Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Normální nebo ne. Je to nevhodné. Ale spousta lidí nevhodná je. A někdy nedávají vůbec smysl. Třeba moje maminka. Ta mi od mých cca 10 let vtloukala od hlavy, že se nikdy nemám vdávat a mít děti, že si zničím život. A přibližně v mých 24-25 začala s tím, kdy se jako už vdám a budu mít ty děti? Absolutně jsem nepobírala, cože se stalo, že takhle otočila? Nic hrozného. Kolegyním v práci se začala rodit vnoučata a moje mamka se neměla čím v takové diskusi pochlubit.
Ty řeči, kdy budu mít děti jsem poslouchala až do letošního léta. A bylo fuk, jestli jsem měla přítele, anebo ne. V létě jsem si k ní sedla a sdělila jí všechny důvody, proč to nepřichází v úvahu. K mému údivu nakonec uznala, že mám pravdu a vrátila se k postoji „nenič si peněženku a život“. Tím chci říct, že to bývá fáze a nikoho nebaví věčně s tím obtěžovat. Musíte si ale stát za svým, že to v nejbližších třeba pěti letech nepřichází v úvahu… Hažte to ze stolu.
Jo setkali, s muzem jsme byli spolu cca 2roky a tchani mu k narozkam dali prani a v nem, ze mu teda preji k narozeninam a ze chteji uz nejake vnouce…po xxx letech vnouce prislo a tchyne, ze se chce o nej starat(o to dite, me jakozto matku nebrala, nerespektovala atd),v te dobe byly furt ve zpravach info o uprchlicich, tak jsem ji rekla, ze jestli se chce srarat o nejake dite nebo tak, muze adoptovat z uprchlickeho tabora…ted je problem v Afghanistanu, tak sve pseudotchany naviguj tim smerem (muzou mit male novorozene a jeste treba prispeji nekomu na zivobyti).Nebo jim rict, ze nevite, jak se deti delaji…
No a jinak az budes mit deti, tak pochybuji, ze budes mit jeste i cas srarat se a obskakovat stareho pana(jaks psala, ze ti navrhoval, aby ses starala o mimco a o nej)ono se to nezda, ale je to fuska starat se o dite(natoz treba jeste o nemohouciho starika).
Takze tak asi.
A to jim neumíš odpovědět? Moje pratchýňka si myslela, že sotva jsem odmaturovala, tak se vezmeme. Nevzali jsme se a ona to v klidu přežila.
Mimochodem vnoučata a touha po nich je důležitá část života v životě ženy.
@lleennttiillkkaa píše:
Mimochodem vnoučata a touha po nich je důležitá část života v životě ženy.
To je sice možné, ale není to důvod k tomu, aby takovými řečmi otravovali tak mladé studující lidi.
Nehledě k tomu, že dědula si především představuje, jak se o něho mladá paní bude starat. Žádné stěhování k nikomu, to bych chtěla varovat.
Pokud to není smyšlený příběh.
@Layana píše:
Tvl dobře ti to vymyslelirychle porodit, uvázat se doma a ještě šup dědu na krk abys toho neměla málo, a koníčky? S těmi se rozluc
super rodinka
Přesně.
Vypadá to na rodinku s nižší úrovní inteligence, zato s vysokou dávkou vyčůranosti a sprostoty.
Určitě si nenechte do toho kecat. U nás když jsme se s manželem rozhodli, že chceme dítě, tak to bohužel vykecal tchyni a při každé návštěvě byla jak kolovrátek, pořád se ptala. Mohla jsem mít odpověď jakou jsem chtěla. Tak jsem si naivně myslela, jak se na vnouče od syna těší, že bude celá nadšená vozit kočárek, občas pohlídá atd. Už máme syny dva. Tchyně nehlídá vůbec, oba vozidla párkrát a to jsme ji skoro museli prosit. Tak když to tak zpětně vezmu ty její řeči, tak už mi to nepřijde jako těšení, ale spíš jako rýpání. Úplně Vás chápu, že to leze na nervy, mě to lezlo taky. Co poradím omezit kontakty s tchyní a nestresovat se. Nestojí to za to. ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý den maminky, babičky, tatínkové a dědečkové či jiní diskutující,
potřebuji se svěřit problémem, co mě tíží. Jde o nesmyslné naléhání přítelových rodičů. Jde o to, přítel teď dostudoval a našel si poprvé pořádnou práci v oboru (studoval dlouho, je mu 26)… btw… Nedostal ještě ani první výplatu… Do toho já budu studentem MINIMÁLNĚ ještě 2 roky (je mi 22) a mám finančně a časově náročný koníček, který je pro mě nyní životní priorita. Navíc oba bydlíme u rodičů. I přesto se nás pod stromečkem tchýně ptala, co děti. A dneska jsem se dozvěděla, že jeho děda přišel s tím, že kdyby se nám stala nEhOdA, tak můžeme bydlet s ním, já se postarám o mimino a o něho. (3 roky mr**** a nikdy žádná nehoda)
![]()
![]()
Zdá se vám to normální? Připomínám, že přítel teprve nedávno začal pracovat, je ve zkušebce. Nedokážu si představit, co budou dělat za dva roky.
Já vždy děti chtěla, ale moje děloha se asi aktuálně smrštila a a schovala za ledvinu a absolutně mě tohle odrazuje a nutí myslet na to jestli je vůbec chci doopravdy.
… Setkali jste se někdo s tím?
Nehroťte to. Domluvte se s přítelem, jak to chcete oba v prvé řadě. Ostatním v klidu řekněte, že až budete s přítelem chtít, že se do dětí pustíte, momentálně nic neplánujete a že až to bude aktuální, že jim dáte vědět. Hlavně mluvte shodně, stejně.
To s tou nehodou to berte tak, že kdyby se fakt stal průser, tak se z toho nemusíte položit, že minimálně jedno řešení už máte. Přejděte to. Je to takový prarodičovský folklór. Jestli se budete někdy brát, tak to od oznámení zasnoubení budete pravděpodobně slyšet každý den desetkrát. Smiřte se s tím, že rodiče, co nemají do čeho píchnout, svoje si odpracovali a odvychovali, to tak mají. Daleko horší je to furt poslouchat dokola ve chvíli, kdy jste nešťastní, že se vám nedaří. Takže jste na tom ještě dobře a užijte si toho co máte.