Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Začni konečně mluvit sprostě, kup si pěkný šaty a dojdi si někam na víno nebo do kina. To zvládneš během jednoho večera a to si fakt myslím, že manžel pohlídá. A když to budeš sem tam opakovat, dostaneš se zase do reality. Myslím, že ti z toho už slušně hrabe. Říkala jsi to manželi? Ví vůbec o tom jak ti je, nebo si i před ním hraješ na dokonalou? Nemyslím to vůbec špatně, ale holky tady mají asi pravdu. Nějak jsi v tom uvízla, dala sis nesmyslné mantinely, které neprekrocis a ničí tě to .
@Káťa19 píše:
@Alušáček ma 3 deti
3? V úvodním příspěvku jsem četla,že je zakladatelka 8let na mateřské,má za sebou 4 těhotenství a nejmladšímu dítěti jsou 2roky… Už bych byla v blazinci ![]()
@Alušáček
Poslední čtvrté těhotenství skončilo potratem. Psala to někde v diskusi…
Najit si cas pro sebe, byt sobecka a zamestnat otce deti. Toto je pro me naprosto odstrasujici pripad. Kdyby na me takto promluvila nejaka zena, a u nás toho si jeste trela ruce o sebe, u supermarketu, tak bych si myslela, ze je blazen. Nevim, proc by ses nemohla vykoupat nebo si dat radlera i s detmi ci pred detmi. Mas asi rozmazlene deti.
Ja tomu nerozumim… Proc si nemuzes lehnout do vany? Lehni si, kdyz deti spi ![]()
Takze, napisu, jak to mam ja ![]()
S detmi delam zasadne jen a pouze aktivity, ktere bavi me i deti. Jak me neco nebavi, tak to proste nedelam. Nasla jsem si par aktivnich kamaradek s detmi a chodime spolu do ZOO, k vode (to totiz miluji), do hernicek (tam si dam v klidu aspon caj), jezdime na spolecne vylety nebo i dovolenou. Na te dovolene vecer, kdyz deti spi, parime a pijeme v kuchyni a hrajeme hry (pijeme celkem s mirou, ale do nalady - kdyz jsem tedy nekojila a nebyla tehotna). Kdyz je banda deti, zabavi se samy a ja mam chvilku klidu. Tim nechci rict, ze se detem nevenuji - naopak. Jen se jim proste nevenuji porad a nonstop. Treba ma bavi hrat si s plastelinou, nebo s autem na ovladani, tak to delam, navic pri hrani s plastelinou v klidu vypiju caj. Ale nebavi me jine veci, tak je nedelam.
Kdyz se chci vyspat, dam diteti na hodinu tablet - no a? To je snad lepsi vycerpana matka, nez hodina na tabletu?
Kadernice chodi ke mne domu. Nakupy delam online (napr. potraviny). Obleceni leda kdyz hlida chlap obe deti (coz se nedeje moc casto, jeste plne kojim).
Radlera si dam, kdy se mi zachce. Tam snad tolik alkoholu neni, aby to vadilo, nebo proc si toho Radlera nedas? Vcera vecer jsem treba mela Mojito.
Jo a od 4 mesicu mladsiho obcas necham obe deti cca od 18h pritelovi a jdu si zahrat deskovky s bezdetnymi kamarady cca do pulnoci. I kdyz je unaveny, jsou to i jeho deti, navic to ma prinos jak pro deti, tak pro tatinka.
Moje rady tedy:
PS - vetsina lidi kolem me me ma za prototyp spokojene mamy, ale ver, ze take mivam obdobi s depkami, kdy to na me pada. Ono ty depky u ostatnich jen nevidis.
Prosim te, ja uz bych mela spat, ale porad mi to vrta hlavou… A proc se nemuzes nahlas smat?
Možná to zakladatelka vyhodnotila tak, že jako matka by ani ten internet už neměla používat a tím diskuse utichne ![]()
@XYZ1234 píše:
Možná to zakladatelka vyhodnotila tak, že jako matka by ani ten internet už neměla používat a tím diskuse utichne
@Limi123 Za všechny reakce děkuji, já tu nemůžu být tak často. Ohledně toho Radlera to samozřejmě nejde z důvodu kojení - kojím nejmladší dítě tak 2× za den, 2× za noc určitě, i častěji. Nechci zatím s kojením končit, nevidím důvod to dítěti upírat jen proto, že mělo zrovna přesně 2 roky, postupně se to snižuje samo, takže to chci nechat nějak uplynout volně. Kojím takto téměř celých těch 8 let, byla mezi tím pauza, když to druhé těhotenství skončilo potratem (bylo to už několik měsíců) ale i tak jsem byla vlastně nonstop kojící, nebo těhotná. Děti mají nějaké menší zdrav. problémy, takže nechat je bez dozoru a ležet ve vaně když spí moc nemůžu, ono by to asi šlo, ale jsem tak na drátkách jestli jsou v pořádku (záchvaty, problémy s dýcháním) že prostě nemůžu jen tak ležet ve vaně kde v koupelně není tolik slyšet. Zasmát nahlas jsem myslela spíš tak, že na sřídačku spí jeden, pak druhý, večer zase, takže zasmát se nahlas třeba u knížky když se k ní už na chvilinku dostanu stejně nejde, ale to jsou maličkosti, nejde o ty jednotlivé možnosti nebo omezení, ale spíš celkově že jsem se necítila a někdy necítím už úplně nejlíp, ikdyž každý očekává, že se musím cítit na rod.dovolené a s tak super dětmi pořád skvěle super šťastně a perfektně, jako ano, cítím se šťastná, ale jsem unavená a chvílemi už cítím, že to psychicky úplně nezvládám. On s námi muž moc není, má teď práci mimo ČR, určitě ale nejsme jediná taková rodina a 3 děti nejsou nějaký extrém. Do práce se plánuji vrátit, to je jasné a ano, mám i kam. Práci ale nemám moc dobře placenou (v sociální péči), je to obor, který mám vystudovaný. A že je to fňukání, tak možná i je, nejspíš jsem si říkala, že mě třeba jiné maminky pochopí, protože chlap to právě moc nechápe. Jinak se ale nehádáme, taky jsme spolu hodně málo kdy ![]()
Tak pokud maji deti problem i pri spanitom, tak chuvicky jsou zlata vec. Pak se da spici dite zavrit do místnosti a ostatni se muzou v klidu bavit
Když jsem četla úvodní příspěvek, tak jsem si říkala, že je to máma samoživitelka. A pak jsem dočetla, že máš manžela
Chtěl to vůbec on také tak, nebo proč se nezapojuje? My hlídání také moc nemáme, manžel je pracovně vytížený, ale normálně pomůže. Žiju společenský život, tašky sama netahám a relaxu mám až, až. Ale taky vím, že chci max. 2 děti. Tolik let v kuse doma a rodit děti by mi taky hráblo. Pokud máš možnost chůvy, určitě jí bez výčitek využij
@Ornwen většinu roku je to v pořádku, problém se objeví tak v průměru 2× za rok u každého, ale to riziko je tu neustále a může to přijít prakticky kdykoliv, i když se snažím vyhýbat možným spouštěčům.
