Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Najdi si koníček, něco co tě bude bavit, tam se nejlépe seznamis s lidmi, jelikož vás bude něco spojovat ![]()
Ale jdi ty. Máš nás, my všichni, jak tu jsme, jsme tu proto, aby se druzí necítili sami. Koneckonců i my sami. Tak hlavu vzhůru! ![]()
@Anonymní píše:
Zdravim, uz delsi dobu si rikam, jestli opravdu nejsem ja ta cerna ovce.
Od mala jsem ticha, zamlkla, fakt sileny introvert. Oslavy jsou pro me naproste peklo, poslouchat blbe kecy od ostatnich, delat ze se bavim a nebyt na mobilu celou dobu.
Jenze posledni dobou to hodne na me dopada,
nemam kamaradky - nasly si pritele a me zazdily,
nemam pritele,
nemam k nikomu blizko, abych se mohla nekomu sverit.
Natoz moje segra je opak az ji zavidim, umi se bavit, ma plno kamaradu, je extrovertni, vzdy jak se bavi s rodinou o jeji parte, ja jen smutne posloucham.
Taky se ji vzdy ozyvaji i z rodiny, syn od tatky z jineho manzelstvi, ji premlouval at jde snim na oslavy a na me si nikdo ani nevzpomnel, treba kluci se kterymi jsme spolu travily jako male cas, napisou jen ji.
Hodne me to trapi, cele dny sedim doma, s brekem ze nikoho nemam. Hlavne je tezke si nekoho v dnesni dobe najit, kluci chteji jen sex a holky jsou zle.
Chtela bych byt extrovertni, v lete to zvladam, vzdy si nekoho najdu aspon na akce, kde se bavim ale jak prijde bezny zivot, necitim se ve sve kuzi..Ani nevim co chci slyset, asi to, ze nejsem jedina takova introvertni duse, co ceka na spaseni
Potkala jsem v životě asi jen dva šílené extroverty a za mě podvědomě vysílají signál: Nedotýkat se, nemluvit a hlavně se na mě nedívejte a nevšímejte si mě. U té druhé jsem se o kontakt pokoušela. Jednou jsem jí trošku rozmluvila, já myslela, že je vyhráno, ale spletla jsem se. Asi se sama sebe lekla a příště se do sebe tak stáhla, že jsem to vzdala. Jak cítím signál: Nedotýkejte se, nepřibližujte se, tak dotyčnou osobu obejdu obloukem a jdu dál. Je to v tobě, musíš na sobě zapracovat.
Tak pokud jsi let na lidi působila, že se s nimi nudiš, cumela do mobilu místo zapojení se do spolecenske konverzace a dávala najevo, že Ti vadí a nejraději bys byla někde jinde, tak se nediv, že se ti neozývají a nikam té nezvou.
Taky bych s tebou asi nechtěla trávit čas.
@Kipa22 Mám velmi inteligentni ale velmi introvertni kolegyni.
Za tři roky jsme se akorát dozvedeli, že má přítele, ale nic o něm nevíme, ani jestli spolu bydlí. Když jede na dovenou, dozvíme se maximálně kam, už ne s kým ani co tam zažila. Sama nic neřekne, na otázky odpovídá jednoslovne. Nabyla jsem dojmu, že ji naše otázky a pritomnost děsně obtěžují, takže už se ani neobtěžuj se na něco být jen spolecensky ptát. ![]()
No ja jsem prave takova hodne vstricna, snazim se co nejvice rozvijet konverzaci ale u druheho mam vzdy pocit, ze se semnou nechce ani bavit. Tak to citim i na oslavach, hodne se pretvaruju, usmivam se a stejne to neni dost.
Ono nejde jen tak se s nekym bavit, hodne tezko se mluvi s nekym, koho ani neznam.
Chtela bych na tom pracovat, hodne jsem se snazila ale proste to nejde, neustale mam pocit, ze me nekdo soudi
@Floralys píše:Že jo? Jedna velká, soudržná a prakticky mormonská sekta
Ale jdi ty. Máš nás, my všichni, jak tu jsme, jsme tu proto, aby se druzí necítili sami. Koneckonců i my sami. Tak hlavu vzhůru!
Zakladatelko, tady @Zdeněk IV nemá holku, má našetřeno a navíc moc nejí. Nebýt vdaná, nenechám si takovou partii utéct.
https://www.emimino.cz/…jite-450139/#form
@Svistice píše:
Tak pokud jsi let na lidi působila, že se s nimi nudiš, cumela do mobilu místo zapojení se do spolecenske konverzace a dávala najevo, že Ti vadí a nejraději bys byla někde jinde, tak se nediv, že se ti neozývají a nikam té nezvou.Taky bych s tebou asi nechtěla trávit čas.
Teda já vím, že přísnost musí být, ale lidská duše je asi složitější aparát, který se nedá takhle lehce zhodnotit.
@Anonymní píše:
No ja jsem prave takova hodne vstricna, snazim se co nejvice rozvijet konverzaci ale u druheho mam vzdy pocit, ze se semnou nechce ani bavit. Tak to citim i na oslavach, hodne se pretvaruju, usmivam se a stejne to neni dost.
