Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Fazulina píše:
Co když dítě udělá úkol špatně? Za to jsou nějaké postihy? Myslím, když třeba rodič prostě to učivo neumí…
Myslíš jako, když tatínek neví, že Wolker byl Jiří a ne Johnnie? ![]()
@Fazulina píše:
No a takto to zase odnesou ty šikovné děti, neb kvůli těm méně šikovným musí doma sedět na zadku a počítat příklady, místo aby třeba dělaly něco jiného, s rodiči, venku, cokoliv. A já zase nemyslím, že by nemohly děti dostávat úkoly dle individuálních schopností. Když teda rodič potřebuje, aby dítě mělo úkol, protože na něho nemá čas nebo se nezajímá nebo tomu nerozumí, tak holt Anička dostane do sešitu napsáno, že má vypracovat 10 příkladů navíc, protože tomu nerozumí, no a Aničce jde třeba psaní, tak úkol dělat nemusí, zato pepíček, co počítá jako když bičem mrská, by měl zase procvičit psaní:-). No a ještě jsou taky děti, co tomu prostě rozumí a rodiče se nezajímají a dělat úkoly taky musí:-).
No a třeba taky ta dobrovolnost může mít za následek, že Anička sice úkoly dělat nemusí, stejně jako ostatní, ale začíná dost těžce nést, že jí to teda vůbec nejde a je dost pozadu, tak zajde za rodičem a požádá ho, zda by jí pomohl s úkolem, protože si to potřebuje procvičit:-).
Možností je spousta, nikdy nebudou spokojeni všichni. Ti, co úkoly dělat nechtějí a rodiče je k tomu nevedou a nejde jim to, stejně vždy byli a budou. To je to, co ve školách chybí, individuální přístup. Což chápu, že prostě v takovém počtu žáků nejde.Ale, v jedné škole v mém okolí, je to menší vesnická škola, jsou třídy malé, bývají třeba i o 12 žácích, a stejně se najde učitelka, která si jede ve svých kolejích, přitom s tak malou skupinou by se dalo tak pěkně pracovat… Je vyhořelá, nemá tam co dělat, všichni kolem ní chodí po špičkách…
No nevím, jak by Anička dopadla, kdyby byla neustále jediná, která by dostávala úkoly, protože jí jediné to nejde. Určitě jí to nepřidá ani na sebevědomí, ani v postavení v kolektivu. Za chvíli pak bude z Aničky „tupý otloukánek“. Bohužel i tak se může chovat kolektiv. ![]()
My máme štěstí na rozumné paní učitelky - 1-2 úkoly denně, na víkend nic. Je to pár minut v našem případě. Samozřejmě jsou děti, které nemusí pracovat efektivně, tak jim to může trvat déle a to by mělo být i pro rodiče přínosné, že zjistí, jak dítě funguje a že je potřeba to řešit. Třeba zakladatelka evidentně dceři moc ulevovala a ta toho využívala. Proč se snažit, když to za mě vymyslí máma. Je fajn, že na to přišla a je jim to oboum ku prospěchu.
Vadily by mi neúměrné úkoly v rozsahu několika hodin (pravidelně) a rozsáhlé úkoly na prázdniny.
Takhle dítě ví, že má nějaké povinnosti a ty se musí plnit. Pokud bude chtít žít běžný plnohodnotný život, tak bude mít spoustu povinností - práce, daně, pojistné, složenky apod. Tátu parťáka jsem jen zahlédla ohledně kauzy úkoly. Takže nedokážu posoudit, jestli bojoval proti úkolům neúměrného rozsahu, ale pokud to byly úkoly na pár minut denně, tak si nemyslím, že dítěti prokázal službu. Ano ukázal mu, že se za něj jako rodič postavil, ale bohužel také to, že je snažší tatínkovi doma skučet a on to nějak zařídí. Snad aspoň si jde táta s klukem v ten ušetřený čas zakopat fotbal, aby tam byla ta smysluplnost pro dítě, proč se za to bojovalo.
