Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak jen to říct, jsou ze staré školy, tak už to někdo má. Pokud chceš žít v klidu a míru, nejezdila bych tam a neprovokovala, nechala je, at žijou jak chtějí. Věnuj se dětem a na ně nemysi, ani ti za to nestojí.
No, já Ti to řeknu takhle, jsem horká hlava a asi bych milé tchýni vlítla hezky všechno vylíčit do obličeje… Nicméně, když to trochu nechám ustát, tak bych nad tím mávla a řekla si, že je holt trošku na palici a ať si žije to svoje scifi… Ber to tak, že díky ní rozhodně chleba levnější nebude a aspoň víš na stopro, že tady veškerá snaha je marná a úsilí by bylo zbytečně vynaložené. ![]()
To mě mrzí, a co manžel? Jak ten to bere? Asi omezit styky a nevnucovat se. Malého bych tam samotného nepouštěla. Pokud se neumí chovat normálně a přijmout fakt, že jsi matka jejich vnuka a manželka syna, nebyli by sním bez mé přítomnosti ani minutu..Ale co kdyby si s nimi manžel rázně promluvil, není v tom zakopaný pes, že se za svou ženu neumí postavit?
Co na to říct? U nás to stejné naštěstí není, ale mám pocit, že když si tě manžel vybojoval, tak stojí na tvé straně. Ať tedy rodičům řekne, že svým jednáním si zavřeli cestu ke svému vnoučeti, on že má dětí víc, protože tvé děti už bere jako svoje (pokud to tak je), a sourozence od sebe oddělovat na výlety nehodlá. Je to smutné, když se prarodiče chovají jako hovada, ale stává se to, a dětství toho dítěte to nijak výrazně neochudí, ony děti nejsou hloupé a velmi brzy pochopí, kdo za jejich přízeň stojí a kdo ne.
Víš, tyhle postoje tchánovců jsou prostě jejich postoje a názory, které v té době, když byli tchánovci mladí, byly tzv. „normální, většinové“…a TO NEPŘEDĚLÁŠ, jejich myšlení nezměníš…to se do každého zažere…
A mohu Tě ujistit, že až budeš ty v jejich věku, budeš mít v sobě zakořeněné postoje a názory ze svého mládí, a těm budoucím mladým budeš připadat zaostalá a s předpotopními názory na vztahy a výchovu dětí…
CO s tím? jedině se nad to povznést. To je koloběh života…
Jsem už ve věku, kdybych mohla být dávno babičkou, a mám v sobě zase zakořeněné a vrostlé jiné názory na věci, na které se dnes mladí dívají zcela jinak…Vim, že jsem jim pro smích, ale co nadělám. Časy se mění, to jen lidi občas prostě nestíhají jít se současnými trendy…Tož tak.
Jo a co se týká dítěte, tam je to sporný. Oni, jakožto prarodiče, mají nárok ho vídat, ať se Ti to líbí nebo ne… Nicméně bych měla asi lufta z toho, že budou syna proti Tobě navádět ![]()
O mě v první řadě nejde, ale manžela to hodně mrzí - jsou to jeho rodiče a má je samozřejmě rád. A oni ho postavili před volbu buď manželka nebo maminka - on si vybral mě, ale šťastného ho to samozřejmě nečiní.
Je to škoda, oni jsou jinak prima, a já je přes to všechno měla vlastně ráda.
@Anonymní píše:
O mě v první řadě nejde, ale manžela to hodně mrzí - jsou to jeho rodiče a má je samozřejmě rád. A oni ho postavili před volbu buď manželka nebo maminka - on si vybral mě, ale šťastného ho to samozřejmě nečiní.Je to škoda, oni jsou jinak prima, a já je přes to všechno měla vlastně ráda.
Tohle je hodně blbý, mno… Nicméně si myslím, že buď je to přejde, pokud jim o toho syna a vnuka tak jde a nebo nepřejde a tudíž by to stejně nikdy jiné nebylo…
@Poustevnice Poslat přítelkyni syna na potrat, když oznamuje plánované těhotenství není „konzervativní názor“, to je prasárna. Přesto jsem to kousla.
Jsem zastáncem tchýní a nemám ráda snachy, co si nevidí na špičku nosu. Ovšem v tvém případě, utnula bych s nimi jakýkoliv kontakt z mé strany, neexistují, nejsou, nezajímají mě. Pokud by manžel chtěl jet za nimi na návštěvu, ať si dělá co chce, ale pro ne jsou nic. Nevím úplně přesně, nakolik bych chtěla, aby se nedělal rozdíl mezi dětmi, jako že syn k babičce pojede, moje děti ne…to neumím poradit, neznám tu situaci. Ale oni by pro mne byli vzduch, někdo, kdo mě nemůže rozhodit, je to v tvé hlavě, přepni tlačítko a nedovol jim, aby tě trápili.
