Ženy, které obdivuji

O životě

O ženách, kterým patří můj obdiv... a proč si ho vysloužily.

V životě každého člověka se najdou lidé, ke kterým cítí obdiv. Rozhodl jsem některé z nich vzpomenout. Čím si zmíněné dámy můj obdiv zasloužily?

Babička

Pokud vidím ve svém okolí někoho, kdo by si zasloužil svatořečení, je to má babička. Vyrůstala na statku, od dětství byla zvyklá tvrdě pracovat. Přestála válku, během které se jim na statku vystřídali Němci i Rusové. Po válce si ke svým dvěma dětem osvojila poválečného sirotka ze Sudet, kterému věnovala péči jako vlastnímu dítěti. Komunistický režim připravil její rodinu o hospodářství, a tak nastoupila jako dělnice v JZD. Skoro každý den pracovala na majetku, který byl její rodině zabrán. Kromě práce táhla domácnost, kde tehdy platil model, že doma zastává práci žena. Děda byl dobrodruh, a to se kromě dobývání vrcholků hor týká i dobývání dívčích srdcí. Nakonec si myslím, že to ho do lágru a do dolů dostalo víc, než protirežimní řeči. Přes všechny útrapy nikdy nezanevřela na život a dělala svým dětem a vnoučatům krásný domov. Pamatuji si, jak se o mě jako předškoláka jezdila starat. Místo odpočinku v důchodu jezdila v šest ráno autobusem, na zpáteční cestu chodila ve vedrech i zimách daleko k hlavní silnici. Vzpomínka, jak mě zvedávala do okna, abych viděl popeláře, je možná ta vůbec nejranější, kterou na dětství mám. A chuť jejího výtečného zelí mám na jazyku ještě teď, když zavřu oči a zavzpomínám. Nikdy jsem ji nezažil, aby o někom řekla něco nehezkého nebo že by něco špatného někomu přála.

Maminka

Na mámě obdivuju hlavě tři věci – jak spolu s tátou dokázali mě a sestře dopřát hezké dětství a domov, jak se celý život dokázala obětovat pro lidi a s jakým zápalem se celoživotní profesí věnovala (a stále částečně věnuje) dospívajícím dětem. Někdy mě až štvalo, jak se na ni lidé v nejhorším obracejí a ona jim věnuje svůj čas, energii a často asi i peníze, kterých rodiče po dlouhá léta neměli nazbyt. Jenže těch životů, kterým dokázala vrátit smysl, nebo z kolika známých či příbuzných dokázala sejmout tíhu samoty v jejich posledních chvílích, bylo hodně. Kdybych jednou byl nemocný a osamocený, byl bych za takového člověka vděčný. I když bych věděl, že o čas, který mi takový člověk věnuje, obírá své nejbližší.

Partnerka

Nebála jít do vztahu s člověkem, který byl zrovna dost na dně. Že to se mnou vydržela, i když to je někdy sranda a někdy moc ne :-). Že je jí jedno, jestli jsem bohatý nebo chudý, úspěšný nebo troska, prostě podstatné pro ni je, jakým člověkem jsem. A že zůstává skromná, hodná a tolerantní. Není to samozřejmost. Vyrůstala jako jedináček, otec se k ní nehlásil. Největší radost projevil, když ukončila studia a on na ni mohl přestat platit alimenty. Myslím, že není lehké vyrůstat s vědomím, že jeden z rodičů vás nechce. I ve skromných poměrech dokázala vystudovat vysokou školu, byť za cenu oblékání „ze sekáče“ a občasných obědů typu rýže s kečupem. Dokázala získat vzdělání pro své vysněné povolání, které s láskou dělá. A navzdory tomu, že je jedináček, který ve svém okolí neměl vzor soužití v páru, je naprosto báječnou partnerkou.

Veronika

Kamarádka, která ze dne na den přišla při tragické nehodě o muže, v důsledku čehož se na ni navalily další problémy související se zděděnou firmou. Přesto vše zvládla a je dobrou mámou. Její příběh považuji za jeden z nejzajímavějších, které znám. Co jí pánbůh nadělil na pohlednosti a chytrosti, to jí vzal na sebevědomí a sebejistotě. A tak si zažila v partnerských vztazích dost ošklivých věcí. Myslím, že podvádění od partnerů zdaleka nebylo to nejhorší. A když pak našla velikou lásku, která vyléčila všechny její bolesti, a prožila pár hezkých let, ze dne na den o ni zase přišla. A přestože šrámy na duši má veliké, je stále hodným člověkem. A skvělou mámou.

Andrea

Z vojenské lékařky to dotáhla až na ředitelku špitálu. Zažil jsem několikrát jako nezúčastněný člověk, když se rozhodla vzepřít osudu pacientů její nemocnice. A proti názoru lékařů z jiných zdravotnických zařízení i za cenu neúhrady některých výkonů od zdravotní pojišťovny nařídila léčbu „neléčitelných“ pacientů. Možná tak porušila nějaká nařízení, ale vím o více lidech, kteří už neměli měsíce či roky žít a stále jsou tu. Díky jejímu rozhodnutí, kterým dala šanci nemocným lidem zabojovat o život. Když se dokáže „zabejčit“, nehne s ní nikdo. To na ní obdivuji.

Víte, co mají tyto ženy, které obdivuji, společného? Že jsou to z hlediska společnosti vlastně „obyčejné ženské“. Nejsou to žádné herečky, zpěvačky, ženy ze záře reflektorů a těšící se zájmu médií. Můj obdiv si zaslouží tím, jak naložily se svými životy, i když jim osud někdy pěkně naložil. A tak jako ony, každý z nás může se svým životem nakládat tak, aby si obdiv zasloužil. Často ti nejlepší lidé žijí na pohled úplně obyčejné životy. Určitě takové ve svém okolí znáte. A možná, možná takoví sami jste.

Váš příspěvek
Ba412
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 04.01.19 06:45

Moc hezke, taky jsem mela Babicku, ktera mne vychovala a moc na ni vzpominam. Taky ji sebrali majetek a dedu vyhodili z prace. O moji mame toho zase moc pekneho rict nemuzu. A jaka jsem ja? To musi posoudit moje okoli.
Ale z denicku je citit jak si vazis lidi kolem sebe a to je fajn.

Jedna babička
Závislačka 4770 příspěvků 04.01.19 07:47

Deníček se mi hezky četl. Děkuji. Gratuluji všem „Tvým“ ženám, že mají vedle sebe muže Tvé optiky náhledu na život a Tvého žebříčku stanovených životních hodnot.
Bohužel já sama nemohu na adresu svých rodičů a prarodičů říci pozitivních slov. Ale za co jsem jim skutečně nesmírně vděčná je to, že právě oni sami mi svým životem a konáním v něm ukázali, jak se nikdy nemám chovat ke svým dětem a vnoučatům. A proto se v pozici mamky, babičky, manželky, kamarádky snažím chovat a konat tak, aby se za mě lidi mému srdci nejbližší nemuseli nikdy stydět a mohli jednou říci, vždy tu je/byla pro nás a je/bylo nám spolu vždy dobře.

Premek_Orac
Kelišová 5107 příspěvků 04.01.19 08:43

@Jedna babička Děkuji. Já moc pod deníčky nereaguji, vlastně se vždy spíš tak trochu stydím nebo červenám, narozdíl od diskuzí tady v drtivě většině všichni reagují moc hezky, až jsme z toho zaskočen…
Ale na Tebe reagovat musím. Jsi úžasná v tom, žes šla tou těžší cestou, kdy jsi nepřevzala vzorec chování, který jsi měla doma. To dokáže opravdu málokdo. Co mohu soudit, tak do dětí se hrozně moc vrývá to, co doma vidí. Četl jsem, jak třeba často se dívky, které znají z dětství z domova týrání nebo násilí, stávají oběti toho samého, protože to prostě znají jako ,,normu." Nebo vidím, jak děti přejímají zvyky a chování, a vlastně i povahové rysy rodičů. Jak třeba děti závistivců závidí už od školky… Proto jen silné osobnosti dokáží být jiné, než prostředí, ze kterého vyšly. Fakt klobouk dolů! Měl jsem to o hodně jednodušší, než ty…

Kristee
Povídálka 29 příspěvků 04.01.19 08:53

Mas krasne denicky a pekne se ctou. Jsem moc rada, ze jsou jeste muzi, co si vazi zen a obdivuji je, dava to silu jit dal, vychovavat dalsi takove muze s nadeji, a bez ohledu na to, ze je hodne tech, pro ktere jsou jejich zeny pouhym vzduchem…

Premek_Orac
Kelišová 5107 příspěvků 04.01.19 10:28

@Kristee Já celkem nerad paušalizuju, ale ona k tomu dost svádí doba. Vlastně se dá říct, že většina lidí dnes žije v takovém pohodlí a tak moc baží po chvilkových zážitcích, že najednou často přehlíží ty věci, které mají skutečnou hodnotu. Někteří lidé si toho všimnou sami, někteří, třeba já, k tomu musí dojít zkušenostmi. To je ta méně příjemná cesta :-/

Jedna babička
Závislačka 4770 příspěvků 04.01.19 10:38

@Premek_Orac Chlape, Tys mě rozbrečel. Děkuju. Ano, přiznávám, byla to cesta dlouhá, ale když člověk opravdu ví, je přesvědčený, že to chce vše mít ve svém vlastním životě zcela jinak, že opravdu chce ty negativní transformační vzorce ze své bio rodiny rozbít a již je dál svým dětem nepředávat, je důsledný zejména k sobě, a i když to vše nejde hned podle jeho představ, několikrát ho život sejme, aby prostě pochopil, nesmí to prostě vzdát, pomalu se zase začít škrábat nahoru a jít tvrdě za svým cílem. Každý z nás si musí prostě v sobě zpracovat, že to, co se nám v životě děje (událo) má svůj důvod a má nás něco konkrétního naučit. Někdo to zvládne, někdo ne, bohužel ten je pak i nadále obětí psychických a fyzických útoků ve svém dalším životě.
Jsem nesmírně ráda, že u mě ten moment, kdy jsem se měla sama rozhodnout, zda chci jen otočit list nebo zavřít knihu, přišel včas a tu rodinnou již dávno mými předky rozepsanou knihu jsem opravdu navždy před xy lety zavřela a začala si po boku svých mému srdci nejbližších psát knihu vlastní, zcela jinou. A pevně věřím, že v mé rozepsané knize budou pokračovat i mé dcery s rodinami, zatím to vypadá, že ano.

Příspěvek upraven 04.01.19 v 10:40

Premek_Orac
Kelišová 5107 příspěvků 04.01.19 10:47

@Jedna babička Tak to jsem nechtěl…
Ale můžeš být na sebe pyšná!

Russet
Neúnavná pisatelka 16469 příspěvků 04.01.19 17:17

@Premek_Orac
Víš proč jsou reakce kladné? Protože se to hezky čte, má to hlavu a patu a vycházíš z toho jako sympatický muž. Tak si to užívej :dance:

Jeanny21
Kecalka 429 příspěvků 04.01.19 17:44

Krásné :palec:

rokris
Echt Kelišová 7511 příspěvků 04.01.19 19:29

@Premek_Orac Krásné deníčky. :kytka:

lenkahav
Kecalka 233 příspěvků 05.01.19 11:35
:andel:
Vložit nový komentář