Vím, jak to bude!
- Těhotenství
- janisha5
- 10.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedávno tady vznikl deníček, který byl o tom, co (ne)bude autorka dělat, až bude máma. Já vám povím, co jsem naprosto neochvějně „věděla“ já, než jsem otěhotněla.
O miminku jsem snila dlouho. Moje mateřské pudy řvaly na poplach vždy, když jsem šla pracovně do porodnice, školky, školy nebo kamkoliv, kde se dal potkat kočárek. Neměla jsem na to ale správného chlapa a věděla jsem, že miminko musí mít především pevnou a milující rodinu. Když se onen vyvolený konečně vyloupl, vzali jsme se a rozhodli se o jednoho se rozrůst. Dlouho jsem nad dítětem a těhotenstvím uvažovala, často si představovala, že mám bříško a přesně věděla, co budu jak dělat. Teď je mému synovi půl roku a je pravý čas na seznam omylů. 
Boží dar
VIZE
Hrozně jsem se těšila na ten pocit, až pod srdcem ponesu nový život. Věděla jsem, že budu šťastná a krásná a že si těhotenství stoprocentně užiju. Věděla jsem taky, že manželovi tu novinku podám romanticky a že on se slzami v očích řekne, jak mě miluje a jak se na miminko hrozně těší. Vezme mě na večeři a já si dám horkou čokoládu a budu mít pocit, že už jsem úplná.
SKUTEČNOST
O miminku jsme se dozvěděli dva dny před naší svatbou. Protože mě doktorka strašila, že nám to potrvá dlouho, nepočítali jsme, že se to povede ještě předtím, než budeme svoji. Každopádně jsme se zrovna chystaly s kamarádkou vypít láhev vína, tak mě můj muž raději donutil si udělat test. Byl samozřejmě negativní a víno zkažené. Když jsem ho vyzvracela (první dva loky), koukla jsem se znovu na test a byly tam //. Utíkala jsem za manželem a ječela „já sem v tom, sakra,“ což první slyšela kamarádka a až potom manžel, který řekl „a co teď budeme dělat?“ Zbytek večera jsme mlčky koukali do zdi a báli se zbytku života.
První ultrazvuk
VIZE
Uvidím tu čmouhu, jak na mě mává ručičkou, a řeknu si, že to je on nebo ona, kterou budu do smrti milovat víc než cokoliv na světě. Manžel se rozpláče a pochopí, že jsem nejskvělejší žena na světě, které zrovna začíná nejkrásnější období v životě.
SKUTEČNOST
Manžel mě poslal k lékařce samotnou, protože jsme ani jeden nevěřili tomu, že to opravdu vyšlo (měla jsem i několik falešně pozitivních testů kvůli rozhašeným hormonům). Ještě když jsem ležela na tom stole, hrozně jsem se na tu čmouhu těšila a ona tam nebyla. „Přijďte po víkendu, buď jste těhotná, nebo budete muset řešit mimoděložní těhotenství,“ řekla doktorka a zazdila tak moji krásnou představu AŽ SVÉ DÍTĚ POPRVÉ UVIDÍM.
Zdravá strava
VIZE
Když jsme se protloukli peripetiemi a konečně na ultrazvuku uviděli srdíčko, z toho mého spadl ohromný šutr. Konečně jsem mohla začít se svými předsevzetími. Moje kniha „Jak jíst zdravě v těhotenství“ už nemusela stát v koutě a já ji mohla bez pocitu viny nebo strachu z toho, že něco zakřiknu, otevřít. Věděla jsem, že chci jíst půl kila zeleniny denně, že chci konzumovat ryby - ty malé bez nebezpečných kovů a samozřejmě jen dvakrát v týdnu. Že budu baštit vitamíny, aby moje dítě nemělo rozštěpy čehokoliv. Že budu cvičit jako blázen, abych nepřibrala víc jak osm kilo. A že až porodim, budu vypadat líp než předtím. Viděla jsem se, jak v krátkých žlutých šatech míchám ledový salát a manžel mě hladí po bříšku. Těšila jsem se taky na to, že když otěhotním, už si nebudu připadat tlustá, protože jsem zkrátka těhotná! Taky jsem si byla jistá, že zvracet rozhodně nebudu, protože mám silný žaludek.
SKUTEČNOST
Po dvou týdnech jsem začala zvracet jako Mariánskolázeňská fontána. Živa jsem byla jenom na hranolkách a kyselým zelí od Číňanů - a to až do konce pátého měsíce. Ač jsem byla přesvědčená, že to silou vůle překonám, nešlo to. Cokoliv jsem snědla kromě dvou jmenovaných nezvracecích potravin, bylo zle a ovládnout jsem to opravdu nemohla. Neměla jsem z toho zelí moc energie, cvičit jsem zvládla tak jednou za týden max. Jediné, co mi zatím vycházelo, bylo kočírovat přehnané přibírání, to se dostavilo až v osmém měsíci. 
