Udělala jsem dobře?
- O životě
- LucinkaPink
- 21.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl asi listopad... Studený a bílý listopad. Chodila jsem s cizincem, jménem Honza. Byl to vztah i nebyl. V naší situaci šlo nejspíš jen o sex.
On bydlel 30km od mého města, ale i přesto jsem se vídali skoro každý den. Buď jsem jela já za ním nebo on za mnou. Začátek, což u nás bylo asi prvních 14 dní bylo krásných, ale po 14ti dnech si můj milý cizinec asi musel zvyšovat ego. Prostě spal s každou, která se mu líbila. Mě v tu dobu bylo 15let. S cizincem jsem,,byla" ve vztahu někdy do začátku února. Vztah o ničem. Ale o cizinci já tu vůbec nechci psát, spíš o někom, kdo se mi připletl do života. Jmenoval se Lukáš. Blonďák, modré oči a krásná postava. Měla jsem s ním schůzku a měla už pár minut zpoždění. Napsal mi smsku,, Kolik minut zpoždění, tolik pusinek mi dlužíš"…
Byla jsem v sedmém nebi. Bylo mi s ním skvěle. Oficiálně jsme se dohromady dali, až začátkem března. Byli jsme spolu týden a přišla rána, ale nebyla zas tak krutá. Byli jsme na oslavě, kde jsme se hodně opili a on se líbal s jednou holkou. Já o tom nevěděla, řekl mi to později té holky přítel. Rozhodla jsem se pro okamžitý konec, řídila jsem se pravidlem,,podvedeš jednou, budeš podvádět dál".
Poprvé jsem viděla plakat kluka, plakal, protože jsem o něj nestála. Bylo mi ho líto a měla jsem ho moc ráda. Prostě jsem mu tu líbačku odpustila. V srdci mě jeho malá nevěra užírala ještě hodně dlouho potom, ale zvládli jsme to. Někdy v létě jsem se k němu přestěhovala, dál jsme vedli harmonický vztah. Bez jakýchkoliv hádek. První rok s ním jsem zažívala bez hádek. Po čase jsme si našli byt, abychom mohli být už jen spolu, sami dva. Našli jsme si malou garsonku, hezkou.
Nastěhovali se, Lukáš začal chodit do práce a já do školy. Léto bylo divné, seznámila jsem se s divnou partou a byla jen s nima. Přešlo mě to a já pochopila, že moje místo je někde jidne. U něj! Plynul čas.. Měla jsem narozeniny, nic moc. Nebyli peníze, takže ani dárek. Byla jsem nemocná, čekala na výsledky, jestli mám opět něco s játrama nebo ne. On dál bydlel v našem bytě a já u rodičů. A v našem bytě i pár jeho kamarádů, neřešila jsem to. Byla jsem u mamky, takže proč ne.Ale to byla asi největší chyba. Ti hodní kamarádi tam dotáhli jednu holku do našeho města… Osudová chyba!!! Nebyl chlap, který s ní nevlezl do postele. Dva dny po mých narozeninách se bohužel tak stalo i s mým přítelem. Ještě dodnes nechápu, jak to dokázal. Po jejich aférce pokračoval další den, opět se spolu vyspali. Já byla stále u mamky a při usínání myslela na něj. On bohužel na ní! Chodil k mým rodičům jakoby nic. Smál se, líbal mě, říkal jak mě miluje.
U nás se najedl. Nechal mi špinavé prádlo, ať mu vyperu a šel za ní. Udělal ze mě pitomce, s jeho milou mě seznámil. Seděla jsem v našem bytě.. Ona na našem gauči a smála se mi do obličeje. V té době u nás už bydlela. Přede mnou její věci asi schovávali. Nevím, jak to dělali. Bylo týden po jejich incidentu a on mi do školy napsal sms, že konči se životem. Byla jsem celá vystrašená a hned o volných hodinách běžela k nám domů. (Byla tam i ona, proto mě nepustil dovnitř) Přišel mi otevřít až k dvěřím u baráku a šel mě doprovodit do školy. Mezi tou cestou mi oznámil, že s ní spal a má jí rád, ale mě že miluje. A co já? Celá ubrečená.. Můj obličej byl celý černý od řasenky. Běžela jsem do bytu..Měla jsem záchvat zuřivosti.. Chtěla jsem jí ublížit, zabít jí. Prostě něco udělat. On jí bránil, ona se smála…
Odešla jsem. Slíbil mi, že se na ní vykašle. Šli jsme si sednout do místní hospůdky, opil se a odešel. Byl u nás doma bez ní.
Když jsem tam přišla, volala mu. Zvedla jsem to já. A on se sebral a šel za ní.. Musela jsem odjéct z města. Bolest se ve mě svýrala, bolelo to. Moc! Brečela jsem a nejedla. Jen pila… Neměla jsem chuť.. Žal jsem zalévala alkoholem. Došlo to vlastně až k tomu, že spolu začli žít a chodit. Když jsem se po pár dnech vrtálila do města. Dala jsem mu ultimátum. Buď já nebo ona. Přišel… Ale nešlo to, psala mu, volala. Vyhrožovala, že se zabije. Bylo mi to odporný, bolelo mě to čím dál tím víc. Nakonec jí vystěhoval z našeho bytu… Ukončil to s ní a rozloučil se. Ale peklo následovalo dál.. Den, co den mu psala. On samozdřejmě odepisoval. Když spal, přišla mu smsmka. A v ní stálo, že je s ním těhotná. Je první týden. Zasmála jsem se tomu, jak je blbá, ale začla brečet kvůli tomu, jak je blbej on. A bude jí to věřit. Nechtěla jsem ani chodit do školy, ta nedůvěra, že bude zase s ní… časem to vyšumělo. Mezi náma se to urovnalo, odstěhovali jsme se do jiného města. A v jiném městě já otěhotněla. Byla jsem šťastná, i nešťastná. On byl šťastný, líbal mě, dělal pro mě první poslední, pomáhal mi.
Ale ta bolest? Ta je nevyčíslitelná. Je to už tři roky pryč, ale stále to moc bolí. Potřebovala jsem se vyzpovídat. Teď máme roční holčičku, dělá nám radost. Ale věřte mi, při každé hádce mu připomínám, jak moc mi ublížil. Nevím, zda jsem mu už odpustila. Nevím, zda mu někdy budu ještě věřit. Ale jsem i trochu šťastná, někdy víc, někdy míň.
Když příjde depka, je to ve mě a je to jediný, co mě nutí ještě stále k pláči. On se po třech letech ještě omlouvá. Svému nejbližšímu kamarádovi se vyplakal a řekl mu, že ho to moc mrzí, že to byla jeho největší chyba. A že ví, jak moc mi ublížil, ale že mě opravdu miluje. Já jeho taky miluju, moc. I naše dcera ho miluje. Bohužel nevím, jak ještě dlouho to bude bolet. A kdy konečně zapomenu?
Omlouvám se za tak dlouhý deníček a děkuji moc za přečtení až dokonce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21785
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....