Takovej trapas nevymyslíš!
- Ostatní
- Lesina
- 13.11.06 načítám...
Bylo 21. prosince 2002 a bylo časné odpoledne. S manželem jsme měli za sebou perný týden a neméně pernou třísetkilometrovou zmrzlou cestu škodověnkou k rodičům a věděli jsme, že další týden si sami pro sebe neurveme ani pět minut o samotě. Takže jsme se po obědě oba vytratili a v našem pokoji se věnovali jeden druhému... Když se rozletěly dveře (a že moje maminka umí rozrazit dveře prvotřídně!) tak jsem si myslela, že došlo k největšímu trapasu na světě. Óóóóóóó, jak jsem se mýlila!
****
Minulý týden ve čtvrtek jsem prožívala pekelný den ve strašném týdnu a myslela jsem že ho nemůže nic rozjasnit, ale pak jsem se podívala na emimino a našla novou diskusi o trapasech. Vzbudila jsem si děti hlasitým řehtáním, od smíchu mě bolelo břicho a musela jsem uznat, že já a mé trapasy jsme pouhopouhá žabařina proti ostatním.
Koneckonců posuďte samy:
Ten se mi stal před svatbou, byla jsem u své kamarádky a chystali jsme se na loučení se svobodou:-) Ona se zrovna sprchovala a já si ve spodním prádle vybírala co na sebe a začalo se mi chtít na záchod, myslela jsem, že jsme samy doma tak jsem šla tak jak jsem byla a cestou si stahovala kalhotky, rychle jsem otevřela pootevřený dveře a sedla, ovšem ne na studený prkýnko, ale na něco měkkýho a teplýho, na jejího tatínka…
A jak k tomu došlo? Její tatínek je hodně spořivej člověk (u něj je to až nemoc) a tak sedí i na záchodě ve tmě aby neplýtval elektrikou a má pootevřený dveře (do síně kde je též tma, tak jsem ho prostě vidět nemohla)
Když jsem nastupovala do minulé práce, řekli mi, že budu mít ještě pohovor s ředitelem. Přišel kluk stejně starej jako já, na sobě tričko Microsoft a podává mi ruku a říká: Jirka. Tak jsem odpověděla: Marta a pak pokračoval pohovor. Až při dalším setkání jsem zjistila, že se Jirka jmenuje příjmením…
*Taky jsme si to s přítelem pěkně rozdávali na chatě, tenkrát jsme ještě dlouho vydrželi.
Samozřejmě, že jsem to prožívala dost nahlas. Asi po dvou hodinách jsme vylezli z pokoje a hned před dveřma kámoš a říká - „hm, teda dobrý výkon.“ A to jsme se pak ještě dověděli, že nás pod okny poslouchal jeho tata, který myslel že tam jsou myši, ale přes řev rádia si nebyl jistý, tak ho ztlumili. Takže místo Kabátu a Káje Gotta jsem tam řvala já. Akorát, že to bylo beze slov. Kluci měli aspoň na dvě hoďky nebo jak dlouho poslouchali o zábavu postaráno.. *
No tak jsem chodila se svým býv. klukem, no láska až za hrob šak víme a neměli jsme kde, tak už jsme to nevydrželi a v parku před školou a zrovna tam vyšel náš školník, bylo léto, já v křoví nahá, on nahej a najednou tam vlítnul s baterkou a zařval „Co tu děláte“ a svítil na nás, oba jsme se rychlostí blesku zvedli a mého idola nenapadlo říct nic lepšího než „My tady něco hledáme“
Ještě jsem si vzpoměla - s býv. přítelem, taky z počátku … Samo jsme chodili k němu na návštěvu, pokecali s „tchýní“ a pak se zdekovali do pokoje .. a tak tomu bylo i tentokrát. Byli jsme tam chvíli, když přišla tchýně a něco chtěla, ale dobrý, šak jsme byli oblečený a jako by se nic nedělo .. odešla a my pokračovali, já už skoro nahá a ONA přišla zas!!! A ne aby jako vypadla, ale ještě víc otevřela, řekla co měla na srdci a poznamenala - tý jo, dyť si před chvilkou ještě byla oblečená!!! Sakra ty si rychlá!!
