Ženy, které obdivuji
- O životě
- Premek_Orac
- 04.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O ženách, kterým patří můj obdiv... a proč si ho vysloužily.
V životě každého člověka se najdou lidé, ke kterým cítí obdiv. Rozhodl jsem některé z nich vzpomenout. Čím si zmíněné dámy můj obdiv zasloužily?
Babička
Pokud vidím ve svém okolí někoho, kdo by si zasloužil svatořečení, je to má babička. Vyrůstala na statku, od dětství byla zvyklá tvrdě pracovat. Přestála válku, během které se jim na statku vystřídali Němci i Rusové. Po válce si ke svým dvěma dětem osvojila poválečného sirotka ze Sudet, kterému věnovala péči jako vlastnímu dítěti. Komunistický režim připravil její rodinu o hospodářství, a tak nastoupila jako dělnice v JZD. Skoro každý den pracovala na majetku, který byl její rodině zabrán. Kromě práce táhla domácnost, kde tehdy platil model, že doma zastává práci žena. Děda byl dobrodruh, a to se kromě dobývání vrcholků hor týká i dobývání dívčích srdcí. Nakonec si myslím, že to ho do lágru a do dolů dostalo víc, než protirežimní řeči. Přes všechny útrapy nikdy nezanevřela na život a dělala svým dětem a vnoučatům krásný domov. Pamatuji si, jak se o mě jako předškoláka jezdila starat. Místo odpočinku v důchodu jezdila v šest ráno autobusem, na zpáteční cestu chodila ve vedrech i zimách daleko k hlavní silnici. Vzpomínka, jak mě zvedávala do okna, abych viděl popeláře, je možná ta vůbec nejranější, kterou na dětství mám. A chuť jejího výtečného zelí mám na jazyku ještě teď, když zavřu oči a zavzpomínám. Nikdy jsem ji nezažil, aby o někom řekla něco nehezkého nebo že by něco špatného někomu přála.
Maminka
Na mámě obdivuju hlavě tři věci – jak spolu s tátou dokázali mě a sestře dopřát hezké dětství a domov, jak se celý život dokázala obětovat pro lidi a s jakým zápalem se celoživotní profesí věnovala (a stále částečně věnuje) dospívajícím dětem. Někdy mě až štvalo, jak se na ni lidé v nejhorším obracejí a ona jim věnuje svůj čas, energii a často asi i peníze, kterých rodiče po dlouhá léta neměli nazbyt. Jenže těch životů, kterým dokázala vrátit smysl, nebo z kolika známých či příbuzných dokázala sejmout tíhu samoty v jejich posledních chvílích, bylo hodně. Kdybych jednou byl nemocný a osamocený, byl bych za takového člověka vděčný. I když bych věděl, že o čas, který mi takový člověk věnuje, obírá své nejbližší.
Partnerka
Nebála jít do vztahu s člověkem, který byl zrovna dost na dně. Že to se mnou vydržela, i když to je někdy sranda a někdy moc ne 
. Že je jí jedno, jestli jsem bohatý nebo chudý, úspěšný nebo troska, prostě podstatné pro ni je, jakým člověkem jsem. A že zůstává skromná, hodná a tolerantní. Není to samozřejmost. Vyrůstala jako jedináček, otec se k ní nehlásil. Největší radost projevil, když ukončila studia a on na ni mohl přestat platit alimenty. Myslím, že není lehké vyrůstat s vědomím, že jeden z rodičů vás nechce. I ve skromných poměrech dokázala vystudovat vysokou školu, byť za cenu oblékání „ze sekáče“ a občasných obědů typu rýže s kečupem. Dokázala získat vzdělání pro své vysněné povolání, které s láskou dělá. A navzdory tomu, že je jedináček, který ve svém okolí neměl vzor soužití v páru, je naprosto báječnou partnerkou.
Veronika
Kamarádka, která ze dne na den přišla při tragické nehodě o muže, v důsledku čehož se na ni navalily další problémy související se zděděnou firmou. Přesto vše zvládla a je dobrou mámou. Její příběh považuji za jeden z nejzajímavějších, které znám. Co jí pánbůh nadělil na pohlednosti a chytrosti, to jí vzal na sebevědomí a sebejistotě. A tak si zažila v partnerských vztazích dost ošklivých věcí. Myslím, že podvádění od partnerů zdaleka nebylo to nejhorší. A když pak našla velikou lásku, která vyléčila všechny její bolesti, a prožila pár hezkých let, ze dne na den o ni zase přišla. A přestože šrámy na duši má veliké, je stále hodným člověkem. A skvělou mámou.
Andrea
Z vojenské lékařky to dotáhla až na ředitelku špitálu. Zažil jsem několikrát jako nezúčastněný člověk, když se rozhodla vzepřít osudu pacientů její nemocnice. A proti názoru lékařů z jiných zdravotnických zařízení i za cenu neúhrady některých výkonů od zdravotní pojišťovny nařídila léčbu „neléčitelných“ pacientů. Možná tak porušila nějaká nařízení, ale vím o více lidech, kteří už neměli měsíce či roky žít a stále jsou tu. Díky jejímu rozhodnutí, kterým dala šanci nemocným lidem zabojovat o život. Když se dokáže „zabejčit“, nehne s ní nikdo. To na ní obdivuji.
Víte, co mají tyto ženy, které obdivuji, společného? Že jsou to z hlediska společnosti vlastně „obyčejné ženské“. Nejsou to žádné herečky, zpěvačky, ženy ze záře reflektorů a těšící se zájmu médií. Můj obdiv si zaslouží tím, jak naložily se svými životy, i když jim osud někdy pěkně naložil. A tak jako ony, každý z nás může se svým životem nakládat tak, aby si obdiv zasloužil. Často ti nejlepší lidé žijí na pohled úplně obyčejné životy. Určitě takové ve svém okolí znáte. A možná, možná takoví sami jste.
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 1295
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 923
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 671
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 803
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 548
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 1024
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1234
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1998
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2841
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 739
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