@Xiraxinek píše:
Tohle je hodně blbý, mno… Nicméně si myslím, že buď je to přejde, pokud jim o toho syna a vnuka tak jde a nebo nepřejde a tudíž by to stejně nikdy jiné nebylo…
Já si to uvědomuji, jen mě prostě nenapadlo, že když podáme ruku a budeme se snažit tak, že oni to stejně nevezmou…
Ach jo, hele nekaž si tím život - každej sme nějakej a pokud to berou takhle jejich problém a ve výsledku se to otočí proti nim…neřeš je a děti at´tam chodí třeba jen s manželem nebo až budou starší sami…
p. s. víš moje babička (je to týden zpět, co zemřela) byla na mojí mámu něco podobného resp. nemohla zkousnout, že se táta rozvedl (přitom to bylo z popudu jeho první ženy, jelikož když byl na vojně našla si jinýho a ve výsledku mu pak celý léta bránila stýkat se s dcerou…ale to je jiný příběh) a našel si mojí mamku s dítětem (mojí druhou sestrou, kdy první manžel mojí maminky zemřel)..já jsem pak našich společné dítě..babi s tímhle měla problém dlouhý roky, vpodstatě i jako jedinou oficiální vnučku brala sestru z prvního tátova manželství…mno dopadlo to tak, že se vpodstatě s mamkou nestýkali, moje sestry k babičce chodili minimálně a já jsem k babičce chodila jen občas a jenom s tátou, když sem byla větší tak pak občas sama…
zpětně si říkám, že je to škoda, avšak mohla si za to jen ona sama a já jsem jí věechno odpustila a doufám, že ted´už má at´je kdekoli klid ![]()
Příspěvek upraven 09.03.15 v 11:37
Nikde jsem nepsala o konzervativních názorech, jenom o většinových…A době mého mládí se říkalo o mužích, kteří si vzali rozvedenou s dětmi, že jsou neschopní si najít nezadanou ženskou…V té době totiž rozvody nebyly tak běžné, jako jsou dnes, tak to byla taková menší atrakce pro okolí…
Dřív se říkalo hento a dnes zas toto…pak se zase bude říkat toto a hento bude na indexu…
Jenom se zbytečně zabýváš cizími stereotypy myšlení. Nic nepředěláš.
Ahoj,
asi se jen potřebuji vypovídat a jistit, že v tom nejsem sama, že je to v jiných rodinách stejné/podobné. S manželem jsem 4 roky, máme spolu syna a - kámen úrazu - mám další děti z prvního manželství. Tchyně s tchánem toto nikdy neskousli a nepřenesli se přes fakt, že si jejich syn vzal rozvedenou s dětmi. Dle jejich slov jsem morálně vadná, když jsem nedokázala udržet své manželství. A jako jedinec s morálním stigmatem smím v jejich rodině jen mlčet a šoupat nohama. Tak jsem 4 roky víceméně mlčela a snažila jsem se omlouvat jejich chování s tím, že mě časem přijmou.
Tak mě nejdřív poslali na potrat, když jsem otěhotněla, pak přemlouvali, tehdy ještě mého přítele, aby mě těhotnou opustil, pak ho přemlouvali, aby si mě nebral a jel cestovat do světa, jak je prý v jeho věku zvykem (bylo mu v té době 30 a našemu dítěti byl rok), po jejich dalším psychickém ataku jsem půl roku po svatbě potratila. Letos pokračovala tím, že jsem špatný rodič, protože mé dítě s PAS je jen nevychovaný spratek a diagnózu na něj máme abychom zamaskovali naše výchovné selhání. Ptala se mě jestli vůbec vím co je to vychovávat děti s láskou.
Když jsem se ohradila, tak se urazila. Manžel se pokusil vše napravit a pozval je na kávu - odmítli, že po tom co se stalo to nepřipadá v úvahu. Pak jim ještě jednou napsal, že přeci nemá smysl se hádat a dozvěděli jsme se, že jsem na ně celé ty roky strašně sprostá a zlá a oni, že se moc snažili, byli na nás hodní a jen nám dobře a odborně radili. Jsem provokatér a oni nebudou snášet mé rozmary. A prý se královsky bavím, že jsem způsobila hádku mezi ní a jejím synem. Mimochodem řekla, že samozřejmě vnuka rádi uvidí, ale smí přijet jen vnuk a můj manžel - já a ostatní děti ne.