Strach z Vánoc

Někdy mám chuť se na celé Vánoce vykašlat a zavřít se někde sama, s flaškou vína a balením kapesníčků... Ale pak se podívám na svou dceru a vím, že se překonám, že jí nemohu udělat to, co udělala moje máma mně.

Neměla jsem hezké dětství a Vánoce mám zafixované jako období neskutečného stresu, honění a pachtění se za dokonalou a nablýskanou domácností, 20 druhy cukroví a snahou mít vše dokonalé, alespoň navenek.

Moje mamka se snažila, neříkám, že ne, vždy jsme pod stromkem našli z části to, co jsme si přáli, ale idylku kazily věčné hádky s naším otcem, na kterého si vzpomínám v hodně zlém. Byl to člověk, co měl doma zbraň, mlátil nás děti, mlátil i mamku a vyhrožoval, že ji zastřelí a vyhodí z okna.

Každý den jsem se jako šestileté děcko vracela ze školy a nejprve jsem obešla panelák, zda tam někde mamka neleží a teprve potom jsem se odvážila jít domů. Bála jsem se ho, šíleně moc. O Vánocích se nechoval o moc lépe, vždy se pohádali a bylo to snad ještě horší o to, že mamka byla ve stresu a mnohem snadněji se nechala k hádkám vyprovokovat.

Navíc jsem ve čtyřech letech přestala věřit na Ježíška. Jedno krásné odpoledne měla totiž mamka návštěvu i s dětmi. Holka, o dva roky starší než já, mi tvrdila, že Ježíšek není a já jí to nechtěla věřit. Vzala mne do obývacího pokoje a otevřela skříň. Bohužel v ní opravdu byly dárky, které jsem o pár dní později našla pod stromečkem. A Vánoce tak ztratily i to poslední tajemné kouzlo, které měly.

Když mi bylo sedm let, máma konečně požádala o rozvod a nám se začalo blýskat na lepší časy. Bydleli jsme s ní sice zatím jen v obýváku a „tátovi“ jsme se snažili vyhýbat, jak jen to šlo. Dělal nám i přesto naschvály, bráchovi dokonce zavřel jako tříletému prsty do dveří, schválně. Mezitím máma vystřídala dost chlapů, seznamovala nás s různými „strýčky“ a my se modlili, aby brzy našla někoho na stálo a ten, aby nás vysvobodil.

Netrvalo to dlouho a objevil se. Z počátku bylo vše dokonalé, snažil se o naši přízeň a předcházel si nás. Úplně si nás omotal kolem prstu, a když jsme se k němu konečně přestěhovali, nemohli jsme být šťastnější.

Časem však začala na povrch vystupovat jeho pravá povaha. Byl to cholerik a když měl nějaké problémy, rád se napil a pak byl dost agresivní. A že těch problémů měl. Nejméně 2× do roka měnil práci, nikde nevydržel. Netuším, zda to bylo vždy kvůli alkoholu, ale určitě měl na tom právě velký podíl. Střídaly se u něj období, kdy nás všechny miloval a kdy nás nenáviděl.

Potom mamka otěhotněla, to bylo slibů, že se vše změní, že na své dítě bude přísnější, než na nás…Dopadlo to tak, že na sestru nikdy nevztáhl ruku, zatímco my to schytávali víc a víc.

Vánoce probíhaly opět tak, jak jsem si je pamatovala z předchozího mámina vztahu. Stres a hádky a ještě k tomu navíc přibyl alkohol. Když měl zlé období, byl schopný si všude po bytě i v autě schovávat placatky s tvrdým a na nás si potom vybíjel svoje frustrace (malý, zrzavý, jako dítě přišel o matku) a nejednou jsem měla strach, že mámě ublíží tak moc, že ji už nikdy neuvidíme.

Párkrát po ní hodil věcmi, tahal ji po zemi za vlasy, házel s ní o nábytek, až si rozsekla hlavu, a když jsme ji my děti chtěly chránit, dostaly jsme také. Nikdo, kdo nezažil, si neumí představit tu bezmoc, kdy sedíte v pokojíčku a posloucháte hádku od vedle a nevíte, zda tam jít, nebo ne. Několikrát jsem si je nahrála na diktafon a chtěla s tím jít na policii, ale mamka mě vždy donutila to smazat a dělat, že se nic neděje.

Takhle kazil nejen každé Vánoce, ale i každou rodinnou sešlost, či oslavu. Po rodině tím byl už proslulý a všichni jsme mamku prosili, aby se rozvedla. Babička s dědou nám kolikrát nabízeli pomoc i zázemí, ale nikdy se k tomu nerozhoupala, měla strach, že jí sebere sestru a navíc ho stále nepochopitelně milovala.

Po úspěšném dostudování střední školy jsem relativně rychle našla práci. Jemu se sice zdály čtyři měsíce dlouhé, ale nic jsem si z něj nedělala a snažila se jeho provokativní řeči ignorovat. Po necelých dvou letech v práci jsem bohužel onemocněla a nemohla jsem nadále tuhle činnost vykonávat. Z práce jsem odešla a přihlásila se na úřad práce, někdy začátkem listopadu to bylo.

