Tak už jsme tři

Během těhotenství jsem četla snad každý deníček o porodu, říkala si, jaký bude asi ten můj a těšila se, až se budu moct také podělit o ten náš velký den. A právě spousta těch deníčků začínalo jako ten můj. :)

PC040420.JPG PC040420.JPG
PC040420.JPG

S tatínkem v porodnici

PC060422.JPG

S tatínkem doma

PC080423.JPG

doma v postýlce

PC080424.JPG

s tetou a strejdou

Těhotenství bylo plánované a povedlo se otěhotnět hned první měsíc snažení. Manžel byl od začátku přesvědčený, že „zadělal“ na kluka, jak s oblibou říkával. Až na nevolnosti, které trvaly snad do sedmého měsíce, mě nic netrápilo, všechny výsledky byly naprosto v pořádku a my se čím dál víc těšili.

V sedmém měsíci mi paní doktorka řekla, že se otevírám a musela sem brát magnésium. Z toho jsem byla samozřejmě smutná, při představě nedonošeného miminka. To se opakovalo i ve 34. týdnu, kdy jsem brala čtyřikrát denně dvě tablety, jelikož v „naší“ porodnici se rodí od 36. týdne. Moje paní doktorka slouží i na porodnici, tak jsem celou dobu doufala že bude u porodu.

Sama jsem se bála, kdy to přijde, abych to vůbec poznala… a takové ty obavy, které mívá asi nejedna prvorodička. Poslíčky jsem mívala dost často, ale pořád se nic nedělo, až se najednou blížil termín porodu (podle MS 3.12., podle UTZ 5.12.).

Na pravidelné kontrole mi paní doktorka nabídla Hamiltona, to bylo v pátek 29.11. Najednou mě přepadl strach, že to bude bolet, že nejsem ještě připravená, co se musí ještě zařídit a dohodli jsme se, že přijdu v pondělí ráno, kdy má paní doktorka i službu a do večera porodíme.

V sobotu jsme si s manželem zašli na pěknou večeři, v neděli zajeli nakoupit poslední věci a v pondělí ráno jsem naklusala na ten obávaný hmat. Vůbec mě to nebolelo. Paní doktorka konstatovala, že stejně asi začínám rodit sama a že uvidíme, co to udělá, porodnici máme hned přes plot, tak když něco, přijít hned.

Zhruba od dvou hodin mi začaly kontrakce, ani po sprše nepovolily. Od 18 hodin jsme je začali zapisovat, pravidelně po 5 minutách. V půl 9 to manžel už nevydržel a zavelel, že jedem, při nejhorším nás pošlou domu.

V porodnici následoval monitor, podepsání papírů a že si tam už zůstanu. Noční měla moje paní doktorka, tak jsem byla ráda. Dostala jsem injekci, buď se to rozjede nebo se vyspím. V noci jsem bolestmi nespala moc dobře, ale nebylo to pravidelné. Ráno mi řekli, že mě asi pustí domu a budu chodit ob den na kontrolu, ale nejdřív mě ještě vyšetří. Při vyšetření zjistili, že mi odtéká plodová voda, takže odchod domů se nekonal.

V 11 hodin následoval klystýr, to jsem si říkala, že už to teda asi bude dneska. V půl jedné mi paní doktorka zavedla čtvrtku nějakého prášku a v půl druhé začaly bolesti. Ve dvě přišel na návštěvu manžel, byl se mnou do tří, kdy si mě porodní asistentka vzala do vany. S manželem jsem se rozloučila, stejně nechtěl být u porodu a já jeho rozhodnutí respektovala, ve 4 musel do práce. Domluvili jsme se, že se po práci zastaví.

Před vanou jsem byla otevřená na 4 cm. Ve vaně to už byl docela mazec, nemám představu, jak jsem tam byla dlouho, ale asi moc dlouho ne. Celou dobu tam se mnou byla paní doktorka, pomáhala mi, držela mě za ruku. Následovala prohlídka, jak to vypadá - najednou na 8 cm. Potom jsem musela klečet na 4, aby mohla hlavička klesnout. Moje milovaná paní doktorka klečela vedle mě, hladila mi záda a podporovala mě. Ta bolest byla mazec… Usoudili, že půjdeme na křeslo, nebo mě tam dýl nedostanou. :D

No zkrátím to - na křesle jsme hned šli na tlačení. To mi moc nešlo, tlačila jsem do hlavy a byla trochu hysterická. Každopádně v 15:50 moje utrpení skončilo tím nejkrásnějším zvukem, křikem našeho miminka. Vážil 2980 g, měřil 49 cm.

Během šití mi ho umyli, jiná hodná paní doktorka mi donesla telefon a volala jsem manželovi, ať do práce nechodí a nakluše za náma. :) Než mě došili, byl u nás a potom jsme si užívali společné chvíle na sále. Adrianek se sám krásně přisál, i bez pomoci sestry. Ta přišla, když už sál.

Dnes je Adriankovi devět dní, krásně baští, přibývá a dělá nám radost :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Granda
2435
22.12.13 00:31

Gratuluji k miminku i krásnému porodu. ani se mi nechce verit, že takovi lékaři ještě existují…

  • načítám...
  • Zmínit
lloren
637
22.12.13 01:38
:palec: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
  • načítám...
  • Zmínit
facetia
1919
22.12.13 06:39

:kytka: veliká gratulace
a přeju hoodně zdraví a plno radosti ;)

  • načítám...
  • Zmínit
sabulator
182
22.12.13 09:27

Krásný deníček. Snad u mého porodu, budou také tak ochotní doktoři.

  • načítám...
  • Zmínit
kaja00
15575
22.12.13 14:19

Krasny denicek :kytka: a gratuluji k Adriankovi :hug: ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Kacatko83
3552
22.12.13 14:58

Gratuluji k miminku, no taky koukam, ze takovi doktori jeste existuji.tak hlavne zdravicko miminku i tobe :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lenkator
7167
22.12.13 15:16

Gratulace :kytka: Hezký deníček :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
22.12.13 16:24

Pěkný deníček a taková asistence paní doktorky je úplně super, to vám vyšlo krásně.

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
22.12.13 16:42

Pekny denicek. Gratulace k chlapeckovi a hodne zdravi Vam preju :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Kočičkaaaa
693
22.12.13 17:12

Kraasny denicek :) uplne mam husi kuzi..doufam ze muj porod v dubnu co me ceka bude taky krasny jako ten tvuj…!!!
Clovek se boji…nevi do ceho jde a co ho ceka…ale zase na druhou stranku si rikam..ze se nemuzu dockat az budu toho naseho drobecka drzet v narucii :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
milena13
4133
23.12.13 23:05

Gratuluji k miminku krásný porod a taky krásný deníček :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Porodem to začíná