Strach z Vánoc
- O životě
- Anonymní
- 17.12.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Někdy mám chuť se na celé Vánoce vykašlat a zavřít se někde sama, s flaškou vína a balením kapesníčků... Ale pak se podívám na svou dceru a vím, že se překonám, že jí nemohu udělat to, co udělala moje máma mně.
Neměla jsem hezké dětství a Vánoce mám zafixované jako období neskutečného stresu, honění a pachtění se za dokonalou a nablýskanou domácností, 20 druhy cukroví a snahou mít vše dokonalé, alespoň navenek.
Moje mamka se snažila, neříkám, že ne, vždy jsme pod stromkem našli z části to, co jsme si přáli, ale idylku kazily věčné hádky s naším otcem, na kterého si vzpomínám v hodně zlém. Byl to člověk, co měl doma zbraň, mlátil nás děti, mlátil i mamku a vyhrožoval, že ji zastřelí a vyhodí z okna.
Každý den jsem se jako šestileté děcko vracela ze školy a nejprve jsem obešla panelák, zda tam někde mamka neleží a teprve potom jsem se odvážila jít domů. Bála jsem se ho, šíleně moc. O Vánocích se nechoval o moc lépe, vždy se pohádali a bylo to snad ještě horší o to, že mamka byla ve stresu a mnohem snadněji se nechala k hádkám vyprovokovat.
Navíc jsem ve čtyřech letech přestala věřit na Ježíška. Jedno krásné odpoledne měla totiž mamka návštěvu i s dětmi. Holka, o dva roky starší než já, mi tvrdila, že Ježíšek není a já jí to nechtěla věřit. Vzala mne do obývacího pokoje a otevřela skříň. Bohužel v ní opravdu byly dárky, které jsem o pár dní později našla pod stromečkem. A Vánoce tak ztratily i to poslední tajemné kouzlo, které měly.
Když mi bylo sedm let, máma konečně požádala o rozvod a nám se začalo blýskat na lepší časy. Bydleli jsme s ní sice zatím jen v obýváku a „tátovi“ jsme se snažili vyhýbat, jak jen to šlo. Dělal nám i přesto naschvály, bráchovi dokonce zavřel jako tříletému prsty do dveří, schválně. Mezitím máma vystřídala dost chlapů, seznamovala nás s různými „strýčky“ a my se modlili, aby brzy našla někoho na stálo a ten, aby nás vysvobodil.
Netrvalo to dlouho a objevil se. Z počátku bylo vše dokonalé, snažil se o naši přízeň a předcházel si nás. Úplně si nás omotal kolem prstu, a když jsme se k němu konečně přestěhovali, nemohli jsme být šťastnější.
Časem však začala na povrch vystupovat jeho pravá povaha. Byl to cholerik a když měl nějaké problémy, rád se napil a pak byl dost agresivní. A že těch problémů měl. Nejméně 2× do roka měnil práci, nikde nevydržel. Netuším, zda to bylo vždy kvůli alkoholu, ale určitě měl na tom právě velký podíl. Střídaly se u něj období, kdy nás všechny miloval a kdy nás nenáviděl.
Potom mamka otěhotněla, to bylo slibů, že se vše změní, že na své dítě bude přísnější, než na nás…Dopadlo to tak, že na sestru nikdy nevztáhl ruku, zatímco my to schytávali víc a víc.
Vánoce probíhaly opět tak, jak jsem si je pamatovala z předchozího mámina vztahu. Stres a hádky a ještě k tomu navíc přibyl alkohol. Když měl zlé období, byl schopný si všude po bytě i v autě schovávat placatky s tvrdým a na nás si potom vybíjel svoje frustrace (malý, zrzavý, jako dítě přišel o matku) a nejednou jsem měla strach, že mámě ublíží tak moc, že ji už nikdy neuvidíme.
Párkrát po ní hodil věcmi, tahal ji po zemi za vlasy, házel s ní o nábytek, až si rozsekla hlavu, a když jsme ji my děti chtěly chránit, dostaly jsme také. Nikdo, kdo nezažil, si neumí představit tu bezmoc, kdy sedíte v pokojíčku a posloucháte hádku od vedle a nevíte, zda tam jít, nebo ne. Několikrát jsem si je nahrála na diktafon a chtěla s tím jít na policii, ale mamka mě vždy donutila to smazat a dělat, že se nic neděje.
Takhle kazil nejen každé Vánoce, ale i každou rodinnou sešlost, či oslavu. Po rodině tím byl už proslulý a všichni jsme mamku prosili, aby se rozvedla. Babička s dědou nám kolikrát nabízeli pomoc i zázemí, ale nikdy se k tomu nerozhoupala, měla strach, že jí sebere sestru a navíc ho stále nepochopitelně milovala.
