našli z části to, co jsme si přáli, ale idylku kazily věčné hádky s naším otcem, na kterého si vzpomínám v hodně zlém. Byl to člověk, co měl doma zbraň, mlátil nás děti, mlátil i mamku a vyhrožoval, že ji zastřelí a vyhodí z okna.
Každý den jsem se jako šestileté děcko vracela ze školy a nejprve jsem obešla panelák, zda tam někde mamka neleží a teprve potom jsem se odvážila jít domů. Bála jsem se ho, šíleně moc. O Vánocích se nechoval o moc lépe, vždy se pohádali a bylo to snad ještě horší o to, že mamka byla ve stresu a mnohem snadněji se nechala k hádkám vyprovokovat.
Navíc jsem ve čtyřech letech přestala věřit na Ježíška. Jedno krásné odpoledne měla totiž mamka návštěvu i s dětmi. Holka, o dva roky starší než já, mi tvrdila, že Ježíšek není a já jí to nechtěla věřit. Vzala mne do obývacího pokoje a otevřela skříň. Bohužel v ní opravdu byly dárky, které jsem o pár dní později našla pod stromečkem. A Vánoce tak ztratily i to poslední tajemné kouzlo, které měly.
Když mi bylo sedm let, máma konečně požádala o rozvod a nám se začalo blýskat na lepší časy. Bydleli jsme s ní sice zatím jen v obýváku a „tátovi“ jsme se snažili vyhýbat, jak jen to šlo. Dělal nám i přesto naschvály, bráchovi dokonce zavřel jako tříletému prsty do dveří, schválně. Mezitím máma vystřídala dost chlapů, seznamovala nás s různými „strýčky“ a my se modlili, aby brzy našla někoho na stálo a ten, aby nás vysvobodil.
Netrvalo to dlouho a objevil se. Z počátku bylo vše dokonalé, snažil se o naši přízeň a předcházel si nás. Úplně si nás omotal kolem prstu, a když jsme se k němu konečně přestěhovali, nemohli jsme být šťastnější.
Časem však začala na povrch vystupovat jeho pravá povaha. Byl to cholerik a když měl nějaké problémy, rád se napil a pak byl dost agresivní. A že těch problémů měl. Nejméně 2× do roka měnil práci, nikde nevydržel. Netuším, zda to bylo vždy kvůli alkoholu, ale určitě měl na tom právě velký podíl. Střídaly se u něj období, kdy nás všechny miloval a kdy nás nenáviděl.
Potom mamka otěhotněla, to bylo slibů, že se vše změní, že na své dítě bude přísnější, než na nás…Dopadlo to tak, že na sestru nikdy nevztáhl ruku, zatímco my to schytávali víc a víc.
Vánoce probíhaly opět tak, jak jsem si je pamatovala z předchozího mámina vztahu. Stres a hádky a ještě k tomu navíc přibyl alkohol. Když měl zlé období, byl schopný si všude po bytě i v autě schovávat placatky s tvrdým a na nás si potom vybíjel svoje frustrace (malý, zrzavý, jako dítě přišel o matku) a nejednou jsem měla strach, že mámě ublíží tak moc, že ji už nikdy neuvidíme.
Párkrát po ní hodil věcmi, tahal ji po zemi za vlasy, házel s ní o nábytek, až si rozsekla hlavu, a když jsme ji my děti chtěly chránit, dostaly jsme také. Nikdo, kdo nezažil, si neumí představit tu bezmoc, kdy sedíte v pokojíčku a posloucháte hádku od vedle a nevíte, zda tam jít, nebo ne. Několikrát jsem si je nahrála na diktafon a chtěla s tím jít na policii, ale mamka mě vždy donutila to smazat a dělat, že se nic neděje.
Takhle kazil nejen každé Vánoce, ale i každou rodinnou sešlost, či oslavu. Po rodině tím byl už proslulý a všichni jsme mamku prosili, aby se rozvedla. Babička s dědou nám kolikrát nabízeli pomoc i zázemí, ale nikdy se k tomu nerozhoupala, měla strach, že jí sebere sestru a navíc ho stále nepochopitelně milovala.
Po úspěšném dostudování střední školy jsem relativně rychle našla práci. Jemu se sice zdály čtyři měsíce dlouhé, ale nic jsem si z něj nedělala a snažila se jeho provokativní řeči ignorovat. Po necelých dvou letech v práci jsem bohužel onemocněla a nemohla jsem nadále tuhle činnost vykonávat. Z práce jsem odešla a přihlásila se na úřad práce, někdy začátkem listopadu to bylo.
