Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
5. třída - učení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.10.18 15:03
@Fazulina píše:
Nevím, pokud vím, tak synek pana Táty Parťáka ve škole prospívá dobře, i bez toho, aby musel dělat po škole zbytečně úkoly. Já opakuji - nejde o ty úkoly, jde o to, aby nebyly povinné. Samozřejmě je na rodičích, aby to pohlídali, zda jsou nebo nejsou potřeba po dohodě s dítětem na jejich formě atd. Jo, chce to disciplínu od rodičů, je to hodně práce. Ale může to těm dětem dost zpříjemnit školní léta a vztah ke škole, motivovat je to, divné, že? Motivace tak, že něco nemusím, ale chci:-). Takže chlapec bude dělat s radostí úkoly do fyziky, protože ho zajímá, ale třeba nebude na větvi z dějepisu, který je mu ukradený a musí se nazpaměť naučit, jak šli panovníci po sobě:-). Proč by se to učil? Aby měl jedničku v deníčku a do druhého dne to zapomněl?A to, že dítě na základce nedělá úkoly, nemusí mít vůbec vliv na jeho budoucí povolání.
Tuhle motivaci nelze dost dobře očekávat u dětí mladšího školního věku. přichází později, u někoho vůbec.
Pro mě je můj zásadní úkol (učitele prvního stupně) naučit děti pracovat. Protože bez práce, píle, překonávání vlastního nepohodlí a bez cílevědomosti není člověk schopen uspět nejen na dalším stupni vzdělávání, ale v pracovním procesu vůbec. Mnohokrát jsem o tom s rodiči mluvila, i oni sami přiznávají, že povinnost udělat domácí úkol je pro ně jediná motivace, aby otevřeli tašku, nahlédli do sešitů, popovídali si s dětmi o školním dni, byli v obraze o tom, kde je případný problém. Kdyby nemuseli, neudělají to. Že je nutím k něčemu, na co nemám právo? Ještě nikdy se nestalo, že by s tím měl někdo problém, naopak. Ano, úkoly musí být přiměřené a mají dávat smysl, s tím souhlasím. Ale o jejich smyslu a přiměřenosti s dovolením rozhodnu já jako učitel.
Co se týče té honby za známkami - to je jen a pouze parketa rodičů. A právě oni budou ti, kteří se změnou systému nebudou souhlasit. Já bych slovní hodnocení klidně brala, je mnohem spravedlivější než známky. Na druhou stranu zaobalit neznalost do hezkých slov bude pro mnohé rodiče znamenat vlastně pohodu, neporozumí. Nebo nebudou chtít rozumět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 16:02
Mam starsi ctvrtacku. Uceni ji zabere 30-40 minut + ukol (10 minut). Jazyky ji jdou, to ma hned v hlave. Nekdy je zadrhel matematika, takz pocitame hromadu prikladu, nez rekne, ze uz to chape (nema dar na slovni ukoly). Nebavi ji ucivo prirodop., vlastivedy (takze tohle ma vydrene).
Malovani a jazyky ji jdou krasne. Cteni nepocitam vubec, nekontroluji. Cte hodne vecer pred, knihovnu navstevuje pravidelne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 16:07
@Kelsey píše:
Mam starsi ctvrtacku. Uceni ji zabere 30-40 minut + ukol (10 minut). Jazyky ji jdou, to ma hned v hlave. Nekdy je zadrhel matematika, takz pocitame hromadu prikladu, nez rekne, ze uz to chape (nema dar na slovni ukoly). Nebavi ji ucivo prirodop., vlastivedy (takze tohle ma vydrene).
Malovani a jazyky ji jdou krasne. Cteni nepocitam vubec, nekontroluji. Cte hodne vecer pred, knihovnu navstevuje pravidelne.
Jako ve 4. třídě se učíte každý den 30-40 minut nebo jen občas? Být vámi nebyla bych nadšená z toho, že jazyky jí jdou ve 4. třídě krásně. Pouze ze školní výuky se to bohužel nenaučí. Odříkat pár slovíček nebo holých vět nic neznamená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 16:11
@Kaliopa píše:
Jako ve 4. třídě se učíte každý den 30-40 minut nebo jen občas? Být vámi nebyla bych nadšená z toho, že jazyky jí jdou ve 4. třídě krásně. Pouze ze školní výuky se to bohužel nenaučí. Odříkat pár slovíček nebo holých vět nic neznamená.
