Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tříletý probrečí celou noc.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.10.20 06:13
Nepíšeš nic o tom, jak ho uspáváte? My čteme pohádku - synovi je 8, dceři 5. Pohádky čteme vlastně od asi 2 let? Když jim bylo cca kolem 3 let, tak potřebovali třeba držet za ruku, nebo jsme u nich leželi, dokud neusnuli (cca do 21h). I teď se občas vzbudí, chtějí pomazlit, že se jim něco zdálo, bojí se atd. A dodnes mají ještě oba zapnutou chůvičku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.10.20 06:19
Mam video chuvu aj normalni pouze se zvukem.
zuby, koupani, pyzamo, pohadku precteme a spat.
doted jsme ho ulozili do postylky a spal.pak se kolem 22hod vzbudil a museli jsme ho uspat na posteli. chapu, ze nekdy se nechce spat ani nam, chapu ze muze mit strach, cokoliv.Ale aby jsme se celou noc nevyspali…manzel za hodinu vstava do prace.
tohle jsem ani s jednim ditetem nezazila, nevim, co je spatne.
ja uz ale chci zacit myslet i na sebe.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.20 06:22
Takove to, ze jsme tam bylj nez usnul? sedeli jsme. u neho klidne hodinu a pul, to opravdu ne.
houpali jsme ho v houpatku, mel hojdavak, nosila jsem,..
Cela domacnost se od narozeni podridila nejmensimu clenovi, to bola prioritni chyba, myslim.
Tak jsme se na neho tesili, starsi deti taky, proste benjaminek.
Mam vztek na sebe.
- Citovat
- Upravit
18.10.20 06:28
@Anonymní píše:
Mam video chuvu aj normalni pouze se zvukem.
zuby, koupani, pyzamo, pohadku precteme a spat.
doted jsme ho ulozili do postylky a spal.pak se kolem 22hod vzbudil a museli jsme ho uspat na posteli. chapu, ze nekdy se nechce spat ani nam, chapu ze muze mit strach, cokoliv.Ale aby jsme se celou noc nevyspali…manzel za hodinu vstava do prace.
tohle jsem ani s jednim ditetem nezazila, nevim, co je spatne.
ja uz ale chci zacit myslet i na sebe.
Víš, když jsem byla v tvé situaci, tak jsem prostě spala u dítěte v pokoji. Je to pohodlnější, než se courat z ložnice několikrát do noci. Špatně není nic, jen je to jiné dítě. Vyroste z toho. Mám několik plyšáku ze svého dětství a když bylo nejhůř, vyprávěla jsem, jak jsem sama nemohla spinkat a jaké to bylo a že to musí být hrozné…a pak jsem dostala kamaráda plyšáka, který mě ochraňoval a hlídal mě, spinkal se mnou. A vidím, že teď by jsi nějakého takového taky potřeboval, tak já ti půjčím toho svého, je pro mě moc vzácný a musíš na něj dávat celou noc pozor.
Když v noci pláč, co říká? Co chce? Ukazuje na něco? Nějak spolu komunikovat musíte. Třeba prostě jen potřebuje ještě tvou přítomnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 06:30
Já zase nechápu, proč to tak lámeš přes koleno. Chce mámu, tátu, vaši blízkost a teplo. Ty spíš ráda sama? Našemu malému jsou tři a v pokojíčku spí sám asi 2 měsíce. Prostě k tomu sám dozrál. To ale neznamená, že k němu nechodím v noci. Někdy spí celou noc a někdy se vzbudí a pláče. Je teď daleko citlivější, než byl dříve. A to k tomu mám ještě mladší dceru, která sice spí většinou celou noc, ale ta 2× v týdnu se vzbudí a nemůže usnout. Prostě se s manželem střídáme. Taky mě to někdy štvalo, ale prostě jsem se s tím smířila. Malí nebudou věčně. A promiň, 40× za noc bych dítě tedy řvát nenechala. Už kvůli sobě a sourozencům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 06:33
Mně je ho tak líto 
Jestliže byl zvyklý na to spát každou noc s vámi a najednou jste ho vyhodili ať spí sám.. Úplně si umím představit být v jeho kůži, já jsem jako malá měla vždycky pokojíček hned vedle ložnice, musely být otevřené dveře a stejně jsem jim tam občas chodila. Kdykoliv mě mamka poslala spát do svojeho, cítila jsem se, jakože mě vyhazuje, že mě tam nechce a nepomůže mi, když jí potřebuju.. a to jsem byla mnohem starší než váš syn.
Já chápu, že se nevyspíte, nejsem rodič, ale vidím to z té druhé strany.
Hlavně na něj nekřičte prosím! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 06:34
@Anonymní píše:
Takove to, ze jsme tam bylj nez usnul? sedeli jsme. u neho klidne hodinu a pul, to opravdu ne.
houpali jsme ho v houpatku, mel hojdavak, nosila jsem,..
Cela domacnost se od narozeni podridila nejmensimu clenovi, to bola prioritni chyba, myslim.
Tak jsme se na neho tesili, starsi deti taky, proste benjaminek.
Mam vztek na sebe.
