Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Petája mam.rozkladaci matrac, dam si ho k neho posteli. U 3letaka bych cekala, ze to zvladne
Vse mu vzdy vysvetlim, injekci atd, ani nebreci, chape vsechno.
byla to hnusna noc.ted usnul v obyvaku na sedacce.je mi to lito
Jakou injekci?
No a stoji ti to za to?
Je to chudak.
Zvykla sis, ze ho polozite do postylky v loznici a usne. No takto to hned v deckem pokoji proste fungovat nebude.
Az se zklidnis ty, zklidni se on.
@blumen píše:
No tak odmitej, ale pak se nediv. Nejdriv s vami spi 3 roky v posteli a pak ho vykopnete, zadny mezistupen. Proste zacit tim, ze bude usinat treba v loznici ve vlastni posteli, pak vlastni pokoj a ano, budes tam, nez neusne a pak az usinani sam. Mohli jste s tim zacit driv, ted ses tak negativne nastavena, ze to pujde spatne.
A teda kdyz mate starsi deti, to doted nemeli pokojicek??? On nespi s nimi?
kazdy ma svuj pokoj.
Proč sis to dítě pořizovala, když máš potřebu se ho ve třech letech zbavovat? Spousta lidí žije v malých bytech a nemají prostor na extra dětský pokoj, běžně mívají v ložnici manželskou postel a k ní přisunout postel dětskou. Někdo může mít zase dítě postižené, a také s ním sdílí z tohoto důvodu ložnici. Přijde mi to jako takové to, kam ho dáme, abychom se ho už konečně zbavili. Tříleté nezralé dítě má být na lusknutí prstů samostatné jako sousedův Pepíček.
Vy tady zakladatelce zase dáváte kouř… taky mi to není po srsti, protože na něco je kluk nauceny a teď mu to berou, ale není špatná máma. Jen se kousla a naštvala.
Syn spal s nama do dvou let v postýlce v ložnici, stěhovali jsme se do bytu, kde má svůj pokoj, objednali mu velkou postel s vysuvnym luzkem, protože jsem čekala, jak bude plakat a smutnit… a syn nás má na salamu, v pokojicku spi totálně rad, miluje klid a ještě si chodí dovírat dveře, když je necháme pootevrene. Má 2 roky a 4 měsíce. V noci, když se mu něco zda, tak přijde, my s manželem nadšeně nadzvedavame periny, ze jde s nama spát. Vydrží u nás 10 minut, posbira plysaky, chytne nás za ruku, ať ho odvedeme do postýlky a nazdar. A vis jak je mi to líto, ze nás nechce? Ale je proste takový a nutit ho nebudu. Každý je jiný, já s nasima spala do 6 let, protože jsem měla ještě dvě starší segry a pokojíček nebyl, když jsem pak byla sama, tak jsem taky furt vymyslela a 80× jsem chodila z postele.
@Anonymní píše:
kazdy ma svuj pokoj.
Spolu by spat nechteli? Nebo jake mate vekove rozdily
Je mi toho chlapečka líto. Chápu, že jsi vyčerpaná, nevyspalá a naštvaná. Ale to tříleté děťátko asi v noci potřebuje cítit vaši blízkost, pocit bezpečí u maminky. Možná proto se pořád budí a pláče, možná mu chybí ten pocit bezpečí. Rozespalé dítě neuvažuje moc racionálně. A ty, unavená a naštvaná, mu odmítáš tenhle pocit dopřát a jsi schopná na něj řvát i dát na zadek. Nebylo by teda lepší si k němu lehnout a spát s ním v posteli, jak se poprvé vzbudí? Pár nocí se tak můžete vyspat všichni a po nějakém čase zkusit zase spát odděleně.
Jako porad nechápu, čeho už máš dost? Péče o vlastní dítě?!
Vylíčila ses jako supermatka, která dělala 3 roky nadstandardní veci. Ale ne, nedělala. Normálně jsi uspokojovala přirozené potřeby svého dítka. A najednou tě to přestalo bavit? Nebo máš pocit, že sis vše povinné odbyla a už to úderem 3 roku konci? Jako vzpamatuj se!
Svému dítěti naprosto chladnokrevně ublizujes! Sis jako myslela, že ho zavřeš do pokojíčku a bude klid? Vem si ho zpět do postele a uvidíš, jak bude spokojený. Holt, musíš na to pomalu, jak už holky radily, musí tam být mezistupeň k přechodu do vlastní postele!
@Anonymní píše:
kazdy ma svuj pokoj.
a proč nespí s nějakým sourozencem?
No teda dámy… zakladatelka aby si teď hodila mašli, protože se chce po třech letech vyspat.
Vše pro dítě- ano, ale ne za cenu sebezničení. Měla jsem takové výlupky dva - oba měli natolik silný pud sebezáchovy (aby je v noci něco nesežralo) že mě to stálo zdraví. Ten mladší bude mít devět a stále by se nejraději lepil v noci na mě. Starší by asi visel nak prsu tak do puberty, kdybych nezasáhla a prostě mu prs nesebrala. A ano, ječeli oba dva. A žádné postupně ani mezistupně nezabíraly.
Zakladatelko, nenech se zničit. I kočka odstaví koťata a těm se to nelíbí. Prostě udělej co uznáš za vhodné. Vždyť synka nevyháníš z domova. Jen se chceš vyspat.
