Tlačena do druhého dítěte

Druhému dítěti jsem se nikdy nebránila, ale sama bych ještě počkala. Jenže...

První dítko - dcerka se nám narodila z umělého oplodnění, respektive, až z KETu. Je naše vymodlené dítě.

Celé těhotenství probíhalo v celku normálně, bez ranní nevolností, jen mně už od 3.měsíce děsně bolela záda a v noci jsem skoro nespala. Termín jsem měla koncem ledna 2013. Začátkem ledna 2013 jsem šla na kontrolu a sestra mi natočila vysoký krevní tlak. Doktor mě poslal na kontrolu do nemocnice. Tam už si mně nechali. Všechno špatně. Vysoký krevní tlak, bílkovina v moči, kyselina močová v krvi, malá špatný monitor.

Říkala jsem si: „Co je? Cítím se fajn, tak co na mně hned s porodem?“.

Po testech už bylo rozhodnuto, těhotenství se musí ukončit. Večer tabletka na vyvolání, v noci pořád monitor (už jsem s tím i pospávala), měření tlaku, ráno druhá tabletka a už to najelo. Hodiny na intermediálce pro mně v ten den byly tím největším nepřítelem.

Odpoledne bylo rozhodnuto, že mi dají epidurál ze zdravotních důvodů (takže jsem ho měla zdarma, ale kdyby nebylo zbití, nechtěla bych ho). Malá se nakonec stejně narodila císařským řezem v 18:52, 1850 g a 45 cm. Okamžitý převoz na novorozeneckou JIPku. Viděla jsem ji až po dvou dnech, inkubátor, ale 14 dní na JIPce naštěstí uteklo, i když psychika se mnou zacvičila jak tisíce cvičenců na Spartakiádě. Ale už je to za mnou.

Protože jsem nemohla po císaři rok otěhotnět, manžel nic neříkal. Ale malá měla tohoto ledna rok a už to začalo. Kdy budeme mít druhé dítě? Říkám: „Ještě se na to necítím“. Chtěl mít druhé dítě co nejdřív, ať si vyhrají. Že to zvládlo už tolik maminek, tak že já to zvládnu taky. Na můj argument, že fyzicky to zvládnu určitě, ale proč se nikdo neptá na psychiku ženy? Jestli už je připravená mít druhé dítě? Jak říkám, druhému jsem se nikdy nebránila, ale sama za sebe bych prostě počkala.

Nakonec jsme se domluvili, že na podzim. Dokážu se docela dobře vcítiti i do muže, kdybych náhodou byla těhotná a to dítě nechtěla. Jednou jsme pár - manželé - a měli bychom se na všem domluvit kompromisem.

Tááákže, jsem krátce po druhém KETu a říkám si, že bude fajn, když otěhotním a mimi se zdravé narodí, ať už to bude druhá holčička (tu bychom kvůli malé brali) nebo chlapeček. Ale přesvědčená stejně nejsem. Udělala jsem to jen kvůli manželovi a dceři. Je mi jasné, že až uvidím bijící srdíčko, tak to přijde, ale zatím jsem taková rozpolcená.

Za týden bych už mohla vědět, jestli jsem či nee.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ter85
2480
30.10.14 02:20

Nechci strast, ale taky ta materska laska prijit nemusi, nebo nemusi byt tak velka jako u prvniho. Tchyne se nechala taky natlacit do druheho ditete (u prvniho mela problemy po porodu-psychicke problemy) a cely zivot uprednostnuje prvorozenou svagrovou pred manzelem, casto rika, ze ji premluvili a ze uz druhe nechtela. Proste to v ni zustalo, i kdyz se snazila, tak ten velky matersky cit ma jen k prvnimu diteti.
Drzim palce, pokud to vyjde, at po prvnim UTZ zahybou hormony na spravnou stranu a preji pohodove tehotenstvi. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
30.10.14 06:26

Hm, tak to je zajímavé, zvlášť když šlo o umělé. Ja bych druhé chtela a nemam :) tak at to vyjde, jak si přeješ a jak je pro vás všechny nejlepší.

