Vím, jak to bude!
- Těhotenství
- janisha5
- 10.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedávno tady vznikl deníček, který byl o tom, co (ne)bude autorka dělat, až bude máma. Já vám povím, co jsem naprosto neochvějně „věděla“ já, než jsem otěhotněla.
O miminku jsem snila dlouho. Moje mateřské pudy řvaly na poplach vždy, když jsem šla pracovně do porodnice, školky, školy nebo kamkoliv, kde se dal potkat kočárek. Neměla jsem na to ale správného chlapa a věděla jsem, že miminko musí mít především pevnou a milující rodinu. Když se onen vyvolený konečně vyloupl, vzali jsme se a rozhodli se o jednoho se rozrůst. Dlouho jsem nad dítětem a těhotenstvím uvažovala, často si představovala, že mám bříško a přesně věděla, co budu jak dělat. Teď je mému synovi půl roku a je pravý čas na seznam omylů. 
Boží dar
VIZE
Hrozně jsem se těšila na ten pocit, až pod srdcem ponesu nový život. Věděla jsem, že budu šťastná a krásná a že si těhotenství stoprocentně užiju. Věděla jsem taky, že manželovi tu novinku podám romanticky a že on se slzami v očích řekne, jak mě miluje a jak se na miminko hrozně těší. Vezme mě na večeři a já si dám horkou čokoládu a budu mít pocit, že už jsem úplná.
SKUTEČNOST
O miminku jsme se dozvěděli dva dny před naší svatbou. Protože mě doktorka strašila, že nám to potrvá dlouho, nepočítali jsme, že se to povede ještě předtím, než budeme svoji. Každopádně jsme se zrovna chystaly s kamarádkou vypít láhev vína, tak mě můj muž raději donutil si udělat test. Byl samozřejmě negativní a víno zkažené. Když jsem ho vyzvracela (první dva loky), koukla jsem se znovu na test a byly tam //. Utíkala jsem za manželem a ječela „já sem v tom, sakra,“ což první slyšela kamarádka a až potom manžel, který řekl „a co teď budeme dělat?“ Zbytek večera jsme mlčky koukali do zdi a báli se zbytku života.
První ultrazvuk
VIZE
Uvidím tu čmouhu, jak na mě mává ručičkou, a řeknu si, že to je on nebo ona, kterou budu do smrti milovat víc než cokoliv na světě. Manžel se rozpláče a pochopí, že jsem nejskvělejší žena na světě, které zrovna začíná nejkrásnější období v životě.
SKUTEČNOST
Manžel mě poslal k lékařce samotnou, protože jsme ani jeden nevěřili tomu, že to opravdu vyšlo (měla jsem i několik falešně pozitivních testů kvůli rozhašeným hormonům). Ještě když jsem ležela na tom stole, hrozně jsem se na tu čmouhu těšila a ona tam nebyla. „Přijďte po víkendu, buď jste těhotná, nebo budete muset řešit mimoděložní těhotenství,“ řekla doktorka a zazdila tak moji krásnou představu AŽ SVÉ DÍTĚ POPRVÉ UVIDÍM.
Zdravá strava
VIZE
Když jsme se protloukli peripetiemi a konečně na ultrazvuku uviděli srdíčko, z toho mého spadl ohromný šutr. Konečně jsem mohla začít se svými předsevzetími. Moje kniha „Jak jíst zdravě v těhotenství“ už nemusela stát v koutě a já ji mohla bez pocitu viny nebo strachu z toho, že něco zakřiknu, otevřít. Věděla jsem, že chci jíst půl kila zeleniny denně, že chci konzumovat ryby - ty malé bez nebezpečných kovů a samozřejmě jen dvakrát v týdnu. Že budu baštit vitamíny, aby moje dítě nemělo rozštěpy čehokoliv. Že budu cvičit jako blázen, abych nepřibrala víc jak osm kilo. A že až porodim, budu vypadat líp než předtím. Viděla jsem se, jak v krátkých žlutých šatech míchám ledový salát a manžel mě hladí po bříšku. Těšila jsem se taky na to, že když otěhotním, už si nebudu připadat tlustá, protože jsem zkrátka těhotná! Taky jsem si byla jistá, že zvracet rozhodně nebudu, protože mám silný žaludek.
SKUTEČNOST
Po dvou týdnech jsem začala zvracet jako Mariánskolázeňská fontána. Živa jsem byla jenom na hranolkách a kyselým zelí od Číňanů - a to až do konce pátého měsíce. Ač jsem byla přesvědčená, že to silou vůle překonám, nešlo to. Cokoliv jsem snědla kromě dvou jmenovaných nezvracecích potravin, bylo zle a ovládnout jsem to opravdu nemohla. Neměla jsem z toho zelí moc energie, cvičit jsem zvládla tak jednou za týden max. Jediné, co mi zatím vycházelo, bylo kočírovat přehnané přibírání, to se dostavilo až v osmém měsíci. 
