Titul profesionál domácnosti
Jak jsem dosáhla ne vysokoškolského titulu a určitě nejsem sama. Tímto deníčkem bych tedy ráda gratulovala všem ostatním se stejným nebo podobně hodnotným titulem :) Motto: „Nejkrásnějším a nejodvážnějším rozhodnutím v životě člověka je mít dítě. Je to jako vytrhnout si srdce z hrudi a navždy ho nechat chodit vedle sebe“
5.6.2004 se můj život změnil. Změnil se do role matky, kdy se narodil můj první syn Kryštof, kterému je dnes 8,5roku. Nastala úplně nová doba, konec večírků, konec lehkomyslnosti, konec společenského života a partnerského jen ve dvou. Začala doba vyvařování, uklízení, praní, žehlení, probdělých nocí, méně sexu, více hádek, šetření, uskromnění se.
Ale přesto všechno za ten krásný malý uzlíček tohle všechno stojí! Za ten krásný pocit naplnění vztahu a vytvoření rodiny! Proto se ne nadarmo říká krásné starosti.
Otázkou je, ale na jak dlouho?
1.1.2009 se mi narodil můj druhý syn Dominik nyní jsou mu 4 roky, tedy z mateřské na mateřskou. Proč ne, je to uvažovaní spousty žen „když už jsem v tom, tak ať je to při jednom“. V téhle fázi druhé mateřské si většina žen stejně jako já uvědomí, že už jsou doma dlouho, že krásné starosti se mění už jen v povinnosti! V povinnosti, které už nejsou zábavou.
Proto v mnoha případech se ženeme do práce, vzdělání, vymýšlíme cokoliv, aby jsme vyšly ze stereotypu. V dnešní době hodně maminkám stejně jako mně je ventilem internet. Různé diskuzní fóra, kde si virtuálně tvoříme přátelé.
Dalo by se říct, že já jsem celou druhou mateřskou proseděla u počítače, v podstatě mi to nepřineslo nic, pár přátel, které jsem v životě neviděla a když došlo na osobní kontakt, zjištění, že to je o ničem a povídání o kakání, papání vašeho dítěte na lavičce na hřišti sídliště bylo zklamáním. Zjištěním, jak jsem uzavřená ve vlastním světě dětí, muže, domácnosti a internetu. Přes den povinnosti, po večerech povinnosti s jedním velkým přáním, ať všichni už vypadnou spát a budu mít klid u internetu.
Otázkou je, co z toho života, co tedy dál?
Já si začala namlouvat, jak jsem takto spokojená, že nikoho nic nepotřebuji, že mám své děti a skvělého muže a to mi stačí. Jak mě vše tohle vlastně naplňuje a baví, když je někdo, kdo mě ocení a váží si mě! Tím myslím svého muže, je opravdu úžasný chlap. I když ano, nebudu říkat, že jsem nikdy nenadávala, vlastně pořád to tvrdím, když strkám zmuchlané věci z gauče do pračky, že je to další přerostlé děcko
Ale mám v něm maximální oporu a to mě podrželo v tom, že starat se o domácnost je vlastně fajn a proč něco měnit.
Takže došlo k pokusu o holčičku a došli jsme k datu 18.10.2012,y se mi narodil třetí syn Patrik a nyní mu je 7 měs. To tedy znamená, že jsem se moc z místa nepohnula a dál budou zase povinnosti, internet.
Ale ne, tentokrát ne!
Neměla jsem lehký porod a měla opravdu na mále, po porodu měla veliké problémy. Zamyslela jsem se nad sebou, nad svým životem. Konečně jsem po 8,5letech zastavila a myslela čistě jen na sebe.
Zjištění, že jsem v životě nic zvláštního nedokázala, že umím se perfektně postarat o domácnost, je sice krásné a hodnotné pro budoucí život mých dětí, na čem mi nejvíc záleží a můžu si tedy po těch letech říct, že jsem profesionální uklízečka, že jsem profesionální posluchač svému muži, že jsem profesionální matka.
Ano v tomhle jsem profík, dosáhla jsem titulu profesionál v domácnosti! Jsem na sebe pyšná není na tom nic lehkého
Tímto deníčkem jsem chtěla tedy říct všem maminkám, co trpí pocitem, že sedí už dlouho doma s dětmi, že se někteří hloupí lidé nad tím pozastavují, že se jim nechce do práce, že snad některé mají pocit méněcennosti a další varianty štěstí v neštěstí, „pogratulovat“ k titulu, který je ten nejcennější v životě, tak s plnou hrdostí, maminky jsme jedničky
!!!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1630
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20596
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....