Blížily se Vánoce a já si hledala novou práci a byla jsem šťastná, že mám přítele, který mě podporuje. Bohužel bydlel i studoval daleko, a tak jsme se vídali jen o víkendech. Blbé řeči o tom, že jsem nemakačenko a bebíčko stále přibývaly a dokonce mi zakázali za přítelem jezdit. Přitom jsem na domácnost přispívala stále stejně. Máma stála za ním, asi se bála se mě zastat, nebo co já vím.

Když nastal 23. prosinec, makala jsem o stošest, aby mamka nemusela. Skládala jsem prádlo, umyla koupelnu i wc, vytřela… Když jsem myla nádobí, stoupl si za mě a začal vymýšlet, že by si udělal domácí chipsy. Já z legrace a s úsměvem na tváři odpověděla, kdo že to po něm má pořád umývat a on začal ječet, třískat věcmi a dveřmi, nadávat mi sprostě tak, že se to i stydím napsat a celkově byl nepříčetný.

Uklidila jsem se mu z očí a doufala, že to přejde. Bohužel, ani v osm hodin večer to nebylo lepší, a tak jsem se mu šla omluvit, abych Vánoce zachránila pro mladší sourozence. To jsem ale asi neměla dělat, jak jsem se mu dostala do zorného pole, opět na mne vyvalil sprosté nadávky, a když jsem se ohradila, vyskočil a začal mě mlátit, bušil do mě pěstí, roztrhal mi oblečení, které jsem měla na sobě a vůbec nechtěl poslouchat, co mu říkám.

Ječel po mně, že nemám právo mluvit, že on je Bůh a pak ať táhnu a nikdy se nevracím. Brácha se mě chtěl zastat, ale taky jich pěkných pár dostal. Nakonec až když mu na záda skočila jeho vlastní dcera, tak mě nechal být. Sbalila jsem si pár nejnutnějších věcí, skočila do auta a jela za mojí milovanou babičkou.

Dodnes se divím, že jsem přes slzy viděla na cestu a někde jsem se nevybourala. Tak moc mě bolelo srdce. Chvíli po mě k babičce dorazila i mamka se sourozenci. Jenže jí celý večer psal výhrůžné sms, takže se ráno zase sbalili a vrátili se k němu zpět.

Byly to ty nejstrašnější Vánoce, jaké jsem kdy zažila. Vyplakala jsem asi hektolitr slz, až je mi babičky doteď líto, že se na to musela dívat a že jsem Vánoce zkazila i jí a dědovi.

Už jsem se tam k nim nikdy nevrátila, rodina mého přítele mě vzala k sobě, našla jsem si tam práci a vše se zdálo být tak, jak má. Nebýt máminy občasné snahy dát vše do pořádku. Nechápala, že nemohu, že to nejde. Uběhly další dvoje Vánoce, které jsem strávila opět s babičkou a dědou a na Silvestra jsem zjistila, že jsem těhotná. Přítel nám předělával vrchní patro u jeho babičky a moc jsme se těšili na miminko.

V těhotenství jsem měla hodně problémů a vůbec mi nedodávaly klidu telefonáty od mamky, že se „děda“ hodně změnil, že by se rád přijel podívat na mne i na miminko, ale stále jsem se držela a vytrvale její snahu odpinkávala. Až v šestinedělí jsem jí bohužel podlehla.

Chovala dceru a řekla mi, že on stojí venku a čeká, zda ho pozvu dál, že by malou rád viděl. Vím, že to byla chyba. Od té chvíle si moje matka myslí, že se vše spravilo a oba dva dělají, jako by nic. Neproběhla žádná omluva, prostě nic.Jako by se ty osudné Vánoce nikdy neodehrály.

Před Vánocemi jsme řešili, jak to vše s miminkem uděláme a jak naplánujeme návštěvy u rodin. Moje máma mi nakonec oznámila, že 25. se staví u nás doma. Bála jsem se zeptat, jestli tím my myslí i jeho. Moc jsem se celý Advent užírala, trápily mne noční můry o něm a na svátky jsem se netěšila. Moje tušení bylo bohužel správné, když se tu na Boží hod zjevil i on, málem se mi zastavilo srdce, ale ustála jsem to, už kvůli své dcerce. Ale neříkám, že to bylo jednoduché.

Další rok jsem se zařekla, že ho na Vánoce přes svůj práh nepustím ani za nic. Když mi mamka volala, že opět přijedou 25., úplně sprostě jsem jí zalhala, že toho máme hodně a potkáme se u babičky, kam on má zákaz vstupu, po tom, co mi provedl.