30 minut pripravy odpoledne do skoly ti prijde moc?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 16:20
@hanka.br. píše:
Tuhle motivaci nelze dost dobře očekávat u dětí mladšího školního věku. přichází později, u někoho vůbec.
Pro mě je můj zásadní úkol (učitele prvního stupně) naučit děti pracovat. Protože bez práce, píle, překonávání vlastního nepohodlí a bez cílevědomosti není člověk schopen uspět nejen na dalším stupni vzdělávání, ale v pracovním procesu vůbec. Mnohokrát jsem o tom s rodiči mluvila, i oni sami přiznávají, že povinnost udělat domácí úkol je pro ně jediná motivace, aby otevřeli tašku, nahlédli do sešitů, popovídali si s dětmi o školním dni, byli v obraze o tom, kde je případný problém. Kdyby nemuseli, neudělají to. Že je nutím k něčemu, na co nemám právo? Ještě nikdy se nestalo, že by s tím měl někdo problém, naopak. Ano, úkoly musí být přiměřené a mají dávat smysl, s tím souhlasím. Ale o jejich smyslu a přiměřenosti s dovolením rozhodnu já jako učitel.
Co se týče té honby za známkami - to je jen a pouze parketa rodičů. A právě oni budou ti, kteří se změnou systému nebudou souhlasit. Já bych slovní hodnocení klidně brala, je mnohem spravedlivější než známky. Na druhou stranu zaobalit neznalost do hezkých slov bude pro mnohé rodiče znamenat vlastně pohodu, neporozumí. Nebo nebudou chtít rozumět.
Díky moc za pohled ze strany učitelky. Já si právě myslím, že ta vnitřní motivace v dětech prvního stupně je vrozená. Jen je klasická školní výuka ne vždy vhodným způsobem, jak ji v těch dětech udržet. Ale je fakt, že rodiče si to rádi ulehčí, stejně jako ty školy. Je to tak zažité roky, dalo by to práci najednou po nich chtít, aby se o vzdělávání děti zajímali i bez toho, že musí udělat úkoly. Třeba procházkou, kde se naučí víc, než seděním doma u úkolu (byť to stejné třeba) - můžou počítat kaštany a ne vyplňovat nějaká cvičení v sešitě atd… ve výsledku se to dítě naučí to samé, akorát to nebude mít napsané v sešitě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 16:28
@hanka.br. píše:
Tuhle motivaci nelze dost dobře očekávat u dětí mladšího školního věku. přichází později, u někoho vůbec.
Pro mě je můj zásadní úkol (učitele prvního stupně) naučit děti pracovat. Protože bez práce, píle, překonávání vlastního nepohodlí a bez cílevědomosti není člověk schopen uspět nejen na dalším stupni vzdělávání, ale v pracovním procesu vůbec. Mnohokrát jsem o tom s rodiči mluvila, i oni sami přiznávají, že povinnost udělat domácí úkol je pro ně jediná motivace, aby otevřeli tašku, nahlédli do sešitů, popovídali si s dětmi o školním dni, byli v obraze o tom, kde je případný problém. Kdyby nemuseli, neudělají to. Že je nutím k něčemu, na co nemám právo? Ještě nikdy se nestalo, že by s tím měl někdo problém, naopak. Ano, úkoly musí být přiměřené a mají dávat smysl, s tím souhlasím. Ale o jejich smyslu a přiměřenosti s dovolením rozhodnu já jako učitel.
Co se týče té honby za známkami - to je jen a pouze parketa rodičů. A právě oni budou ti, kteří se změnou systému nebudou souhlasit. Já bych slovní hodnocení klidně brala, je mnohem spravedlivější než známky. Na druhou stranu zaobalit neznalost do hezkých slov bude pro mnohé rodiče znamenat vlastně pohodu, neporozumí. Nebo nebudou chtít rozumět.
