Ženy, které obdivuji
- O životě
- Premek_Orac
- 04.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O ženách, kterým patří můj obdiv... a proč si ho vysloužily.
V životě každého člověka se najdou lidé, ke kterým cítí obdiv. Rozhodl jsem některé z nich vzpomenout. Čím si zmíněné dámy můj obdiv zasloužily?
Babička
Pokud vidím ve svém okolí někoho, kdo by si zasloužil svatořečení, je to má babička. Vyrůstala na statku, od dětství byla zvyklá tvrdě pracovat. Přestála válku, během které se jim na statku vystřídali Němci i Rusové. Po válce si ke svým dvěma dětem osvojila poválečného sirotka ze Sudet, kterému věnovala péči jako vlastnímu dítěti. Komunistický režim připravil její rodinu o hospodářství, a tak nastoupila jako dělnice v JZD. Skoro každý den pracovala na majetku, který byl její rodině zabrán. Kromě práce táhla domácnost, kde tehdy platil model, že doma zastává práci žena. Děda byl dobrodruh, a to se kromě dobývání vrcholků hor týká i dobývání dívčích srdcí. Nakonec si myslím, že to ho do lágru a do dolů dostalo víc, než protirežimní řeči. Přes všechny útrapy nikdy nezanevřela na život a dělala svým dětem a vnoučatům krásný domov. Pamatuji si, jak se o mě jako předškoláka jezdila starat. Místo odpočinku v důchodu jezdila v šest ráno autobusem, na zpáteční cestu chodila ve vedrech i zimách daleko k hlavní silnici. Vzpomínka, jak mě zvedávala do okna, abych viděl popeláře, je možná ta vůbec nejranější, kterou na dětství mám. A chuť jejího výtečného zelí mám na jazyku ještě teď, když zavřu oči a zavzpomínám. Nikdy jsem ji nezažil, aby o někom řekla něco nehezkého nebo že by něco špatného někomu přála.
Maminka
Na mámě obdivuju hlavě tři věci – jak spolu s tátou dokázali mě a sestře dopřát hezké dětství a domov, jak se celý život dokázala obětovat pro lidi a s jakým zápalem se celoživotní profesí věnovala (a stále částečně věnuje) dospívajícím dětem. Někdy mě až štvalo, jak se na ni lidé v nejhorším obracejí a ona jim věnuje svůj čas, energii a často asi i peníze, kterých rodiče po dlouhá léta neměli nazbyt. Jenže těch životů, kterým dokázala vrátit smysl, nebo z kolika známých či příbuzných dokázala sejmout tíhu samoty v jejich posledních chvílích, bylo hodně. Kdybych jednou byl nemocný a osamocený, byl bych za takového člověka vděčný. I když bych věděl, že o čas, který mi takový člověk věnuje, obírá své nejbližší.
Partnerka
Nebála jít do vztahu s člověkem, který byl zrovna dost na dně. Že to se mnou vydržela, i když to je někdy sranda a někdy moc ne 
. Že je jí jedno, jestli jsem bohatý nebo chudý, úspěšný nebo troska, prostě podstatné pro ni je, jakým člověkem jsem. A že zůstává skromná, hodná a tolerantní. Není to samozřejmost. Vyrůstala jako jedináček, otec se k ní nehlásil. Největší radost projevil, když ukončila studia a on na ni mohl přestat platit alimenty. Myslím, že není lehké vyrůstat s vědomím, že jeden z rodičů vás nechce. I ve skromných poměrech dokázala vystudovat vysokou školu, byť za cenu oblékání „ze sekáče“ a občasných obědů typu rýže s kečupem. Dokázala získat vzdělání pro své vysněné povolání, které s láskou dělá. A navzdory tomu, že je jedináček, který ve svém okolí neměl vzor soužití v páru, je naprosto báječnou partnerkou.
Veronika
Kamarádka, která ze dne na den přišla při tragické nehodě o muže, v důsledku čehož se na ni navalily další problémy související se zděděnou firmou. Přesto vše zvládla a je dobrou mámou. Její příběh považuji za jeden z nejzajímavějších, které znám. Co jí pánbůh nadělil na pohlednosti a chytrosti, to jí vzal na sebevědomí a sebejistotě. A tak si zažila v partnerských vztazích dost ošklivých věcí. Myslím, že podvádění od partnerů zdaleka nebylo to nejhorší. A když pak našla velikou lásku, která vyléčila všechny její bolesti, a prožila pár hezkých let, ze dne na den o ni zase přišla. A přestože šrámy na duši má veliké, je stále hodným člověkem. A skvělou mámou.
Andrea
Z vojenské lékařky to dotáhla až na ředitelku špitálu. Zažil jsem několikrát jako nezúčastněný člověk, když se rozhodla vzepřít osudu pacientů její nemocnice. A proti názoru lékařů z jiných zdravotnických zařízení i za cenu neúhrady některých výkonů od zdravotní pojišťovny nařídila léčbu „neléčitelných“ pacientů. Možná tak porušila nějaká nařízení, ale vím o více lidech, kteří už neměli měsíce či roky žít a stále jsou tu. Díky jejímu rozhodnutí, kterým dala šanci nemocným lidem zabojovat o život. Když se dokáže „zabejčit“, nehne s ní nikdo. To na ní obdivuji.
Víte, co mají tyto ženy, které obdivuji, společného? Že jsou to z hlediska společnosti vlastně „obyčejné ženské“. Nejsou to žádné herečky, zpěvačky, ženy ze záře reflektorů a těšící se zájmu médií. Můj obdiv si zaslouží tím, jak naložily se svými životy, i když jim osud někdy pěkně naložil. A tak jako ony, každý z nás může se svým životem nakládat tak, aby si obdiv zasloužil. Často ti nejlepší lidé žijí na pohled úplně obyčejné životy. Určitě takové ve svém okolí znáte. A možná, možná takoví sami jste.
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1071
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 1759
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 710
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 830
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1348
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2644
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1697
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 2346
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 3614
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2298
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
