IQLandia: Za ohnivým tornádem a blesky

Čau kámo! Měli jsme s Andělkou oslavu, a když jsem se 1x vyspal, šel jsem do IQLandie. Tam bylo ohnivé tornádo a blesky. Fialové blesky a dělalo to písničku. Takhle náš šestiletý Petřík zahájil diktování pohlednice pro kamaráda. Je patrné, co ho zaujalo nejvíc, ale rozhodně se nedá tvrdit, že by to bylo to jediné, co se mu líbilo. V IQLandii se mu totiž líbilo všechno.

IQLandia: Za ohnivým tornádem a blesky

Vstupné

Zatímco ve všední dny je IQLandia otevřena od 8:00 do 16:00, o víkendech otevírají v 10:00 a otevřeno mají do 18:00 hod. Protože byla sobota, a navíc deštivá, na doporučení jsme dorazili krátce před desátou. I tak už ovšem před vchodem čekaly četné rodiny s dětmi, až budou vpuštěny dovnitř. V následujících hodinách se budova plnila čím dál víc, takže pokud někdo nemá rád davy, opravdu doporučuji přijít spíše dříve než později.

Vstupné jako takové je poměrně vysoké. Děti do 3 let mají vstup zdarma, dospělí (osoby nad 15 let) pak platí 280,– a děti 180,–. Samozřejmostí je ale možnost zakoupení rodinného vstupné (1 dospělý a 2 děti = 580,–, 2 dospělí a 2 děti do 15 let = 830,– a dokonce je myšleno i na pětičlenné rodiny: 2 dospělí a 3 děti do 15 let = 990,–). Naplánovat si na návštěvu jen 2 hodiny se úplně nevyplatí, aby se investice vrátila, je dobré strávit v budově opravdu co nejdelší čas – i tak člověku nic neunikne a vše si v klidu prohlédne, nebo se vrátí tam, kde ho to bavilo nejvíce.

V určité časy jsou v IQLandii předváděny různé „show“, které se v průběhu dne opakují. Ale pozor, třeba atraktivní ohnivé tornádo nebo symfonie blesků se opakují pouze 2×, je proto dobré prohlídku budovy uzpůsobit tomu, co chceme vidět. Program na jednotlivé dny je zveřejněn dopředu na webových stránkách a každý den je také promítán na obrazovkách, které jsou umístěny v každém patře poblíž výtahů a vstupů do expozic.

Součástí IQLandie je i Planetárium, kde jsou promítány filmy s tématikou vesmíru. Vstupné sem se platí samostatně (dospělí 130,– a děti 100,–). Pro zájemce o vše, co s kosmem souvisí, je tuším možné zakoupit si do IQPlanetária permanentku. Lístky na konkrétní projekci (během naší návštěvy bylo promítáno 5 různých filmů, každý cca v délce 45 min.) se kupují předem na pokladně u hlavního vstupu. I proto je dobré se před návštěvou seznámit s programem dne, aby se člověk kvůli vstupenkám do Planetária nemusel vracet zpět do přízemí. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že děti odchod od toho, co je baví, nesou velmi nelibě :-).

Budova je bezbariérová (nejsem si jistá, jak se vstupy do expozic v suterénu, my šli po schodech, ale možná výtah jezdí i tam) a hned vedle se nachází rozlehlé placené parkoviště. Návštěva je tedy možná nejen pro osoby na vozíčku, ale i pro rodiny s kočárky.

Zázemí

Než byl odemčen hlavní vchod, Petřík obdivoval pomalovaná vejce a divil se, že lidé jen vahou svého těla dokážou zvednout celé auto (samozřejmě mne také nutil věšet se na provaz, sám na něj nedosáhl) a nedočkavě nahlížel dovnitř přes sklo. I před vstupem jsou tedy umístěny různé exponáty, u nichž se lze zabavit nejen při čekání na otevření budovy.