Po úspěšném dostudování střední školy jsem relativně rychle našla práci. Jemu se sice zdály čtyři měsíce dlouhé, ale nic jsem si z něj nedělala a snažila se jeho provokativní řeči ignorovat. Po necelých dvou letech v práci jsem bohužel onemocněla a nemohla jsem nadále tuhle činnost vykonávat. Z práce jsem odešla a přihlásila se na úřad práce, někdy začátkem listopadu to bylo.
Blížily se Vánoce a já si hledala novou práci a byla jsem šťastná, že mám přítele, který mě podporuje. Bohužel bydlel i studoval daleko, a tak jsme se vídali jen o víkendech. Blbé řeči o tom, že jsem nemakačenko a bebíčko stále přibývaly a dokonce mi zakázali za přítelem jezdit. Přitom jsem na domácnost přispívala stále stejně. Máma stála za ním, asi se bála se mě zastat, nebo co já vím.
Když nastal 23. prosinec, makala jsem o stošest, aby mamka nemusela. Skládala jsem prádlo, umyla koupelnu i wc, vytřela… Když jsem myla nádobí, stoupl si za mě a začal vymýšlet, že by si udělal domácí chipsy. Já z legrace a s úsměvem na tváři odpověděla, kdo že to po něm má pořád umývat a on začal ječet, třískat věcmi a dveřmi, nadávat mi sprostě tak, že se to i stydím napsat a celkově byl nepříčetný.
Uklidila jsem se mu z očí a doufala, že to přejde. Bohužel, ani v osm hodin večer to nebylo lepší, a tak jsem se mu šla omluvit, abych Vánoce zachránila pro mladší sourozence. To jsem ale asi neměla dělat, jak jsem se mu dostala do zorného pole, opět na mne vyvalil sprosté nadávky, a když jsem se ohradila, vyskočil a začal mě mlátit, bušil do mě pěstí, roztrhal mi oblečení, které jsem měla na sobě a vůbec nechtěl poslouchat, co mu říkám.
Ječel po mně, že nemám právo mluvit, že on je Bůh a pak ať táhnu a nikdy se nevracím. Brácha se mě chtěl zastat, ale taky jich pěkných pár dostal. Nakonec až když mu na záda skočila jeho vlastní dcera, tak mě nechal být. Sbalila jsem si pár nejnutnějších věcí, skočila do auta a jela za mojí milovanou babičkou.
Dodnes se divím, že jsem přes slzy viděla na cestu a někde jsem se nevybourala. Tak moc mě bolelo srdce. Chvíli po mě k babičce dorazila i mamka se sourozenci. Jenže jí celý večer psal výhrůžné sms, takže se ráno zase sbalili a vrátili se k němu zpět.
Byly to ty nejstrašnější Vánoce, jaké jsem kdy zažila. Vyplakala jsem asi hektolitr slz, až je mi babičky doteď líto, že se na to musela dívat a že jsem Vánoce zkazila i jí a dědovi.
Už jsem se tam k nim nikdy nevrátila, rodina mého přítele mě vzala k sobě, našla jsem si tam práci a vše se zdálo být tak, jak má. Nebýt máminy občasné snahy dát vše do pořádku. Nechápala, že nemohu, že to nejde. Uběhly další dvoje Vánoce, které jsem strávila opět s babičkou a dědou a na Silvestra jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel nám předělával vrchní patro u jeho babičky a moc jsme se těšili na miminko.
V těhotenství jsem měla hodně problémů a vůbec mi nedodávaly klidu telefonáty od mamky, že se „děda“ hodně změnil, že by se rád přijel podívat na mne i na miminko, ale stále jsem se držela a vytrvale její snahu odpinkávala. Až v šestinedělí jsem jí bohužel podlehla.
Chovala dceru a řekla mi, že on stojí venku a čeká, zda ho pozvu dál, že by malou rád viděl. Vím, že to byla chyba. Od té chvíle si moje matka myslí, že se vše spravilo a oba dva dělají, jako by nic. Neproběhla žádná omluva, prostě nic.Jako by se ty osudné Vánoce nikdy neodehrály.
Před Vánocemi jsme řešili, jak to vše s miminkem uděláme a jak naplánujeme návštěvy u rodin. Moje máma mi nakonec oznámila, že 25. se staví u nás doma. Bála jsem se zeptat, jestli tím my myslí i jeho. Moc jsem se celý Advent užírala, trápily mne noční můry o něm a na svátky jsem se netěšila. Moje tušení bylo bohužel správné, když se tu na Boží hod zjevil i on, málem se mi zastavilo srdce, ale ustála jsem to, už kvůli své dcerce. Ale neříkám, že to bylo jednoduché.
