ADHD - hyperaktivita s poruchou pozornosti

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
743
8.5.13 21:54

Concertu. Je lepší v tom, že zabírá na delší dobu (že ve škole nemusí brát další dávku, což ji by dělalo velký problém), ale je mnohem dražší než Ritalin.
V dospělosti nevím, říkali v pubertě. I když já bych řekla, že dcera už tak rozlítaná není, ale neklid rukou, nohou a poruchu pozornosti má pořád.
Je ale pravda, že znám z nepřímého příbuzenstva chlapa (42.let) a ten na místě teda nevydrží. Je pořád rozlítanej, poskakuje a vypadá to dost divně :think: Je hodně akční a málo co dotáhne dokonce. Si myslím, že ten má ADHD jak z praku :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
421
8.5.13 21:59

@Milli76 No tak musíme věřit, že naše děti tenhle případ nebudou.. :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16
8.5.13 22:00

Milli, to jak popisujes dceru, je skoro jak náš nejstarší. S tou myčkou úplně :D. Mnohdy mám pocit, že si z nad dělá srandu. Zatím se naštěstí žádné party nechytl, ale taky je schopen pro trochu uznání od spolužáků udělat kdejakou "volovinu“.Nedomýšlí důsledky. Zpětně ho ty věci hodně mrzí. Teď je po velkém maléru od prosince nejhodnější ve třídě. Doma je pořád ale všechno rozdělané do poloviny a učení se vyhýbá jak čert kříži. Stejně ale pořád čekám, kdy mu zase přeskočí a něco vyvede. :(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
743
8.5.13 22:06

Sarael, máš taky ten pocit, že u těch holčiček se to hůř na veřejnosti snáší? Že u chlapečků je to víc omluvitelný?

Víš co mi jednou ta naše udělala? Vlezla si ve 40°C vedrech do auta do kufru a zabouchla se a nikomu nic neřekla. Když se mě tchýně ptala, kde mám Adélku, tak jsem ji řekla, že asi trucuje v thújích. Pak mě ta starší dcera říkala, že ji slyší z auta, ale že ji tam nevidí. Jsem se tam šla kouknout a ona tam málem uvařená. Celá rudá, mokrá, krev z nosu (se ji zpustila, jak byla přehřátá). A to máme spoustu dalších historek. Se divím, že svoje dětství přežila.
Po tomhle neodsuzuji žádné rodiče, co svoje dítě nedokážou uhlídat. Páč kdo tohle nezažije, nepochopí :(

Příspěvek upraven 08.05.13 v 22:14

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
743
8.5.13 22:11

Khamoro, jj, přesně náš případ. Ji to pak taky mrzí. Ale až pak. Jednaj hodně impulzivně. Nejdřív konaj a až pak domejšlej :(
To je jejich největší problém!!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
421
8.5.13 22:20

@Milli76 To si děláš srandu!! 8o My jsme podobnou příhodu zatím nezažili, ale co bude dělat v budoucnu, to radši nechci ani vědět!
Hele a taky vás všechny rozčilují ty kecy ostatních, jakto, že si ty děti neumíme už konečně srovnat do latě a blááábláá!!! A zvláštní je, že mě kolikrát poučují lidi, co mají jedno 1-roční dítě, které si pěkně sedí na zadku a hodinu si ohlíží knížku. To mě může fakt vytočit!

Kdysi jsem asi měla ten pocit, o kterém mluvíš.. Teď mě ale taky hodně mrzí, že už všichni ví o všech těch jejich problémech, co má a stejně to kolikrát lidi neberou na vědomí.. Jako třeba dneska.. Z návštěvy známých jsme s manžou přišli úplně vyřízení..

Mně se nejvíc vyplácí, když naplánuju na každý den nějaký program, vezmu jí a ještě mladší sestřičku a prostě jí dělám od rána do večera vedení..Asi se toho prostě budu držet do té doby, než se to nějak upraví, protože jí zatím léky nezabraly, tak nevím, co jiného bych mohla dělat..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16
8.5.13 22:21

Milli, taky si říkám, že jsem tyhle děti měla mít, abych se naučila nesoudit ostatní. U prvního jsem ještě pořád na některé rodiče koukala skrz prsty, tak jsem dostala “za odměnu “ našeho prostředního. A nakonec nejmladší syn, který byl přesně tabulkové miminko, abych jó viděla ten rozdíl mezi dítětem s nějakou poruchou a bez. Jsou narození kousek po sobě, tak je krásně vidět, jak jsme třeba něco toho prostředního děsně dlouho učili a nešlo to. Nejmladší to párkrát zkusil a bylo. Některé věci umí nejmladší u teď a jeho starší bráška pořád ne. A jsem pevně přesvědčená, že o rozdílů v inteligenci to není.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16
8.5.13 22:29