Blížily se Vánoce a já si hledala novou práci a byla jsem šťastná, že mám přítele, který mě podporuje. Bohužel bydlel i studoval daleko, a tak jsme se vídali jen o víkendech. Blbé řeči o tom, že jsem nemakačenko a bebíčko stále přibývaly a dokonce mi zakázali za přítelem jezdit. Přitom jsem na domácnost přispívala stále stejně. Máma stála za ním, asi se bála se mě zastat, nebo co já vím.
Když nastal 23. prosinec, makala jsem o stošest, aby mamka nemusela. Skládala jsem prádlo, umyla koupelnu i wc, vytřela… Když jsem myla nádobí, stoupl si za mě a začal vymýšlet, že by si udělal domácí chipsy. Já z legrace a s úsměvem na tváři odpověděla, kdo že to po něm má pořád umývat a on začal ječet, třískat věcmi a dveřmi, nadávat mi sprostě tak, že se to i stydím napsat a celkově byl nepříčetný.
Uklidila jsem se mu z očí a doufala, že to přejde. Bohužel, ani v osm hodin večer to nebylo lepší, a tak jsem se mu šla omluvit, abych Vánoce zachránila pro mladší sourozence. To jsem ale asi neměla dělat, jak jsem se mu dostala do zorného pole, opět na mne vyvalil sprosté nadávky, a když jsem se ohradila, vyskočil a začal mě mlátit, bušil do mě pěstí, roztrhal mi oblečení, které jsem měla na sobě a vůbec nechtěl poslouchat, co mu říkám.
Ječel po mně, že nemám právo mluvit, že on je Bůh a pak ať táhnu a nikdy se nevracím. Brácha se mě chtěl zastat, ale taky jich pěkných pár dostal. Nakonec až když mu na záda skočila jeho vlastní dcera, tak mě nechal být. Sbalila jsem si pár nejnutnějších věcí, skočila do auta a jela za mojí milovanou babičkou.
Dodnes se divím, že jsem přes slzy viděla na cestu a někde jsem se nevybourala. Tak moc mě bolelo srdce. Chvíli po mě k babičce dorazila i mamka se sourozenci. Jenže jí celý večer psal výhrůžné sms, takže se ráno zase sbalili a vrátili se k němu zpět.
Byly to ty nejstrašnější Vánoce, jaké jsem kdy zažila. Vyplakala jsem asi hektolitr slz, až je mi babičky doteď líto, že se na to musela dívat a že jsem Vánoce zkazila i jí a dědovi.
Už jsem se tam k nim nikdy nevrátila, rodina mého přítele mě vzala k sobě, našla jsem si tam práci a vše se zdálo být tak, jak má. Nebýt máminy občasné snahy dát vše do pořádku. Nechápala, že nemohu, že to nejde. Uběhly další dvoje Vánoce, které jsem strávila opět s babičkou a dědou a na Silvestra jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel nám předělával vrchní patro u jeho babičky a moc jsme se těšili na miminko.
V těhotenství jsem měla hodně problémů a vůbec mi nedodávaly klidu telefonáty od mamky, že se „děda“ hodně změnil, že by se rád přijel podívat na mne i na miminko, ale stále jsem se držela a vytrvale její snahu odpinkávala. Až v šestinedělí jsem jí bohužel podlehla.
Chovala dceru a řekla mi, že on stojí venku a čeká, zda ho pozvu dál, že by malou rád viděl. Vím, že to byla chyba. Od té chvíle si moje matka myslí, že se vše spravilo a oba dva dělají, jako by nic. Neproběhla žádná omluva, prostě nic.Jako by se ty osudné Vánoce nikdy neodehrály.
Před Vánocemi jsme řešili, jak to vše s miminkem uděláme a jak naplánujeme návštěvy u rodin. Moje máma mi nakonec oznámila, že 25. se staví u nás doma. Bála jsem se zeptat, jestli tím my myslí i jeho. Moc jsem se celý Advent užírala, trápily mne noční můry o něm a na svátky jsem se netěšila. Moje tušení bylo bohužel správné, když se tu na Boží hod zjevil i on, málem se mi zastavilo srdce, ale ustála jsem to, už kvůli své dcerce. Ale neříkám, že to bylo jednoduché.