Když jsme se konečně dostali před pokladnu, musela jsem synka odtrhnout od obchůdku se suvenýry se slibem, že jej navštívíme úplně na konec, a mohli jsme se vrhnout do víru poznání. Petřík se do něj vrhl přímo po hlavě. Po celou naší návštěvu pobíhal jako splašený bodlák a kdykoli opustil něco, co ho zaujalo a chtěl u toho strávit delší čas, ihned objevil něco jiného a běžel dál. Coby matka posedlá fotodokumentací jsem tak měla problém alespoň něco vyfotit :-)

V přízemí se kromě pokladen a obchodu se suvenýry nachází i šatna, uzamykatelné skříňky a jídelna. Jejích služeb jsme nakonec nevyužili, neboť v čase oběda byly fronty hodně dlouhé. V záloze jsem měla menší svačinu, kterou jsme si nakonec dali v sedačkách u výtahů, které jsou v každém patře. Jinak IQLandia v přízemí nabízí i automaty s nápoji a menším občerstvením. Kdo však nechce zbytečně utrácet, doporučuji vzít si jídlo i pití s sebou, a to i pro případ, že by jídelna byla zavřená. V IQLandii se nám to sice ještě nestalo, v blízkém IQParku však ano a bylo to velmi nepříjemné, protože jsme s jídlem na místě počítali.

V každém patře jsou toalety, takže pokud by někdo v přízemí narazil na frontu, doporučuji zajít o patro výše, kde už bude zaručeně volněji. Jediné, co bych z hlediska zázemí vytkla, je menší počet laviček a sedaček pro uchozené rodiče i děti – sedačky jsou jen u toalet naproti výtahům a s přibývajícím počtem návštěvníků se zvyšuje pravděpodobnost, že budou obsazené. V jednom z pater sice jsou Relaxační prostory, ale i ty jsou uzpůsobeny pro hru a ne primárně pro odpočinek.

Při naší návštěvě probíhala v budově hra (soutěž) hledání a poznávání Superhrdinů – prvků Mendělejevovy periodické soustavy. Vedle toho byly v některých expozicích umístěny panely s pracovními listy, které si lze také předem stáhnout na webových stránkách IQLandie. Pracovní listy možná více ocení školní návštěvy, ale pokud má někdo zvídavého potomka, může ho „zaúkolovat“ a hledat spolu s ním správné odpovědi.

Co všechno lze v IQLandii vidět

Vodní svět

Jako první pravděpodobně narazíte na expozici s názvem Vodní svět, která se nachází v přízemí. Hned uprostřed celé budovy a šroubovice, která tvoří pomyslný střed IQLandie a po níž se návštěvníci přesouvají do dalších pater, je umístěna Hudební fontána. Při zmáčknutí jednotlivých tlačítek se ozve hudební nástroj a vybrané trysky vystřelí proud vody vzhůru. Čím více návštěvníků, tím více nástrojů a tím více vody. Ve vybrané časy (zpravidla 5 min. před celou) je pak spuštěna show, kdy hraje hudba a podsvětlené trysky efektně stříkají vodu středem budovy téměř až ke střeše. Toto představení se opakuje pravidelně, takže pokud by někomu uniklo napoprvé, určitě se s ním během návštěvy ještě několikrát setká.

Hned za Hudební fontánou je umístěno Interaktivní vodní koryto, v němž je možné sestavovat hráze, směrovat proud vody na vodní mlýnek, stříkat vodu z trysek pomocí tlačítek, posílat po vodních proudech plastové míčky a sledovat jejich trasu či dívat se, co se děje s balonkem po vhození do vodního víru. Něco podobného se nachází i v přízemí IQParku, a protože voda a děti, to je něco naprosto atavistického, je těžké se odsud přemístit někam dál. Naprosto upřímně přiznávám, že vodní koryto bavilo i mne, a kdybych něco takového měla doma, vydržím u toho prokrastinovat celé hodiny :-)

Můj syn záhy objevil další nádrž s vodou umístěnou venku za posuvnými dveřmi (tam já se nikdy při svých předchozích návštěvách nedostala, protože jsem se zasekla u stavění hrází), a ihned zkoušel pumpovat nebo roztočit kolo s barevnými kyblíčky přelévajícími vodu. Děti baví prostá hra s vodou (možná s sebou raději vezměte náhradní oblečení ;-)), já sledovala obyčejné, ale přesto zajímavé působení fyziky. Nikoli poprvé jsem zalitovala, že takovéto zábavní a vzdělávací centrum neexistovalo v době, kdy jsem byla školou povinná, protože názornost a emoční prožitek ve výuce udělají leckdy víc než jen teorie u tabule.