@hanka.br. píše:
Tak tohle je hodně vtipný. Myslím, že to bude další veselý slogan na nástěnce v kabinetě, kam si píšeme perly pro hezčí den. Ale pro tvou informaci - opravdu ve školách neučíme podle požadavků rodičů, máme svá jasně daná pravidla, která bez ohledu na rodičovské vrtochy musíme splňovat. Nejsme služebníci rodičů, abychom naplňovali jejich přání, a ani nemáme povinnost se jimi řídit.
Ano, to je přesně ten důvod, proč jsme dali děti do soukromé školy. A tam to kupodivu šlo a nikdo to nepovažoval za nepřiměřené
Státní školy to čeká také, jen se zpožděním (jako u všeho státního).
@Keyllah Promiň, moc se omlouvám, spletla jsem si tě s Kaliopou. ![]()
Pochop, že tohle není o tom, jestli někdo je nebo není ochotný převzít za své dítě zodpovědnost. To, že tvé (a mé taky) dítě má z p****e kliku, že mu s úkoly jeho rodiče jsou schopni pomoct, moc nepomůže těm dětem, které takové štěstí nemají. Proto systém, kde si dělají děti úkoly pod dohledem ve škole, je mnohem více spravedlivý a pomůže těm, co doma by se v tom plácaly samy (to, že jim jejich rodič ten úkol podepíše jim je prd platné). Chápu, že v našem systému na to družinářky bohužel nejsou vybavené. To jen k tomu, jak jsi se pohrdavě vyjadřovala o těch, co by se jim to líbilo. ![]()
Druhá věc je, že spousta dětí nemá možnost (pokud musí psát úkol až po příchodu domů) si úkol napsat dřív než v 6 večer i později. Rodiče je vyzvednou v 5 z družiny, jde se na nákup nebo na kroužek… Většina dětí je v tuhle dobu už unavená. Moct si napsat úkol ve dvě odpoledne v družině by pro ně bylo vysvobození. Netvrdím, že je to vhodné úplně pro všechny, ale ta možnost by tam být měla.
@Keyllah píše:
však klidně, ale hádám, že domácí výuka by ho moc zatěžovala, takže až tak moc po svém to asi nechcejen tak po svém, aby se škole doma věnovat nemuseli. Chápu, ale kdyby mu nevyhovoval systém vzdělávání jako celek a učil dítko doma, tak neřeknu ani popel. Takto jde jen proti tomu, co obtěžuje jeho samotného a popradvě po té, co jsem ho párkrát viděla a četla jeho vyjádření, nejsem si ani jistá, že mu jde hlavně o toho syna.
Víš, ty prostě bereš buď všechno nebo nic. Já třeba přiznám, že na domácí vzdělávání nemám, nemyslím, že bych to zvládla a k učitelům mám respekt. To ale neznamená, že budu slepě považovat vše, co dělá škola, za správné. To prostě rodič nemůže nic říct? Bát se ozvat, zeptat se? Já třeba taky příjmu kritiku a snažím se třeba něco změnit, když víš, že by to bylo ku prospěchu věci. Takže podle tebe, když teda dítě chodí do nějaké konkrétní školy, tak má bez výhrad přijmout vše, co se v ní deje, mlčet a neprudit?
Než šli kluci do školy tak jsem si také leccos malovala na růžovo. I jsem si vyzkoušela domácí výuku, protože jsme často na březen-duben lítali pryč a jeli podle indiv. plánu. Měla jsem štěstí na fajn učitelky cestovatelky, že mi s přípravou plánů pomáhaly a celkově nám to tolerovaly. Ale zcela upřímně musím přiznat, že konkrétně matematiku a češtinu jsem opět velmi ráda vracela do jejich kompetence. Tyto předměty umím s dětmi procvičovat, ale neumím je to naučit. Na oba kluky prostě fungovala klasická výuka prvního stupně včetně úkolů.
