Terezka

Byl konec listopadu, měli jsme předvánoční sraz s bývalými spolužáky se základky a já se držela zpět. Kamarádka oznámila, že je těhotná a ona teda rozhodně pít nebude. Ze srandy jsem řekla, že mám 2 dny zpoždění a že budeme rodit skoro stejně. Nepočítala jsem s tím, že by se zadařilo hned první měsíc. Zpoždění spíše přikládala tomu, že jsem „rozhozená“ po vysazení prášků.

V pondělí na to jsem si stejně ze zvědavosti koupila test a ještě dobrých 10 minut jsem seděla na záchodě a civěla na ty //. Když jsem se vzpamatovala, šla jsem to ukázat příteli. Ten se jen usmál a řekl, že doufá, že je to kluk. Pak vstal a volal své mámě, že bude babičkou. 

Měsíce plynuly a pomalu se blížil termín velkého UTZ, kde jsme si chtěli nechat říct, co že to vlastně čekáme. Přítel se mnou nešel - má totální paniku z bílých plášťů a to takovou, že jen při pohledu omdlévá. Tak jsem ho nechala doma.

Jen jak jsem dorazila, byl v pozoru a ptal se, jestli se povedl „Péta“. Jen jsem zavrtěla hlavou a řekla, že je to holčička. „Hmm, holka, to jsi šťastná.“

Dodnes to popírá, ale jasně z něho bylo cítit zklamání. A mě to moc mrzelo. Pak se s tím nějak vyrovnal.

Ještě předtím, než se naše holčička narodila, jsme se stihli přestěhovat. A kolem 30.tt jsme začali připravovat výbavičku. Termín jsme měli stanovený na 2.8.2011. Chyběl ještě kočárek a já měla jasnou představu a nechtěla žádný jiný - i ten se povedl. Čtyři dny předtím, než se naše holčička narodila.

Byla sobota 23.7. a přítel šel pomáhat kamarádovi na stavbu. Syn byl u tety a já odpočívala doma. Už jsem se sotva valila, a tak jsem uvítala to, že budu sama. Volala jsem kamarádce a gratulovala jsem jí k narozeninám jejího synka, který zrovna slavil 1 rok. Ještě jí říkám: "To by byla sranda, kdyby se ta moje holka narodila dneska. Necítila jsem se moc dobře, ale bolesti jsem neměla, nic.

Přítel mi také co hodinu telefonoval, jestli nemá přijet domů, jestli už nepojedeme. Domluvila jsem se s tetou, že mi dnes doveze syna, ať si ho ještě vychutnám, než budeme 4. Přítel nakonec přišel kolem 18 a mě slabě pobolívalo břicho. Kolem 19 už jsem tušila, že to asi bude ono, protože ani vana poslíčky nerozehnala. A tak jsem volala tetě, ať si nechá ještě syna do neděle, že asi pojedeme do porodnice. Shodou okolností už parkovali u nás před domem, tak jsme si alespoň dali kávu a já se pomazlila se synem. Loučili jsme se slovy, že až se mu ségra narodí, hned mu budu volat.

Prvně jsme do porodnice vyrazili ve 22 hodin, měli jsme to téměř 50 km. Měla jsem bolesti co 5 minut.

Po příjezdu mě doktorka prohlídla, prohlásila, že jsem na prst a jestli chci, mohu zůstat, nebo jet domů, jestli se na to cítím. S tím, že buď se to uklidní a budeme rodit jindy, nebo vlivem cesty se doma akorát otočíme a pojedeme zpět.

Nakonec jsme zdárně dorazili domů. Přítel si šel lehnout a já odpočívat vedle něho. Když byly bolesti silné a po 3 minutách, usoudila jsem, že je asi teda čas, aby jsme vyrazili znova.

Tentokrát si mě už nechali. Byly 3 hodiny ráno, já se po příjmu rozloučila s přítelem a zalezla do sprchy, která se uvolnila. Strávila jsem tam asi 2 hodiny, než mě přišla zkontrolovat sestřička, jestli jsem v pořádku.

Paní vedle na porodním boxu začala rodit a celý personál se shlukl kolem ní (jednalo se o jejich kolegyni) a já zůstala sama. Prodýchávala jsem kontrakce a poslouchala šrumot z vedlejšího boxu. Pak mi praskla voda a ani jsem to nemohla oznámit sestřičce, protože jsem tam byla úplně sama. Pak už jsem pomalu ani prodýchávat nezvládala.

Konečně se z vedlejšího pokoje ozval tichý pláč miminka. Ulevilo se mi, protože jsem věděla, že se někdo bude zajímat i o mou maličkost. A taky že je.

Přišla doktorka, která koukla. Prvně mě seřvala, že jsem nikomu nedala vědětm že mi praskla voda. Prý jak dlouho už je prasklá. Ehm, asi 20 min. A pak to šlo ráz na ráz. V tu ráno světlo, z postele se stalo lehátko a houf lidí kolem mě. 

Stačilo 4× zatlačit a já viděla prvně svojí holčičku. Přála jsem si, aby byla položena na moje břicho, pupečník jsem chtěla odstřihnout sama, ale nebylo mi dopřáno. Ač jsme byly obě v pořádku, paní doktorce se nelíbil můj porodní plán, a tak jela podle sebe.

Nakonec jsem ji viděla až zabalenou. Nikdo se neobtěžovat mi sdělit, kolik vlastně váží a měří. Pochovat jsem si ji směla jen půl hodinky, pak mi ji odnesly na dětské a já zůstala na sále.

Prvně jsem volala příteli, že už jsme 2, ať se přijede přivítat se svojí dcerou. Pak jsem volala mé mámě, které zrovna končila noční směna. A ač bylo krátce po sedmé ráno tak i synovi.

Přítel nakonec dorazil až kolem deváté ráno, a to jsem si musela osobně dojít na dětské, aby mi malou vydaly, i když jsem prosila sestřičky na pokoji, aby mi ji přivezly. Nestalo se tak.

První okamžik, když přítel držel naší společnou dceru v náručí, se mi vryl do paměti. Bylo vidět pýchu v jeho očích, ale i to, jak si ho ten drobeček omotal kolem prstu. A tak to zůstalo dodnes. Náš drobek za chvilku bude slavit třetí narozeniny. 

Terezka se narodila v 7:15 24.7.2011 s váhou 2890 g a 48 cm.