Překonané vynálezy

Od vodního světa lze kolem expozice věnované recyklaci sestoupit po schodech k Překonaným vynálezům. Tam jsme sice strávili nejméně času, nikoli však proto, že by to nebylo zajímavé, ale pospíchali jsme v 11:00 na ohnivé tornádo. Pravda, nevím, nakolik staré telefony s otočným číselníkem či cyklostyl zaujmou menší děti, dospělí si však nejednou vzpomenou na to, co se běžně užívalo v dobách, kdy byli sami prcky, a co už je třeba zapomenuto. Nostalgickou slzu jsem uronila u vitríny se starými obaly potravin, roztesknily mne nejen lahve od nápojů, ale zejména sáčky s vitacitem.

GEOlab - archeologie

V suterénu budovy se nachází též expozice věnovaná geologii České republiky. Šestileťák ocenil hlavně interaktivní prvky (prolézání „skalním masivem“ či hledání dinosauřích kostí v „pískovišti“. Ross Geller ze seriálu Přátelé by tady byl ve svém živlu a určitě by poskytl zasvěcený výklad nejen k geologickému vývoji, ale i maketám zkamenělých živočichů.

GEO

Skrze zemské jádro jsme vystoupali po schodech do 1. patra a do expozice GEO. Usednout do gyroskopu jsem se ani tentokrát neodvážila, ale zaskákali jsme si na Měsíci a hodně času strávili u interaktivního pískoviště simulujícího změny v krajině. Zkoušeli jsme vymodelovat co nejvyšší horu a sledovali, jak se mění rozložení vrstevnic, proud větru i množství vodních ploch. I tohle bychom chtěli mít doma! Kromě toho jsme si vyzkoušeli pohyb tektonických desek a další exponáty.

Živly

Hned naproti se nachází oblíbená sekce Živlů. I když už tady bylo docela plno, dostalo se na nás u všech oblíbených atrakcí: Petřík si zkusil vyrobit obří bublinu, osahal si rumpál u mlýnského kola, simulátor vlny (velké podlouhlé „akvárium“, které lze naklánět a voda v něm tak velmi efektně tvoří vlny), ale ze simulátoru zemětřesení utekl. Na tuhle atrakci jsem se těšila nejvíce, ta patří mezi mé oblíbené. Onehdá jsme se synkovým smyslem pro katastrofy sledovali videa zemětřesení, která mu přišla vcelku veselá a neustále fascinovaně opakoval: „Ježišimarjá.“ Na simulátoru ho ale smích rychle přešel ještě, než jsme na Richterově škále přešli k šestce, a ukázku předčasně vzdal.

Jedenáctá se blížila, takže jsme se přesunuli ke skleněné trubici, v níž mělo být demonstrováno ohnivé tornádo. Dle očekávání jej Píťa sledoval jako uhranutý, zatímco já se víc soustředila na výklad pracovnice IQLandie. Původně jsem žila v přesvědčení, že tornádo je jen umělým výtvorem daným hořákem a prouděním vzduchu, poháněným větrákem - vůbec mne nenapadlo, že může vzniknout i reálně v přírodě, výrazně větší než v omezeném prostoru skleněné trubice, a ta představa moc příjemná nebyla.

(Pro milovníky tornád, kteří by snad nestihli to ohnivé, ukazované 2× za den, je v expozici i tornádo „klasické“, vzdušné. To se objeví po stisknutí tlačítka, je zcela neškodné a lze jeho proud i přerušit či nasměrovat jinam.)

Půl hodiny poté následovala symfonie blesků. Ty byly vytvářeny Teslovým transformátorem a spoutány Faradayovou klecí. Díky modulátoru zvuku bylo hřmění převáděno v hudbu (hodně elektrickou) a nás potěšilo, když jsme poznali všechny přehrávané ukázky: motiv Darth Vadera ze Star Wars, Piráty z Karibiku i Šmouly. Jen pozor - „hudba“ je opravdu velmi hlasitá, takže doporučuji uposlechnout výstrahu personálu a zacpat si uši.

Člověk

Vzápětí jsme se přesunuli na rozhovor s robotem Thespianem. Oproti mým předchozím návštěvám u něj nebylo tak narváno, takže jsme si ho mohli zkusit ovládat, než došlo na „live chat“. Petříkovi Thespianodpověděl na otázku, jak se jmenuje, a s jinými návštěvníky konverzoval o tom, odkud přijeli. Jedni byli z Olomouce („To je dálka.“), jiní z Přerova („To je blízko Olomouce. Taky dálka.“). Protože toho bylo ještě tolik, co jsme neviděli, nevydržel Píťa poslouchat, jak robot konverzuje s jinými a odtáhl mne jinam.