Souhlasim. Tady jedou Jen slovni hodnoceni a pro me jako rodice je to velka pomoc. Protoze nez abych tahala z kluka proc ma nejakou mne nelibou znamku,ucitelka napise jasne: casto zadani stezi proletne ocima a pak blbe pochopi, co ma vlastne delat nebo ma takovy binec ve vecech,ze nez se zapoji do prace,ztrati spoustu casu a pozornosti…no a ja pak muzu cilene zasahnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 16:44
@Lenka_Hal Přesně. Slovní hodnocení není žádná úleva. Rodič se toho z něj dozví mnohem víc, než ze známky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 17:04
@Fazulina píše:
Díky moc za pohled ze strany učitelky. Já si právě myslím, že ta vnitřní motivace v dětech prvního stupně je vrozená. Jen je klasická školní výuka ne vždy vhodným způsobem, jak ji v těch dětech udržet. Ale je fakt, že rodiče si to rádi ulehčí, stejně jako ty školy. Je to tak zažité roky, dalo by to práci najednou po nich chtít, aby se o vzdělávání děti zajímali i bez toho, že musí udělat úkoly. Třeba procházkou, kde se naučí víc, než seděním doma u úkolu (byť to stejné třeba) - můžou počítat kaštany a ne vyplňovat nějaká cvičení v sešitě atd… ve výsledku se to dítě naučí to samé, akorát to nebude mít napsané v sešitě.
Ale v tom se právě mýlíš. Je vrozená v oblastech zájmu dítěte, ten se však ne vždy shoduje s požadavky a nároky. Jasně, počítat kaštany, jít na procházku - na to umíme přijít taky, víme, že prožitek je víc než zkušenost sdělená. Ale děti se musí naučit i aplikovat např. vyjmenovaná slova, psát podle diktátu nebo řešit slovní úlohy, přepisovat, správně opisovat. A musí to zvládnout i ti, které to aktuálně zrovna moc nebaví a ne u všeho je žádoucí dělat velký cirkus. I to je učení. Je mnohem lepší prožít ve škole pod vedením učitele nějaké to dobrodružství, pokus nebo zajímavou činnost, při které se společně učí, když tu nudu a šeď (přepisy, opisy atd.) budou děti i rodiče ochotni dělat doma. Když ne, tak smůla. Pro děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 17:46
@Kakachna píše:
@Fazulina Můžeš sem prosím napsat, kolik je tvým dětem?
Zcela upřímně přiznávám, že mému jedinému dítěti je 5 let:-). Jak to s tím souvisí?:-)
@hanka.br. píše:
Ale v tom se právě mýlíš. Je vrozená v oblastech zájmu dítěte, ten se však ne vždy shoduje s požadavky a nároky. Jasně, počítat kaštany, jít na procházku - na to umíme přijít taky, víme, že prožitek je víc než zkušenost sdělená. Ale děti se musí naučit i aplikovat např. vyjmenovaná slova, psát podle diktátu nebo řešit slovní úlohy, přepisovat, správně opisovat. A musí to zvládnout i ti, které to aktuálně zrovna moc nebaví a ne u všeho je žádoucí dělat velký cirkus. I to je učení. Je mnohem lepší prožít ve škole pod vedením učitele nějaké to dobrodružství, pokus nebo zajímavou činnost, při které se společně učí, když tu nudu a šeď (přepisy, opisy atd.) budou děti i rodiče ochotni dělat doma. Když ne, tak smůla. Pro děti.
Ale jo, já to všechno chápu, přesto si myslím, že nakládáním dětí úkoly to není správně, že by toto mělo probíhat ve škole, nicméně počítám se zodpovědností rodiče to sledovat a popř. zasáhnout a v případě nutnosti vhodně s dítětem procvičovat. Ale já jsem i toho názoru, že člověk nemá chodit do práce, která ho nebaví:-). A má pro to něco dělat.
@Lenka_Hal píše:
Souhlasim. Tady jedou Jen slovni hodnoceni a pro me jako rodice je to velka pomoc. Protoze nez abych tahala z kluka proc ma nejakou mne nelibou znamku,ucitelka napise jasne: casto zadani stezi proletne ocima a pak blbe pochopi, co ma vlastne delat nebo ma takovy binec ve vecech,ze nez se zapoji do prace,ztrati spoustu casu a pozornosti…no a ja pak muzu cilene zasahnout.
