Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Jar Jar píše:
To v té škole upadli naznak? Normálně škole oznam, že žádné domácí úkoly na tvé přání už nebude dělat a je vyřízeno. To je tvoje právo a je na škole aby se s tím vypořádala.
Super, takže na druhý den nebude připravená, na učení se ani nepodívá. Co když ostatní děti mají úkoly hotové za 30 min a jen dcera zakladatelky schválně zdržuje, nebo jí to prostě nejde? Se mi líbí, jak hned víš, že chyba je ve škole.
Mám tři kluky, jsou ve stejné třídě a každý má jinou rychlost práce, absolutně nelze obviňovat školu, když netušíš, jak zdatná je ona dívka.
@Regina Hero píše:
no když někdy ty nevýhody převáží ty výhody… když ti dítě začne domů chodit smutné, že se mu pár jiných dětí posmívá, že je šprt (děti, které nosí čtyřky, ale dovedou k tomu strhnout polovinu třídy) a to dítě pak doma brečí, že už chce jít konečně na ten gympl, že tam bude mezi stejnými dětmi a nebudou se mu smát kvůli známkám, když navíc šprt není a nemusí se učit ani nijak jinak připravovat… ale to jsme asi trochu odbočily od původního tématu…
Já přece netvrdím, že to může přinést nevýhody, je to skupina od skupiny, učitel od učitele. A když to dojde do extrému, může se stát, že je to fakt blbě. Stejně tak se může sejít fakt hrozná snobská skupina na škole soukromé nebo víceletém gymnáziu, kde nadaný, ale nemajetný žák prožije peklo. Pokud uvažujeme zdravý různorodý kolektiv a zdravý kolektiv nadaných dětí, pak tvrdím, že je ro dítě lepší vyrůst v tom zdravém různorodém.
@Fazulina píše:
Ale upřímně, mělo by mě zajímat, co dělají doma jiní rodiče? Ano, ať učitel úkol zadá klidně modrý na bílém. Ale ať nechá na rodiči (dítěti), zda ho udělá nebo ne, nebo jinak procvičí stejné učivo…
Zkuseny ucitel vi, ze doma neprocvici nic.
@Kelsey píše:
Zkuseny ucitel vi, ze doma neprocvici nic.
HAHAHA, takže třeba vyjmenovaná slova se doma netřeba učit a procvičovat? Základní počty nebo cokoli?
Nedivím se, že momentálně děti v 7 třídě neumí nic z prvního stupně, když s nimi doma nikdo nic nedělá
úkoly mě taky sejří. Přijdu unavená z práce, děcko po kroužcích, cvičíme logopedii. Fakt můžu ohrát ještě trest něco x krát napsat- dysgrafikem. Ozvala jsem se
@jizvíková píše:
HAHAHA, takže třeba vyjmenovaná slova se doma netřeba učit a procvičovat? Základní počty nebo cokoli?
Nedivím se, že momentálně děti v 7 třídě neumí nic z prvního stupně, když s nimi doma nikdo nic nedělá
Kdyby si cetla pozorne, tak ja jsem pro ukoly i domaci pripravu
. V praxi vidime, ze co nemaji zadano v ukolnicku, tak to mnozi neudelaji.
@jizvíková píše:
HAHAHA, takže třeba vyjmenovaná slova se doma netřeba učit a procvičovat? Základní počty nebo cokoli?
Nedivím se, že momentálně děti v 7 třídě neumí nic z prvního stupně, když s nimi doma nikdo nic nedělá
Ale no tak, záleží na rodinném prostředí. Jsou rodiny, kterým je úplně šumák, co s děckama bude, rodiče sotva prolezli základkou. Tam je domácí příprava zbytečná, bo děcka nedělaj nic ani ve škole. Mám štěstí na děcka, co znaj všecko ze školy, ani básničky se doma učit nemusí. Ta domácí příprava je snad dobrá pro průměr- ale kdo z této skupiny chce, připravuje se bez dú
Jestli ta škola to dítě opravdu takhle zatěžuje, tak je to kontraproduktivní. Chudák děcko, bude unavené a zpruzelé, takhle nastavený školní systém ho odstaví od vědění, nebude se učit rádo, bude učení nenávidět.
Vždyť děti, co se učí doma a do školy nechodí, tak normální školní den za ty dvě -tři hodiny denně sfouknou. (Tedy co jsem slyšela od domškoláků). To je pak ta škola opravdu na nic. Mám dceru už v osmičce, občas jí už dává zabrat matika. Když něco nepochopí na první dobrou, tak se zasekne, vzteká se, že je jsou to nesmysly, že je to k prdu, k čemu jí to bude a kdesi cosi. Vysvětlit jí to nejde, protože jak má vzteka a je ve stresu, tak to ani nevnímá. Já jsem teď zavedla systém, jak jí k tomu „donutit“ a dokonce jí přimět k tomu, aby jí učení, co nechápe a nechce učit, bavilo. Paní učitelky by mě asi nepochválily, ale já ty úkoly, co jí nejdou a nad kterýma se vzteká, že jí nelezou do hlavy normálně vypočítám za ní.