Hodně jsme se pohádaly a do Vánoc se mnou nemluvila, nebrala telefony, neodpovídala na zprávy. U babičky se chovala taky odměřeně a bylo vidět, že se přemáhá jen kvůli malé. Měla jsem kvůli tomu výčitky svědomí, i když vím, že za to v podstatě nemohu, ale nešlo se jim ubránit.

Letos jsou dceři už tři roky, věří na Ježíška, má z toho všeho rozum a moc se těší. A já už mám zase ty hnusné noční můry o něm a vím, že budu muset absolvovat stejný rozhovor s mamkou jako loni. Protože ona to vůbec nepochopila.

Celý rok o něm mluví jako o dědovi/tátovi a já nemám sílu jí opravovat. Ona si opět myslí, že je vše v pořádku a nebere ohledy na to, že já to mohu vnímat jinak. Je opravdu dobrá citová vyděračka a kolikrát už z ní mám brouka v hlavě, že vlastně já jsem ta špatná a sobecká a měla bych odpustit, protože odpouštět se přece má, tak je to správné… Ale sakra jak? Já mu odpustit nechci, udělal nám toho tolik špatného a teď si bude hrát na hodného dědu?

Chci strašně moc, aby moje dcerka měla ty nejkrásnější Vánoce, aby si z nich vzala to, že se máme rádi, že má rodina být pospolu, že to není jen o dárcích. Místo toho má nevyspalou maminku, která se marně snaží naladit na tu správnou atmosféru, dělat doma pohodu a klídek, ale ono to nějak nejde.

Už pár nocí totiž opět nespím a pak jsem protivná, mám strach, jak to zase dopadne. Navíc jsem těhotná a asi si i věci víc beru. Manžela s tím zatěžovat už nechci, tolik let poslouchá to samé a sám má teď starostí nad hlavu. Nevím, co mám dělat…

A tak tu tak sedím se svou dcerou, maluji ručně vyrobené ozdoby a snažím se usmívat.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
17.12.16 00:57

:hug: Stůj si za svým a buď silná. Měla jsi štěstí, že te vzalla pritelova rodina k sobě. Jen doufám, že mladší sourozenci nejsou tim chlapem nějak tyrani? 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
5164
17.12.16 01:19

Bože co to máš za mámu? 8o Tohle nikdy nepochopim jak může být ženská s chlapem za každou cenu jen aby nezůstala sama. Copak si neuvědomuje že vám zkazila dětství? Co vůbec sourozenci jak dopadli oni? Měli taky takové štěstí jako ty? Je to velmi smutný příběh a stála bych si za tím že prostě at matka přijde ale bez něj..Vánoce jsou o rodině a lásce a ne o nervech kdy se budeš stresovat jestli ten svátek zkazí. Stála bych si za svým a pokud by to matka nepochopila a dělala dotčenou přestala bych se vídat i s ní když je tak natvrdlá :think: tvá rodina je ted dcerka a manžel a když to máma nechápe co jiného na ní bude platit?

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.12.16 05:00

Nemusíš mu odpouštět a pokud mu odpustiš, nemusíš se s ním stýkat! Přeji tobě i dcerce krásné Vánoce a šťastný nový rok.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
17.12.16 07:06

:hug: Ja to znam..Vim co za Vanoce jsi prozivala, mela jsem je stejne, bohuzel s horsi dohrou… Zachranil me az se sestrou detsky domov, mladsi sestru uz jsme nikdy nenasly- dali ji do adopce. Matka skoncila v psychiatricke lecebne v 35 letech po tom co ji otcim vyhodil z okna…Tento rok tam i dodychala. Dlouho mi trvalo, nez jsem matce odpustila, ze ty hruzy dopustila. Nechapala jsem, proc neodesla, proc nas neochranila. Desive..nevidela jsem ji 20 let.
Chci tim vsim rict, ze nejsi nicim vuci rodine povinna a klidne bych to tak mati rekla, ze nechces otcima videt i za cenu toho, ze uz ji neuvidim.
Preji ti krasne Vanoce :hug: :hug:

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 07:47

@Sphynx Lady děkuji :hug: Není to tak lehké, stát si za svým, když je to máma a já mám pořád nějak zafixováno, že mámě se neodporuje a máma se poslouchá :zed: Kdepak, bratr se uměl vždy skvěle vypařit, žít si svůj život a netrápit se situací doma a na sestru nikdy nevztáhl ruku, je jeho vlastní. Co je mezi ním a mámou raději nezjišťuji :oops:

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 07:50

@kacenka8 řekla bych, že bohužel neuvědomuje, ona nemá žádnou sebereflexi, přijde mi, že to nevidí, že vše zapomněla a dělá, jako by se nic nestalo. Pokud se chci k němu jakkoliv vyjádřit, hned to smete ze stolu, že je to její manžel a já ho prostě musím respektovat, protože ho miluje. Normálně s ní mluvit o tom nejde, čekám opět další hádku, protože na Vánoce ho prostě nedám.
Odstřihnout jí asi také nedokážu, dcera jí miluje a myslím, že bych tím hodně ranila i babičku s dědou :,(

