Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, holky. Tak obnovuji diskusi za účelem nějaké rady, pomoci, jelikož jsem na pokraji sil.
Ne, dá se to zvládnout, jen bych ráda slova útěchy. Prvorozené dítko bylo zlaté, období vzdoru klasické, dobře reagoval vždy na slovní domluvu. Dcera - nyní 15 měsíců - je taktéž hodná, velice bystrá a fyzicky zdatná, má velkou fyzickou sílu - potvrzeno v nemocnici při hospitalizaci
. Syn rád od mala odpočíval přes den, v pohodě si dlouho hrával na jednom místě. Dcera pořád chodí, zkoumá, nic při ní neudělám. Každopádně prochází obdobím vzdoru - sebepoškozování (bije se dřevěným kladívkem do hlavy, mlátí hlavičkou všude kde se dá), přebalování je pro mě mor - vzteká se až je fialová. Kolikrát se tak vztekne, že se až zakašle a málem se poblinká (občas si ublinkne). Jídlo klasika - je při chuti, ale když si usmyslí, že nechce, tak dokáže být dlouho hlady. Když se mi ale podaří ji zabavit a „narvat“ do ní první lžičku, tak sní pak všechno. Dělá věci co nemá a provokativně se dívá, užívá si to
, ale to bych chápala - je zvědavá. Doufám, že až bude venku líp a jaro, ucasnuju ji venku na vycházkách a bude to ok. Je pravda, že jsme dost zalezlí doma. Jinak spinkává celou noc, ráda se mazlí, je celkově šikovná. Máte to podobně?
Nasemu malemu to vydrzelo cca do 2 let
sice teda neblinkal, ale zas pro zmenu nejedl ani v dobre nalade (takze asi nemel co blinkat
)
Syn je to samé, taky se dokáže vzteknout tak, až začne třeba tlouct hlavou do skříňky. Jídlo máme stejně jako vy, taky musím zaujmout, jinak některé věci nesní. Taky dělá všechno možné, vymýšlí lumpárny a pak kouká, co na to řeknu. Když řeknu, ať něco nedělá, tak to schválně dělá pořád dokola. A tak. Je to občas dost psychicky náročné, jsem teď věčně utahaná. On navíc v noci špatně spí, pořád se budí, chce mě držet za ruku. Ještě pro pořádek, mému synovi bude rok a půl, takže je starší. Vztekání neřeším, nechávám bez povšimnutí vyvztekat, teda pokud by se mlátil kladívkem, tak mu samozřejmě zabráním v tom, aby si ublížil. Ale třeba na něj za to nekřičím, spíš odejdu a nechám ho být. Myslím, že jsou to normální čiperné a zvídavé děti. Hold musíme vydržet. I když sama vím dobře, že někdy je to o nervy.
Joo, tak to si počkám taky na nějakou radu. Už se mi s mladším kolikrát i klepou ruce. Dnes se vztekal a nakonec praštil hlavou o topení. Bohužel nevím co s tím a díky tomu se minimalizuje čas který můžu věnovat staršímu a docela mě to vadí a trápí…
Tyjo, a to jsem přemýšlela co s malou udělám, protože(14M) se začne vztekat a plakat když jí něco nedám, nepovolím, zkrátka když netančím jak ona píská. Ale naštěstí jen spustí řev týraného dítka a pochvíli kdy si jí nevšímám to přejde, ale taky mi to vadí, protože jinak chápe všechno. Ale naštěstí si neubližuje. To fakt nevím co bych dělala