Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem doma už 14 let a máme 6 dětí, s tím, že nejmladší má čerstvě 18 měsíců. Hlídání nemám téměř žádné a během školního roku vše vyřizuji s dětmi, kromě 2-3 týdnů v létě o prázdninách, kdy starší děti jedou k babičkám. Manžel je pracovně mimo vždy několik dní z týdne, ale pokud je doma, tak pomáhá co nejvíc to jde s dětmi i domácností.
Za mě je špatně dělat všechno jenom pro děti bez ohledu na sebe a svoje potřeby, protože je potřeba si odpočinout bez výčitek.
Je to těžké a je potřeba se to naučit a chce to čas. Dřív jsem byla ochotná jít pryč třeba jenom na 2-3h a trvalo mi hodně dlouho než jsem vůbec někam sama šla. Teď nemám problém odjet úplně sama na celý víkend, který si užiji bez jakýchkoliv výčitek a skvěle si odpočinu - třeba na sraz ze ZŠ nebo SŠ. Někdy jedu úplně sama, jindy si vezmu třeba 1-2 děti, abych si je užila i samostatně. Přestože mám děti tak můžu dál žít i svůj život. To, že jsou děti zvyklé i na tatínka, že se o ně občas stará sám má i svoje výhody při nečekaných událostech. Letos jsem 2× neplánovaně skončila v nemocnici a určitě jsem to snášela líp, když vím, že doma to funguje než se strachem jak to manžel a děti beze mne zvládnou.
Večer děti ukládám do postele kolem 20h a potom si klidně vlezu na hodinu do vany a relaxuji, teď v létě si otevřu birel, občas si dáme s manželem i víno. Na jaře jsem chodila každý týden cvičit a bylo to skvělé. Najdu si každý den aspoň hodinu jenom sama pro sebe, klidně večer, kdy jsou všichni v postelích.Zvládám všechno co chci a potřebuji, tak jak mi to vyhovuje. Nejsem dokonalá a ani nechci být a nemám všechno stále 100%, ale umím si užívat a bavit se s dětmi i bez dětí.
A proč se třeba to nejstarší sedmileté nemůže chvilku postarat o to nejmladší,hrát si,zabavit ho,aby si maminka mohla dát vanu? Už to není žádné mimino. Buď máš děti neuvěřitelně rozmazlené,nebo nesamostatné. Nás bylo pět,vlastní rodiče máma neměla,od táty jen babička,která taky na hlídání nebyla a mamka zvládala dvě zaměstnání. A div se,jsme všichni pracující,slušně vychovaní a žijeme. Trošku bys svou výchovu měla ptehodnotit,zblázníš se z toho,znechutíš si manžela a děti té jednou pošlou do háje,abys jim nestala neustále za zadkem.
Myslím, že chyba bude v tobě. Promiň, jak tě čtu, nehlídala bych děti, ani být jejich otcem. Když si nemůžeš dát ani vanu v případě, že je nejmladšímu 2 roky, nechci vidět, jak by to hlídání mělo vyadat.
Budu tvrdá, ale tady ses do této situace pasovala sama. Nechápu, proč si nemůžeš dát Radlera, nechápu, proč si nemůžeš dát klidně hodinovou vanu? Místo toho se přejídáš a kyneš. Abychom tu za pár měsíců nečetli diskuzi o tom, jak tě ten hazl opustil a nechal ti na krku 4 děti. S tvým přístuem se chlapovi nedivím, že hlídat nechce. Protože si živě představuji, jak po tom hlídání přepočítáváš svým dětem vlasy.
Promiň, že jsem tvrdá, ale plácání po rameni ti nepomůže. Neb jaké si to uděláš, takové to máš.