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 07:52

@Pipilota Citrónie Odpouštět mu v plánu nemám, prostě to nedokážu, ty křivdy z minulosti jsou ve mne hodně hluboko uložené…A vím, že i kdybych mu odpustila, že by se mi stejně neulevilo. A on i matka si bohužel myslí, že jsem odpustila a zapomněla.
Moc děkuji a Tobě přeji také hezké svátky :kytka:

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 07:53

@anonymní Moc mě mrzí, co jsi musela vše prožít :hug: :hug: :hug: :hug: I Tobě hezké svátky :kytka:

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 07:59

@kacenka8 Ještě k tomu zkaženému dětství…ne, neuvědomuje. Nedávno jsem si postěžovala jí do telefonu,,kolik máme papírování a starostí s barákem a ona mi na to odpověděla, že s tím se musím smířit, že tohle jsou starosti dospělých a proto každý tak rád vzpomíná na dětství. Byla jsem jako opařená a telefonát ukončila, po té jsem brečela asi půl hodiny do telefonu babičce, jestli tohle máma jako myslí vážně :,(

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 08:00

Podobné dětství jsem měla taky. Musím říct, že víc,,nenávidím,, matku, která to dopustila. Celá rodina se jí snažila od něj dostat. Nabízeli jí zázení, ale je s ním dodnes. Odešla jsem v 17 letecha už jsem tam nikdy nebyla. Je mi 40.

  • Nahlásit
3035
17.12.16 08:10

AHoj zakladatelko, neměla jsem to v žádným případě tak drsný jako ty, tata nas nikdy neuhodil, ale Vánoce u nas probíhali přesně jak ty popisuješ…mamka se snažila o dokonalost a táta jí to podle ní kazil a tak věčné hádky, slzy…take jsem se bála vždy přijit domu a schovávala jsem nože protože jsem se bala že by si naši v hádce mohli ublížit. ted už mam svojí rodinu a ač mamka každý rok naleha at na štědry večer přijedem k nim „přece bych jí měla vrátit ty KRASNY vánoce co ona vždy dělala nám!!“ :-D tak já o tom vubec neuvažuji…na štedry den jsme přes den někde na vylete, stromek jsem koupila umělý aby s tim nebyl stres, cukroví - 2-3 druhy, kapra nam usmaží ve vedlejší restauraci - ja si pro to jen dojdu, salat udělám svuj to ano, dárky kupujeme poskrovnu-o dárkách vanoce nejsou… v klidu se navečeříme pak jdou deti spat a ja si s přítelem otevřu vínko a koukáme na film… druhý den sjedeme k našim - kde přetrpíme zas ty hádky a stres (nic se nezměnilo) a pak si odfrknem že máme zas na rok klid :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
17.12.16 08:19

@axelina Naprosto Tě chápu :kytka:
U nás tedy hádky a bitky byly dost často, jen Vánoce a oslavy k tomu byly náchylnější.
Také se s ničím nes.eru :lol: Uklízím průběžně, žádné cídění nábytku, okna jsem myla v létě, to stačí, cukroví mám 4 druhy a ještě poslouchám od mámy, jak jsem líná, že ona už umyla okna a druhů má 11 a dalších 5 těst zaděláno, asi si myslí, že s ní budu soupeřit. Ale Vánoce mají být svátky klidu a také jsem si je tak se svou rodinou udělala. Horší jsou pak ty dny po Štědrém dnu :(

  • Nahlásit
Smazaný anonym
17.12.16 08:26

Začátek mi přišel jako výmysl od 15ctileté…je spousta holek, které neměly nejlepší Vánoce…třeba já a moje sestry..nikdy jsme neměly to co jsme chtěly, jedny ponožky a nazdar…ale kvůli tomu nejsou pro nás nejhorší Vánoce ba naopak…Užíváme si je a děláme si je krásné..a hlavně pro naše děti..Já se každý rok těším na Vánoce, navíc v roce 2015 se mi narodila dcera, takže jsou pro nás ještě krásnější :srdce:
Kašly na minulost a mysli na budoucnost, na zbytek odpověděly holky.
Prosím o anonym děkuji

  • Upravit
Anonymní
17.12.16 08:36

Poslední anonymko, bohužel jsi to asi úplně nepochopila.My sice dostávali dárky, co jsme si přáli, ale úplně klidně bychom je vyměnili všechny za to, aby ty Vánoce probíhaly v klidu a v pohodě a smířili bychom se i s ponožkama.
24.12. s mou dcerou miluji :srdce: bohužel mne stále dohání ta minulost a vím, že 25. se po mně bude chtít, abych se s ním bavila, jako že nic a dělala, jak strašně ho mám ráda a jaký je to fajn „děda“ a když to neudělám, udělá mi moje máma zle.

