Zhýralé večery
- O životě
- MeloryNox
- 22.01.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ruku na srdce: kdo to někdy nepřehnal s alkoholem?
Co na tom, že jsem zvracela z balkónu. Co na tom, že jsem tetě zbořila polici a málem rozbila záchod. Nestydím se ani za to, že jsem po maturitním večírku ležela na zádech a třepala ručičkama, nožičkama jako brouk na krovkách, zatímco mi můj přítel pomáhal ze šatů. Na světě jsou horší věci. Třeba kamarádka Maruška, vychovávána tvrdou rukou, se dopotácela domu. Tiše odemkla. Srovnala oblečení do komínku a potom si nablila do bačkor.
Rok po maturitě
Slavnostně jsme dokončili pomaturitní kurz angličtiny. Léto před námi. Celá parta se vydáváme pod stan do Úštěku. Pijeme levný víno a kouříme trávu. Fotíme všechny a všechno. I to, co se nesluší. Druhý den koukám na fotky. Foto jedna: celá banda sedí vysmátá u stolu. Někdo se skleničkou, někdo s cigárem a Pája s kytarou. Supr parta. Zkrátka veselo. Foto dvě: nejsem tam. Jak to? Kde jsem? Kam jsem zmizela? Aha, jsem pod stolem.
O půl roku později
Snažím se držet tempo s mým objevem z práce. Dáváme si panáky. Zlatýho Puschkina, jablíčko a švestku. Takový tlamolepy. Najednou se utrhnou dvě ze čtyř nožiček vysoké barové židle a já letím po zádech. Jsem na zemi. Přemýšlím, co se stalo. Udělala jsem kotoul vzad? Nebo snad parakotoul? Šipka pozadu je asi blbost, že jo? Někdo se mě ptá, jestli jsem v pořádku. Posaděj mě ke stolu a přinesou půllitr vody. Nemám jedinou modřinu. Štěstí doopravdy sedá na opilce.
O deset let později
Přesouváme se z jednoho klubu do druhého. Chč*je. To se nedá říct slušně. Šílenej ceďák. Mám v sobě hódně Morganů s kolou. I přes otupělé smysly se trochu obávám o moje kožený boty. Cvak. Jsem pod deštníkem v závěsu za rámě s nějakým studentem ruské národnosti. Typickej Rus od pohledu. Ten svou krev nezapře. Skoro by se hodil do filmu.
Vedeme konverzaci. Řekněme, že o nesmrtelnosti brouka. Lepší než říct o ničem. Nebo spíš lepší než říct, že si to nepamatuju. Po několika hodinách strávených v předchozím klubu na něj mluvím anglicky. „Můžeš česky, já rozumím,“ říká mladík. OK. Bavíme se dál. Rozebíráme rozdíly mezi českými a ruskými ženami. Student říká, že jednoznačně má radši Rusky. Pro jejich zvyk dobře se starat o muže a o rodinu. Ale chce si vzít Češku, aby mohl zůstat v Čechách…
Nějak nemůžu pochopit, jak někdo dokáže dát přednost jakýmkoli výhodám před láskou. Mě ta naivita asi nikdy nepřejde, a proto se ho poněkolikáté ptám, jestli to myslí vážně. Úplně bez okolků řekne, že jo. Debata se uchýlila, bůhví kam. Po chvíli uslyším větu, kterou už jsem dneska jednou někde slyšela: „Můžeš česky, já rozumím česky.“
Cvak. Je ráno. Je mi blbě. Moje krásný černý kožený baleríny pláčou. Jsou rozšlápnutý, jak kdybych do nich narvala slona.
Ovšem, myslím, že mýho švagra netrumfnu. Opil se jak prase. Nic novýho pod sluncem. Bydlíme ve 2+1, takže jsme ve třech spali v jedné místnosti. Můj muž a já na manželské loži, švára na gauči.
V noci mě vzbudí podivný zvuk. Když procitnu, uvědomuju si, že švagr na nás chčje! On na nás chčje! Lomcuju s chlapem: „Miláčku! Miláčku! Vstávej! Brácha na nás chčje!“*
Načež slyším reakci hlubokým chraplavým hlasem ze strany čůrajícího: „Tsss, to bych si nedovolil.“ Jelikož se zežrali oba jak hovada, moje drahá polovička něco zamumlala, otočila se a spala dál.
No nic. Švagr měl z pekla štěstí, že moč zachytily „jenom“ peřiny, postel zůstala čistá. Hodila jsem je do vany a vzala jiný deky na přikrytí. Ráno dostal k snídani kýbl se saponátem na koberec.
A že po tom všem už nikdy nebudu pít? Ale kdež. Ruku na srdce. Všichni víme, že za pár dní či týdnů si s kamarádkou připiju. Minimálně na naše skvělé přátelství. A navíc, jak říká jedno přísloví: „aká matka, taká Katka…“ (promiň, mami).
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 957
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 740
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 579
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1047
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 456
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1834
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2620
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1480
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1381
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1694
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Udělám pro to maximum… Pisatelce přeji ať brzy najde smysl života 
, pobavilo. V pubertě jsem tedy patřila mezi ty slušné, takže na jakékoli opilecké příhody spolužáků jsem nahlížela s odsouzením a opovržením. možná, že kdyby mě tehdy zvali taky, koukala bych na to jinak 
. Jinak většina má asi nějakou opileckou historku, za níž se cítí trochu trapně, ale zároveň ji hrdě dává k dobru. Takže mě to nepohoršilo 
priority ženy v příběhu jsou trochu jinak poskládané, než mám já, byť to není zase tak dávno, kdy jsem víkendy propařila. Rozhodně ji neodsuzuji a autorce děkuji za skvělých pár minut zabavení, něž mi pojede autobus 
mě štve i když si doma otevře flašku muž, nebo si dá pár panáků.. Mně stačí jedna sklenička a pak se musím koukat na něj a poslouchat ho 
.. Jistě, každý má jiný život atd, ale proboha… znuděná do hrobu fakt jít nechci.
Tak tohle jsem nepochopila… Proč jsi něco takovýho psala?
Proč jsem to vůbec četla? 
Vysvětlí mi někdo smysl? PROSÍM!!!