Zdravím,
musím se smat, tento pocit má podle mě sem tam spousta žen - nejsi výjimkou. My máme tři deti do 4let, dnes už jsou větší, ale ne velké - ceka nás škola…
Za mě - přestala bych na deti sislat - jednak se naučí slova tak jak mají a ty pak budeš mít menší pravděpodobnost, ze budeš sislat na cizi…
Jeden den v týdnu dvě hodiny bych si vyměnila pro sebe. Ano manžel chodí do práce ale ty se taky nezastavis - a i kdyby jsi sla spát nebo se sama projít do lesa, zabehat nebo na zmrzlinu (ano sama) tak to bude jen tvůj čas. Manžel nedělá snad 24h denně. Holt jednou 2-3h deti pohlídá - v sobotu dopoledne nebo odpoledne nebo proste tak aby minto nedělalo problém v práci. Dopřála bych i já jemu 2-3h klid bez nás.
A nevím jak moc mas v plánu jít do práce - se 4mi malými dětmi si to neumím moc představit, max částečný úvazek, tak pokud mas teď nejmladsi dítě 2roky dost se Ti uleví až půjde do školky (ano sice to budou finance navíc)… myšleno pokud budeš doma nebo max na částečný úvazek.
Nenechavala bych to ale až tak ze padni na pusu ale manželovi narovinu řekla ze nemůžu už… ze potrebuji něco dělat jinak. Pokud by argumentoval ze on taky nemůže a musí tak bych hledala řešení i tak aby on si odpocinul taky. 4 deti brzy po sobě je zahul ( máme tři, manžel by rad 4.,ale já moc nechci, mam pocit ze teď jsem se dostala z toho kolotoče kojení a tehotenstvi a taky se chci dat dokupy, deti si spolu hodne vyhrají.....).
Zvazila bych když mate být zda ho neprodat a nesehnat klidně starší dům - je pohoda vyhnat deti ven na zahradu - tam se vybehaji a můžou do večera… v bytě si neumím představit mít čtyři deti…
Nikoho bych se nedoprosovala o hlidani - jednak to je zahul pro ne a pak ty výtky poslouchat je na bednu…
Vím ze je to náročné, ale raději vzít pastelky omalovánky vysvětlit dětem ze musí vydržet a pro malého golfky… a proste jet. Ma to i výhody - na úřadě té lidi třeba i pustí ????????
Takže hlavu vzhůru. Snaz se najít cestu jak i vše usnadnit.
Nejsem dokonala a slunickova. Deti mam dve 5 let po sobe, nekojila jsem dele nez 2 mesice neslo to, ale i tak jsem s delsim kojenim nez 6 mesicu nepocitala, na rodicaku jsem nebyla, vzdy hned po materske jsem sla na kratky uvazek do prace, cca 2 dny v tydnu, s pruznou pracovni dobou. Hlidala babicka o vikendu manzel, od 2 let kluku jsem mela chuvu. Vodila je ze skolky a na krouzky, jezdila s nima na vylety. Manzel kompletne prevzal na starost nakupy. Behem tydne cas nemel, ale o vikendu bral kluky na vylety nebo na chatu. Uz od mala s klukama casto cestujeme. Kluci jsou samostatni, cas s nami travi radi presto ze jsou uz velci.
@tezi píše:
Jsem doma už 14 let a máme 6 dětí, s tím, že nejmladší má čerstvě 18 měsíců. Hlídání nemám téměř žádné a během školního roku vše vyřizuji s dětmi, kromě 2-3 týdnů v létě o prázdninách, kdy starší děti jedou k babičkám. Manžel je pracovně mimo vždy několik dní z týdne, ale pokud je doma, tak pomáhá co nejvíc to jde s dětmi i domácností.
Za mě je špatně dělat všechno jenom pro děti bez ohledu na sebe a svoje potřeby, protože je potřeba si odpočinout bez výčitek.