Sarael, mně řekly kamarádky na setkání stejně starých děti, když jim bylo 15 měsíců, že mě rády uvidí, ale jen když nechám toho svého “nebezpečného “syna doma. To mě dost vzalo. Jinak mi ale naštěstí nikdo nic neřekl. Asi mám venku moc zlý výraz :D. Ve školce nejdřív trochu brblali, než došli k tomu, že taky nic nemůžou. No a rodina už taky ani necekne, protože každý, kdo malého hlídá, je za chvíli totálně vyčerpaný.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
421
8.5.13 22:39

@khamoro A jak jsi to nakonec vyřešila? Určitě jsi se ale nezačala řídit jejích „radami“, že?
Mně ale manža dneska řekl něco podobného.. Že jí prostě odteďka budeme nechávat doma babičce! :zed: Ti chlapi by hned od všeho chtěli mít pokoj. :D Já se ale nedám..Vždyť je jí teprve šest, tak co pak bude dělat, až jí fakt bude mít v pubertě? Počítám, že tohle je nic, podle toho, co přijde později. A myslím, že pořád lepší je s tím dítětem dělat aspoň něco, než nedělat nic.

Třeba se naše děti do budoucna tak vypracují, že nám ještě budou ty ostatní maminy závidět, co my víme. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16
8.5.13 23:00

Sarael i já v to pevně věřím, že budou jednou skvělé :kytka:
Musím se přiznat, že když začal prostřední syn chodit do školky, tak jsem tomu tlaku na chvíli podlehla. ředitelka z nás nepokrytě dělala neschopné rodiče a ze syna exemplární případ, který tam třicet let neměla. Byla jsem tehdy opravdu v háji. Podlehla jsem pocitu, že ho musím srovnat do latě. Byla jsem předůsledná, pořád na něj „šlapala“. Jenže to vedlo jenom k tomu, že se nám začal kazit vztah. Malý regradoval, začal mít noční děsy. Já najednou neviděla nic, za co by se dal pochválit, protože vlastně neexistovala jediná věc, kterou by zvládl tak nějak normálně. A nebo když i zvládl, tak okamžitě následoval nějaký průšvih. Malý byl čim dál tím motoricky neklidnější a i emocionálně, což se projevilo v šílených záchvatech vzteku. Když už jsem byla skoro nadně a sáhla po knize paní Prekopové (Neklidné dítě), která do té doby byla pro mě modlou, tak jsem se rozsekala definitivně. Ona totiž viní z hyperaktivity dětí rodiče. Naštěstí tam ale konkrétně vyjmenovala, co rodiče měli u svého batolete dělat a nedělali. Tak jsem to porovnala a podle její teorie bychom museli mít naprosto klidné dítě. Ona víceméně tvrdí, že ty děti jsou neklidné, protože jim nebylo bráněno v živelném pohybu a nebyly nošeny. V Africe jsou totiž děti nošeny a tam ADHD není… No, my syna nosili pořád, jelikož od dvou měsíců spustil histerický řev, kdykoli se jeho záda dotkla kočárku. A taky jsme ho všude kšírovali, protože jinak po hlavě vyskakoval z jídelní židle a podobně. No, prostě potom, co jsem se skoro sesypala, jsem ze skříně vytáhla šátek a malého začala zase chvíli nosit. Hodně se sklidnil a pak jsme mohli začít nanovo. Pořád dokolečka počítám do deseti nebo dělám OOOHHHMMM. Hlavně mluvit v klidu, bez histerie. Když mi někdo poví, že moc diskutuju, vzpomenu si na nejbližší manželův „nediskutabilní“ pedagogický zásah, který skončil hodinovým afektem a zase ty poznámky hodím za hlavu atd…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16
8.5.13 23:16

A ještě k tomu ADHD v dospělosti. Můj manžel měl už ve své době diagnostikovanou hypoaktivitu a LMD - teď by to bylo ADD. Víceméně měl podle vyprávění podobné projevy jako náš nejstarší syn, nedělal ale takové impulzivní lumpárny, ale zase měl výrazně větší problémy ve vztazích s vrstevníky. Teď v dospělosti má dvě polohy. Buďto se válí u televize nebo u počítače a nebo donekonečna pochoduje po bytě svých „sto jarních kilometrů“. Je nepředstavitelný bo..elář. Nepořádek v bytě ale jakoby vůbec nebyl schopen vidět, nikdy nezavírá skříně, šuplíky a tak. pořád něco hledá. Kolikrát neví, že jsme se na něčem dohodli, vše mu píšu na mail. A je neuvěřitelně náladový. Ale na druhou stranu dokáže bezvadně hospodařit s penězi a v práci je hodně úspěšný. Dokonce i když tam musí komunikovat s lidmi, čemuž se v osobním životě vyhýbá. Prostě už umí spoustu věcí vůlí ovládat a tam, kde to považuje za důležité, dokáže podávat výkony. Pokud chcete o ADHD a ADD vědět víc, doporučuji americké odborné weby. Tam jsou s výzkumem dál než my. A hodně se věnují právě dospělým s těmito syndromy.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
743
8.5.13 23:35

