Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem černá ovce rodiny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.12.21 15:32
Introvert ale obvykle mívá dva, tři přátele, se kterými ho pojí stejně zájmy. Jeho vztahy jdou trvalejší a hlubší..
Pokud je zakladatelka tento případ, pravděpodobně má prostě kolem sebe spatne lidi. nemyslim spatne, jako sparne, ale ze si prostě nesedí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.21 15:34
Mimochodem já si tuhle povzdechla před známým, ze nam málo přátel, ze bych napicitala fakt max. 3 lidi, na které se mohu spolehnout…
On mi rekl, ze bych si měla uvědomit, ze jsem šťastný člověk..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.21 16:18
@Anonymní píše:
No ja jsem prave takova hodne vstricna, snazim se co nejvice rozvijet konverzaci ale u druheho mam vzdy pocit, ze se semnou nechce ani bavit. Tak to citim i na oslavach, hodne se pretvaruju, usmivam se a stejne to neni dost.
Ono nejde jen tak se s nekym bavit, hodne tezko se mluvi s nekym, koho ani neznam.
Chtela bych na tom pracovat, hodne jsem se snazila ale proste to nejde, neustale mam pocit, ze me nekdo soudi
V tom prvním postu jsi psala, že „Oslavy jsou pro me naproste peklo, poslouchat blbe kecy od ostatnich, delat ze se bavim a nebyt na mobilu celou dobu“
Upřímně, málokdo se chce bavit s někdy, kdo to vnímá jako „naprosté peklo, kdy musí poslouchat blbé kecy a nutí se nebýt na mobilu“. 
Lidí to vycítí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.21 17:15
A co tě baví? V jakém prostředí se cítíš dobře? Kdy ti naposledy bylo s někým dobře - s kym to bylo a co jste dělali?
Já jsem taky introvert, ale lidi mě zajímají - takže ano, nebaví mě poslouchat blbé kecy, ale baví mě objevovat člověka (co je v pozadí, proč, v čem vyrůstal, co ho baví, před čím utíká…) - jakoby objevovat ten jeho příběh a ten můžu objevovat u kohokoliv i na oslavě, stačí s kymkoliv navázat hovor a ptát se, nechat jej mluvit, ty nemusíš být bavič, ale musíš mít zájem o ty lidi.
Pak semtam zjistiš, že něco vás pojí a na tom se dá stavět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.21 17:25
A co poprosit ségru, aby ti v tom trochu pomohla, když je společensky zdatná? Nechceš se jí svěřit? Třeba si všichni myslí, že jsi samotář a vyhovuje ti trávit čas v ústraní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.21 17:37
Starší dcera je také introvert. Ale dokáže si najít přátele, jen to trvá déle. Stejně tak se dokáže účastnit oslav atd. Nikdy nebude bavičem společnosti, ale i tak si to dokáže užít. Cca před rokem a půl se ale přidala sociální fobie a ta všechno změnila. Tak jak to popisuješ ty. Řešíme to u psychologa, našli jsme pravděpodobný důvod a učíme se (ano celá rodina), jak to zvládat. A pokroky se začínají projevovat.
Najdi si psychologa a začni na sobě pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.12.21 18:55
@Deli5
Ona mi pomaha, casto me bere mezi svoji bandu ale ja si snikym nerozumim, nemame si co rict a ona si me nikdy nevsimala, tak jsem to radsi vzdala..
@řeřicha
to je ten problem, ja sama ani nevim co me bavi, co me naplnuje. Naposled jsem si maximalne uzila akci s alkoholem, ale v tom nechci nejak pokracovat 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.12.21 19:02
Jsem naprosto stejná 
Ve společnosti, i třeba bližší (kolegyně z práce, sousedé, vzdálenější rodina,…) se necítím úplně komfortně a ikdyž se snažím nějak zapojit, často nevím, co říct, tak raději mlčím. S cizími neumím absolutně mluvit, to je úplná katastrofa. To se většinou jen usmívám a poslouchám. Na víc se prostě nezmůžu 
Jediný, s kým se cítím hezky, uvolněně a máme si co říct je mamka, sestra, jedna kamarádka ze základky a manžel. U zbytku je to celé takové strojené, křečovité. Začnu zmatkovat, koktat a nakonec vždy plácnu nějakou totální kravinu 
nebo se hloupě smát. Hodně se i potím, jsem fakt nervózní, nesvá, drmolím blbosti. Přitom absolutně o nic nejde a mluví se mnou o normálních věcech, jako jak se mám, atd. Manžel je úplný opak, ten má hromadu přátel. Pořád ho každý někam zve, chce s nim jít na pivo. I lidi, co roky neviděl na něj myslí a píšou mu. Dokáže se bavit absolutně s kýmkoliv a čemkoliv. Během pár minut si najde nové přátele. A já vždycky stojím vedle něj a mlčím 
protože prostě nevím co říct.