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
30.10.14 06:30

No drzim palce at tedy tehotna jsi, ale nevim jestli je to take dobre pro tebe, moc se do toho jak je vidno nehrnes.Po pravde??Tohle by jsi delat nemela.Tvuj muz si musi uvedomit, ze ty jsi ta co musi detatko odnosit a ty jsi ta co bude mit hormonalni bouri a okratce za s sebou dve deti ;) Tohle se nema delat kvuli druhemu diteti ci manzelovi.
Ta laska jen tak nenaskoci, mozna budes porad srovnavat a budes pak vycitat vse manzelovi..Toto jsou veci, ktere jsaou velice podstsatne, kdyz zena rekne ne, ma to platit.
Tvuj manzel se chova dpost sobecky :think: :think: :think: :think:
Jinak ja ti preju at to dopadne tak, jak si prejes ty ;) ;) ;) :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Lukolik
294
30.10.14 06:37

Jenom nechápu dvě věci. Manžela, jak tě může tlačit a tebe, proč jsi na to přistoupila, když nechceš. Nějak nevím co napsat. Ať to dopadne, jak si přejete a ať to zvládnete.

  • načítám...
  • Zmínit
3Lu
14272
30.10.14 06:47

Tam ja mam prvni dcerku stejne, nyni ma 17m a teda druhe tak brzy urcite neeeee. Manzel to vi a nepremluvil by me. Nejsem sice nejmladsi, mam 32, ale druhe az za 3 roky. Chci na rok do prace a na dalsi ivf ted nemam silu. Bez nej to u nas nejde…
Ja bych byla ta, kt.by byla tolik leta doma a ulitana se dvema. Ne on. Jak rika kde kdo, jedno dite zadne dite. Ani na porod se jeste popravde necitim.

Ale jak pises, zvladly jine, zvladnes i ty :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
nunik
1531
30.10.14 07:06

Promin, ale budu upřímná…tvůj chlap je trouba, že tě do něčeho takového nutí a ty jsi do toho neměla nikdy jít, když se na to stoprocentně necítíš…mě by třeba partner nikdy do dalšího nenutil, on moc dobře ví, že já jsem ta, co musí mimčo tahat v bříšku, že já jsem ta, co musí prožít porod, že já budu v noci vstávat a kojit a že já tady budu celý den a nikdy nevypnu radar, že já budu chovat uřvaný mimčo…co budeš dělat, když se ta stoprocentní matěřská láska nedostaví? bude druhorozené dítě prostě celý život odstrčené? nezlob se na mě, ale dělat si to neměla, měla si ještě počkat…přeju ti, aby všechno dobře dopadlo, abys byla štastná s mimčem a vše bylo tak, jak má být…držím palce :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.10.14 07:38

Držím palce, ať to dopadne, jak si vnitřně přejete! My jsme měli velký problémy otěhotnět poprvé. Nakonec se zadařilo přirozeně. Ale už při prvním těhu jsem věděla, že u druhého nenechám nic náhodě a jelikož jsem měla císaře, tak jsme si řekli, že jak bude malé rok, tak tomu necháme volný průběh. Nechtěla jsem prožít to co u první. A velký věkový rozdíl jsem taky nechtěla - nechtěla jsem vychovávat dva jedináčky. Nakonec se zadařilo celkem rychle. Děti od sebe budou 21.měsíců. Věřím, že kdybych si to naplánovala po třech letech, tak to prostě nevyjde. Hold nepatříme mezi páry, kteří si lusknou a je to tam. Jsme strašně šťastní, že čekáme druhé a doufáme, že bude vše OK, mimi zdravé a v termínu. Musím říct, že lidi kolem nás se pozastavují nad tím, proč tak brzy po sobě. Ale už nidko neví, čím jsme si prošli než jsme počali první dceru. A co je komu do toho. Každý si žije svůj život. A jaký si to uděláme, takový to máme :) Teď nevíme, co čekáme. Takže překvapení se vším všudu :) Ať se daří a vše je tak, jak si přejete.

  • Upravit
vantili
283
30.10.14 07:40

Ano, schopnost kompromisu je v partnerství jednou ze zásadních věcí. Nicméně tohle mi jako kompromis nepřipadá. Manžel dítě chce, Ty ne a závěr je ten, že se aktivně snažíte. Kde je ten kompromis? V tom, že jsi dostala pár měsíců „odklad“?
Navíc mateřství je něco, v čem se kompromisy ze strany matky dítěte rozhodně dělat nedají. Neříkám že muže otcovství nezatíží, nicméně ani náznakem ne tolik, jako ženu. Možná se s tím při prvním ultrazvuku srovnáš, ale možná taky ne. A pak Ti hrozí nebezpečí, že se budete do konce života (či vztahu) potýkat s pocitem křivdy, kterou Ti svým naléháním Tvůj muž způsobil.