Tak neseďte, ale ležte. Lehněte si vedle postele a je to. My měli i karimatku, starší matraci, aby to bylo pohodlnější. Dcera ani tak ne, ale syn byl to samé, ale v posteli s námi nespal. Budil se co 2-3 hodiny na kojení do 14m, řval kolikrát do 22-23h, bál se - spali jsme u něj. On cítí tvůj vztek. Jako takový šaškárny co jsme dělali kvůli spaní a vyšlo nejlépe, když jsme si lehli k němu. ber to tak, že to neděláš jen pro něj, ale hlavně pro sebe, manžela a ostatní v domácnosti. Syn byl vždycky klidnější a spal, pokud jsem u něj byla a když se probudil, hned zase usnul, když mě viděl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.10.20 06:34
@Kazimíra Olejovka píše:
Víš, když jsem byla v tvé situaci, tak jsem prostě spala u dítěte v pokoji. Je to pohodlnější, než se courat z ložnice několikrát do noci. Špatně není nic, jen je to jiné dítě. Vyroste z toho. Mám několik plyšáku ze svého dětství a když bylo nejhůř, vyprávěla jsem, jak jsem sama nemohla spinkat a jaké to bylo a že to musí být hrozné…a pak jsem dostala kamaráda plyšáka, který mě ochraňoval a hlídal mě, spinkal se mnou. A vidím, že teď by jsi nějakého takového taky potřeboval, tak já ti půjčím toho svého, je pro mě moc vzácný a musíš na něj dávat celou noc pozor.Když v noci pláč, co říká? Co chce? Ukazuje na něco? Nějak spolu komunikovat musíte. Třeba prostě jen potřebuje ještě tvou přítomnost.
to by bylo hezke.on zadneho plysaka nikdy nechce.nic v postylce nema, nikdy nemel, protoze nechce proste.
@Aduš8 píše:
Já zase nechápu, proč to tak lámeš přes koleno. Chce mámu, tátu, vaši blízkost a teplo. Ty spíš ráda sama? Našemu malému jsou tři a v pokojíčku spí sám asi 2 měsíce. Prostě k tomu sám dozrál. To ale neznamená, že k němu nechodím v noci. Někdy spí celou noc a někdy se vzbudí a pláče. Je teď daleko citlivější, než byl dříve. A to k tomu mám ještě mladší dceru, která sice spí většinou celou noc, ale ta 2× v týdnu se vzbudí a nemůže usnout. Prostě se s manželem střídáme. Taky mě to někdy štvalo, ale prostě jsem se s tím smířila. Malí nebudou věčně. A promiň, 40× za noc bych dítě tedy řvát nenechala. Už kvůli sobě a sourozencům.
ja ho rvat nenechavam, protoze na to nemam silu
zaknura a jsme u neho. nekdy zacne brecet jeste vic.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.20 06:37
A jestli jsem to fakt dobře pochopila - spal s vámi v ložnici v posteli a pak jsem ho dali samotného do vlastního pokoje? Co nějaký mezistupeň, mít postel vedle vaší? Syn do 3,5 let spal s námi v ložnici v postýlce, pak měl vlastní postel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 06:38
@Anonymní píše:
Nekdy se uklidni, ale za minutu zas.
mamiiiii
A co ti tedy říká?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
18.10.20 06:52
@Kazimíra Olejovka ja nemam jenom jedno dite. venovala jsem se mu plne 3 roky. ostatni deti pomalu zanedbavala,.odmitam uz…a nemam ani silu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Synovi jsou 3roky. Doted spal s nami v posteli, vzdy pouze s jednim z nas protoze se to ve trech nedalo.
Rekli jsme si, ze uz staci, ze jsme udelali maximum ale jsme taky partneri, nejenom rodice.
Maly se na nas neustale lepil v noci, nemohli jsme se otocit, jeden z nas vzdy kolem.22hod za nim musel jit, aby ho uspal. Takove veci chapu u miminka, nosili jsme ho, houpali, prokojila jsem nespocet noci, kojila ho pres2 roky kdykoliv si zmyslel ale jsem si rekla ze dost.Mam pocity ze uz tretekl muj pohar trpelivosti.
Udelali jsme malemu krasnou izbicku, ma tam hracky, doted to byla loznice pouze s posteli, komodama a postylkou.
Zustal. v tom pokoji, akorat je jinak reseny.
To, co predvadi je vrchol.,.je cele noci vzhuru, krici, nevi co chce.Mame dalsi dite, ktere ted sice do skoly nechodi, ale taky by se rado vyspalo.
Ja ale odmitam byt hadrem pro sve dite. A priznavam, ze toho mam plne zuby.Pres den je to mily chlapecek, v noci se meni.
Nepomahaji domluvy, pohlazeni, pusinky, ani krik. Dokonce dostal na zadek, co je moje osobni zlyhani a budu si to bycitat hodne dlouho, je mi to lito.
Pres den o tom mluvime, rad chodi do nove postele, z pokojicku ma radost.
Ale opravdu nebudu tohle resit s 3letym..
vsichni jsme nervozni, hadame se ted.
Byly jsme za nim minimalne 40× tuto noc(neprehanim).
Vycurat, zakryt, odekryt, zapnout svetylko, vypnout, ale vetsinou proste nevime co chce, temer nemluvi, takze v takovychto vypjatych situacich je to hrozne…ale samozrejme vim, ze mu nic neni, neboli atd.
ja ale. pujdu proti sobe kdyz si tam. k nemu lehnu, jemu by to nestacilo par dnu, tyden.on okamzite si na to zvyka..
Zacinam jit do faze, kdy mam pocit ze muzu pro neho udelat cokoliv a porad to bude malo.
Nepujdu ale proti sobe uz.Ani kvuli nemu i kdyz ho miluji nejvic na svete.
Tak…a ted do mne.Jsem pripravena.