  • Nahlásit
17.12.16 10:41

Je mi to moc líto a posílám aspoň objetí na dálku :hug: a co kdyby jsi jim přímo do očí jemu i máme řekla, ale já nezapomněla a ani neodpustila? Nedělej nic co nechceš, co ti ubližuje. Máš dcerku, čekáš další miminko a to je ten pravý důvod k radosti. A hlavně krásné Vánoce děláš pro své dítě, které díky tomu bude mít hezké vzpomínky na dětství. Třeba moje dcerka svého dědu nezná, nemá o ní zájem a vděčím za to jeho nové ženě z velké části, manželova matka je zase zlý člověk, který dělal mezi vnoučaty rozdíly, o vnučku se nezajímala a já jí přes svůj práh v životě nepustím za to jak mi v jisté věci ublížila. Ale je tu můj skvělý manžel a úžasná dcera a pro ně chci udělat ty svátky krásné a pohodové. Vztahy v rodině se mohu užírat po celý rok, ale ne o Vánocích. Takže ti přeji ať Ty ty svátky krásné a pohodové máš a hlavně bezproblémové těhotenství :kytka: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.12.16 10:44

Tak to uveď na pravou míru. Řekni „nemam te rada, ublížil jsi mi a jsou veci, které ti nikdy neodpustim. Dokážu tvou přítomnost vystat jen kvůli malé, ale nebudu tady hrát žádné divadlo“ uleví se ti. Pokud by tvoje Mamka začala delat scény, tak ji řekni, ze díky ni mas zkažené dětství a ze nechceš hádky a dohady kvůli tvé dceři, ze jestli ma s tím problem, tak se nemusíte vídat, kdyz to nejde bez hádek. Za to ti to nestojí. Vis, každy by se měl stýkat jen s lidmi, kteří mají dobrou energii, jejich přítomnost ti ma něco dat, ne materiálně, jde jen o tu psychickou podporu, pohodu. Pokud toto nesplňuje ani tvá matka, která (promiň za mou upřímnost) maminkou asi nikdy nebyla, kdyz nechala bit své deti a žila s nimi v takovém prostředí, nestykala bych se ani s ni. Očividně tam žádný extra vztah neni. Prarodicum to vysvětli, oni to pochopí. Ale zameř se více na TVOU rodinu. Na tvou dceru, těhotenství a muze. Ti jsou pro tebe důležití. Tvá matka je jen citový parazit. Ta ti nic neda (opět nemyslim materiálně) a pro tvého otcima nemam slov. Jednoduše se to rika, ale kdyz to uděláš, tak ti bude lip. I atmosféra u tebe doma se hned zmeni, kdyz bude sv klidu přeji ti hodne štěstí a sil :srdce:

Příspěvek upraven 17.12.16 v 10:46

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
17.12.16 10:59

Holky děkuji, vím, že máte pravdu, vím, že bych se k tomu měla postavit čelem…Jsem asi srab, moje máma umí ve mně vyvolat pocit viny a pocit, že se jí musím nějak zavděčit :zed: Loni jsem jí ještě při každém rozhovoru opravovala, že to není táta, ale mluvila jsem o něm jménem…jenže už je to tak vyčerpávající, že nemám sílu, neustále jí to omílat. Raději na zmínky o něm mlčím a jí to stejně nedojde a jede si dál to svoje.

  • Nahlásit
488
17.12.16 11:16

Moc dobře vím, jaké to je, měla jsem dost podobné no snad ještě o něco horší. Každé vánoce byli naprosto o ničem i když se maminka snažila, skončilo to bitkou převrženým stolem, nadávkami. Ale já odpustila, a když se mi narodil syn dala jsem jim šanci a jela tam na Vánoce se synem a byly hezké jedinné hezké vánoce co jsme byli všichni spolu.Ale to byli jen jedny, za celý život. Ted to má na mě taky dopad vždy o vánocích pořád jen brečím. chudák můj přítel. bud silná A přeji krásné vánoce a štastný Nový rok. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
17.12.16 11:20

@Milka111 Tvůj příběh jsem četla :hug: :hug: :hug: Drž se a přeji co nejkrásnější Vánoce.

  • Nahlásit
727
17.12.16 13:06

Jsi moc statečná, že se přes všechno hnusné snažíš kvůli dcerce. :kytka:

Já ještě děti nemám, zato jsme první Vánoce sami s přítelem a poprvé sama chystám úplně všechno podle svého. Na jednu stranu jsem šťastná, na druhou se bojím, že nemám 57 druhů cukroví jako mamka, 3× denně přeleštěné kliky nebo že v noci na 24. nebudu péct čerstvou vánočku. A že mi mamka taky přijde dělat přednášku a zase mě vydeptá, jako vždy.

Některé matky si neuvědomují, jak moc svým chováním a komentáři ubližují duši svých dětí.