Je to těžké a je potřeba se to naučit a chce to čas. Dřív jsem byla ochotná jít pryč třeba jenom na 2-3h a trvalo mi hodně dlouho než jsem vůbec někam sama šla. Teď nemám problém odjet úplně sama na celý víkend, který si užiji bez jakýchkoliv výčitek a skvěle si odpočinu - třeba na sraz ze ZŠ nebo SŠ. Někdy jedu úplně sama, jindy si vezmu třeba 1-2 děti, abych si je užila i samostatně. Přestože mám děti tak můžu dál žít i svůj život. To, že jsou děti zvyklé i na tatínka, že se o ně občas stará sám má i svoje výhody při nečekaných událostech. Letos jsem 2× neplánovaně skončila v nemocnici a určitě jsem to snášela líp, když vím, že doma to funguje než se strachem jak to manžel a děti beze mne zvládnou.
Večer děti ukládám do postele kolem 20h a potom si klidně vlezu na hodinu do vany a relaxuji, teď v létě si otevřu birel, občas si dáme s manželem i víno. Na jaře jsem chodila každý týden cvičit a bylo to skvělé. Najdu si každý den aspoň hodinu jenom sama pro sebe, klidně večer, kdy jsou všichni v postelích.Zvládám všechno co chci a potřebuji, tak jak mi to vyhovuje. Nejsem dokonalá a ani nechci být a nemám všechno stále 100%, ale umím si užívat a bavit se s dětmi i bez dětí.
@tezi 6 deti!!! To je uzasny a ja smekam
muzu se zeptat na slozeni a vek deti? To je krasa, tak velka rodina. Mate auto pro tak velkou rodinu? To se uz jen tak nevidi ![]()
@Anonymní píše: ..tedy je to myšleno tak, že bych uspokojování svých potřeb a zábavy nevyměnila za děti. Napsala jsem to asi složitě
No, ale to bys teda měla. Je mi tě upřímně líto. Nechápu, proč by děti čas od času nemohla pohlídat chůva. To opravdu neznamená, že bys byla špatná matka. Nehledě na to, že byste si třeba mohli vyrazit s mužem, což je taky důležité. Radlera bych pila kdykoliv bych chtěla, dětem to fakt neublíží. Jestli jsi za posledních 8 let nebyla skoro od dětí, ani jednou bez nich někde jen s dospělými, tak se divím, že ses nezblaznila,… Anebo jo ![]()
Upřímně, můžeš si za to sama. Jsi fixovana na děti a kvůli takovým jako ty panují zkreslené představy, že mít děti je konec všeho a člověk se jim obětuje. Měla by ses nad sebou zamyslet.
@Anonymní píše:
@Laddmie mám dojem, že bych ráda šla, abych se dostala někam mezi dospělé, ale nejvýš na chvilku, protože si zase neumím moc představit být pryč od dětí, už je to taky velký zvyk, že jsem s nimi pořád. Stačilo by mi pár hodin občas jen na provětrání mysli, si myslím. Děti máme 3. Jedno těhu ukončil potrat.O dalším dítěti jsme zatím vůbec nemluvili, necítím se na to teď dostatečně v pohodě, počítám potom s nástupem zpět do práce.
A zapoj chlapa. To, že vydělává, neznamená, že se nemá starat o děti, které do tebe sází jedno za druhým. To by mě zajímalo, zda za těch 8 let byl někdy s nimi sám… Počítám, že ne… Chlap na piedestalu, že vydělává… Jako děláte si to ženský samy…
A práci budeš hledat, nebo se budeš někam vracet?
Ja nevim, cele me to pripada a pusobi to na me tak, ze jsi se stala otrokem svych deti a sluzkou manzela
Nevim, proc by jsi se nemohla domluvit s manzelem na jednom veceru tydne, kdy on se komplet postara o deti, jsou to snad i jeho deti, on si je udelal a ten vecer by byl jenom tvuj. A je jedno, jestli bys ho stravila na kafi s kamoskou, v bazenu, v posilovne, na nakupech nebo v kine. Proste vypadnout z domu.