  • načítám...
  • Zmínit
Ajuše
1312
30.10.14 07:41

Tlačit bych se do toho nenechala. Na druhou stranu ta láska u mě nepřišla ani s prvním porodem a to dcera byla chtěná a počkali jsme si na ní rok než se zadařilo. Pak ta láska přicházela postupně. Teď u druhýho nás k tomu trochu dotlačily okolnosti. Je pravda, že jsme oba taky chtěly, ale vedět, že se zadaří na poprvé, tak skoro rok počkám :-). Byl to šok a trvalo mi čtvrt roku než sem si uvědomila, že zas budem o jednoho víc. Nic neplánuju, jen se těším až bude porod za náma a budem všichni doma. Nemám zrovna pohodové těhotenství, a s 2,5 letou je to někdy dost nápor na nervy. Taky mám obavu, jak budu zvládat. Ale mám skvělýho manžela. Stará se, pomáhá, k dceři o víkendu i v noci vstával. Tak hlavně ať to dopadne, jak si podvědomě přeješ a hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
30.10.14 07:45

Tak to jí holky pomůže, když už má po ketu a my se tu do ní poustíme, že to dělat neměla. Máš pisatelko pravdu v jedné věci - kdybys ty chtěla a manžel ne, tak co? Je ale fakt, že ty jsi ta, na kom to bude celé naložené a chalpův argument že to daly jiné, tak ty taky, je zcestný ( mám podobně zcestného manžela doma). My jsme do fdští 22m od sebe šli dobrovolně, ale byly dny, kdy jsem nechtěla dítě žádné…je to hrozně náročné a času je tak málo, že ji ráda, když máš na sobě čisté a děti nemají každej jinou ponožku :twisted: :twisted: Uvidíš, jestli ten KET výjde. Třeba budeš nakonec ráda že ses nechala „ukecat“ Že máš pochyby, to chápu a moc ti přeju, aby to neodnesla psychika :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
katka.polka
1483
30.10.14 08:12

Já si taky myslím že ty emoce se určitě ještě dostaví a hlavně jsem autorku pochopila tak, že se myšlence miminka úplně nebrání, jen na ni prostě hodně doléhají špatné zkušenosti a strach v předchozím těhotenství. Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je možná dobře že se na tu myšlenku nějak extrémně nevážeš (jako já a pak mi to dopadlo špatně a teď chci zase a vím že to bude ještě horší než prvně s mými hysteriemi).

Moc Ti držím palce a přeju zdravé miminko, které příjde s tím nejlepším načasováním hlavně pro Tebe! :D

  • načítám...
  • Zmínit
marmelada78
3157
30.10.14 08:26

Fakt zajímavej „kompromis“. :think:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
30.10.14 08:32

Uz ten napis napovi-(Tlacena do ditete),ze zakladatelka vi a sama ma docela pifku na jejiho manzela. Takze ty kometare, ze ji to nemame psat je podle me blbost..Ona bude ta co to musi zvladnout a preji aby to zvladala, ale lhat ji nebudu..
ja mam od sebe deti o skoro 4 roky a vim i tak co je to za sodu :D :D Chtela jsem druhe a nikdy by si manzel nedovolil mi do toho remcat.
Ja jen preji, aby se ty pocity dostavili, preji aby jsi to zvladala, ale manzela ti nezavidim to je fakt ;) ;) ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
30.10.14 08:56

Nooooo zajimavéé. Myslím si, že zde bylo všechno už řečeno, nebudu opakovat to, co už zde holky psaly. Asi nejspíše jen popřeji hodně štěstí a sil. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Milu86
273
30.10.14 09:25