Přestože ve svém věku jeví zájem o lidské tělo a jeho anatomii (doma máme na toto téma několik leporel), v sekci Člověk Petřík moc dlouho nepobyl. Je spíše uzpůsobena pro starší a některé exponáty (měření kapacity plic) byly z důvodu hygienických opatření mimo provoz. Nezaujalo ho ani pumpování „krve“ do oběhové soustavy (demonstrace toho, jak přesně funguje srdce), ani laparoskopická operace (v níž jsem fatálně selhala). Trochu ožil jen při sledování pohyblivé kostry, u níž chvíli váhal, není-li živá :-).

Zkusili jsme si alespoň v hlukoměru, jak hlasitě umíme řvát. Já dosáhla úrovně 96,3 db, která odpovídá MP3 přehrávači puštěnému na maximum, Petřík skončil v závěsu za mnou s 89,6 db (elektrické nářadí). Jen pro zajímavost: práh slyšení začíná na 5 db, padající listí dosahuje hluku 20 db, myčka nádobí 60 db, rockový koncert 110 db, sbíječka 130 db a ohňostroj či výstřel se svými 135 dm jsou již na prahu bolesti (140 db).

Sexmisie

Ani zde jsme moc dlouho nebyli - u expozice zaměřené na rozmnožování jsme si pouze hodili spermií na vajíčko, Petřík se lehce uchechtl při pohledu na hanbaté figuríny (díkybohu se nepozastavil nad proužkem chloupků u té, která představovala ženu) a já se tak vyhnula vysvětlování, proč jsou okolo panely s nahatými lidmi a po závěsech v centru místnosti plavou imaginární spermie.

Smysly

V sekci Smyslů to Píťu úplně nezaujalo, ale spíše než v jeho věku, vidím příčinu v tom, že už jsme byli oba uondaní.

Věda v domě

S delší pauzou na sledování Hrající fontány jsme se přesunuli k vynálezům, běžně využívaným v domácnosti. Roztočili jsme buben obří pračky, ale do „slepé“ expozice se Píťa sám neodvážil. Líbilo se mu rozříznuté auto i náhled do splachovacího záchodu. Kdyby byl při plné síle, věřím, že by skočil na obří klaviaturu a předvedl nějaký ztřeštěný tanec, takhle jsem si jen já zkusila zahrát Ovčáci, čtveráci. Ale protože návštěvníci se zrovna přesunuli jinam a v expozici bylo poměrně prázdno, mohli jsme si oba zkusit moderovat předpověď počasí na Déčku :-).

Za rohem bylo stanoviště, zaměření na forenzní kriminalistiku, které jsme také bez zájmu minuli a Petříka kupodivu ani neoslovila figurína představující ženské tělo zatavené v betonu.

Kosmo

Nakonec jsme se propracovali k Vesmíru, kde se nachází i vstup do IQPlanetária. Syn patří mezi milovníky Vesmíru, už ve 4 letech vyjmenovával planety sluneční soustavy a k jeho oblíbeným kratochvílím patří prohlížení leporel a knih na téma dobývání a poznávání vesmíru. Sledovali jsme měsíční fáze, já obdivovala plasmovou kouli a simulátor planet (veliká koule, kde si člověk dotykem nastavil, jakou planetu chce sledovat, a následně s ní mohl v rukou otáčet a číst informace), došlo i na „tunel času“ a přistávací ruský modul Sojuz 28. Protože Petřík onehdá viděl film Gravitace, hned si spojil dvě a dvě dohromady a než jsme do modulu pustili jiné návštěvníky, chvíli si hrál na astronauta.

IQPlanetárium

V Planetáriu jsme měli koupené lístky na komentované promítání o Sluneční soustavě ve 13:30 hod. Program je sice vhodný spíše pro starší děti, ale i šestiletého návštěvníka zaujal. Jen tedy na sklopeném lehátku musel ležet na mně, protože jak byl malý a lehký, jeho lehátko se neustále vracelo do sedu, tak nemohl koukat nahoru, ale jen před sebe. Sluneční soustavou je zatím jediné komentované promítání v IQPlanetáriu, ale nebylo to vůbec na škodu. Výklad byl zajímavý a lektorka velmi milá. Některé odpovědi na její otázky zvládal Petřík s přehledem sám, a nakonec se dokonce osmělil natolik, že se přihlásil jako dobrovolník pro názornou demonstraci vzdálenosti mezi hvězdnými tělesy. Před ostatními se sice trochu ostýchal (a volal, abych přišla za ním), ale role Jupitera se nakonec zhostil se ctí, byť ho mrzelo, že nemohl představovat svůj oblíbený Saturn. Jenže ten by se - i po zmenšení astronomické jednotky na 1 metr, do promítacího sálu nevešel. Při odchodu z promítacího sálu se lektorce svěřil, že nejvíc se mu líbila pasáž v závěrečných titulcích, v níž jeden z tvůrců filmu dostal do hlavy velkým nafukovacím Sluncem :-).

