Udělala jsem dobře?
- O životě
- LucinkaPink
- 21.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl asi listopad... Studený a bílý listopad. Chodila jsem s cizincem, jménem Honza. Byl to vztah i nebyl. V naší situaci šlo nejspíš jen o sex.
On bydlel 30km od mého města, ale i přesto jsem se vídali skoro každý den. Buď jsem jela já za ním nebo on za mnou. Začátek, což u nás bylo asi prvních 14 dní bylo krásných, ale po 14ti dnech si můj milý cizinec asi musel zvyšovat ego. Prostě spal s každou, která se mu líbila. Mě v tu dobu bylo 15let. S cizincem jsem,,byla" ve vztahu někdy do začátku února. Vztah o ničem. Ale o cizinci já tu vůbec nechci psát, spíš o někom, kdo se mi připletl do života. Jmenoval se Lukáš. Blonďák, modré oči a krásná postava. Měla jsem s ním schůzku a měla už pár minut zpoždění. Napsal mi smsku,, Kolik minut zpoždění, tolik pusinek mi dlužíš"…
Byla jsem v sedmém nebi. Bylo mi s ním skvěle. Oficiálně jsme se dohromady dali, až začátkem března. Byli jsme spolu týden a přišla rána, ale nebyla zas tak krutá. Byli jsme na oslavě, kde jsme se hodně opili a on se líbal s jednou holkou. Já o tom nevěděla, řekl mi to později té holky přítel. Rozhodla jsem se pro okamžitý konec, řídila jsem se pravidlem,,podvedeš jednou, budeš podvádět dál".
Poprvé jsem viděla plakat kluka, plakal, protože jsem o něj nestála. Bylo mi ho líto a měla jsem ho moc ráda. Prostě jsem mu tu líbačku odpustila. V srdci mě jeho malá nevěra užírala ještě hodně dlouho potom, ale zvládli jsme to. Někdy v létě jsem se k němu přestěhovala, dál jsme vedli harmonický vztah. Bez jakýchkoliv hádek. První rok s ním jsem zažívala bez hádek. Po čase jsme si našli byt, abychom mohli být už jen spolu, sami dva. Našli jsme si malou garsonku, hezkou.
Nastěhovali se, Lukáš začal chodit do práce a já do školy. Léto bylo divné, seznámila jsem se s divnou partou a byla jen s nima. Přešlo mě to a já pochopila, že moje místo je někde jidne. U něj! Plynul čas.. Měla jsem narozeniny, nic moc. Nebyli peníze, takže ani dárek. Byla jsem nemocná, čekala na výsledky, jestli mám opět něco s játrama nebo ne. On dál bydlel v našem bytě a já u rodičů. A v našem bytě i pár jeho kamarádů, neřešila jsem to. Byla jsem u mamky, takže proč ne.Ale to byla asi největší chyba. Ti hodní kamarádi tam dotáhli jednu holku do našeho města… Osudová chyba!!! Nebyl chlap, který s ní nevlezl do postele. Dva dny po mých narozeninách se bohužel tak stalo i s mým přítelem. Ještě dodnes nechápu, jak to dokázal. Po jejich aférce pokračoval další den, opět se spolu vyspali. Já byla stále u mamky a při usínání myslela na něj. On bohužel na ní! Chodil k mým rodičům jakoby nic. Smál se, líbal mě, říkal jak mě miluje.
U nás se najedl. Nechal mi špinavé prádlo, ať mu vyperu a šel za ní. Udělal ze mě pitomce, s jeho milou mě seznámil. Seděla jsem v našem bytě.. Ona na našem gauči a smála se mi do obličeje. V té době u nás už bydlela. Přede mnou její věci asi schovávali. Nevím, jak to dělali. Bylo týden po jejich incidentu a on mi do školy napsal sms, že konči se životem. Byla jsem celá vystrašená a hned o volných hodinách běžela k nám domů. (Byla tam i ona, proto mě nepustil dovnitř) Přišel mi otevřít až k dvěřím u baráku a šel mě doprovodit do školy. Mezi tou cestou mi oznámil, že s ní spal a má jí rád, ale mě že miluje. A co já? Celá ubrečená.. Můj obličej byl celý černý od řasenky. Běžela jsem do bytu..Měla jsem záchvat zuřivosti.. Chtěla jsem jí ublížit, zabít jí. Prostě něco udělat. On jí bránil, ona se smála…
Odešla jsem. Slíbil mi, že se na ní vykašle. Šli jsme si sednout do místní hospůdky, opil se a odešel. Byl u nás doma bez ní.
Když jsem tam přišla, volala mu. Zvedla jsem to já. A on se sebral a šel za ní.. Musela jsem odjéct z města. Bolest se ve mě svýrala, bolelo to. Moc! Brečela jsem a nejedla. Jen pila… Neměla jsem chuť.. Žal jsem zalévala alkoholem. Došlo to vlastně až k tomu, že spolu začli žít a chodit. Když jsem se po pár dnech vrtálila do města. Dala jsem mu ultimátum. Buď já nebo ona. Přišel… Ale nešlo to, psala mu, volala. Vyhrožovala, že se zabije. Bylo mi to odporný, bolelo mě to čím dál tím víc. Nakonec jí vystěhoval z našeho bytu… Ukončil to s ní a rozloučil se. Ale peklo následovalo dál.. Den, co den mu psala. On samozdřejmě odepisoval. Když spal, přišla mu smsmka. A v ní stálo, že je s ním těhotná. Je první týden. Zasmála jsem se tomu, jak je blbá, ale začla brečet kvůli tomu, jak je blbej on. A bude jí to věřit. Nechtěla jsem ani chodit do školy, ta nedůvěra, že bude zase s ní… časem to vyšumělo. Mezi náma se to urovnalo, odstěhovali jsme se do jiného města. A v jiném městě já otěhotněla. Byla jsem šťastná, i nešťastná. On byl šťastný, líbal mě, dělal pro mě první poslední, pomáhal mi.
Ale ta bolest? Ta je nevyčíslitelná. Je to už tři roky pryč, ale stále to moc bolí. Potřebovala jsem se vyzpovídat. Teď máme roční holčičku, dělá nám radost. Ale věřte mi, při každé hádce mu připomínám, jak moc mi ublížil. Nevím, zda jsem mu už odpustila. Nevím, zda mu někdy budu ještě věřit. Ale jsem i trochu šťastná, někdy víc, někdy míň.
Když příjde depka, je to ve mě a je to jediný, co mě nutí ještě stále k pláči. On se po třech letech ještě omlouvá. Svému nejbližšímu kamarádovi se vyplakal a řekl mu, že ho to moc mrzí, že to byla jeho největší chyba. A že ví, jak moc mi ublížil, ale že mě opravdu miluje. Já jeho taky miluju, moc. I naše dcera ho miluje. Bohužel nevím, jak ještě dlouho to bude bolet. A kdy konečně zapomenu?
Omlouvám se za tak dlouhý deníček a děkuji moc za přečtení až dokonce.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 551
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 361
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 912
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 417
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 402
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 7998
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1495
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3183
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2363
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1900
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...