Takhle jsem přišel na svět
- Porod
- weendulka
- 08.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
11. 10. 2010 jsem šla do poradny do nemocnice a domluvit si termín nástupu (kvůli zdravotnímu stavu jsem měla plánovaného císaře). Ale vše nakonec dopadlo jinak.
Byl krásný podzimní den, svítilo sluníčko a bylo příjemné teplo. V noci jsem překvapivě spala, i když jsem byla na konci těhu, tak malý tam sebou mrskal čím dál víc. No prostě nádherný den. S Petrem (a zabalenou taškou, kterou jsem s sebou vozila pravidelně každý týden
jsme vyrazili do nemocnice na poradnu.
Na monitor jsem musela 2× (nezdálo se jim malého srdíčko), museli jsme čekat až skončí vizita. Pak jsme ještě čekali na přednostu a na datum kdy už tedy konečně nastoupím. Nakonec přiběhla PA s lístkem a datem 17. 10. 2010 v 7:00 a jen podotkla: „Od půlnoci nic nejezte a nepijte“.
Tak celí šťastní jsme to volali Petrovým rodičům a mojí mamce, pro ostatní jsme to chtěli udržet v tajnosti. JENŽE… Potřebovala jsem strašně čůrat, tak jsme si odskočila, no bylo to asi tak jako když ze mě vytáhnete špuntík. Ale nějak jsme to zarazila a šlo se k autu, ale cestou jsem cítila podivný tlak v podbřišku, řekla jsem si že to nic není. Dosedla jsem do auta, Petr nastartoval a v tu ránu mi rupla voda. Řekla jsme mu to a on se mě jen zeptal: „Nepočůrala si se náhodou?“ Tak jsem mu řekla, že jsem se opravdu nepočůrala, to bych přeci poznala, ne? Jeli jsme zpátky a na vrátnici nás přivítal „příjemný“ dědek. Telefonoval asi deset minut, Petr se tam už pomalu hroutil. Pak chtěl moje jméno, Petrův techničák a občanku. Nakonec to završil otázkou ´A paní si to nemůže dojít sama? Petr na něj vylítl, že nemůže, že mi rupla voda a děda: „No tak to jeďte, na co tady čekáte?“ Petr byl pochopitelně vytočenej a vyklepaný strachy.
Na oddělení mě přivítala PA se slovy: „Vy jste ztratila ten lístek?“ Tak jí povídám: „Neztratila, ale asi mi rupla voda.“ PA: „Tak ukažte. No je to voda, změříme znovu monitor a já skočím pro lékaře. Zatím řekněte manželovi, ať vám přinese tašku a počká v čekárně“. No, nebudu vás zdržovat vyprávěním o vyplňování papírů. Přijali mě a já pořád neměla žádné bolesti, jen ze mě valila voda. Museli jsme počkat na sál. Když mě přišel vyšetřit dr. na pokoj, tak se zhrozil už jsem se začala otvírat, pořád jsem neměla žádné bolest a pořád nebyl volný sál. A já nesměla odrodit normálně. Nakonec přišel za dvě minuty s PA a anesteziologem, že už je volný sál. PA mě připravila za pět minut přesně a maža nakonec byl u porodu. No jestli se dá počítat prvních pět minut. Nakonec kvůli komplikacím mě museli uspat.
Petřík se narodil v 15:06 a počůral doktora, sestřičku a sám sebe do očíčka
Mě ho přinesli až večer na přiložení a bylo to něco nádherného. Byl krásný podzimní den a Petřík má i krásné datum narození ![]()
Doufám, že omluvíte mé chyby. A také doufám, že to bude aspoň trošičku srozumitelné.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 751
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 594
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1130
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 863
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 484
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1998
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1220
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2241
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 927
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 553
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?