Další rok jsem se zařekla, že ho na Vánoce přes svůj práh nepustím ani za nic. Když mi mamka volala, že opět přijedou 25., úplně sprostě jsem jí zalhala, že toho máme hodně a potkáme se u babičky, kam on má zákaz vstupu, po tom, co mi provedl.
Hodně jsme se pohádaly a do Vánoc se mnou nemluvila, nebrala telefony, neodpovídala na zprávy. U babičky se chovala taky odměřeně a bylo vidět, že se přemáhá jen kvůli malé. Měla jsem kvůli tomu výčitky svědomí, i když vím, že za to v podstatě nemohu, ale nešlo se jim ubránit.
Letos jsou dceři už tři roky, věří na Ježíška, má z toho všeho rozum a moc se těší. A já už mám zase ty hnusné noční můry o něm a vím, že budu muset absolvovat stejný rozhovor s mamkou jako loni. Protože ona to vůbec nepochopila.
Celý rok o něm mluví jako o dědovi/tátovi a já nemám sílu jí opravovat. Ona si opět myslí, že je vše v pořádku a nebere ohledy na to, že já to mohu vnímat jinak. Je opravdu dobrá citová vyděračka a kolikrát už z ní mám brouka v hlavě, že vlastně já jsem ta špatná a sobecká a měla bych odpustit, protože odpouštět se přece má, tak je to správné… Ale sakra jak? Já mu odpustit nechci, udělal nám toho tolik špatného a teď si bude hrát na hodného dědu?
Chci strašně moc, aby moje dcerka měla ty nejkrásnější Vánoce, aby si z nich vzala to, že se máme rádi, že má rodina být pospolu, že to není jen o dárcích. Místo toho má nevyspalou maminku, která se marně snaží naladit na tu správnou atmosféru, dělat doma pohodu a klídek, ale ono to nějak nejde.
Už pár nocí totiž opět nespím a pak jsem protivná, mám strach, jak to zase dopadne. Navíc jsem těhotná a asi si i věci víc beru. Manžela s tím zatěžovat už nechci, tolik let poslouchá to samé a sám má teď starostí nad hlavu. Nevím, co mám dělat…
A tak tu tak sedím se svou dcerou, maluji ručně vyrobené ozdoby a snažím se usmívat.
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1028
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 807
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 634
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1120
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 510
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1858
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2670
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1505
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1417
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1718
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Stůj si za svým a buď silná. Měla jsi štěstí, že te vzalla pritelova rodina k sobě. Jen doufám, že mladší sourozenci nejsou tim chlapem nějak tyrani? 
tvá rodina je ted dcerka a manžel a když to máma nechápe co jiného na ní bude platit?
Kdepak, bratr se uměl vždy skvěle vypařit, žít si svůj život a netrápit se situací doma a na sestru nikdy nevztáhl ruku, je jeho vlastní. Co je mezi ním a mámou raději nezjišťuji 
tak já o tom vubec neuvažuji…na štedry den jsme přes den někde na vylete, stromek jsem koupila umělý aby s tim nebyl stres, cukroví - 2-3 druhy, kapra nam usmaží ve vedlejší restauraci - ja si pro to jen dojdu, salat udělám svuj to ano, dárky kupujeme poskrovnu-o dárkách vanoce nejsou… v klidu se navečeříme pak jdou deti spat a ja si s přítelem otevřu vínko a koukáme na film… druhý den sjedeme k našim - kde přetrpíme zas ty hádky a stres (nic se nezměnilo) a pak si odfrknem že máme zas na rok klid 
Uklízím průběžně, žádné cídění nábytku, okna jsem myla v létě, to stačí, cukroví mám 4 druhy a ještě poslouchám od mámy, jak jsem líná, že ona už umyla okna a druhů má 11 a dalších 5 těst zaděláno, asi si myslí, že s ní budu soupeřit. Ale Vánoce mají být svátky klidu a také jsem si je tak se svou rodinou udělala. Horší jsou pak ty dny po Štědrém dnu 
bohužel mne stále dohání ta minulost a vím, že 25. se po mně bude chtít, abych se s ním bavila, jako že nic a dělala, jak strašně ho mám ráda a jaký je to fajn „děda“ a když to neudělám, udělá mi moje máma zle.
a dopřej dceři hezké vánoce.