Jsi moc hodná a silná, že se přes to všechno kvůli dceři přemáháš :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
17.12.16 14:33

Máš svůj rozum ne? já se jednu dobu s matkou ani nebavila a jak byl klid…
Pochopila jsem, jen blbě odepsala..
Zažila jsem horší…těhotná v pokojíku 2×2 ještě se sestrou, bez topení v mínuskách…potratila jsem..matky nový manžel nás všechny byl, ségry dvojčata se předním schovávaly pod postelí…nechtělo se mu makat, ale po mě jako studentce chtěl peníze a ona stála při něm…ale to je na delší vyprávění, nechci radši vzpomínat. Jsem štastná, že jsem našla toho pravého a zachránil mě před nimi..

  • Upravit
11585
17.12.16 14:35

Chtěla jsem ti něco napsat, ale Avokado123 to napsala za mne a líp, než bych to dokázala já. přečti si prosím její příspěvek několikrát a snaž si nechat poradit
jinak tě tvá bývalá rodina bude deptat a ničit ti život celý tvůj život, a to by byla strašná škoda, zaměř se na stávající rodinu a své vlastní děti :srdce:
a ne opravdu není povinné se stýkat s někým, jen proto, že se to má, že to od tebe okolí očekává
jsme každý strůjce vlastního štěstí, já jsem se přestala stýkat i s některými „kamarádkami“, které kamarádkami nejsou a s rodinou je to stejné

  • Nahlásit
  • Zmínit
11585
17.12.16 14:39

@Terisos já právě nevím, jestli je to správné, přemáhat se kvůli dceři
myslím, že dcera to velmi brzy vycítí, že něco není v pořádku a že maminka není v pohodě a trápí se a nevím nevím, jestli takhle je to správné

  • Nahlásit
  • Zmínit
11585
17.12.16 14:41

@Terisos nenech se deptat, to nemáš zapotřebí, holky buďte silné a nenechte se nikým deptat ani vlastní matkou :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.12.16 15:22

Je mi to moc líto :hug: :hug: :hug:. Doporučuju to to, co holky, prostě otčímovi říct, že ti ublížil a nejde to jen tak smáznout ze stolu. A mamce říct, že tě mrzí, že se tě nikdy nezastala a vždy byla při něm. Nejde na to zapomenout. Bud uznají svou chybu, ale to není moc pravděpodobné, nebo se naštvou a odejdou a nebudeš muset ty nepřijemné návštěvy řešit. Vím, že tě to moc bolí a stresuje, máš noční můry a pocity viny, ale i když sis zažila první polovinu života ve hrůze, zkus tu druhou prožít opačně, už kvůli manželovi a dcerce. Nedej jim i zbytek svého života. Moc ti fandím, zažila jsem si něco podobného, jak s otcem, tak s otčímem. Dodneška taky vánoce nemám ráda, ale kvůli dětem a manželovi se je učím mít ráda. Ale všechno si zjednodušuju, abych měla co nejmín stresu. Cukroví objednávám, úklid dělám průběžně, dárky s předstihem.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2624
17.12.16 15:43

Zeptam se, a zkusit rict mame neco na principu jejiho prvniho rozvodu s Vasim tatou?

Mami, nerozumim si s Tvym partnerem a hotovo.

Pokud chapu dobre, tak ona resi nedorozumeni tim, ze s tatou jste se jiz nestykali.Tak ji pochvalit, ze to tenkrat skvele vyresila, ze nac si otravovat zivot s lidmi, s kterymi clovek nerozumi a hotovo :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
17.12.16 15:49

Anonymko to mě mrzí, co jsi musela prožít a jsem ráda, že jsi se s tím takto vyrovnala, moc Ti to přeju. Ano, vlastní rozum mám, samozřejmě..jen jak jsem psala, jsem srab. A pořád je to máma, žena, co mě porodila, vychovala…

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 15:51

@stinga souhlasím s tím, že není dobré se přemáhat, malá je hodně citlivá a věřím tomu, že vnímá, že něco není v pořádku.

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 15:52

@padesátikoruna moc děkuji :hug: ten rozhovor mne stejně nemine, jakkoliv bude nepříjemný…mám v plánu jí zase říct, že se sejdeme u babičky 26.,ale tentokrát jí asi vmetu krutou pravdu do očí..

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 15:53

@Terisos na cukroví a přeleštěné kliky se s klidem vyprdni, také to nedělám, nemá to cenu a blbé soupeřící a shazující řeči hoď za hlavu :kytka:

  • Nahlásit
Anonymní
17.12.16 15:55

@Kralikcek tam o nebylo o tom, že bychom se my s ním přestali vídat, to on se přestal vídat s námi, neměl o nás zájem, odstřihnul nás. I když v našem případě to bylo jen k dobru.No něco jí říct budu muset.