Tak já musím zakladatelku trochu podpořit, že ne vždy to musí být s druhým dítětem tak hrozné. My máme děti 20m. od sebe a teď zpětně v 16m. mladší musím hodnotit, že to tak hrozné nebylo a jsem ráda, že je mám tak brzy po sobě. Teď s nich jsou parťáci, co si spolu krásně vyhrají, samo taky jsou někdy boje, ale jak jsou od sebe, tak si moc chybí. Při prvním to byla hormonální bouře, vše nové, já ze všeho vyklepaná, s tím druhým dítkem to vše nějak plynulo v poklidu. Z jednoho zápřahu (kojení a pod) jsem plynule najela na zápřah s druhým dítkem a teď užívám, že už to mám za sebou, dětí už začínají být samostatnější a mám více času i na své koníčky. Takže závěrem zakladatelko, jestli jsi druhé dítě chtěla, ale měla jsi strach jak to zvládneš i psychicky, tak jsem ti tímto chtěla vlít trochu optimismu do žil, že u mě to byla pohoda. psychicky jsem byla uplně v klidu a možná i tím šlo pak vše ostatní hladce. Jo a jako bonus, malý tím že byl tak malý, tak vůbec nežárlil, žárlivost občas přijde až teď, ale nic hrozného

  • načítám...
  • Zmínit
hatatýtla
23
30.10.14 09:30

Přeju ať se povede, když už jsi se na tu cestu dala, a ať je mimi zdravé. Ale pro příště: nenech se natlačit tam, kam nechceš. Tohle není úplně stejné jako jiné věci v manželství, tady se moc kompromisy dělat nedají, protože dítě roste jen a jen v ženě, stará se (přiznejme to) jen žena o to nejdůležitější, jí se změní život pracovní, osobní, fyzický, emoční, navždy… U vás shoda byla, a to v tom, že druhé dítě ano. Tlačit na tebe KDY už bylo od manžela přes čáru, i když možná jen říkal svá přání a tys mu je chtěla splnit?? Všechno se může v dobré obrátit, už jsi tou cestou šla, tak se neohlížej. Ale pro ostatní, které jsou v té situaci, by moje rada zněla tak, že k takové věci se nemají nechat tlačit, jak píšeš, kdo se ohlíží na psychiku ženy?? Právě! Ta je nejdůležitější, a když se neohlíží nikdo, měla by se svou psychikou řídit ta žena sama a bez ohledu na ostatní.

  • načítám...
  • Zmínit
Marianna2
30.10.14 10:19

To jsi na svem manzelovi financne zavisla, ze jsi ho nechala rozhodnout o svem zivote, nebo proc? Kdyz to ctu, to je jak z predminuleho stoleti. Kdyz se clovek necha k necemu dotlacit okolim, tak to nikdy nedopadne dobre pro vsechny zucastnene.

  • Upravit
Vermilion
313
30.10.14 10:23

Ja jsem po porodu meho prvorozeneho dlouho na druhe chut vylozene nemela a byla jsem rada, ze jsem, jak jsem. Pak postupne najednou ta chut na druhe prisla, jak prvni trochu odrostl. Muj manzel tohle respektoval od zacatku, rekl, ze druhe zalezi na me, i kdybych ho chtela treba rok po prvnim nebo za tri roky, ze to je hlavne rozhodnuti zeny.
A je to tak, ty ho budes nosit devet mesicu pod srcem a starat se o batole, s nevolnostmi, s bolesti zad, s unavou, ospalosti, neschopna se ohnout, otocit… zavazat si boty :-) ty budes pak muset pres den litat za batoletem a v noci kojit novorozence…

Psychika je mocna carodejka a kor, kdyz z tebou mavaji tehotenske nebo kojici hormony…

Tak nevim, co ti k tvemu denicku napsat. Verim, ze jako zena byses nenechala premluvit uplne proti tvemu presvedceni, ze kdyz jsi na to pristoupila, ze urcitym zdibickem tveho ja s tim souhlasis.
Tak at vsechno probiha dobre a vsechno zvladnes.

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
30.10.14 10:32

Já jsem po porodu první dcery byla přesvědčená, že bude jedináček a to jsme původně chtěli děti alespoň 3. Ne kvůli porodu samotnému, ale kvůli těm nervům potom. Malá nespala a jen plakala, celý první rok proplakala a já byla nešťastná a zoufalá a připadala jsem si neschopně. Otěhotněla jsem neplánovaně, když mladší měla rok a půl. Nedali jsme si pozor v plodných dnech a mně to hned druhý den došlo. Jak dny ubíhaly, začala jsem si to těhotenství přát a nakonec jsem se bála, aby menstruace nepřišla. No těhotná jsem byla a dnes to vidím jako nejlepší věc, která se nám mohla stát. Těhotenství bylo perfektní, studovala jsem u toho denní studium na VŠ, mladší odrůstala a byla moc šikovná, vynahrazovala mi ten první rok jejího života. Když se mladší narodila, starší měla 2 roky a 3 měsíce a mně začlo to nejúžasnější mateřství, jaké jsem si kdy uměla představit.

