Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Třetího dítěte určitě nelituji a kdybych se měla rozhodnout znovu, tak bych se určitě rozhodla stejně. Mezi dětmi je malý věkový rozdíl (jsou od sebe po 2 - 3 letech) a i já teda vidím mezi druhým a třetím velký rozdíl. Z mého pohledu je to fyzicky náročnější než jen 2 děti, není tolik času na úklid, ale je fakt, že děti máme ještě poměrně malé (nejstarší je 6 leté.) ![]()
Třetí dítě se nám narodilo specifické. Ač těhotenství a průběh porodu a první měsíce úplně super. Takže lékaři, řešení, problém se školkou, školou, atd… Hora času, energie, terapií. Sourozenci to museli přijmout, jinou možnost neměli. Manžel to naštěstí prijal též. Neměli jsme pomoc v rodině. Babičky dítě nechápaly. Bylo to velmi náročné období. Ale i takové děti se rodí. Rozdíl mezi 2 a 3 tedy obrovský.
Nelituji. Placení vstupného a 3× puberta byl už jen detail.
@pomnenka118 píše:
@Anik6 kdyby se povedlo hned, tak by byly rozdíly 14 a 16 let. Kluci už jsou dávno samostatné jednotky, nás už skoro nepotřebují. Právě si myslím, že by to vše bylo v pohodě a miminko bych si užívala. Finančně jsme na tom dobře, toho se nebojíme. Já mám asi největší strach z těhotenství, protože je strašně špatně snáším
Pokud s tím děti nemají problém tak pohoda. Tenhle věk je super. Jen musíš počítat, že to tu rodinu omezí na nějakou dobu ( taky záleží jak náročné dítě se narodi ) a je to jiné než " zamlada" ![]()
My máme třetí s docela velkým rozestupem od těch dvou starších a musím říct, že si jí užívám ze všech dětí nejvíc
Člověk už ví co a jak, není ze všeho vyplašený, ti starší doma dost pomáhají, je to super. Co až tak super není je místo v autě
A až budeme platit 3× všem dětem kroužky, obědy, potřeby, oblečení, vstupné… tak to taky při třech už bude znát víc.
Máme 3 děti během 5 let a náročné je to logisticky. Kroužky, doktoři, práce. Kdo kdy kde bude a kdo dítě vyzvedne atd. Nejstarší chodí už na většinu kroužků sama, prostředního to učíme. Nejhorší je to v době nemoci. Jinak nelituji. Kdybychom žili ve vlastním domě, tak bych si klidně ještě jedno pořídila.
To asi zaleží na každým, ne? Nechcem ani druhý, natož třetí. Někdo je zase šťastný s pěti.
@pomnenka118 píše:
@Anik6 kdyby se povedlo hned, tak by byly rozdíly 14 a 16 let. Kluci už jsou dávno samostatné jednotky, nás už skoro nepotřebují. Právě si myslím, že by to vše bylo v pohodě a miminko bych si užívala. Finančně jsme na tom dobře, toho se nebojíme. Já mám asi největší strach z těhotenství, protože je strašně špatně snáším
To budeš mít spíš jedno dítě, ve vyšším věku. Pokud se cítíš znova na péči o miminko, tak do toho. Já už jsem pohodlná a nesla bych do toho. To bych si pořídila radši druhého pejska. 😀 Ta péče na začátku je dost podobná, ale učí se rychleji.
@Cuddy píše:
Myslim, ze nikdo nerekne, ze tretiho lituje. Ne, urcite nelituji! Ale osobne rozdil mezi dvema a dremi detmi vidim velky, minimalne z duvodu, ze rodice jsou jen dva. Dokud jsou deti dve, mohou se rodice delit a byt kazdy s jednim ditetem, minimalne jedno dite se musi prizpusobovat dalsim. „Problem“ jsou treba sportovni aktivity, mit deti dve, muzeme obema tvorit maximalne mozne podminky. Krouzky trech deti jsou take organizacne narocne. Do tretiho bychom sli znovu, ale jednoduche to neni.
Tohle je fakt, ze je ta koordinace narocna, na druhou stranu schopnost se necemu, co neovlivnim, prizpusobit se jim bude hodit cely zivot.