  • Nahlásit
17.12.16 16:06

Zakladatelko, určitě se pak ozvi, jak to u vás toho 26. dopadlo. Zkus si dopředu promyslet, co mamce i otčímovi řekneš, aby jsi působila co nejvíc sebejistě. Aby tě brali aspon trochu vážně. Horší už to být stejně nemůže. Všechny ti tady držíme palce :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
727
17.12.16 16:45

Já věřím, že když jim vytřeš zrak tím, jak budeš silná před matkou a „doprovodem“ (já taky zásadně říkám jen „mamčin manžel“) a zvládneš jim říct, ať si uvědomí své chyby a že ti moc ublížili… Že to bude takové zlomení kletby Vánoc. Jestli oni se změní, na to s**e Bílý Tesák. Hlavně se ozvi sama za sebe, bojuj za to nešťastné dítě uvnitř, které stále trpí. Uleví se ti, i když oni třeba navždy zmizí. Pak už se můžeš soustředit jen na Vánoce tvojí vlastní rodiny. Nové rituály, nové vzpomínky… Jen ty a tvoje dítě. A partner :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
17.12.16 16:51

Já se taky nestýkám o Vánocích s celou rodinou, jsou v ní i lidé, s nimiž si nemám co říct. A nestydím se za to. Potkáváme se s těmi, s nimiž se máme rádi a vídáme se i v průběhu roku. Nehodlám už někomu jednou za rok hrát divadlo. Máti mi taky vždycky v pubertě akorát zkazila advent, protože během těch 4 týdnů se musel vymalovat celý byt (ne, skutečně to nejde udělat jindy), pak všechno důkladně uklidit, upéct 25 druhů cukroví. Stres jak blázen, otčím je naštěstí docela flegmouš. Řev a výčitky byly od máti na mojí adresu na denním pořádku. Nesnášela jsem tohle období už jen z důvodu únavy jak fyzické, tak psychické. Dodnes nemám se svojí máti dobrý vztah a trvalo mi dlouho, než jsem se naučila si Vánoce hezky užít. Okna se dají umýt postupně, a to už během podzimu, malovat se dá i jindy, 3 - 4 druhy cukroví stačí, pro stromek pošlu chlapa, uklízím průběžně během celého roku. Přeji hodně síly k vyřešení problému. Odhaduji, že se s matky partnerem během roku nestýkáte. Pokud tomu tak je a nepletu-li se, tak bych se na něj na Vánoce vykašlala. Jednou bude tvoje máti prskat, podruhé bude prskat, potřetí bude prskat a pak už si zvykne. Hlavní je v současné chvíli neustoupit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3072
17.12.16 18:18

To nemusíte nikdo chápat. My jsme měli obdobné dětství. Zakladatelko hlavně se s tím nějak vnitřně smiř. Bude tě to provázet celý život. Já svému manželovi řekla jen část svého dětství a víc jsem se o tom bavit nechtěla, vracelo se mi to ve snech. Držím palce. Vánoce děláš pro svou rodinu… sebe, dceru a manžela. Snaž si je užít. Nedělej dokonalou domácnost, ale udělej si vánoce po svém. Já to tak dělám a je to skvělé. Dcera si vánoce užívá a my sní.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2192
17.12.16 20:17

Mrzi me to, ale ve tvem pripade si myslim, ze jedina cesta ven je absolutne s „rodinou“ pretrhat vazby. Nic bych nevysvetlovala, nikdo nemuze byt takovy hlupak, aby mu nedoslo, co ti udelal a nebylo (a porad neni) toho malo. Ty mas x tydnu pred Vanoci obavy z jejich navstevy, tak proste zadne navstevy nebudou.
Ty jsi „hodna“ holka, ale tady v tom pripade to neni dobre. Je ti porad a soustavne ublizovano a ty tim porad trpis. Myslim, ze zadne vyrikavani neprobehne a i kdyby, tak spatna budes VZDYCKY TY. NIKDY NEUZNAJI CHYBU. TY, BUDES NEVDECNICE, CO SI ZA VSE MUZE SAMA, CITLIVKA A HYSTERKA APOD…Oni te nikdy nepodpori, neuznaji chybu, neudelaji vstricny krok. Opravdu, CHCES TAKOVE LIDI VE SVEM ZIVOTE? To, ze je tvoje matka a ty mas pocit, ze k mamince se tak nechova, tak souhlasim…k mamince ne, ale k tomu CEMUSI S CIMSI se chovej podle toho.
Moje rada, absolutne je odstranit ze zivota. Zadne SMS, zadne telefony, nic. Nejsou. Prip. zmen cislo a spol. znamym rekni, at jim ho nedavaji. Je to tvrda cesta, ale myslim si, ze jedina spravna pro tebe. Silny neni ten, kdo vsechno vsem odpusti, ale ten, kdo dokaze rict a dost, tohle uz mi nikdo delat nebude :hug: PS: Tvoje dcera je nepotrebuje, ver mi. Ty a jeji tatinek, prip. jeho rodina a tvoji prarodice ji date vic, nez oni by kdy byli schopni…

  • Nahlásit
  • Zmínit
373
17.12.16 20:18

Je mi moc líto, co jsi prožívala :hug: uplně mi běhal mráz po zádech, hrozné, představovala jsem si, jaké to je vidět bít mamku… A mamka nechá bít své děti..Je mi to moc líto.

