To je život
Jak mi život hodně dal a hned nato vzal.
Mám skvělého přítele, se kterým prožíváme oba ty nejnádhernější chvíle v životě. Pár měsíců po nádherném zasnoubení jsme se rozhodli, že bychom chtěli miminko. Začali jsme se snažit a zanedlouho poté se nám zadařilo. Byli jsme oba moc šťastní a nedočkaví. Již na 1. utz v 6. týdnu byla vidět srdeční akce miminka a my byli oba velice dojatí. Na 2. utz v 11 týdnu začíná náš smutný příběh. Ihned, jakmile doktor kouknul na utz se zachmuřil, že asi nebude něco v pořádku a dlouho se snažil najít srdeční akci. Ta už bohužel nebyla.
Oba jsme se v ordinaci šíleně rozbrečeli a vyslechni si ortel. Miminko už nežije a stejně mělo vrzenou vadu neslučitelnou se životem. Byli jsme odesláni do nemocnice na potvrzení a objednání na revizi. Po dlouhém čekání nám mladá paní doktorka sdělila, že srdíčko normálně vidí a objednala nás na genetiku s tím, že můj pan doktor se určitě spletl a že je vše v pořádku. Po tolika slzách přišlo náhle hrozné štěstí. Všechno to s námi prožívali i moji rodiče, kterým tímto děkuji za obrovskou podporu.
Přijeli jsme domů a mě to nedalo a tak jsem se objednala do jedné privátní kliniky a to až na následující den. Nadešla bezesná noc plná nadějí. Následující den mi opět při již 3. utz paní doktorka potvrdila smutnou diagnózu zamlklého těhotenství a byla jsem objednána na revizi. Následovaly 3 šílené dny a noc čekání, strachu a smutku.
Nebýt mých rodičů a přítele, asi bych se složila. Zákrok proběhl bez komplikací, já se vzbudila a tím mi začal nový život. Všechno to, co jsme si prožili mi ale dalo jeden dobrý poznatek a to, že člověk si musí všeho více vážit. Protože nikdy nevíme, kdy nás život zase dostane na kolena. Ale já ctím jedno heslo a to mi nikdo nevezme. A to heslo zní: OSUD MÍCHÁ KARTY, ALE HRAJEME MY!
Protože já to stejně zkusím znovu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 770
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 473
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 792
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 361
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 223
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18415
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2458
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2647
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2394
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1584
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....