Nech to plynout, nakonec můžeš být šťastná, že jsou věci tak, jak jsou :-)

  • načítám...
  • Zmínit
evick2
3540
30.10.14 11:50

Moc tomu nerozumím, tlačen může být jen ten, kdo se tlačit nechá. Ale ty jsi souhlasila tak jaké tlačení, kdyby byl píchlej kondom, nebo si muž schválně nedal pozor, ale na KET jsi šla dobrovolně s plným vědomím toho co děláš…
A holky nechce jejího manžela už být, chudák musí škytat :mrgreen: Kolik je tu diskusí o tom jak žena chce a muž nechce? Stovky a stovky a tam jsou muži taky ti špatní že nechtěj. :mrgreen:
Nicméne autorce deníčku přeju jen to nejlepší. Mám děti přesně dva roky a nebyla to taková pohroma. Nakonec jsem ráda, že jsou si blízko :) Přeju Ti ať to dopadne tak, jak si sama přeješ.

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
30.10.14 12:06

@evick2 No nekdy by ses divila, jak nektery chlapi dokazou emocialne vydirat, jde jen o to jestli si to nechas. Pokud je jeste k tomu zena zavisla finacne, nestetsi je hotovo..
Ono je fakt, ze kdyz to clovek cte rika si jak dotlacena, ket preci musi schvalit taky, ale ja mylsim, ze ona to mylslela jakoby obrazne receno, ze uz by mozna nemohla poslouchat ty reci jak druhy maji taky a zvladaji to atd..
Jak rikam, nekdy to zeny lehke nemaji, urcite ne, ale tohle je opravdu moje hranice, kde bych se nikdy nenechala vydirat ;) ;) ;)
urcite nemam nic proti jejimu manzelovi :mrgreen:,ten si dovoli to, co ona mu dovoli… :nevim: :nevim: :nevim: :nevim:
Zakladatelko jestli ti ten Ket vysel, tak to ber jak je, to das, ale jestli nevysel, ber to jako znameni, ze mas jista prava :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
hanak
30.10.14 12:54

Případ přímo z rodiny: moje babička byla velmi hodný a úžasný člověk. Ale chtěla jen jedno dítě, narodila se holčička a děda chtěl pořád kluka, tak se nechala „ukecat“ ještě na druhé dítko. Opět dcera. Babička jí nikdy nepřijala, ikdyž se snažila, ale prostě to nešlo, její srdce bylo nastavené jen na jedno (chtěné) dítě. Moje maminka tak vyrůstala odstrčená na vedlejší kolej, ve stínu své starší sestry a těžce jí to poznamenalo.

Nechat se tlačit do dítěte, když ty se na to necítíš, je prostě špatná volba. Je to tvoje tělo, které to dítě má donosit, ale hlavně nerozhoduješ jen sama o sobě, ale o další živém tvorečku, který přijde nechtěný na svět, bezbranný a bude k tobě vzhlížet jako k bohyni. A pokud se tvoje srdce vůči němu neotevře (což se bohužel stát může)… jak se asi bude to dítě cítit? Děti jsou chytřejší, než si myslíš a tvoje pocity vycítí svými citlivými senzory víc než dobře.