Jsme prostě blbá povaha 
A rozhodně v tom nejsi sama 
- Citovat
- Upravit
26.12.21 19:20
@Anonymní píše:
@Deli5
Ona mi pomaha, casto me bere mezi svoji bandu ale ja si snikym nerozumim, nemame si co rict a ona si me nikdy nevsimala, tak jsem to radsi vzdala..
@řeřicha
to je ten problem, ja sama ani nevim co me bavi, co me naplnuje. Naposled jsem si maximalne uzila akci s alkoholem, ale v tom nechci nejak pokracovat
Já nerozumím tomu, proč se do toho nutis? Proč tě mrzí, že se dávní kamarádi nebo nevlastní brácha ozve segre a ne tobě, když ty by sis s nimi stejně neměla co říct?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.21 20:35
Tak já jsem introvert až na půdu. Kamarády moc nemám, vysiluje mě udržování vztahů. I když ty lidi mám ráda, udělat ten povinný kontakt jednou za čas si musím dopředu naplánovat. A když to párkrát vzdám, pak už je mi hloupé se ozvat.
Na akce jsem nikdy moc nebyla. Ale jednou za čas se ukecám. Ale musí to být něco co mi sedne. Třeba nějaká sešlost nad deskovkami.
Mám introvertní koníčky i práci a ty mě spojují s podobnými lidmi. Když jsem měla extrovertní práci, tak jsem žádné lidi ve volném čase nezvládala.
Nejsem žádná extra kráska, vždycky jsem byla nadměrná. Ale nejsem ani opice. Ale o kluky jsem nikdy nouzi neměla. Jen jsem je teda nikdy nehledala v baru.
Neházej flintu do žita a nesnaž se žít jako něco co nejsi. Život introverta je super. Najdi trochu sebevědomí, radost v maličkostech a usmívej se na svět.
Nějaký ten kamarád na mlčení, nebo psaní se objeví. A chlap se taky najde. Nevím co tě baví, ale ke všemu existují nějaké ty komunity kde se dá dopisovat. A třeba u nějakých písmenek ta jiskra skočí. Usmívej se na stydlivý kluky ve vlaku. Proházej se fotkami pindíků na seznamce. Začni hrát nějakou hru a kluci tě budou obletovat,… 
Hlavně se smiř sama se sebou. Jestli někomu vadíš, je to jeho problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.21 22:14
Ahoj. No, nepadlo tu, kolik ti je. Měla jsem kdysi podobný problém. Nejsem úplně klasický introvert, ale neuměla jsem se bavit s lidmi, co mi nejsou blízcí, myslela jsem si, že je přeci nemůžu zajímat a ani to co říkám… takové problémy jsem řešila okolo 20-ti let… na akcích i rodinných oslavách jsem vždy stála v koutě a modlila se, až to skončí, protože nikdo o mě nezavadil ani pohledem… změna začala až když jsem poznala svého nynějšího muže (dodnes si ze mě dělá srandu, že jsem si nezvládla objednat ani pití v hospodě), který mě bral všude s sebou (on je opak mě, spoustu kamarádů, u lidí oblíbený). Nenechal mě stát v koutě, prostě jsem musela komunikovat. Největší zlom nastal, když jsem začala pracovat na poště za přepážkou. Byla jsem tam 3 roky… musela jsem mluvit denně mluvit s desítkami lidmi denně… prostě jsem postupně zjistila, že mi nic nehrozí, postupem času jsem si to docela začala užívat… letos jsem s mužem 15 let, máme tři děti… jsem mu vděčná za to, že nade mnou nezlomil hůl a dal mi šanci… dnes nemám problém se bavit s kýmkoliv, kdo je mi sympatický… jo, lev salónu nikdy nebudu a ani po tom netoužím… časem jsem zjistila, že to co vysíláš do vesmíru/mezi lidi, se ti vrátí… okolí podvědomě pozná, že máš problém s komunikací, raději se ti vyhne, protože málokomu to za to stojí, bořit bariéry, je to fakt někdy fuška, pomoci druhému, aby uvěřil, že ten protějšek se o něj vážně zajímá (děkuju mému muži, že mi dal šanci si změnit život)… změň přístup k sobě a změní se vnímání okolí… měj se ráda. Každý člověk je zajímavý… každý člověk může mít přátele… ale nesmí do okolí vysílat negativní energii… ta se mu totiž vždy zákonitě musí vrátit. Mimochodem dnes je mi 37 a můj život oproti před 17 lety je úplně jiný a v té době bych tomu nikdy nevěřila, že budu mít někdy takovou šanci žít… hodně štěstí
Edit: překlepy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.12.21 18:55
Také jsem v dospívání a jako hodně mladá mívala podobné pocity. Přečetla jsem hafo knih, jak si získávat přátele a podobně. A nakonec mi došlo, že bych se vlastně nechtěla změnit. Tohle jsem já. Nebavilo by mě být hvězdou společnosti… Lidi mám ráda, ale dodnes si ve větší partě připadám trochu nepatřičně. Radši si doma čtu nebo chodím po lese… A jestli Tě to trápí, zajdi za psychologem.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