Po odchodu z Planetária jsme se ještě zdrželi v Kosmu. Oba dva jsme si vyzkoušeli Paradox dvojčat a fotografie našeho Já a jeho zestárlého Dvojčete, které zůstalo na zemi, jsme si nechali zaslat e-mailem.

Solární terasa

Prošli jsme si znovu všechny patra, včetně střešní terasy, kde jsou umístěny různé hlavolamy a hudební nástroje a odkud je moc hezký výhled na Ještěd. V případě příznivého počasí je možné odsud v určené dny sledovat noční oblohu a aktuálně viditelná hvězdná tělesa (program Večery pod hvězdami).

Znovu jsme obdivovali Hudební fontánu (tentokrát hrál Michael Jackson) a po spirále šroubovicí utíkali zpět k Živlům, abychom opět stihli symfonii blesků ve 14:30 hod. (Namísto Darth Vadera se tentokrát hrálo téma z Harryho Pottera.)

Od rána jsme se nezastavili, a tak jsem na dítko, které by ještě mohlo pokračovat (opravdu netuším, z čeho bralo energii, protože ten pytlík perníčků mu stačit nemohl), čím dál naléhavěji tlačila k tomu, abychom už šli domů. Kdyby mi netřeštila hlava, asi bych vydržela alespoň do 16:00 na velkou science show plnou ohně, ale už jsem začínala mlít z posledního. Petřík se ale toužil alespoň projet po obří zakroucené skluzavce, která ústila u venkovního koryta Vodního světa. Sice vystoupal po schodišti nahoru, tam ho ale odvaha přešla a pokorně se vrátil zpět. Uložila jsem tedy naše batohy do uzamykatelné skříňky a šla skluzavku sjet s ním. Jednou mu to stačilo, bál se, abychom se uvnitř nezasekli. Já spíše litovala toho, že jsme s sebou neměli nikoho, kdo by nám změřil, jak rychle jsme sjeli dolů. (U skluzavky byl rychlostní „radar“.)

Potom došlo na slibovanou návštěvu suvenýrů (varování: kromě „technických“ dárků jsou součástí i různé „blbosti“ - Petřík si kupř. vybral jakési mačkací srdíčko obsahující uvnitř kuličky, které samozřejmě utrpělo nešetrným zacházením hned po příchodu domů) a cestu domů. Trochu mne mrzelo, že jsme nezůstali déle, ale už jsem opravdu nebyla schopná. Nicméně: Jak jsem si vždy říkala, že IQLandia je určená spíše starším návštěvníkům a pro menší je vhodnější IQPark, mohu potvrdit, že i mladší děti si zde najdou to svoje. Jen je třeba nebude bavit úplně všechno nebo to, co třeba zaujme jejich rodiče. Příště, až se sem vypravíme, rozhodně nepodceníme jídlo a pití, protože aby člověk vydržel celý den, musí na to mít síly. Ale IQLandia za to opravdu stojí.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
10751
15.10.20 13:00

My jsme v IQLandii s dcerou ještě nebyli, jen v Techmanii a Světě techniky. Díky za popis, to by mohlo být fajn (je jí už 9).

V IQLandii byl jen můj muž s kolegy, měli tam nějakou firemní akci, a je to velmi pamětihodná návštěva, protože tam utopil ve vodní atrakci snubák :( A nenašel se.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1738
15.10.20 14:16

@Slečna Ferka Oj, tak to muselo být dobré mejdlo! Škoda snubáku :-(.

Sama jsem v IQLandii byla potřetí a překvapilo mne, nakolik to toho šestiletého bavilo - měla jsem zafixované, že je to spíše pro náctileté. Jen se obávám, že tam budeme muset v budoucnu vyrazit znovu, neboť těch cca pět hodin bylo prostě málo :-).

  • Zmínit
  • Nahlásit