A jak jinak spi? Kdyz nespi v noci, nechavas ho to dospavat pres den? Je jasne, ze ho trapi ty zmeny, ale on si zvykne, mozna tu matraci treba k postylce, ale zpet do postele bych ho nebrala, to je krok zpet…a spolehat na to, ze se to zmeni vekemnsamo…mam kamaradku, co ma syny 7 a 5 let a oba s ni „musi“ spat v ppsteli a manzel spi vedle na nafukovacce…
Jedna dcera s námi spala do sedmi let - ale usinala sama v pokojíku a k nám docupitala nad ránem. Pokud docupitala brzo, odvedli jsme ji zpět a ona spala dál. Syn se stal závislým na prsu - byly doby kdy jsem se nemohla ani pohnout, odejít v noci na wc znamenalo hysterický ječák a celý barák vzhůru. Pak začal ječet i když jsem se otočila jen na druhý bok, zády k němu. Domluvy jaxi nazabraly, až radikální řez. Druhá dcera s námi spát nechtěla nikdy, chtěla svůj klid. No a druhý syn vyžadoval mou přítomnost až tak, že v téměř 4 letech spal se mnou a to tak, že se na mě lepil jako přísavka. On spokojen, já jako zombie, vzteklá, nevyspaná, partnerský život nula. Takže jsem oznámila že ode dneška spí ve své posteli a tak to taky bylo. Ječeli chlapci dvě noci, třetí noc to ještě chvilku zkusili a od té doby spí oba jako miminka.
Milovat své děcka neznamená že je nutno nemyslet na sebe. A být supermatka je taky na prd - nikdo to totiž neocení a nakonec se to obrátí proti dotyčné supermamině.
@Anonymní píše:
kazdy ma svuj pokoj.
Ahoj..spí ti přes den? Teď asi ano, když ne v noci. Ale jinak?
Zkusila bych variantu nedát odpoledne spát, být hodně venku.
A kdyby usnul u vás a ty ho prenesla? Bude reagovat stejně?
@elda píše:
Jedna dcera s námi spala do sedmi let - ale usinala sama v pokojíku a k nám docupitala nad ránem. Pokud docupitala brzo, odvedli jsme ji zpět a ona spala dál. Syn se stal závislým na prsu - byly doby kdy jsem se nemohla ani pohnout, odejít v noci na wc znamenalo hysterický ječák a celý barák vzhůru. Pak začal ječet i když jsem se otočila jen na druhý bok, zády k němu. Domluvy jaxi nazabraly, až radikální řez. Druhá dcera s námi spát nechtěla nikdy, chtěla svůj klid. No a druhý syn vyžadoval mou přítomnost až tak, že v téměř 4 letech spal se mnou a to tak, že se na mě lepil jako přísavka. On spokojen, já jako zombie, vzteklá, nevyspaná, partnerský život nula. Takže jsem oznámila že ode dneška spí ve své posteli a tak to taky bylo. Ječeli chlapci dvě noci, třetí noc to ještě chvilku zkusili a od té doby spí oba jako miminka.
Milovat své děcka neznamená že je nutno nemyslet na sebe. A být supermatka je taky na prd - nikdo to totiž neocení a nakonec se to obrátí proti dotyčné supermamině.
takto podobne to bylo u nas.
mam rozkladaci matraci, ted na obed spal hezky v nove posteli.
Do nasi ho uz nedam, pokoje jsme predelali a urcite postel nebudeme zase rozkladat a skladat
Ja zas nerozumiem co ti vadi na tom, ze s vami spi? Pripoj k manzelskej posteli este jednu postel a vybavene. Sexovat mozte hocikde inde. Chudak chlapec, taka drama, len preto, ze chce byt s vami. Proste je kontaktny, nic s nim nie je zle. Precitaj si nieco o detskom spanku, ocividne toto dalsie dieta je narocnejsie ako tie pred tym a ty na neho nestacis. Musis si rozsirit obzory, lebo mu robit zle, toto nie je vychova ale tyranie. 40× za noc reve? Robis to proste zle a toto je vysledok https://eshop.prosimspinkej.cz/…ohadkopsani/
Mně ho je líto. Byl zvyklý na pozornost a najednou musí být sám. Náš šestiletý spí s námi. Má vedle mě svoji postel. Když jsem ho dala na sílu k němu do postele a do pokoje, tak v noci brečel a přes den mi začal tvrdit, že je k ničemu, že je hloupý, že s námi nemusí být. Má opožděný vývoj, tak si nemyslím, že by vydíral, cítil se smutný a byl i víc agresivní.
Do 3 let jsem ho násilím nutila spát v jeho posteli. Pak mě přestalo bavit ho pořád přenášet a nechala jsem to na něm. Zlepšilo se mu chování.
On se bojí tmy, tak chápu, že spát sám je pro něj těžké.
My na to jdeme po dobrém. Dáváme si malé cíle. Jednou týdně zkouší spát u sebe. Koupila jsem si plyšáka a on ho chtěl taky, tak jsem mu ho půjčila na spaní u něj a dala jsem mu i svoje povlečení.
Taky máme víc dětí a ten nejmladší má dodnes nejvíc pozornosti, protože má své problémy.