@anavi13 píše:
Tohle je to co píšu já. Když budou děti zdravé tak pohoda. Když se něco stane, tak mazec. U nás se třetím se musel zapojit hodně manžel. Už nezvládám sama s dětmi obstarat doktory. Když je nejmladší nemocný, tak se musí po práci starat opravdu hodně o starší děti. Ale máme malé věkové rozdíly. Mě štve, že přicházím o to být s nimi na besídkách, nebo jen tak běhat venku. Miminko je tak náročné, že kolikrát fakt nezvládnu postavit ani věž z LegaAť je dcera brzy v pořádku
Presne s tebou souhlasim. A diky. Vy take budte zdravi ![]()
Já třetí neplanuju, ale dost jsem to řešila a řeším s kamarádkou která ho nakonec má. Když pominu jasně praktické věci jako je bydlení, auto a běžná logistika, s tím musí každý počítat, ten problém nastává když se něco stane. Úraz některého, nemoc, nemoc její. Teď jsou v situaci, kdy nejstarší a nějaké dlouhodobě problémy, jsou potřeba různé terapie a práce doma, a do toho ona bude muset na operaci. No jako bez pomoci z vnějšku by to nedali. Dokud jsou děti dvě, tak přesně, jsou dva rodiče, každý může zajistit jedno. Jak je jedno navíc, může to by problém. Oni mají babičky na které sice nadávají ale když je zle tak přijedou, sourozence kam v nejhorším taky nějaké dítě mohou dát na hlídání, dokonce i jedny kamarády, kteří bydlí přes ulici a v nouzi minimálně u dětí mohou počkat nebo ony u nich. Takže to jde. My tohle nemáme, takže sami bychom do toho nešli ani náhodou.
Je to individuální, mě dávají zabrat 2, a to tak, že jedu na doraz svých sil a jsem přetížená. A někdo je na vrcholu blaha až třeba s dvojnásobným, trojnásobným počtem.
U věkového rozdílu 14 a 16 let hrozně moc záleží, jaké dítě se narodí. Máme ho taky a narodilo se nám velmi, ale velmi kontaktní dítě. Mohla jsem zapomenout na to dát dítě tatínkovi a jít na akci se staršími. Jet k lékaři byla pohoda, ale dítě cestu prořvalo v autě. Vozila jse i dál tréninky, závody, atd…s benefitem prořvané cesty. Navíc opět totální ztráta sama sebe. To byl mazec, protože to mimino mě vyžadovalo cca rok 24/7, nespalo v kočáře, postýlce ( nesnášelo ). Nikdo ho nemohl vzít ven v kočáře, i když teoreticky osob doma bylo mraky. Neexistovalo.
Teď už je to super. 3 roky a pohodář. Pubertakum je 17 a 20 a 24. Kroužky si řeší, jako část doktorů. Mají své drahé polovičky, které Benjamina miluji ![]()
Ale ty začátky byly náročné a úplně jinde než bych čekala. ![]()
Jako řešit zápis do školky, k tomu maturitu a konec první lásky a zkouškové období je někdy fajn, ale myslím, že bychom neměli. Ale hodně je to o rodině, jako celku.
Benjamina jsem si užila zase jinak než ty starší když byly dětmi.
Pro rypadla, po celou dobu RP jsem pracovala, finannce se to rodiny vůbec nedotklo. I dovolená, hory, atd… proběhlo ikdyž to bylo náročný vzhledem k náročnosti mimina.
A ještě jedna věc. Většina kamarádek tuhle odbočku k malým dětem neudělala. Takže o část jsem přišla, protože je plácat bábovky na písku a běhat za odrážedlem nebavilo a já na sezení na vínko nebo samo běhání neměla prostor.
@Anonymní píše:
Já třetí neplanuju, ale dost jsem to řešila a řeším s kamarádkou která ho nakonec má. Když pominu jasně praktické věci jako je bydlení, auto a běžná logistika, s tím musí každý počítat, ten problém nastává když se něco stane. Úraz některého, nemoc, nemoc její. Teď jsou v situaci, kdy nejstarší a nějaké dlouhodobě problémy, jsou potřeba různé terapie a práce doma, a do toho ona bude muset na operaci. No jako bez pomoci z vnějšku by to nedali. Dokud jsou děti dvě, tak přesně, jsou dva rodiče, každý může zajistit jedno. Jak je jedno navíc, může to by problém. Oni mají babičky na které sice nadávají ale když je zle tak přijedou, sourozence kam v nejhorším taky nějaké dítě mohou dát na hlídání, dokonce i jedny kamarády, kteří bydlí přes ulici a v nouzi minimálně u dětí mohou počkat nebo ony u nich. Takže to jde. My tohle nemáme, takže sami bychom do toho nešli ani náhodou.
Tak to zase ve věku 14 a 16 let už neřešíš. To jsou poměrně samostatně jednotky.
@Dollorres píše:
Je to individuální, mě dávají zabrat 2, a to tak, že jedu na doraz svých sil a jsem přetížená. A někdo je na vrcholu blaha až třeba s dvojnásobným, trojnásobným počtem.
Tak ty jsi samoživitelka ne? Zakladatelka k tomu má partnera. Navíc děti daleko, daleko starší. Ve 14 a 16 letech si budou akce každý den obíhat po Praze sami I ty Tvoje. ![]()
Příspěvek upraven 17.12.23 v 09:41
Já si tři prala, muž ne. Měl řadu velmi rozumných argumentu z hlediska velikosti bydlení, auta,… A měl smůlu, protože benjaminek měl svuj názor. Narodil se par minut po starším sourozenci.
Neumím porovnat rozdíl 2 a 3 děti, jen spíš lehké varování, co se taky může prihodit
.