Tak to je super, to se mi moc líbí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 18:08
@Fazulina A to jsi napsala výstižně - aby člověk nemusel chodit do práce, která ho nebaví, musí pro to něco udělat. A to něco je práce, která mu pomůže dostat se výš. Která mu dá šanci na úspěch v oboru, který si přeje. Tím, že dětem budeme ukazovat, jak to či ono dělat nemusí, tím je to fakt nenaučíme. Prvním krokem je vybrat mu školu a učitele, kterým budeme důvěřovat. Druhým krokem je, že je necháme pracovat a v jejich práci je jako rodiče podpoříme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 18:28
@hanka.br. píše:
@Fazulina A to jsi napsala výstižně - aby člověk nemusel chodit do práce, která ho nebaví, musí pro to něco udělat. A to něco je práce, která mu pomůže dostat se výš. Která mu dá šanci na úspěch v oboru, který si přeje. Tím, že dětem budeme ukazovat, jak to či ono dělat nemusí, tím je to fakt nenaučíme. Prvním krokem je vybrat mu školu a učitele, kterým budeme důvěřovat. Druhým krokem je, že je necháme pracovat a v jejich práci je jako rodiče podpoříme.
Toto je super, a myslím si totéž. Jen v tom prvním případě je bohužel často rodič dost omezen…
Přesto si pořád myslím, že spousta věcí lze vyřešit jinak a že to, že to či ono dělat nemusí, není vždy tak černobílé. Spousta věcí se prostě opravdu dělat nemusí, jen společnosti si na to zvykla a velmi špatně přijímá změnu. V některých školách povinné úkoly nemají a děti prospívají také. Pořád opakuji, že nemám nic proti učení se doma, pokud si to ten rodič s dítětem rozhodnou sami. Není to o tom, ukázat dítěti, že to dělat nemusí, ale že to třeba může dělat jinak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.10.18 19:18
@Fazulina píše:
Díky moc za pohled ze strany učitelky. Já si právě myslím, že ta vnitřní motivace v dětech prvního stupně je vrozená. Jen je klasická školní výuka ne vždy vhodným způsobem, jak ji v těch dětech udržet. Ale je fakt, že rodiče si to rádi ulehčí, stejně jako ty školy. Je to tak zažité roky, dalo by to práci najednou po nich chtít, aby se o vzdělávání děti zajímali i bez toho, že musí udělat úkoly. Třeba procházkou, kde se naučí víc, než seděním doma u úkolu (byť to stejné třeba) - můžou počítat kaštany a ne vyplňovat nějaká cvičení v sešitě atd… ve výsledku se to dítě naučí to samé, akorát to nebude mít napsané v sešitě.
Jenže tohle by mohlo fungovat u rodičů, kteří chtějí. A u těch to funguje určitě i teď. Plus teda ten úkol. Bohužel je i spousta rodičů, kteří to prostě neřeší, nezajímá je to, nebo prostě nemají čas. A ty děti ještě nejsou tak uvědomělé, aby se sami od sebe šly něco doučit. Takže by to odnášely tyto děti. A pro některé děti je nutnost procvičit i doma, protože si nestihnou učivo zažít ve škole. Potřebují jen víc času. A ten procvičovací čas získají děláním úkolu.
A těžko bude učitelka dávat ve škole úkoly jako že Pepíček je šikovnej, ten úkol dělat nemusí, ale Anička vypočítá deset příkladů a Honzík musí dvacet.
A možná ten úkol pomůže Honzíkovi k pochopení.
POkud rodič chce výuku jinak, má tu možnost na soukromých školách.
Horší je ta pětka za nevypracovaný úkol. Ta mi taky přijde s férovostí za hranou. Jenže jak to potrestat, protože když nebude trest, tak proč by se dítě s úkolem patlalo.
Nebo to možná úplně otočit - neuděláš úkol, nevadí, nic se neděje. Uděláš úkol - dostaneš jedničku, bude-li plus mínus dobře, nebo nic, bude-li celý špatně.
Prostě na bázi pozitivní motivace.
Jenže to se obávám, že by opět fungovalo jen u těch uvědomělých.