  • Upravit
sovička
683
30.10.14 13:00

Mám taky děti brzy po sobě. Dcerka je od syna o dva roky a třetí prcek bude taky tak. Povím ti, že ze začátku to bylo náročné a návaly emocí ve stylu milující matka se u mě nikdy nedostavily hned. A to přesto že oba byli vytoužení. Nějak neumíme vyrábět taková ta hodná spavá miminka. Pravda je, že u prvního ten řev zvládal člověk trochu lépe. Člověk se víc snažil toho prcka milovat, i když v duchu si kolikrát říkal „tak sakra spi už potvoro“. U druhorozené se přiznávám, že ze začátku jsem opravdu byla ráda, když jsem se jí na tři hodiny zbavila. Kdyby mi tehdy řekli, že ji v nemocnici vyměnili, snad by se mi i ulevilo… No hormony nevyspání, minimum času na to, věnovat se nejstaršímu, stále řvoucí mimino… Co mám povídat, cit přicházel opravdu pozvola, ale po šestinedělí už tam spolehlivě byl. Takže není to jen o tom, jestli je děťátko vymodlené nebo jestli spíše neočekávané. Po porodu se můžou hormony zbláznit jakýmkoliv směrem. Dítě určitě dříve nebo později ráda mít začneš, ale kdoví, zda to manželovi nebudeš vyčítat třeba ještě za deset let…

  • načítám...
  • Zmínit
Martrich
12134
30.10.14 13:04

Zajímavý deníček a trochu nechápu. Pokud by to bylo přirozeně, tak proč ne. Ale jít uměle do něčeho, co nechci a navíc je to hlavně celé o tobě… Každopádně držím palce, ať to dopadne, jak si přeješ ty :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
boball
15113
30.10.14 13:04

Páni, vy jí tady pěkně strašíte :think: Já chtěla jen jedno dítě a mám tři. Po první mateřské jsem nastoupila do práce co mne bavila, začala zase chodit do společnosti, vypadala líp než za svobodna paráda. Najednou bum, když jsem si to chtěla náležitě užít byla jsem v tom. Narodila se druhá dcera.Po porodu už jsem neuvažovala nikdy o tom, že bych jí měla kvůli mým počátečním nepříjemným pocitům nějak méně ráda. A posledník? Vecpal se k nám v mých 41 letech.To byl šok, skoro se mi zbořil svět, ani půl roku po porodu jsem si nemohla zvyknout.No a dnes k němu nemám ničím narušený vztah, miluji ho stejně jako dvě předešlé. Ona si to příroda většinou srovná. Mysli pozitivně :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Claire7
2590
30.10.14 13:52

@Karleon :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Lada84
2451
30.10.14 13:54

Mam od sebe deti 19 mesicu a jsou hezke chvile, ale byly i dny, kdy jsem za sebou chtela prasknout dverma. Ted uz ma mladsi 9 mesicu a je fakt o poznani veseleji. Ty tak maly rozdil mit nebudes, tak treba to bude ok, plus kazde dite je jine, stejne tak jako matka. Jedna si bude stezovat a druha se bude citit naplnena a stastna. Tezko neco usuzovat dopredu.. :think:

  • načítám...
  • Zmínit
italia
393
30.10.14 13:56

Všem moc děkuji za komentáře a podporu. Ještě pořád nevím, jestli jsem či nejsem těhotná, nicméně po okolnostech uplynulých dní-…pokud nejsem, do druhého prostě půjdu, až se na to budu cítit. Jsem hloupá, že jsem se nechala uvrtat bez svého 100% přesvědčení.
Sama nevím, kde se to v mém manželovi vzalo. On je strašně fajn člověk, skvělý táta, ale v téhle otázce je jak trefený paličkou na maso. Už vidím ty hádky, pokud nebudu a řeknu mu, že další zkouška prostě později. Já budu ta sobecká v tu chvíli, která myslí jen sama na sebe. Chtěla bych mu někdy vidět do hlavy…

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
30.10.14 14:00

@hanak Tohle je presne ten duvod proc se nenechat nutit.
A ty predstavy chlapu, ze by zeny meli mit dite, kdy oni si vzpomenou, to mozna byvalo. Vzdyt tim prave trpi pak nejvic to dite a pak dospely clovek, nikdy nemilovany :think: :think:
Nad timto casto nikdo neuvazuje a pritom je to logicke a navic myslim si ze kazdy chlap, nebo skoro kazdy chce mit syna, kdyz to nevyjde, aby pak zenska rodila dokud se to nepovede :roll: :roll: :roll: :roll: :roll:
Vecny patriachat :roll: :roll: :roll:
Diky bohu za chlapy, co chteji mit taky holcicky a jsou z nich potentovany :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
vantili
283
30.10.14 14:22

@pomenkova :D tak nevím jestli mám štěstí či co, ale v mém okolí jsou ze svých dcer potentovaní všichni chlapi co znám :)