Heled, hlavne se z toho tady neskladej, aspon vis na rovinu, jak to je. Takze se nakopni a koukej se sebou neco udelat ![]()
Kdyz chces, tak to dokazes a vsechno se da ![]()
Zajima me, proc nepohlida manzel? Jednou za cas. V tom pripade si najmi chuvu, 1× tydne podle potreby. Jsou myslim i adoptivni babicky ![]()
Moc tohle fňukání nechápu. Je to o volbě - mít čtyři malé děti, být na ně sama, to jsi věděla předem, zvolila sis to. Už vůbec nechápu tu potřebu omezit sama sebe a udělat ze sebe oběť, která ve jménu dobré matky nesmí ani na záchod, aby své děti neomezila. To se zbláznit musíš, ale opět tvoje volba. Takže jak sis to udělala, takové to máš.
@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymity, kdyby to nebylo možné, raději příspěvek smazat. Děkuji za pochopení.
Předem říkám, že se za svoje pocity asi dost stydím, proto chci pouze anonymně. Kolem mě je naprostá většina šťastných spokojených veselých pozitivních a aktivních matek, které zahrnují své děti pozorností a úsměvy, doma mají nablejskáno, všechno zvládají a na vytoužené mateřské jsou šťastné jak nikdy. Poslední bod platí i pro mě. Vnitřně jsem šťastná, že děti mám, že jsme spolu, zdraví, nesmírně si toho vážím. Někdy jsem ale hodně unavená a jakobych to už ani nebyla já - tak žena, která jsem byla před RD, teď jsem „jen“ matka, což je pochopitelně více, než být jen žena, chtěla jsem to ale skloubit oboje, zůstat svá a mít děti. Nemám žádné možnosti se jakkoliv uspokojivě realizovat, což mi asi někdy způsobuje špatnou náladu a vyvádí mě z pohody. Mám za sebou 4 těhu krátce po sobě, nejmladší dítě má nyní 2 roky. Díkybohu všechny děti jsou zdravé, krásné, šikovné. Řešíme nějaké menší zdrav. věci, ale mělo by to být v pořádku. Máme pěkný byt, vše je takto fajn. Jsem 8 let na RD a prakticky mi skoro nikdo děti nehlídá. „Funguje pouze jedna babička, která i tak nehlídá děti moc ráda a domluva je spíš o velkém doprošování a pak dlouhých výčitkách z její strany. Občas tedy pohlídá, ale to je tak, že běžím k "doktorovi“, na úřad atp. a utíkám zpět. Stále mě kontroluje, volá a píše, kdy už dorazím. Přišla jsem prakticky o všechny přátele, které jsem dříve měla, jelikož jsou, nebo dlouho byli, bezdětní a jejich aktivity se neslučovaly s tím, že je jezdila všude s kočárem a postupně více dětma. Na to si vůbec nestěžuji, děti jsou pro mě rozhodně důležitější, než kamarádi, to bez nejmenších pochyb. Pouze popisuji situaci. Mám pocit, že se už 8 let musím pořád krotit, kontrolovat, jestli jdu dětem dobrým příkladem, nemůžu si lehnout do vany, jít si zaběhat, najíst se v sedě déle jak 10min. Nemůžu jít třeba plavat. Nemůžu se jít podívat do obchodu a koupit si nové šaty. Pro děti totiž většina těch věcí není. V obchodě se ukrutně nudí a chtějí pryč, plavat v hlubším bazénu a děti nechat někde samotné čekat, to nepřipadá v úvahu, zasmát se nahlas, dát si Radler, říct sprosté slovo, když jsem nazuřená, nebo se jít na 10min proběhnout ven, zúčastnit se slučáků ze ZŠ, nebo SŠ atd., to nemám možnost dělat. Nemůžu doslova tvrdit, že to potřebuji, nebo že mi to vyloženě chybí, ale někdy mi to už leze na mozek. Všímám si, že „šišlám“ na cizí dospělé (rozuměj : neměla bystě pětikorunečku do vozíčečku prosím? - u toho šudlám dlaněmi o sebe.. apod., zmíněný vozíček následně druhou rukou houpu jako kočárek. Když náhodou jedu na úřad bez dětí, v autobuse si 2× zmáčknu tlačítko se symbolem kočárku, aby mě řidič neskřípl do dveří.To je ta vtipnější stránka. Horší je, že občas už nevím, kdo vlastně jsem. Vím, jaké mám povinnosti, co musím obstarat, co mám koupit, co mám uklidit, co chtějí děti, věčně upocená, uřícená, s 5ti igelitkama. Večer uklidím, uspím dítka, sednu na gauč a začnu se přežírat hromadou sladkostí, jen za posledního půl roku jsem přibrala 16kg. Mám to jako takový rituál, kdy se uvolním, uklidním a mlsám, abych si zregenerovala nervy. Ale není to moc zdravé.