Krásné kulaté bříško jsem měla asi týden, než se změnilo v obří kouli, do které mi každý bouchal. Tlustá jsem si přišla pořád a to ještě daleko víc, než předtím. Samozřejmě, taky jsem byla. Nakonec jsem přibrala dvacet kilo a to hodně dramatickou rychlostí. Z mých žlutých minišatů se stala podprsenka a stehna mi okupovala celulitida. Ledový salát jsem nemohla vidět až do porodu. A těhotenské vitamíny? Ano, každé ráno jsem si jeden vzala a pak jsem ho také pravidelně, asi o deset minut později, vyzvracela.
Sex
VIZE
Představa téměř roku bez sexu byla pro mě celkem dramatická. Věděla jsem, že to nějak udělat musíme, že si určitě najdeme způsob, který bude příjemný. Ale než jsem otěhotněla, přišlo mi, že chlapům se ten pupek prostě nemůže líbit, že se toho musí bát a že se budu bát i já, protože přece u soulože nemá dítě co dělat. A po těch všech výzkumech, jak si miminka pamatují melodie z bříška, mě přišlo žinantní něco takového praktikovat před potomkem, který má sice přes sebe stěnu (děložní), ale ta není moc odhlučněná…
SKUTEČNOST
No popravdě moc ho nebylo, ale vůbec ne z toho důvodu, že bych se bála, že nás náš syn uslyší. Jen jsem měla všechno hodně citlivé a když jsem nezvracela, musela jsem se vyspat. Manžel to chápal a pro moje překvapení se mu bříško líbilo.
Porod
VIZE
Věděla jsem, že to bolí, ale že to taky je nejhezčí den pro většinu matek. Věděla jsem, že mě můj muž ochrání a že když se budu chovat slušně, tak mě lékaři určitě všechno vysvětlí. Myslela jsem si, že ke mně personál bude přistupovat vstřícně a bude se snažit mi vše ulehčit. A když jsem si načetla, že kontrakce jsou ze začátku tak po deseti minutách a až tak poslední hodinu po dvou. Věděla jsem, že budu rodit tak měsíc předem a že budu mít dceru, kterou mi po porodu přiloží a já jí řeknu něco v tom smyslu: „Ahoj, jsem tvá máma a hrozně jsem se na tebe těšila.“ Taky jsem byla přesvědčená, že jsem mladá a mladé holky to nebolí tolik a nemají tolik komplikací. Bylo jasné, že o porodu nebudu mluvit, protože mi to lezlo u druhých na nervy.
SKUTEČNOST
Porod mi vyvolávali po třech týdnech přenášení. Kontrakce jsem měla po minutě hned od začátku - deset hodin. Personál byl nepříjemný a převážně arogantní, nic mi nevysvětloval a choval se ke mně jako k nesvéprávné. Manžel byl z té hrůzy přikovaný k podlaze a celou dobu mlčel. Narodil se mi syn, kterého mi neukázali. Teda alespoň myslím, protože mi před porodem vzali brýle, takže jestli mi ho ukazovali z dálky, viděla jsem prd. Komplikací jsem měla spoustu, přes nekontrolovatelné krvácení až ke zlomené kosti v kostrči. Měla jsem velké psychické posttraumatické problémy a kdybych se z nich nevymluvila, rozhodně by se nezlepšily.
Takže dámy, jediné, co k tomu dodat: člověk míní a Bůh mění. Těhotenství byla jízda plná překvapení, odhodlání, strachu, ale i radosti. O mateřství to platí tisíci násobně. Proto vy, co čekáte miminko a trápíte se tím, že předsevzetí nejdou splnit tak, jak byste chtěly, nezoufejte. Já už ty žluté šaty zase nosím. 
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 614
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 236
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 557
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 256
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 358
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4240
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1628
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 263
Filosoficko psychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1602
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 649
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
Taky jsem měla různýho představy, jedna z nich byla, že moje dítě nebude to, co bude v kočárku jíst (jen aby bylo potichu a nekřičelo), že nebude od rána do večera něco žmoulat v puse a v ruce. No a mám dítě, který se ráno vzbudí (spí celou noc, to pít ani jíst nepotřebuje) a od rána se dožaduje jídla. Hlavně rohlíky, sušenky…prostě něco pořád žmoulat. Asi místo dudlíku. A to samý v kočárku. Vyjedeme ven a jak jí usadím do kočárku, už se dožaduje něčeho do ruky. Takže kočárek neustále vysávám, otírám mokrým hadrem. No a teď čekáme druhátko. A moje představy jsou zatím na bodu mrazu. Jediný, co si zatím představuju, tak že to bude mazec! Nevím, jak to zvládnu. A jsem připravená (teoreticky) na to nejhorší (jak nebudu v noci spát, jak bude mimi ubrečený, do toho starší dítko bude vyžadovat pozoronost větší a větší). Tak uvidíme, co si na nás ten osud vymyslí… 
mít dítě, to je jedno velké dobrodružství 
… 
bomba! 
Jinak předsevzetí ohledně výchovy jsem měla taky spousty, člověk je hrozně chytrej dokud nepozná na vlastní kůži, co to je rodičovství. Aspoň mě to naučilo předem nikoho nesoudit (šmarjá ta má ale nevychovaný dítě, já bych ho naučila jak se chovat slušně… apod.), dokud to člověk nezažije, tak fakt neví.