@vejilka ano, první dítě bylo plánované, druhé také ale to těhotenství ukončil potrat, třetí bylo překvapení, byli jsme ovšem rádi, čtvrté (třetí co máme) bylo také plánované. Já jsem to celou dobu zvládala relativně v pohodě, až ty poslední 2 roky byly jaksi víc náročné, taky jak tu muž moc není, předtím s námi býval víc, teď má jinou práci, nebylo na výběr
Tak se nediv, že se nevyspíš, když sis naučila 2leté dítě na kojení minimálně dvakrát v noci, je to zlozvyk. Pokud potřebuješ neustále slyšet děti, pořid si chůvičku. A s tím smíchem, to bydlíte v 1kk nebo proč se nemůžeš zasmát? Působí to na mě jako výmluvy, se nedivím, že už tak blbneš a mluvíš na dospělé jako na malá mimina (ani na děti není tato mluva vhodná), když ses 8 let nevyspala celou noc. ![]()
@Anonymní píše:
@Ornwen většinu roku je to v pořádku, problém se objeví tak v průměru 2× za rok u každého, ale to riziko je tu neustále a může to přijít prakticky kdykoliv, i když se snažím vyhýbat možným spouštěčům.
@vejilka ano, první dítě bylo plánované, druhé také ale to těhotenství ukončil potrat, třetí bylo překvapení, byli jsme ovšem rádi, čtvrté (třetí co máme) bylo také plánované. Já jsem to celou dobu zvládala relativně v pohodě, až ty poslední 2 roky byly jaksi víc náročné, taky jak tu muž moc není, předtím s námi býval víc, teď má jinou práci, nebylo na výběr
Jasne, jen radim poridit chuvicku. Pouziva porad. Jedno dite spi za dvema zavrenejma dverma a s druhym muzu v pohode si hrat. Nebo spi oba a muzu lezet v te vane.
A fakt kdyz je doma manzel, tak mu je na hodinu dve dej a zajdi si nekam ven, bez nich. Treba jen koukat do blba, ale bez deti. Kdyz zustanes doma a lehnes si do te vany, tak to nebude ono. Stejne budes poslouchat, co se deje. Musis si dat chvili bez deti.
Manzel az a druhym pochopil, ze on v praci „odpociva“ tak mi ten klid taky dopreje.
@vejilka ale myslím, že to není vyloženě třetím dítětem, dítě je hodné, není ubrečené apod. Spíš mám dojem že se cítím divně jak jsem pořád jen doma s dětmi, u vany, se smetákem a vařečkou v ruce, tlustá, upocená, unavená, spíš že ze sebe mám takové divné pocity a už se snad i bojím do té práce vracet, jestli to vůbec nějak zvládnu a budu se mezi lidma cítit normálně, úplně se mi přenastavil mozek na plíny, kaše a třídění hraček, asi to zní divně, ale nějak tak mi to připadá. S láskou k dětem to nemá nic společného, problém určitě není v nich, ani v manželovi si myslím, ten nás zajišťuje a s rozdělením rolí - on pracuje, já se starám o děti a domácnost jsem souhlasila a sama to tak vlastně chtěla. Mám jen pocit že mi teď nějak dochází ten správný elán a optimismus, proto jsem chtěla vědět, jak to třeba řešily jiné maminky, takový ten splín z toho kolotoče povinností mimo přátelé a dospělé lidi, já si ten čas někam jít asi neumím moc najít a přes chůvu se asi nepřenesu, to je mi strašně proti chuti
Raději bych zkusila tu variantu bavit se více i s dětmi, to by bylo určitě moc fajn, zatím je to opravdu hodně o tom, že dělám dozor a hlídače u prolézaček, pískovišť atp atp, ale stavět si bábovky mě samozřejmě 4 hodiny několikrát týdně nebaví, ale děti ano. Na výlety si s nimi sama po pravdě troufám jen hodně opatrně, abych je uhlídala (jsou velmi akční) k vodě o to více a jsou to pro mě spíš nervy, než odpočinek.