Další rok jsem se zařekla, že ho na Vánoce přes svůj práh nepustím ani za nic. Když mi mamka volala, že opět přijedou 25., úplně sprostě jsem jí zalhala, že toho máme hodně a potkáme se u babičky, kam on má zákaz vstupu, po tom, co mi provedl.
Hodně jsme se pohádaly a do Vánoc se mnou nemluvila, nebrala telefony, neodpovídala na zprávy. U babičky se chovala taky odměřeně a bylo vidět, že se přemáhá jen kvůli malé. Měla jsem kvůli tomu výčitky svědomí, i když vím, že za to v podstatě nemohu, ale nešlo se jim ubránit.
Letos jsou dceři už tři roky, věří na Ježíška, má z toho všeho rozum a moc se těší. A já už mám zase ty hnusné noční můry o něm a vím, že budu muset absolvovat stejný rozhovor s mamkou jako loni. Protože ona to vůbec nepochopila.
Celý rok o něm mluví jako o dědovi/tátovi a já nemám sílu jí opravovat. Ona si opět myslí, že je vše v pořádku a nebere ohledy na to, že já to mohu vnímat jinak. Je opravdu dobrá citová vyděračka a kolikrát už z ní mám brouka v hlavě, že vlastně já jsem ta špatná a sobecká a měla bych odpustit, protože odpouštět se přece má, tak je to správné… Ale sakra jak? Já mu odpustit nechci, udělal nám toho tolik špatného a teď si bude hrát na hodného dědu?
Chci strašně moc, aby moje dcerka měla ty nejkrásnější Vánoce, aby si z nich vzala to, že se máme rádi, že má rodina být pospolu, že to není jen o dárcích. Místo toho má nevyspalou maminku, která se marně snaží naladit na tu správnou atmosféru, dělat doma pohodu a klídek, ale ono to nějak nejde.
Už pár nocí totiž opět nespím a pak jsem protivná, mám strach, jak to zase dopadne. Navíc jsem těhotná a asi si i věci víc beru. Manžela s tím zatěžovat už nechci, tolik let poslouchá to samé a sám má teď starostí nad hlavu. Nevím, co mám dělat…
A tak tu tak sedím se svou dcerou, maluji ručně vyrobené ozdoby a snažím se usmívat.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 367
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 276
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 602
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 411
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 211
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1925
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1162
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2117
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 871
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 519
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Stůj si za svým a buď silná. Měla jsi štěstí, že te vzalla pritelova rodina k sobě. Jen doufám, že mladší sourozenci nejsou tim chlapem nějak tyrani? 
tvá rodina je ted dcerka a manžel a když to máma nechápe co jiného na ní bude platit?
Kdepak, bratr se uměl vždy skvěle vypařit, žít si svůj život a netrápit se situací doma a na sestru nikdy nevztáhl ruku, je jeho vlastní. Co je mezi ním a mámou raději nezjišťuji 
tak já o tom vubec neuvažuji…na štedry den jsme přes den někde na vylete, stromek jsem koupila umělý aby s tim nebyl stres, cukroví - 2-3 druhy, kapra nam usmaží ve vedlejší restauraci - ja si pro to jen dojdu, salat udělám svuj to ano, dárky kupujeme poskrovnu-o dárkách vanoce nejsou… v klidu se navečeříme pak jdou deti spat a ja si s přítelem otevřu vínko a koukáme na film… druhý den sjedeme k našim - kde přetrpíme zas ty hádky a stres (nic se nezměnilo) a pak si odfrknem že máme zas na rok klid 
Uklízím průběžně, žádné cídění nábytku, okna jsem myla v létě, to stačí, cukroví mám 4 druhy a ještě poslouchám od mámy, jak jsem líná, že ona už umyla okna a druhů má 11 a dalších 5 těst zaděláno, asi si myslí, že s ní budu soupeřit. Ale Vánoce mají být svátky klidu a také jsem si je tak se svou rodinou udělala. Horší jsou pak ty dny po Štědrém dnu 
bohužel mne stále dohání ta minulost a vím, že 25. se po mně bude chtít, abych se s ním bavila, jako že nic a dělala, jak strašně ho mám ráda a jaký je to fajn „děda“ a když to neudělám, udělá mi moje máma zle.
a dopřej dceři hezké vánoce.