Krásné kulaté bříško jsem měla asi týden, než se změnilo v obří kouli, do které mi každý bouchal. Tlustá jsem si přišla pořád a to ještě daleko víc, než předtím. Samozřejmě, taky jsem byla. Nakonec jsem přibrala dvacet kilo a to hodně dramatickou rychlostí. Z mých žlutých minišatů se stala podprsenka a stehna mi okupovala celulitida. Ledový salát jsem nemohla vidět až do porodu. A těhotenské vitamíny? Ano, každé ráno jsem si jeden vzala a pak jsem ho také pravidelně, asi o deset minut později, vyzvracela.
Sex
VIZE
Představa téměř roku bez sexu byla pro mě celkem dramatická. Věděla jsem, že to nějak udělat musíme, že si určitě najdeme způsob, který bude příjemný. Ale než jsem otěhotněla, přišlo mi, že chlapům se ten pupek prostě nemůže líbit, že se toho musí bát a že se budu bát i já, protože přece u soulože nemá dítě co dělat. A po těch všech výzkumech, jak si miminka pamatují melodie z bříška, mě přišlo žinantní něco takového praktikovat před potomkem, který má sice přes sebe stěnu (děložní), ale ta není moc odhlučněná…
SKUTEČNOST
No popravdě moc ho nebylo, ale vůbec ne z toho důvodu, že bych se bála, že nás náš syn uslyší. Jen jsem měla všechno hodně citlivé a když jsem nezvracela, musela jsem se vyspat. Manžel to chápal a pro moje překvapení se mu bříško líbilo.
Porod
VIZE
Věděla jsem, že to bolí, ale že to taky je nejhezčí den pro většinu matek. Věděla jsem, že mě můj muž ochrání a že když se budu chovat slušně, tak mě lékaři určitě všechno vysvětlí. Myslela jsem si, že ke mně personál bude přistupovat vstřícně a bude se snažit mi vše ulehčit. A když jsem si načetla, že kontrakce jsou ze začátku tak po deseti minutách a až tak poslední hodinu po dvou. Věděla jsem, že budu rodit tak měsíc předem a že budu mít dceru, kterou mi po porodu přiloží a já jí řeknu něco v tom smyslu: „Ahoj, jsem tvá máma a hrozně jsem se na tebe těšila.“ Taky jsem byla přesvědčená, že jsem mladá a mladé holky to nebolí tolik a nemají tolik komplikací. Bylo jasné, že o porodu nebudu mluvit, protože mi to lezlo u druhých na nervy.
SKUTEČNOST
Porod mi vyvolávali po třech týdnech přenášení. Kontrakce jsem měla po minutě hned od začátku - deset hodin. Personál byl nepříjemný a převážně arogantní, nic mi nevysvětloval a choval se ke mně jako k nesvéprávné. Manžel byl z té hrůzy přikovaný k podlaze a celou dobu mlčel. Narodil se mi syn, kterého mi neukázali. Teda alespoň myslím, protože mi před porodem vzali brýle, takže jestli mi ho ukazovali z dálky, viděla jsem prd. Komplikací jsem měla spoustu, přes nekontrolovatelné krvácení až ke zlomené kosti v kostrči. Měla jsem velké psychické posttraumatické problémy a kdybych se z nich nevymluvila, rozhodně by se nezlepšily.
Takže dámy, jediné, co k tomu dodat: člověk míní a Bůh mění. Těhotenství byla jízda plná překvapení, odhodlání, strachu, ale i radosti. O mateřství to platí tisíci násobně. Proto vy, co čekáte miminko a trápíte se tím, že předsevzetí nejdou splnit tak, jak byste chtěly, nezoufejte. Já už ty žluté šaty zase nosím. 
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 411
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 367
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 296
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 562
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 215
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1725
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2417
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1401
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1279
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1593
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Taky jsem měla různýho představy, jedna z nich byla, že moje dítě nebude to, co bude v kočárku jíst (jen aby bylo potichu a nekřičelo), že nebude od rána do večera něco žmoulat v puse a v ruce. No a mám dítě, který se ráno vzbudí (spí celou noc, to pít ani jíst nepotřebuje) a od rána se dožaduje jídla. Hlavně rohlíky, sušenky…prostě něco pořád žmoulat. Asi místo dudlíku. A to samý v kočárku. Vyjedeme ven a jak jí usadím do kočárku, už se dožaduje něčeho do ruky. Takže kočárek neustále vysávám, otírám mokrým hadrem. No a teď čekáme druhátko. A moje představy jsou zatím na bodu mrazu. Jediný, co si zatím představuju, tak že to bude mazec! Nevím, jak to zvládnu. A jsem připravená (teoreticky) na to nejhorší (jak nebudu v noci spát, jak bude mimi ubrečený, do toho starší dítko bude vyžadovat pozoronost větší a větší). Tak uvidíme, co si na nás ten osud vymyslí… 
mít dítě, to je jedno velké dobrodružství 
… 
bomba! 
Jinak předsevzetí ohledně výchovy jsem měla taky spousty, člověk je hrozně chytrej dokud nepozná na vlastní kůži, co to je rodičovství. Aspoň mě to naučilo předem nikoho nesoudit (šmarjá ta má ale nevychovaný dítě, já bych ho naučila jak se chovat slušně… apod.), dokud to člověk nezažije, tak fakt neví.