- Citovat
- Upravit
15.10.18 19:32
@Svítící žárovka píše:
Jenže tohle by mohlo fungovat u rodičů, kteří chtějí. A u těch to funguje určitě i teď. Plus teda ten úkol. Bohužel je i spousta rodičů, kteří to prostě neřeší, nezajímá je to, nebo prostě nemají čas. A ty děti ještě nejsou tak uvědomělé, aby se sami od sebe šly něco doučit. Takže by to odnášely tyto děti.A pro některé děti je nutnost procvičit i doma, protože si nestihnou učivo zažít ve škole. Potřebují jen víc času. A ten procvičovací čas získají děláním úkolu.
A těžko bude učitelka dávat ve škole úkoly jako že Pepíček je šikovnej, ten úkol dělat nemusí, ale Anička vypočítá deset příkladů a Honzík musí dvacet.
A možná ten úkol pomůže Honzíkovi k pochopení.
POkud rodič chce výuku jinak, má tu možnost na soukromých školách.Horší je ta pětka za nevypracovaný úkol. Ta mi taky přijde s férovostí za hranou. Jenže jak to potrestat, protože když nebude trest, tak proč by se dítě s úkolem patlalo.
Nebo to možná úplně otočit - neuděláš úkol, nevadí, nic se neděje. Uděláš úkol - dostaneš jedničku, bude-li plus mínus dobře, nebo nic, bude-li celý špatně.
Prostě na bázi pozitivní motivace.
Jenže to se obávám, že by opět fungovalo jen u těch uvědomělých.
No a takto to zase odnesou ty šikovné děti, neb kvůli těm méně šikovným musí doma sedět na zadku a počítat příklady, místo aby třeba dělaly něco jiného, s rodiči, venku, cokoliv. A já zase nemyslím, že by nemohly děti dostávat úkoly dle individuálních schopností. Když teda rodič potřebuje, aby dítě mělo úkol, protože na něho nemá čas nebo se nezajímá nebo tomu nerozumí, tak holt Anička dostane do sešitu napsáno, že má vypracovat 10 příkladů navíc, protože tomu nerozumí, no a Aničce jde třeba psaní, tak úkol dělat nemusí, zato pepíček, co počítá jako když bičem mrská, by měl zase procvičit psaní:-). No a ještě jsou taky děti, co tomu prostě rozumí a rodiče se nezajímají a dělat úkoly taky musí:-).
No a třeba taky ta dobrovolnost může mít za následek, že Anička sice úkoly dělat nemusí, stejně jako ostatní, ale začíná dost těžce nést, že jí to teda vůbec nejde a je dost pozadu, tak zajde za rodičem a požádá ho, zda by jí pomohl s úkolem, protože si to potřebuje procvičit:-).
Možností je spousta, nikdy nebudou spokojeni všichni. Ti, co úkoly dělat nechtějí a rodiče je k tomu nevedou a nejde jim to, stejně vždy byli a budou. To je to, co ve školách chybí, individuální přístup. Což chápu, že prostě v takovém počtu žáků nejde.
Ale, v jedné škole v mém okolí, je to menší vesnická škola, jsou třídy malé, bývají třeba i o 12 žácích, a stejně se najde učitelka, která si jede ve svých kolejích, přitom s tak malou skupinou by se dalo tak pěkně pracovat… Je vyhořelá, nemá tam co dělat, všichni kolem ní chodí po špičkách…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.18 19:47
@Fazulina Ono to tak většinou funguje - je zadaný nějaký objem práce, většina dětí jej stihne, pokud však někdo potřebuje čas navíc, dokončuje si práci doma. O ty systémy ani tak nejde. Abychom se neodkláněli od tématu zakladatelky, zřejmě jde o žákyni, která má problémy s udržením pozornosti. V páté třídě bych očekávala, že se to již dávno řeší ve spolupráci učitel - poradna - PLPP. Tady zřejmě ne, těžko říct proč. Možná se holce jen bohapustě nechce. Možná je slabá a učení jí nejde. Řešení je v každém případě individuální a závisí na komunikaci s učitelem a konkrétním dítětem. To poslední, co by dívce pomohlo, je vykvičet si, že domácí úkoly nejsou povinné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