![]()
Chlap moc nepomůže, živí nás a má co dělat. Já jsem ještě na RD, nejmladší ještě i kojím a nemám ani to hlídání stejně. Chůvu nechci, nechci děti šidit pro svoje touhy po osobním životě a zábavě. Ještě napíši, že první dítě jsme si plánovaně pořídili hned po mé SŠ, bylo mi 20, chlap je o něco starší. Máte nějakou radu, jak se cítit líp? Nějaké aktivity, co by se dalo dělat s dětma a bylo to trochu i „pro dospělé“? Děti miluji nade všecko na světě, ráda bych už proto, aby měly taky mámu, která bude v pohodě a sluníčková, jako ty ostatní mámy a já se někdy necítím dostatečně uspokojená ve svých potřebách, byť to asi zní strašně sobecky a nikdy bych to za děti nevyměnila. Případně máte to někdo taky tak, že po dlouhé RD jste měly podobné pocity, nebo jsem v tomto matka na houby?
![]()
Tak já myslím, že potřebuješ nutně si orazit. Být chvíli sama, něco si přečíst nebo si zajít zaplavat. Jako bude to znít asi blbě, ale řekla bych že se stáváš docela otrokem. Pokud chceš být pohodová a sluníčková máma, tak si musíš najít čas i na sebe. jinak bych vyzkoušela nějaké cvičení i s dětmi, plavání i s dětmi a tak.
Ty deti jsou jen tvoje, ze s nima musis byt 24/7 a nemuzes si ani lehnout do vany?! Manzel si s nima o vikendu nehraje? Vetsi nechodej do skolky?! Kdy chodej spat?
Spis bych rekla, ze si to delas sama. Chodim cvicit, kdyz deti spi, sluzbu ma manzel. Deti mam dve, po dvou letech. Kdyz uz neni mimino zavisle na kojeni, aspon na hodinku dve na nakup snad v pohode, ne? Nebo manzel o vikendu „odpociva“ a ty neodpocivas nikdy?!
Jo, taky letim honem od doktora, kdyz mi nekdo hlida, ale s mazelem proste mame dohodu, ze potrebuju i nejakej cas jenom pro sebe.
Chápu to tak, že chceš to nejlepší pro děti, že jo? Tak pak ti radím - dej si relax, vymez si pro sebe alespoň dvě hodiny obden - večer přece děti spí, navíc starší děti (odhad 8 a 5 let cca?) už toho zvládnou víceméně hodně sami, ne? Já bych večer nahnala postupně všechny do vany, pak dala spát dvouleťáka, starším pustila pohádku (pokud nejmladší uspáváš a musíš být u něj), pak poslala spát straší s tím, že si ještě můžou v klidu hrát na lůžku, ale že už musí být ticho. A ty si dej vanu:-). Po hodině vylez z vany, starším děckám dej pusu, pokud ještě nebudou spát, popřej dobrou noc a běž si třeba číst. Hotovo. A máš pro sebe volno a čas.
Popř. večer může hlídat manžel, ty můžeš někam vyrazit. Nevím, prostě se nesnaž o dokonalost - jak tu někdo už psal, stejně ti něco v pubertě vyčítat budou ![]()