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
30.10.14 14:35

@vantili Fakt??No tak ja znam znam hodne zen co chteji mozna samy syny za kazdou cenu. V tom pripade je dobre, ze uz se to zmenilo :D :D ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Arnica
121
30.10.14 14:35

Většina chlapů to má jinak, jinak cítí, jinak myslí a jinak vnímají ženu na mateřské. Oni to bere logicky, citové a psychické aspekty potlačují.
Ať to dopadne, jak to dopadne, nejlepší je stát si za svým rozhodnutím. A pokud těhotenství vyšlo, přijmi ho bez pochybností. To dětátko to cítí :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
kulisa
24
30.10.14 15:29

Tak u nás je to přesně naopak, já bych moc chtěla, ale manžel neee…

  • načítám...
  • Zmínit
esterka.z.brna
360
30.10.14 16:10

@italia Už vidím ty hádky, pokud nebudu a řeknu mu, že další zkouška prostě později. Já budu ta sobecká v tu chvíli, která myslí jen sama na sebe.
Ale v tomhle případě je dobrý myslet sama na sebe, protože je sice fajn, že chlap dítě chce a bude pomáhat, ale největší zátěž je na ženské.

  • načítám...
  • Zmínit
italia
393
30.10.14 16:21

@esterka.z.brna Právě, pomáhat, o víkendu to byl on, kdo myslel sám na sebe, to mně přesvědčilo, nejít znova do KETu, pokud se teď nezadařilo.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.10.14 16:30

Můj muž chtěl taky děti hned po sobě, nejlépe kdybych otěhotněla hned po porodu. :mrgreen: Já druhé dítě taky chtěla a ted, když je malému 15 měsíců, tak jsem zase těhotná. Ale určitě to nebyl nátlak, taky jsem cítila, že mít dvě děti po sobě bude fajn, vyhrajou si, zabaví se a budou to partaci (doufám). Já jsem měla bratry o hodně mladší a byla jsem prakticky jedináček a bylo mi to vždycky moc líto. Navíc jsem byla nechtěné dítě, matka anorektička otěhotněla ve 20 letech a já jsem byla to poslední, co ji kdy zajimalo. Takže jsem vyrostla jako samorost, máma mě nikdy neobjímala, nepohladila, nedala pusu.. mám z toho psychické následky celý život. Takže za mě - neměj dítě, pokud ho nechceš, nejvíc na to doplatí ono.

  • Upravit
pomenkova
26842
30.10.14 17:44

@italia hadky pokud nebudes??Copak to delas naschval.??Pokud nebudes dela to taky psychika, ktera ti rika, ze jeste neni telo pripravene..
Moc ti preju aby jsi si to urcila az budes chtit ty sama a aby se manzel tedy v tomto vzpamatoval ;) :kytka: :kytka: :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Manaja
3474
30.10.14 18:25

@italia Ale v tomto musíš být sobec. Stůj si za svým. Držím palce a přeji hodně štěstí. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.10.14 20:26

Tak ho mějte, ale ať jde na mateřskou chlap, aspoň si to vyzkouší :palec:
(není to až tak neobvyklé v této době a navíc to dítě chce víc on.. to by byl dobrý kompromis, nemyslíš? ;) )

  • Upravit
obrazek
9868
30.10.14 22:34

Divim se, ze ti „to“ dovolili v tom centru tak brzy po cisari…??? odstup by mel byt dva roky minimalne, lepe vice…

  • načítám...
  • Zmínit
italia
393
31.10.14 07:49

@obrazek Mně všude říkali rok, teď je to už 22 měsíců.