Ono nejde jen tak se s nekym bavit, hodne tezko se mluvi s nekym, koho ani neznam.
Chtela bych na tom pracovat, hodne jsem se snazila ale proste to nejde, neustale mam pocit, ze me nekdo soudi
V tom případě není problém introverze, ale nízké sebevědomí případně nevhodný typ lidí okolo tebe.
Manžel je též introvert, ale problém mu to nepůsobí. Do společnosti, kde se necítí dobře, protože si s těmi lidmi nemá co říct neleze. Pokud už tam jde třeba z pracovních či rodinně společenských důvodů, je za tichého pozorovatele, nebo vede nějakou společenskou konverzaci na úrovní.
Ve společnosto přátel sice není bavičem, raději poslouchá než mluví, ale normálně se zapojí, dokáže být vtipný, pokud má co říct.
@Anonymní píše:
No ja jsem prave takova hodne vstricna, snazim se co nejvice rozvijet konverzaci ale u druheho mam vzdy pocit, ze se semnou nechce ani bavit. Tak to citim i na oslavach, hodne se pretvaruju, usmivam se a stejne to neni dost.
Ono nejde jen tak se s nekym bavit, hodne tezko se mluvi s nekym, koho ani neznam.
Chtela bych na tom pracovat, hodne jsem se snazila ale proste to nejde, neustale mam pocit, ze me nekdo soudi
A tady s námi mluvíš celkem v pohodě a myslím, že nikoho z nás neznáš. Je to v hlavě, chce to jen si víc věřit.
Sociální fobie a introverze nejsou nutně spojené nádoby.
Introverze jako taková je vrozená. Ale dá se prapcovat se sociální fobií, tedy úzkostnou porouchou, která nejsíš bude spojená s tvými mizernými prožitky ve společnosti.
Pro začátek projdi tyhle dvě knížky může ti to pár věcí ulehčit
https://www.kosmas.cz/…77698/ticho/
@Floralys
Tady mi to problem nedela, protoze se nevidime z oci do oci ![]()
@Anonymní píše:
No ja jsem prave takova hodne vstricna, snazim se co nejvice rozvijet konverzaci ale u druheho mam vzdy pocit, ze se semnou nechce ani bavit. Tak to citim i na oslavach, hodne se pretvaruju, usmivam se a stejne to neni dost.
Ono nejde jen tak se s nekym bavit, hodne tezko se mluvi s nekym, koho ani neznam.
Chtela bych na tom pracovat, hodne jsem se snazila ale proste to nejde, neustale mam pocit, ze me nekdo soudi
Hele, mě je jasné, že takoví introverti, které jsem potkala, ani netuší, že lidi odrazují od konverzace, ale ono je opravdu vysilující jejich vnitřní neuvědomělý odpor a odtahování se zlomit. Opravdu jsem to zkoušela a oni na žádné signály a pobídky ke sblížení nereagují a na to jít a zatřást s nimi a oznámit na tvrdo: Jdu se s tebou bavit, halóóó! na to nemám. Budeš to muset řešit asi na skupinové terapii. Psycholog ti to neřekne, bohužel evropská terapie je často jen o naslouchání, ale o nulové zpětné vazbě, tak bych zkusila skupinovou terapii a třeba ti to někdo z účastníků řekne, jak to vidí.
@Anonymní píše:
@Floralys
Tady mi to problem nedela, protoze se nevidime z oci do oci
Vidíš, to jen potvrzuje moje slova. Stačí trocha sebedůvěry a můžeš vystoupit i v zaplněné Lucerně. ![]()
Zdravim, uz delsi dobu si rikam, jestli opravdu nejsem ja ta cerna ovce.
.
Od mala jsem ticha, zamlkla, fakt sileny introvert. Oslavy jsou pro me naproste peklo, poslouchat blbe kecy od ostatnich, delat ze se bavim a nebyt na mobilu celou dobu.
Jenze posledni dobou to hodne na me dopada,
nemam kamaradky - nasly si pritele a me zazdily,
nemam pritele,
nemam k nikomu blizko, abych se mohla nekomu sverit.
Natoz moje segra je opak az ji zavidim, umi se bavit, ma plno kamaradu, je extrovertni, vzdy jak se bavi s rodinou o jeji parte, ja jen smutne posloucham
Taky se ji vzdy ozyvaji i z rodiny, syn od tatky z jineho manzelstvi, ji premlouval at jde snim na oslavy a na me si nikdo ani nevzpomnel, treba kluci se kterymi jsme spolu travily jako male cas, napisou jen ji.
Hodne me to trapi, cele dny sedim doma, s brekem ze nikoho nemam. Hlavne je tezke si nekoho v dnesni dobe najit, kluci chteji jen sex a holky jsou zle.
Chtela bych byt extrovertni, v lete to zvladam, vzdy si nekoho najdu aspon na akce, kde se bavim ale jak prijde bezny zivot, necitim se ve sve kuzi..
Ani nevim co chci slyset, asi to, ze nejsem jedina takova introvertni duse, co ceka na spaseni