@Fazulina píše:
Tak mě napadá, nemělo by za provedení toho úkolů být odpovědné hlavně to dítě ?Co když dítě udělá úkol špatně? Za to jsou nějaké postihy? Myslím, když třeba rodič prostě to učivo neumí…
Ano, úkol by měl být zodpovědností toho dítěte. Proto, z mého pohledu, by úkoly měly být takové, aby k nim pomoc rodičů dítě nepotřebovalo, protože některé děti ji (je to smutné, ale je to tak) prostě nemají. Smysl úkolu vidím v procvičení, ne v dokonalém provedení a v tom, že se děti naučí na učení podívat. Ne rozškatulkovávání rodin.
@BohunkaP píše:
Myslíš jako, když tatínek neví, že Wolker byl Jiří a ne Johnnie?
@Kakachna píše:
Ano, úkol by měl být zodpovědností toho dítěte. Proto, z mého pohledu, by úkoly měly být takové, aby k nim pomoc rodičů dítě nepotřebovalo, protože některé děti ji (je to smutné, ale je to tak) prostě nemají. Smysl úkolu vidím v procvičení, ne v dokonalém provedení a v tom, že se děti naučí na učení podívat. Ne rozškatulkovávání rodin.
S tom souhlasím. Taky nechápu známkování úkolů… Pak. Úkoly dělají rodiče a ne děti…
@Kakachna píše:
@Keyllah Promiň, moc se omlouvám, spletla jsem si tě s Kaliopou.Pochop, že tohle není o tom, jestli někdo je nebo není ochotný převzít za své dítě zodpovědnost. To, že tvé (a mé taky) dítě má z p****e kliku, že mu s úkoly jeho rodiče jsou schopni pomoct, moc nepomůže těm dětem, které takové štěstí nemají. Proto systém, kde si dělají děti úkoly pod dohledem ve škole, je mnohem více spravedlivý a pomůže těm, co doma by se v tom plácaly samy (to, že jim jejich rodič ten úkol podepíše jim je prd platné). Chápu, že v našem systému na to družinářky bohužel nejsou vybavené. To jen k tomu, jak jsi se pohrdavě vyjadřovala o těch, co by se jim to líbilo.
Druhá věc je, že spousta dětí nemá možnost (pokud musí psát úkol až po příchodu domů) si úkol napsat dřív než v 6 večer i později. Rodiče je vyzvednou v 5 z družiny, jde se na nákup nebo na kroužek… Většina dětí je v tuhle dobu už unavená. Moct si napsat úkol ve dvě odpoledne v družině by pro ně bylo vysvobození. Netvrdím, že je to vhodné úplně pro všechny, ale ta možnost by tam být měla.
bože, s ní???
já jsem pro „všeho s mírou“, nepřetěžovat úkoly, ale nějaké ano, nejen pro procvičení, ale aby si dítě zvyklo, že má nějaké povinnosti a zodpovědnost a naučilo se „samo učit“. Mě se hlavně nelíbil ten styl, jako že je to v družině zakázáno, protože s tím nechce mít družinářka práci -) a to mi přijde dost nefér a to nejsem družinářka a ani žádnou neznám. Jasně, že by bylo lepší, moct si napsat úkol, dokud je dítko čilé, třeba hned po obědě, ale ta první/druhá třída, která je ve družině hlavně, to prostě sama nezvládne. Takže pokud má být u prvňáka někdo, kdo ho navede tím správným směrem, jak se efektivně učit, měl by to být podle mě rodič. Tohle nemůže družinářka stíhat a fakt to není její odpovědnost -) už vidím, některé rodiče, jak si stěžují, že s Aničkou neudělal ten úkol pořádně, nebo že si Pepík popsal při dělání úkolů rukáv atd…Takže buď stíhat vše ve škole, nebo úkoly doma s rodiči, nebo větší děti klidně v té družině, ale kolik tam na to budou mít klidu, netuším…
@Fazulina píše:
Víš, ty prostě bereš buď všechno nebo nic. Já třeba přiznám, že na domácí vzdělávání nemám, nemyslím, že bych to zvládla a k učitelům mám respekt. To ale neznamená, že budu slepě považovat vše, co dělá škola, za správné. To prostě rodič nemůže nic říct? Bát se ozvat, zeptat se? Já třeba taky příjmu kritiku a snažím se třeba něco změnit, když víš, že by to bylo ku prospěchu věci. Takže podle tebe, když teda dítě chodí do nějaké konkrétní školy, tak má bez výhrad přijmout vše, co se v ní deje, mlčet a neprudit?
