Cipískovo dobrodružství I.
- O životě
- Lůca212
- 23.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček vznikl ve stránkově písemné podobě, den po dni, hlavně pro našeho báječného taťku. A pak už bylo škoda přestat psát. :) Teď je to tu pro babičky, kamarádky a pro potěšení všech ostatních.
O tom, že Ti budeme přezdívat Cipísek, jsme se s taťkou bavili asi týden před Tvým narozením. Líbilo se nám to. Rodina z Řáholeckého lesa. Rumcajs, Manka a Cipísek nám i tak trochu přišla podobná té naší budoucí rodině. Ani jeden jsme však netušili, jak blízko pravdě je naše vtipkování o Tvém předčasném narození.
22.ledna 2015, čtvrtek
Byli jsme s taťkou a Árynkou (náš 4roční staford) na procházce. Venku bylo sychravo. Taťka nám k večeři udělal palačinky a my jen tak lebedili na kanapi. Blížil se večer a mě začaly pobolívat kyčle. Celou noc jsme to proto řešili, ale že jsou to poslíčci Tvého brzkého příchodu, mě napadlo až k ránu. Dala jsem si spršku, vzbudila taťku, ještě pusu Árynkovi a jedeme.
Je 23. ledna 2015, pátek, zhruba 6 hodin ráno
Jsme v chrudimské nemocnici, kde mě vyšetří asi tři doktoři. Je to jasné. „Vaše miminko chce na svět,“ oznamují nám trochu s obavami. Dostávám kapačku - jednu na bolest a druhou na podporu vývoje plic našeho drobečka. Chvíli se spekuluje, kam se pojede. Chrudim nemá vybavení, Pardubice také ne, v Hradci mají plno. Jede se do Prahy, jo vážně, Praha 4 Krč - Thomayerova nemocnice.
Okolo 9. hodiny ráno nás nakládají do sanitky, hlavně, aby nás dovezli vcelku. Když se pana doktora ptám, odpoví jen: „To taky doufám.“
Příjem v Praze je pro mě nekonečný, spoustu otázek, další vyšetření, ale závěr stejný - miminko chce na svět. Na porodním oddělení nás přijímají asi v 11 hodin. Dostávám další kapačku. Probíhá další vyšetření. Porodní asistentka je skvělá. Jdu do sprchy. Taťka je u nás. Dorazil a bude mě podporovat. Jsem slabá a unavená. Píchou mi epidurál, pak už jen cítím, jak lezeš ven… prd prd a je to! 
VAŠÍK 23. ledna 2015 15:50 hodin, 1770 g, 42 cm
„Pááání, kam mě nesou? Kde je maminka? Proč mě ten pán fotí? Tak řekne mi někdo, co se to děje?“
Ufff… Prvních pár minut na světě a žádná sranda. Ležím v prosklené krabici, kolem mě je hadička na dýchání, hadička s výživou a nevím, co ještě. Je tu teplo, ale jsem tu docela sám. Jsem unavený. Mezitím, co odpočívám, přijde se na mě podívat ten pán s foťákem, aha už vím. Je to můj TATÍNEK! Má skleněné oči, je rád, že jsem tady. Mám ho rád.
24. ledna 2015, sobota
Hned ráno mě navštívila MAMINKA! Viděla mě jen chviličku po porodu a teď je tady. Dívala se, jak mě sestřičky přebalují, krmí, a pak mě zlehka dvěma prsty pohladila po ruce. Byl jsem moc šťastný a i ona plakala štěstím. Sestřičky se o mě pěkně starají, a tak se snažím být silný. Zvlášť sestřička Martina Vobořilová.
Podruhé mě maminka navštívila v poledne. Je to tu tak dané, může za mnou každé tři hodiny, ale v noci se odpočívá. Ležím v krabici na nedonošeneckém oddělení. A maminka dává ruku na moje bříško, vždy když přijde. Říká, jak mě moc miluje, jsem statečný, s tatínkem na mě moc myslí, heboučký a krásný. Opět pláče. Pak se znovu vidíme před šestou večerní. Jsem moc rád, že je maminka u mě a zase mě hladí - chytám ji za prst.