Je z dob dávno minulých.. Přestěhovali jsme se s našima do nového baráku, který si předělali. Brácha měl svůj pokoj a měl tam svou přítelkyni. Tátovi přišla návštěva (o přítelkyni neměl zdání) a jak to tak bývá, chtěl se barákem pochlubit, tak návštěvu prováděl po jednotlivých pokojích. Jako poslední je čekalo prohlédnutí bráchova pokoje - táta otevřel dveře dokořán, návštěva vstoupila, a tam bratr v nejlepším se svojí přítelkyní…
*Přihodím jeden, který se stal kamarádce a řehtáme se pokaždé, když ho vytáhneme. Jedna naše kamarádka měla svátek a my jsme k ní šly na rychlou návštěvu, tak abychom nepřišly bez ničeho, druhá kamarádka vzala od nich ze skříně ještě krásně zabalenou bonbošku, kterou u nich taky někdo dostal. Popřály jsme a oslavenkyně říká, že teda bonboniéru otevře, a´t si dáme všechny. Když ji otevřela, uvnitř bylo všehovšudy tak 5 bonbónů někde uprostřed, od kraje všechno sežrané To její přítel chodil a potajnu si bral, doprostřed přes ty ozdobné provázky bohužel nedošáhl. Ještěže to byla dobrá kamarádka a všechno se vzalo s humorem. *
Byla sobota večer, sama doma, natáčky na hlavě, vyživující maska na obličeji, usazena u televize - zvonek - za dveřmi nejlepší kamarád jejího syna, že se nabourali a Lukáš leží v nemocnici. Maminka od toho kamaráda že má zrovna službu, tak pokud teta chce, protáhne ji za ním. Teta okamžitě vyrazila. Navštívila Lukáše, ten zrovna spal, ale i tak u něj asi dvě hodinky poseděla a pak se zdrcená vydala taxíkem domů. Až když otevřela domovní dveře a uviděla se v zrcadle v chodbě zjistila, že vyrazila tak jak byla s natáčkama a ostře žlutou maskou.
Lukáš tvrdí, že jedině historka vyprávěná sestřičkami jak jej v noci navštívila jeho maminka jej tak brzy dostala na nohy, akorát se kvůli stehům nemohl dostatečně smát
*Po revoluci mě (asi dvanáctiletou) naši vyslali na jazykový pobyt do Anglie. Moje teta tam byla jako jedna z vedoucích. V den příjezdu jsme se hromadně vypravili k moři. Já, cvičená z plaveckých bazénů, se v zázemí převlíkla do plavek, na to kalhoty a tričko. Do ruky jsem si vzala ručník a kalhotky…
V La Manchi jsem se smočila, vrátím se na břeh - a tam zvednu ručník - no, kalhotky nikde! Teta přiskočila, zachovala chladnou hlavu, chránila mě mým vlastním ručníkem a já se oblékla „naostro“. Pak jsme šli stejnou cestou zpátky vraceli zpátky, přes město. Na hlavní třídě, před obchoďákem, najednou někdo uprostřed davu zvolá: „Čí jsou to slipy?“ - a moje kalhotky ten dotyčný držel nad hlavou. Několik let mi pak trvalo, než jsem pochopila, proč mě tenkrát teta okamžitě zpacifikovala, abych se o své kalhotky nemohla přihlásit.. *
S manželem jsme se vrátili z dovolené a když jsme se sešli s rodinou, chtěli jsme jim ukázat fotky, které jsme měli natažené v PC. Byli tam moji bratři, rodiče, teta, strýc a sestřenice s bratrancem. Takže celkem slušné obecenstvo. A jak manžel vesele komentoval ukazované fotky, najednou všem stuhl úsměv. Mezi fotky z dovolené se totiž záhadným způsobem (nebyly focené na dovolené, ale dávno předtím)dostaly dvě fotky dosti intimní (někdo by řekl až pornografické ), které jsme s manželem vyfotili ani nevím proč, asi jen tak z chvilkového rozmaru. V tu chvíli bych se nejradši propadla!!!! Manžel okamžitě vypnul počítač a oba jsme byli rudí až na patách a dodnes, přestože je to už rok a půl, když si na to vzpomenu, dělá se mi mdlo. A dodnes se občas nevyhnu žertovným poznámkám mé rodiny, která mě svými vtípky o pornoherečkách uvádí do rozpaků (i když už jen opravdu občas). Uffff. I teď, při té vzpomínce jsem se docela zapotila.
Mně se naštěstí nic tak dokonalého nestalo, jen si vzpomínám, jak jsem kdysi měla strašné potíže se zubem a se zubaři: stoličku mi trhali natřikrát, přetrhali kořeny, resekce se nepovedla… Nakonec jsem se dostala k protekční zubařce, která se mnou měla asi šest hodin práce. Samozřejmě se slušelo finančně se jí odvděčit, tak jsem si před poslední návštěvou u ní nachystala do kapsy pětistovku (je to už dávno, tenkrát pětistovka ještě neurazila. Při odchodu po ošetření jsem ještě mezi dveřmi paní zubařce vyslovila svou vděčnost, sáhla do kapsy, podala jí bankovku… a až když paní zubařce ztuhly rysy, všimla jsem si, že jí podávám dvacku! V kapse jsem měla bankovky dvě, no…
Holky, uznejte, že toto překonat nelze… I když nám se to možná tak trochu povedlo - devět měsíců po našem trapasu se nám narodila Adlétka - a moje maminka od té doby říká, že i o to vnouče se musela postarat sama 
A tatínek to samosebou nerad slyší 
Smíchy ubrečená Lesina, která si při pouhém kopírování trapasů vzbudila mladší dítě…
Veronique, díky za skvělou diskusi!!!!! (** http://emimino.cz/modules.php?…** )
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 2463
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1124
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 1185
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 588
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 385
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 4828
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1571
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1254
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1459
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4300
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...
)))