Jsem pro možnost volby -) pokud mám problém s tím, že by mé dítě mělo dělat úkoly, tak ho nedám do školy, kde ty úkoly jsou. Vyberu si tak, jak to pro své dítě chci -) státní škola/ soukromá škola/ domácí vzdělávání. Mě jen přijde divný, dát dítě do školy, kde se úkoly normálně dělají (bavím se o nějaké normální míře) a pak se divit, že je dítko musí dělat. Kdyby mi měla prvňačka sedět každý den u úkolů x hodin, tak se ozvu, ale s úkoly fakt počítám, stejně jako s tím, že se jí budu muset trochu věnovat a v případě, že jí něco nepůjde, tak o něco víc.
Jinak taky jsem zvažovala co a jak, protože mi ne ve všem státní škola vyhovuje, ale na domácí vzdělávání taky nemám koule. Takže jsem si zjišťovala, jak to s úkoly, mírou memorování a drcení nazpaměť atd. mají školy v dojezdné vzdálenosti a podle toho vybrala.
@Keyllah píše:Ano, máš pravdu a opravdu tohle není na druzinarce. Tu možnost děti mít mohou, ale ona za to nenese odpovědnost.
bože, s ní???já jsem pro „všeho s mírou“, nepřetěžovat úkoly, ale nějaké ano, nejen pro procvičení, ale aby si dítě zvyklo, že má nějaké povinnosti a zodpovědnost a naučilo se „samo učit“. Mě se hlavně nelíbil ten styl, jako že je to v družině zakázáno, protože s tím nechce mít družinářka práci -) a to mi přijde dost nefér a to nejsem družinářka a ani žádnou neznám. Jasně, že by bylo lepší, moct si napsat úkol, dokud je dítko čilé, třeba hned po obědě, ale ta první/druhá třída, která je ve družině hlavně, to prostě sama nezvládne. Takže pokud má být u prvňáka někdo, kdo ho navede tím správným směrem, jak se efektivně učit, měl by to být podle mě rodič. Tohle nemůže družinářka stíhat a fakt to není její odpovědnost -) už vidím, některé rodiče, jak si stěžují, že s Aničkou neudělal ten úkol pořádně, nebo že si Pepík popsal při dělání úkolů rukáv atd…Takže buď stíhat vše ve škole, nebo úkoly doma s rodiči, nebo větší děti klidně v té družině, ale kolik tam na to budou mít klidu, netuším…
@Keyllah píše:
Jsem pro možnost volby -) pokud mám problém s tím, že by mé dítě mělo dělat úkoly, tak ho nedám do školy, kde ty úkoly jsou. Vyberu si tak, jak to pro své dítě chci -) státní škola/ soukromá škola/ domácí vzdělávání. Mě jen přijde divný, dát dítě do školy, kde se úkoly normálně dělají (bavím se o nějaké normální míře) a pak se divit, že je dítko musí dělat. Kdyby mi měla prvňačka sedět každý den u úkolů x hodin, tak se ozvu, ale s úkoly fakt počítám, stejně jako s tím, že se jí budu muset trochu věnovat a v případě, že jí něco nepůjde, tak o něco víc.
Jinak taky jsem zvažovala co a jak, protože mi ne ve všem státní škola vyhovuje, ale na domácí vzdělávání taky nemám koule. Takže jsem si zjišťovala, jak to s úkoly, mírou memorování a drcení nazpaměť atd. mají školy v dojezdné vzdálenosti a podle toho vybrala.
No, to je taky řešení, ale třeba někdo tu možnost nemá. Na soukromou třeba nemá peníze a všechny ostatní nevyhovují. V rámci města je to jednodušší. Na vesnici je to často jediná škola tyširoko daleko. No a někde ta možnost soukromé školy dle mých představ je, peníze taky jsou a člověk narazi na zabejceneho chlapa
, ale to už je jiná kapitola
.