25. ledna 2015, neděle
Ráno přichází maminka a já mám pro ni nějaké novinky. Začíná mi žloutenka, a tak se opaluji pod modrým světlem s látkovými brýlemi, jako na pláži. Ubyl jsem na váze. Vážím 1580 g. Sestřičky maminku uklidňují, že je to normální, byl jsem prý hodně vodnatý. Odebrali mi vzorky na testy screening - výsledky budou za 2-3 týdny.
Tou největší a nejradostnější novinkou však je, že DÝCHÁM SÁM! Sestřička mě tuze chválí a hned dodává, že v poledne, když bude dobře, mě maminka může poprvé klokánkovat. Maminka mi chvíli povídá a hladí mě na bříšku. Pak dostane za úkol nastříkat mi poprvé trochu mlíčka - daří se. Prvních 10 ml mlíčka jenom pro mne! V poledne je můj stav dobrý.
A je to tady. První společné klokánkování - chování! Pokládají mne na prsa mé maminky. Maminka pláče. Je to úžasný a hřejivý pocit být u sebe zase tak blízko blizoučko. Nepláču a spokojeně usínám. Oba si to moc užíváme.
Večer přijde maminka znovu. Jsem zase na pláži. (Ach, ta žloutenka). Nese mi mlíčko, teď už budu papat jenom od ní. Sestřičky nás oba chválí za vzornost a poslušnost. Jsem klidné a hodné miminko. Maminka mě hladí a povídá mi. I při klokánkování mi vyprávěla - o tatínkovi, že je nemocný, tak nemůže teď přijet, ale moc mě zdraví a nade vše miluje. Povídala mi o babičkách a dědečcích, taky o dřevěné chaloupce a krásné velké zahradě, kde bydlíme. Byl jsem šťastný!
26. ledna 2015, pondělí
Ráno mi přinášejí spoustu mlíčka od maminky. Měla „první odstříkávací noc“ a jak je vidět, snažila se. Mám dnes novou sestřičku, jmenuje se Jitka Pravdová. Musím ještě střídavě ležet pod lampičkou kvůli žloutence, ale tou nejlepší zprávou je, že už naplno dýchám sám! Včera mi občas s dýcháním ještě pomohly přístroje, ale celou noc jsem pomoc nepotřeboval - jupí!
Maminka má velikou radost. Ráno mě hladí a dívá se, jak mě sestřička Jitka přebaluje a krmí. Snažím se hamatat sám. Sestřička mi dá do pusy malíček a stříkačkou pomalu mlíčko. Když už nemůžu, dostanu zbytek hadičkou. Při přebalování pláču, ale pohlazení od maminky mě rychle uklidní. Maminka si promlouvá s doktorem. V poledne nás čeká druhé klokánkování. Je daleko delší než to první. Maminka zase pláče, vypráví mi o tatínkovi a zpívá mi. Když přichází sestřička, že nás za chvíli oddělí, musíme prý oba odpočívat, maminka odpovídá: „Ne, ne, to nepůjde. My jsme se zrovna s Vašíkem domluvili, že jsme přilepený a zůstaneme spolu. “
Odpočívat se ale musí. Ještě trochu jsem ubral, vážím 1540 g. „To by už stačilo,“ říkám si, „Musím začít přibírat.“
Maminka pilně odstříkává. Večer znovu na chvíli klokánkujeme. Jinak mě střídavě dávají pod světlo - ach, ta žloutenka.
A jak to bylo dál? Dozvíte se v další části!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1768
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1041
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1860
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 766
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 440
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2937
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2648
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
v kolikátým týdnu se malý narodil?
nebo mas na mysli, aby byl inkubator v pokoji u matky? Jako tohle zas chapu, ze asi by se toto zarizovalo blbe, nejsem vubec z oboru, ale predstavuji si to tak, ze byl na pokoji podobnem JIPce ne? Asi se to nazyva jinak. Vis tyhle komentare prispivaji prave k tomu vzbudit v matkach pocit, ze jejich dite je na dosmrti psychicky poskozeno, kdyz nebylo od prvni minuty s mamou nebo se narodilo CS apod. Jak tu ted nedavno psala jedna, pro kterou to bylo skutecne trauma a myslim si, ze hlavne kvuli tomuto.