Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To je takový problém nechat ho spát u sebe?..
.. To fakt nechápu tohle..
.. Je ještě malej a evidentně nezvládá spát sám.. Moje dvě nejmladší dcerky 5 a 8 let za mnou cestují v noci celkem pravidelně a nikdy by mě nenapadlo je od sebe vyhazovat.. Lehnou si ke mě, přitulí se a spí jak zabité.. Chudák ten tvůj malej, takovej prcek.. Když holky měly 3 ročky, tak se mnou spaly v posteli pořád.. Mě tohle tedy nikdy nijak neobtěžovalo, že se mnou děti spí v posteli.. Nechápu že jdeš přes mrtvoly a celou noc stresuješ takového prcka a vstáváš 40 krát za noc, místo abys ho měla v posteli a byli jste všichni v klidu a vyspalí.. ![]()
Vzpomněla jsem si na kolegyni z práce, ta je zastánkyně toho, že děti musí spát ve své posteli. Její syn je už dospělý a prý jako dítě byl silně kontaktní, tak začala zamykat ložnici a kluk ještě ve 3. třídě spal na zemi před ložnicí. Prý vstávala každou noc a vodila ho do postele a on se vracel.
Ono to chce najít kompromis, aby nikdo netrpěl. Ale člověk je tvor společenský, celá tisíciletí vývoje spali lidi pohromadě a my se divíme, že to dětem nevyhovuje. Jak dlouho si můžeme dovolit luxus 1 člověk na 1 pokoj? Ještě moje máma bydlela ve 2+1, kde spali všichni pohromadě.
Zkusila bych kompromis pro všechny strany.
My na základě kompromisu domluvili, že spí na své posteli vedle mě. Vyspime se všichni.
Ty ses mu intenzivně věnovala a už máš toho dost. Jenže za to on nemůže. Navíc přechod z manželské postele sám do pokojíčku mi přijde hrozně velký skok.
A u 3letého mi přijde úplně normální, že jeden rodič spí s dítětem a vyřizuje jeho požadaky na přikrytí, napití, čůrání atd.
No jo, kompromisy zaberou - někdy. On je rozdíl mezi děckem které spí s rodiči a děckem které spí na rodiči. Druhá varianta je poněkud nepraktická. Stejně tak třeba kojit v noci a kojit celou noc. A tak by se dalo pokračovat… ti moji chudáci chlapci co dvě noci plakali protože jsem se konečně rozhodla nepokračovat ve vlastní likvidaci jsou dnes docela příjemní mladí muži.
@elda píše:
No jo, kompromisy zaberou - někdy. On je rozdíl mezi děckem které spí s rodiči a děckem které spí na rodiči. Druhá varianta je poněkud nepraktická. Stejně tak třeba kojit v noci a kojit celou noc. A tak by se dalo pokračovat… ti moji chudáci chlapci co dvě noci plakali protože jsem se konečně rozhodla nepokračovat ve vlastní likvidaci jsou dnes docela příjemní mladí muži.
Syn spal na mně taky. Kompromis je ten, že buď bude spát na své posteli. Druhá varianta je, že bude ve svém pokoji.
Pokud brečeli 2 noci, tak super. Já to vydržela 3 týdny, kdy byl přes den vydeptaný, protivný, nešťastný, nechtěl usínat, nechtěl k sobě do pokoje a fixoval se na mě o to víc přes den… Takže kompromis je, že má svou postel v našem pokoji. Spokojenost je na obou stranách.
@Anonymní píše:
takto podobne to bylo u nas.
mam rozkladaci matraci, ted na obed spal hezky v nove posteli.Do nasi ho uz nedam, pokoje jsme predelali a urcite postel nebudeme zase rozkladat a skladat
Tak to hodne stesti. Proste se plany nevydarily a clovek se musi umet prizpusobit.