Já zažívala tu posedlost pořádkem, denně, o vánocích se jen vystupňovalo ještě víc napětí. Sice mě bili, za nepořádek(v jejich očích byl nepořádek umytý ale neutřený jeden hrnek např.), otec jednu dobu vyloženě mlátil(zpětně vím, že měl milenku a asi si blbou náladu z prozrazení řešil na mě-i pěstmi),denně bylo psycho bydlet tam, ale takové hrůzy, jak ty popisuješ u nás nebyly. Nikdy nwvztáhl otec ruku na mamku, ani opačně. Nikdy nepochopím, proč to žena dovolí. Fajn, když mlátí ji, ale že se dokáže dívat, jak mlátí děti… Nepochopím to. Mám v sobě hluboko zakořeněné, že nevěru překousnu, ale jednou by mě přítel uhodil a jdu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
732
17.12.16 20:47

Krásné vánoce a hodně lasky v srdci. řiď se tim co citis… :andel: :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1288
17.12.16 21:22

Tak jestli otčím nemůže kvůli tomu, co ti udělal k babičce, tak si asi oba i s matkou uvědomují, že to nebylo úplně v pořádku.
Takže jim řekni, že z úplně stejného důvodu nemůže ani k tobě. Pokud to matka respektuje u babičky a chodí tam bez něho, tak to musí respektovat i u tebe. Buď bude stát při něm a přijde o celou rodinu (o dceru, o svoji matku atd.), nebo se bude mít zájem s vámi stýkat i za cenu toho, že on u toho nebude. Ona to časem stráví a zvykne si na to, že prostě za tebou půjde jedině bez něho, uvidíš.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2443
17.12.16 22:01

Přestaň se litovat, jsi už velká ;) a dopřej dceři hezké vánoce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.12.16 22:38

U nas to je taky slozite, ja sveho agresora nevlastni mati vidam jen na oslavach deti a sourozencu.uz rok jsme se nevideli a je mi skvele

  • Nahlásit
  • Zmínit
3967
17.12.16 23:09

@Terisos pardon, blbě jsem klika na mobilu a nejde mi to smazat :cert:

Příspěvek upraven 17.12.16 v 23:20

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.12.16 23:34

Nevím… nezbývá než vytrvat..pro blaho rodiny, dcerky, miminka… já osobně bych nedopustila, ať se s takovým člověkem mé děti vídají! pozvala bych mámu, sourozence-jmenovitě, ale jeho ne… a matce se neboj říct, že ho už nikdy nechceš vidět, ať ho s sebou nevozí… snadno se to řekne, ale jen takhle si vyřešíte život do budoucna…

  • Nahlásit
  • Zmínit
326
19.12.16 17:05

Hele i kdyz je to Tva mama, tak ji posli do riti. Ja jsem nekolik let nemluvila s babickou a dedou z otcovy strany a jsem rada, ze mam svaty klid. Takovym lidem to proste nedojde.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.12.16 15:26

Buď v klidu a rozhodně neustupuj. Vím je to těžké, ale vše se v dobré obrátí. Držím palce a přeji nádherné svátky a zdravé mimi. :hug: :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
20.12.16 20:25

Všem moc děkuji za podporu, potřebovala jsem dodat odvahu a nyní věřím, že to zvládnu říct na rovinu.

A rozhodně jsem nechtěla, aby to vyznělo tak, že se lituji, protože tak to není.

Krásné Vánoce všem :srdce:

  • Nahlásit
20.12.16 22:16

Držím pěsti, ať je lépe a tvoje děti mají šťastné dětství ;)
Je smutný a nepřestává mě překvapovat, kolik dětí prožilo takové dětství, bití až týrání bylo docela časté, snad se chování k dětem v další generaci zlepšuje…

asi bych matce řekla na rovinu jak to je, i když to není vůbec jednoduché. Že jeho nesneseš, protože tě mlátil a tvá matka má na tom taky podíl, protože to dovolila. že tvé dětství nestálo za nic, máš noční můry a musíš se s tím vyrovnat. že časem odpustit možná dokážeš, ale to teď nevíš a potřebuješ na to čas.
Nečekala bych, že to pochopí a ani žádnou její sebereflexi, i když třeba někdy časem ji to dojde, ale záleží co je za člověka. Já teda nechápu matky které tohle svým dětem udělají a chlap je pro ně důležitější, než vlastní děti.

zapracovala bych ale hlavně na těch pocitech viny, co v tobě matka vyvolává, aby jsi si to uvědomovala, proč se tak cítíš, z čeho to pramení a jaké manipulace používá. Třeba pak dokážeš jejím manipulacím čelit a srovnat si to sama v sobě. pak tě spíš ty výčitky a špatné pocity už tolik nedostanou, protože ti bude jasné, odkud se berou a jak jim čelit.
Buď třeba psycholog a nebo někdy stačí i knížky, které takové věci řeší.

  • Nahlásit
  • Zmínit