. A ona, jak je v pubertě a jak je ráda v opozici, a ještě k tomu trošku soutěživá, tak se zdravě naštve a snaží se mě dohnat, ne-li předehnat, tak si pak zjistí, jak se to vlastně počítá a tím se to naučí. ![]()
@Takyjedna My ale netušíme, jestli to děvče škola přetěžuje, zakladatelka přeci psala, že hlavně kouká, kde co lítá, než aby se soustředila na práci. A taky psala, že po úpravě režimu je všechno v pořádku. Takže problém na straně školy tady nevidím.
@Kelsey píše:Znam dve decka, ktere navstevuji Kellnerovu skolu. A muzu ti odprisahnout, ze kolik oni venuji priprave i po skole.
Nejsme ve při
Moje pozorování je stejné.
@hanka.br. píše:
Možná podporují úspěšnost dětí ve škole, zároveň je však uzavírají do sociální bubliny. Z mého pohledu je to pro dítě mnohem větší průšvih, než když jsou v běžné škole ve společnosti různorodé. I v takové škole vyrůstají nadané, připravené a pro vzdělávání motivované děti, které jsou navíc motivované k přijetí lidí s jinakostí a umí s nimi vyjít od malička. Netvrdím, že takto různorodé skupiny nemají své nevýhody, přesto bych své dítě o tuto šanci nechtěla nikdy připravit.
Souhlasím, je to sociální bublina, celkem uzavřená. Podle mě to ale není příliš na závadu. Ty děti sice nepřijdou do styku s jinakostí (resp. svým způsobem přijdou, protože tu školu mj. navštěvují děti lidí ze všech koutů světa) ale pokud se něco extrémního nestane, půjdou na nejlepší vysoké školy doma i ve světě a tam opět nepřijdou do styku s tou „jinakostí“ a pak nastoupí na slušná pracovní místa v korporacích nebo staromódně ve firmách svých rodičů a tam se opět budou stýkat jen s lidmi ze své bubliny. Sociální bubliny jsou reálný fakt, stále víc se uzavírají a lidi nemají zájem mezi nimi migrovat. Ani já třeba nevidím důvod se pouštět do exkurzí mimo moji bublinu.
@matkabagristy píše: úkoly mě taky sejří. Přijdu unavená z práce, děcko po kroužcích, cvičíme logopedii. Fakt můžu ohrát ještě trest něco x krát napsat- dysgrafikem. Ozvala jsem se
A jak to dopadlo?
@Jar Jar píše:
Souhlasím, je to sociální bublina, celkem uzavřená. Podle mě to ale není příliš na závadu. Ty děti sice nepřijdou do styku s jinakostí (resp. svým způsobem přijdou, protože tu školu mj. navštěvují děti lidí ze všech koutů světa) ale pokud se něco extrémního nestane, půjdou na nejlepší vysoké školy doma i ve světě a tam opět nepřijdou do styku s tou „jinakostí“ a pak nastoupí na slušná pracovní místa v korporacích nebo staromódně ve firmách svých rodičů a tam se opět budou stýkat jen s lidmi ze své bubliny. Sociální bubliny jsou reálný fakt, stále víc se uzavírají a lidi nemají zájem mezi nimi migrovat. Ani já třeba nevidím důvod se pouštět do exkurzí mimo moji bublinu.
Může to být docela fain. Do chvíle, než tě z té bubliny vymrští něco, s čím úplně nepočítáš. Nemoc, úraz, špatné rozhodnutí, co já vím. Pak je dobrý mít u sebe někoho, kdo v takové bublině nevyrostl.
@jizvíková píše:
Super, takže na druhý den nebude připravená, na učení se ani nepodívá. Co když ostatní děti mají úkoly hotové za 30 min a jen dcera zakladatelky schválně zdržuje, nebo jí to prostě nejde? Se mi líbí, jak hned víš, že chyba je ve škole.
Mám tři kluky, jsou ve stejné třídě a každý má jinou rychlost práce, absolutně nelze obviňovat školu, když netušíš, jak zdatná je ona dívka.
To je úplně jedno, jak zdatné je to děvče. Drtit takhle malé děti několikahodinovou domácí přípravou je podle mě jednoznačně špatné. Toho si užijou dost při přípravě na maturitu a na vysoké. Pokud holka nestíhá, musí jí v tom škola pomoct třeba snížením objemu práce a ne ji dál a dál stresovat tím, že bude pořád makat a při tom bude stejně pořád pozadu. To je v důsledku kontraproduktivní, tak se naučí méně než při správně rozvržené zátěži.
@hanka.br. píše:
Může to být docela fain. Do chvíle, než tě z té bubliny vymrští něco, s čím úplně nepočítáš. Nemoc, úraz, špatné rozhodnutí, co já vím. Pak je dobrý mít u sebe někoho, kdo v takové bublině nevyrostl.
Člověk je tvor přizpůsobivý a rychle se zorientuje, třeba i ve velmi vzdálené bublině (vězení, …). Nemyslím, že bych takovou věc nepřežila, jen by mi to prostě nedělalo radost.