@Fazulina píše:
No, to je taky řešení, ale třeba někdo tu možnost nemá. Na soukromou třeba nemá peníze a všechny ostatní nevyhovují. V rámci města je to jednodušší. Na vesnici je to často jediná škola tyširoko daleko. No a někde ta možnost soukromé školy dle mých představ je, peníze taky jsou a člověk narazi na zabejceneho chlapa:, ale to už je jiná kapitola.
ten můj posledně prohlásil, že by bylo vhodné kdyby se naše dcera vyučila a dělala nějaké řemeslo
naše malá je nejmenší ve třídě, droboučká blondýnečka, co má o deset kilo míň než někteří spolužáci a za maminku má totálního leváka na cokoli rukama dělaného, tak jsem přemýšlela, kde se v něm toto přesvědčení vzalo…posledně to zopakoval na obědě u svých rodičů a ti šli do kolen, že přece jejich maličká bude určitě studovat
ale vážně, já si vybrala jednu soukromou v Brně, maličký kolektiv, individuální přístup, první tři třídy bez úkolů, velká kooperace školy a rodičů a školné cca 3tis. měsíčně, což by jsem utáhli. Ale bylo by to dojíždění a neměla by kamarády v místě bydliště, tak jsme to nakonec odpískali, ale líbila se mi, moc…
@Keyllah píše:
Tak jistě, i pro mě by bylo pohodlnější, kdybych ráno dítko vrzla do školy, učitelé ho tam vše naučili, pak do družiny, tam by s ním družinářka udělala úkoly a zopákla učivo, pak do kroužků, aby mi dítko rozvíjeli hezky po všech jeho uměleckých i pohybových stránkách a já bych.....přemýšlím, co by na mě zbylo, ukládání do postele?
Jenže takhle je to zase opačnej extrém - na mě jako na pracující mámu ve finále nezbyde nic jinýho než pruzení dítěte úkolama a přípravou do školy. To „zábavný“ si užilo přece ve škole a v družině… Viz jeden příspěvek tady - aby byl ve škole čas na zábavnější vyučování, ten dril (opisy apod.) si děti můžou vzít domů. Hmmm…
Diskusi o úkolech v družině si pamatuju, tam jsem se sama zapojila. Já vim, že družina mívá svůj program, ale taky ne od začátku do konce. Já třeba dítě vyzvedávám až ke konci, kdy už je tam dětí jen pár - a snad nikdy jsem jí nezastihla jinak než u volný zábavy. Je možný, že by si na úkol nevzpomněla nebo ho tam dělat nechtěla, ale zakazovat to všem plošně dopředu?!
Ale abych nebyla úplně OT - dvakrát třikrát týdně úkol na cca 10 minut (pár příkladů, dva řádky z písanky, básnička…), ok. A samozřejmě připravit věci na druhej den, ořezat pastelky a tak. Časem holt přibude nějaký to učení (násobilka, vyjmenovaný slova - to chápu, že jen ve škole nestačí). Ale trávit školou doma dvě hodiny, to mi přijde děsný. Když si vezmu, v kolik se třeba konkrétně moje dcera vrací domů… to by se ve všední dny nepodívala ani ven. Je teda teprve ve druhý třídě.
A mimochodem, Bohunka naprosto přesně vystihla ten pocit, co mám i já z „táty parťáka“. Myšlenky by mi možná i byly blízké, ale… „něco“ mi na něm prostě strašně nesedí, ta urputnost, zaťatost, až arogance. Bohunka to napsala fakt výstižně. Fazulina tady vlastně prezentuje podobný myšlenky - a přijde mi to v pohodě, i když třeba ne se vším souhlasim. Ale z toho pána dostávám normálně osypky, ačkoliv vlastně s ním vnitřně souhlasim
Asi to jeho neustálý mávání paragrafy a ta „uvědomělost“, prostě je mi šíleně nesympatickej ![]()