  • načítám...
  • Zmínit
klmartina
90
31.10.14 09:47

No myslim ze mit dite je otazka pro oba partnery dohromady. Museji chtit oba a argumenty typu ostatni to zvladly tak to das taky neberu. Kazda zena je jina jinak stavena nektere to dyl trva nez se vyrivna s prvnim ditetem nez ziska prvni grify co a jak delat. Bohuzel tohle chlapum moc nedochazi mysli si ze je to hracka tahat se s briskem do toho zvladat domacnost a druhe dite a zvlast kdyz to dite je porad jeste 100% zavisle na mamince a v podstate nema moznost si maminku poradne uzit jen samo pro sebe. Vzdyt sotva zacne poradne vnimat veci kolem sebe a uz je tu novy clovicek ktery mu bere mamu a at si rika kdo chce co chce maminka mu nemuze venovat tolik casu jako kdyz bylo samo. Ja jsem s braskou od sebe pet let a i kdyz byli doby kdy jsme si nerozumneli(puberta) tak se mame radi :-) Manzel by maminku do toho nijak tlacit nemel protoze kdyz s tim neni na stopro smirena muze byt jeste zle psychika dela divy a muze ublizit. Ale souhlasim ze to od partnera je sobecke. No pokud se zadarilo tak moc drzim pesticky at je vse ok a mate se vsichni radi pokud ne zkuste si promluvit jeste jednou a zkuste argumentovat tim ze vase prvni si jeste nestacilo rodicu uzit a uz chce druhe a to ze vam prijde sobecke vuci diteti. A kdyz to nezabere tak si stujte za svym koneckoncu je to vase telo vase mysl vase rozhodnuti a pres to nejede vlak manzel at se stavi na hlavu :-) :-) :-)

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25138
3.11.14 17:01

Zakladatelko, nyní už jsou zřejmě kostky vrženy. Takže jestli těhotná jsi, prosím, přijmi toho andílka z nebe svou celou mateřskou láskou. On si to zaslouží. A jestli těhotná nejsi, nenech se do ničeho nutit. Nejsi manželovo rukojmí, ale svéprávný člověk, který o svém těle a budoucnosti může rozhodovat sám.

  • načítám...
  • Zmínit
italia
393
5.11.14 16:32

TAkže…dopadlo to tak, že nejsem těhotná. S panem doktorem jsme se domluvili na dalším postupu a i na tom, že další pokus provedem po novém roce. Teď se ještě pobavit s manželem…, ale sama za sebe doufám, že mně pochopí a už na mně nebude tak tlačit. A že třeba brzo příjde ta chvíle, kdy si řeknu, jdu do toho a hlavně-těším se :-) Děkuji všem, co si tento deníček přečetli.

  • načítám...
  • Zmínit
Jitka79
3645
5.11.14 20:07

@italia Uff, asi to tak mělo být.. Zkuste s manželem vše pořádně probrat a nenech se zatlačit do něčeho, co sama nechceš.. Držím pěsti, ať miminko dojde v tu pravou chvíli:))

  • načítám...
  • Zmínit
Psotovadenisa
14
5.11.14 21:39

strach a následné změny nálad

Takže za mě nechceš protože máš strach, prošla jsem tím stejným. Rozhodnutí vycházelo právě z preeklampsie a nejen to, že pár dní na jipce údajně v polomrtvém stavu a malej v jiné nemocnici na jip asi 16dní, poté do 1700g ještě 3týdenní pobyt na mateřských pokojích pro předčasné miminka a i domácí karanténa do 3000g další měsíc byl opravdu nápor na nervy..přísahala jsem že syn bude jedináček a bylo mi to i doporučeno. Ovšem po roce a půl jsem začala měknout a nad miminkama pociťovat touhu mít další navíc malej na děti ohromně slyší a hrozně je vyhledává. Takže jsem se rozhodla, muž najednou nebyl úplně nadšen ale když viděl malýho se setřenicí nebo dětma od známých chtěl taky.Pak zase přišla hádková krize a oba jsme couvli, pak zase období klidu kdy chceme…Asi je to trochu obava že zase budu sama v nemocnici a on v hospodě užívat volna. Hrozně mě trápí fakt kdybych musela do nemocnice, kde bude syn, sice ma babičky i když muž musí denně do práce, ale po tom porodu jsem na něj vázaná. Momentálně jsem rozeznávala ne uplně plánované těhotenství (chutě na to co nejím, bolení a zduření prsou, 14 denní zpoždění, nálada jako na obláčku)…ale začala jsem silně krvácet…tak mě to mrzí že vím jistě, že se na druhé těším a plánované bude :hug: prostě to samo příjde a tentokrát si to užiju bez stresu

  • načítám...
  • Zmínit
italia
393
6.11.14 14:21

@Psotovadenisa není to jednoduché takový začátek s miminkem, co? No, vím, že druhé plánované bude a vím, že až si pro něj „půjdeme“, tak se budeme moc těšit :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář