Zhýralé večery
- O životě
- MeloryNox
- 22.01.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ruku na srdce: kdo to někdy nepřehnal s alkoholem?
Co na tom, že jsem zvracela z balkónu. Co na tom, že jsem tetě zbořila polici a málem rozbila záchod. Nestydím se ani za to, že jsem po maturitním večírku ležela na zádech a třepala ručičkama, nožičkama jako brouk na krovkách, zatímco mi můj přítel pomáhal ze šatů. Na světě jsou horší věci. Třeba kamarádka Maruška, vychovávána tvrdou rukou, se dopotácela domu. Tiše odemkla. Srovnala oblečení do komínku a potom si nablila do bačkor.
Rok po maturitě
Slavnostně jsme dokončili pomaturitní kurz angličtiny. Léto před námi. Celá parta se vydáváme pod stan do Úštěku. Pijeme levný víno a kouříme trávu. Fotíme všechny a všechno. I to, co se nesluší. Druhý den koukám na fotky. Foto jedna: celá banda sedí vysmátá u stolu. Někdo se skleničkou, někdo s cigárem a Pája s kytarou. Supr parta. Zkrátka veselo. Foto dvě: nejsem tam. Jak to? Kde jsem? Kam jsem zmizela? Aha, jsem pod stolem.
O půl roku později
Snažím se držet tempo s mým objevem z práce. Dáváme si panáky. Zlatýho Puschkina, jablíčko a švestku. Takový tlamolepy. Najednou se utrhnou dvě ze čtyř nožiček vysoké barové židle a já letím po zádech. Jsem na zemi. Přemýšlím, co se stalo. Udělala jsem kotoul vzad? Nebo snad parakotoul? Šipka pozadu je asi blbost, že jo? Někdo se mě ptá, jestli jsem v pořádku. Posaděj mě ke stolu a přinesou půllitr vody. Nemám jedinou modřinu. Štěstí doopravdy sedá na opilce.
O deset let později
Přesouváme se z jednoho klubu do druhého. Chč*je. To se nedá říct slušně. Šílenej ceďák. Mám v sobě hódně Morganů s kolou. I přes otupělé smysly se trochu obávám o moje kožený boty. Cvak. Jsem pod deštníkem v závěsu za rámě s nějakým studentem ruské národnosti. Typickej Rus od pohledu. Ten svou krev nezapře. Skoro by se hodil do filmu.
Vedeme konverzaci. Řekněme, že o nesmrtelnosti brouka. Lepší než říct o ničem. Nebo spíš lepší než říct, že si to nepamatuju. Po několika hodinách strávených v předchozím klubu na něj mluvím anglicky. „Můžeš česky, já rozumím,“ říká mladík. OK. Bavíme se dál. Rozebíráme rozdíly mezi českými a ruskými ženami. Student říká, že jednoznačně má radši Rusky. Pro jejich zvyk dobře se starat o muže a o rodinu. Ale chce si vzít Češku, aby mohl zůstat v Čechách…
Nějak nemůžu pochopit, jak někdo dokáže dát přednost jakýmkoli výhodám před láskou. Mě ta naivita asi nikdy nepřejde, a proto se ho poněkolikáté ptám, jestli to myslí vážně. Úplně bez okolků řekne, že jo. Debata se uchýlila, bůhví kam. Po chvíli uslyším větu, kterou už jsem dneska jednou někde slyšela: „Můžeš česky, já rozumím česky.“
Cvak. Je ráno. Je mi blbě. Moje krásný černý kožený baleríny pláčou. Jsou rozšlápnutý, jak kdybych do nich narvala slona.
Ovšem, myslím, že mýho švagra netrumfnu. Opil se jak prase. Nic novýho pod sluncem. Bydlíme ve 2+1, takže jsme ve třech spali v jedné místnosti. Můj muž a já na manželské loži, švára na gauči.
V noci mě vzbudí podivný zvuk. Když procitnu, uvědomuju si, že švagr na nás chčje! On na nás chčje! Lomcuju s chlapem: „Miláčku! Miláčku! Vstávej! Brácha na nás chčje!“*
Načež slyším reakci hlubokým chraplavým hlasem ze strany čůrajícího: „Tsss, to bych si nedovolil.“ Jelikož se zežrali oba jak hovada, moje drahá polovička něco zamumlala, otočila se a spala dál.
No nic. Švagr měl z pekla štěstí, že moč zachytily „jenom“ peřiny, postel zůstala čistá. Hodila jsem je do vany a vzala jiný deky na přikrytí. Ráno dostal k snídani kýbl se saponátem na koberec.
A že po tom všem už nikdy nebudu pít? Ale kdež. Ruku na srdce. Všichni víme, že za pár dní či týdnů si s kamarádkou připiju. Minimálně na naše skvělé přátelství. A navíc, jak říká jedno přísloví: „aká matka, taká Katka…“ (promiň, mami).
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 3260
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1963
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 5188
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 4979
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1372
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 4655
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1375
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 692
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1705
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1398
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Udělám pro to maximum… Pisatelce přeji ať brzy najde smysl života 
, pobavilo. V pubertě jsem tedy patřila mezi ty slušné, takže na jakékoli opilecké příhody spolužáků jsem nahlížela s odsouzením a opovržením. možná, že kdyby mě tehdy zvali taky, koukala bych na to jinak 
. Jinak většina má asi nějakou opileckou historku, za níž se cítí trochu trapně, ale zároveň ji hrdě dává k dobru. Takže mě to nepohoršilo 
priority ženy v příběhu jsou trochu jinak poskládané, než mám já, byť to není zase tak dávno, kdy jsem víkendy propařila. Rozhodně ji neodsuzuji a autorce děkuji za skvělých pár minut zabavení, něž mi pojede autobus 
mě štve i když si doma otevře flašku muž, nebo si dá pár panáků.. Mně stačí jedna sklenička a pak se musím koukat na něj a poslouchat ho 
.. Jistě, každý má jiný život atd, ale proboha… znuděná do hrobu fakt jít nechci.
Tak tohle jsem nepochopila… Proč jsi něco takovýho psala?
Proč jsem to vůbec četla? 
Vysvětlí mi někdo smysl? PROSÍM!!!