Tak už jsme tři
- Porod
- Míša91
- 22.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Během těhotenství jsem četla snad každý deníček o porodu, říkala si, jaký bude asi ten můj a těšila se, až se budu moct také podělit o ten náš velký den. A právě spousta těch deníčků začínalo jako ten můj. :)
S tatínkem v porodnici
S tatínkem doma
doma v postýlce
s tetou a strejdou
Těhotenství bylo plánované a povedlo se otěhotnět hned první měsíc snažení. Manžel byl od začátku přesvědčený, že „zadělal“ na kluka, jak s oblibou říkával. Až na nevolnosti, které trvaly snad do sedmého měsíce, mě nic netrápilo, všechny výsledky byly naprosto v pořádku a my se čím dál víc těšili.
V sedmém měsíci mi paní doktorka řekla, že se otevírám a musela sem brát magnésium. Z toho jsem byla samozřejmě smutná, při představě nedonošeného miminka. To se opakovalo i ve 34. týdnu, kdy jsem brala čtyřikrát denně dvě tablety, jelikož v „naší“ porodnici se rodí od 36. týdne. Moje paní doktorka slouží i na porodnici, tak jsem celou dobu doufala že bude u porodu.
Sama jsem se bála, kdy to přijde, abych to vůbec poznala… a takové ty obavy, které mívá asi nejedna prvorodička. Poslíčky jsem mívala dost často, ale pořád se nic nedělo, až se najednou blížil termín porodu (podle MS 3.12., podle UTZ 5.12.).
Na pravidelné kontrole mi paní doktorka nabídla Hamiltona, to bylo v pátek 29.11. Najednou mě přepadl strach, že to bude bolet, že nejsem ještě připravená, co se musí ještě zařídit a dohodli jsme se, že přijdu v pondělí ráno, kdy má paní doktorka i službu a do večera porodíme.
V sobotu jsme si s manželem zašli na pěknou večeři, v neděli zajeli nakoupit poslední věci a v pondělí ráno jsem naklusala na ten obávaný hmat. Vůbec mě to nebolelo. Paní doktorka konstatovala, že stejně asi začínám rodit sama a že uvidíme, co to udělá, porodnici máme hned přes plot, tak když něco, přijít hned.
Zhruba od dvou hodin mi začaly kontrakce, ani po sprše nepovolily. Od 18 hodin jsme je začali zapisovat, pravidelně po 5 minutách. V půl 9 to manžel už nevydržel a zavelel, že jedem, při nejhorším nás pošlou domu.
V porodnici následoval monitor, podepsání papírů a že si tam už zůstanu. Noční měla moje paní doktorka, tak jsem byla ráda. Dostala jsem injekci, buď se to rozjede nebo se vyspím. V noci jsem bolestmi nespala moc dobře, ale nebylo to pravidelné. Ráno mi řekli, že mě asi pustí domu a budu chodit ob den na kontrolu, ale nejdřív mě ještě vyšetří. Při vyšetření zjistili, že mi odtéká plodová voda, takže odchod domů se nekonal.
V 11 hodin následoval klystýr, to jsem si říkala, že už to teda asi bude dneska. V půl jedné mi paní doktorka zavedla čtvrtku nějakého prášku a v půl druhé začaly bolesti. Ve dvě přišel na návštěvu manžel, byl se mnou do tří, kdy si mě porodní asistentka vzala do vany. S manželem jsem se rozloučila, stejně nechtěl být u porodu a já jeho rozhodnutí respektovala, ve 4 musel do práce. Domluvili jsme se, že se po práci zastaví.
Před vanou jsem byla otevřená na 4 cm. Ve vaně to už byl docela mazec, nemám představu, jak jsem tam byla dlouho, ale asi moc dlouho ne. Celou dobu tam se mnou byla paní doktorka, pomáhala mi, držela mě za ruku. Následovala prohlídka, jak to vypadá - najednou na 8 cm. Potom jsem musela klečet na 4, aby mohla hlavička klesnout. Moje milovaná paní doktorka klečela vedle mě, hladila mi záda a podporovala mě. Ta bolest byla mazec… Usoudili, že půjdeme na křeslo, nebo mě tam dýl nedostanou. 
No zkrátím to - na křesle jsme hned šli na tlačení. To mi moc nešlo, tlačila jsem do hlavy a byla trochu hysterická. Každopádně v 15:50 moje utrpení skončilo tím nejkrásnějším zvukem, křikem našeho miminka. Vážil 2980 g, měřil 49 cm.
Během šití mi ho umyli, jiná hodná paní doktorka mi donesla telefon a volala jsem manželovi, ať do práce nechodí a nakluše za náma. 
Než mě došili, byl u nás a potom jsme si užívali společné chvíle na sále. Adrianek se sám krásně přisál, i bez pomoci sestry. Ta přišla, když už sál.
Dnes je Adriankovi devět dní, krásně baští, přibývá a dělá nám radost
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 54
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 65
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 83
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 105
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 134
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2424
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1552
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1094
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2196
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1389
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
veliká gratulace