Holky, když tohle všechno ve zdraví přežijem, zasloužíme metááál :potlesk:. Mě psychiatr poradil, že mám dávat dceři pokyny jasně a stručně. Jinak já žila v domění, že je dobře, když budu dceři vysvětlovat. Jako že rozebereme, proč se to nesmí, co by se stalo, jak to má být. Prý je to chyba. Tyhle děti to prý stejně nevnímají. Vyslechnou si první dvě slova a pak to pouští. Což já tomu věřím.
Tvrdí, že dítě Vás bude milovat, pokud Vás bude respektovat. Pokyny dávat jasně. Příklad: „Adélo, prosím tě, běž si napsat úkoly“. Když se zeptá proč. Odpovíte „běž“. Když jim začnete vysvětlovat, že si to udělat musí, protože bla, bla, bla. Vnímat Vás nebudou. Pak je ještě důležitá a zároveň ve výchově nejtěžší „důslednost“. A koníček (sport, kreslení, cokoli). Jak se nudí, chytaj se špatností.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
743
8.5.13 23:43

Tak u nás bych řekla, že to má dcera po mě. Já taky furt něco hledám, zapomínám :oops:. Ale já to chytla spíš až teď. Jako dítě jsem byla zodpovědná, klidná. Je fakt, že jsem rychlejc mluvila, než myslela :mrgreen:. Tak buď mám v sobě taky něco a nebo stárnu. Ale já bych to viděla na únavu :nevim:.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4091
9.5.13 00:01

Já nevím proč se to nechce zobrazit je to na fejsu když si zadáte do vyhledáváče ADHD.tak by Vás to mělo přesměrovat k nám do skupiny, ráda Váss poznám a pokecáme neveřejně o našich problémech…

Buďte realisté. Dítě s ADHD nebude nikdy „perfektní“, „dokonalé“, bez chyb. A existuje vůbec nějaké takové? O ADHD

ADHD je anglickou zkratkou neurovývojové poruchy s název Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Přeloženo do češtiny jde o hyperaktivitu s poruchou pozornosti. V českém odborném tisku se setkáme s názvem hyperkinetická porucha.

ADHD je anglickou zkratkou neurovývojové poruchy s názvem Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Přeloženo do češtiny jde o hyperaktivitu s poruchou pozornosti. V českém odborném tisku se setkáme s názvem hyperkinetická porucha. Jedná se o neurovývojovou poruchu charakteristickou především poruchou pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou. Všechny tyto příznaky se projevují už od raného dětství.

Je zajímavé, že příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až pětkrát častěji u chlapců. Ti tak na sebe poutají mnohem větší pozornost, protože ADHD je u nich rozpoznatelná snáze než u opačného pohlaví. Okolím jsou pak považováni za „zlobivé“, „uličnické“ apod. Dívky častěji postihuje porucha pozornosti a společnost je proto vnímá spíše jako nenápadné, či „hloupé“.

Dříve se pro výše zmíněné příznaky používaly také termíny LDE (lehká dětská encefalopatie) nebo LMD (lehká mozková dysfunkce). Takové diagnózy jsou však v současnosti dávno přežité a z lékařského hlediska chybné.

Dnes je i v Česku běžně používaná zkratka ADHD, pocházející z americké klasifikace nemocí (DSM IV). Evropa se řídí Mezinárodní klasifikací nemocí (MKN-10). Ta v zásadě definuje dvě poruchy, které se ve svém výskytu často doplňují.
porucha aktivity a pozornosti ( označena kódem F 90.0)
hyperkinetická porucha chování (F 90.1)

Obě dvě poruchy spadají pod tzv. hyperkinetické poruchy (F 90). Termín ADHD je používán především ve Spojených státech a do evropského prostředí pronikl proto, že většina relevantních výzkumů má svůj původ právě v USA. Z tohoto důvodu používáme jednotný termín ADHD i na našem webu, a to jak v odborných sekcích, tak i v částech určených široké veřejnosti.
Zpochybňování konceptu ADHD

Z některých úst slýcháme zpochybňování celého konceptu ADHD. Někteří lidé používají argumenty typu: zlobivé děti existovaly vždycky…, lidé jsou různí a problémy nastávají, když tato různost není respektována institucemi, např. školou… tyto instituce (jako např. škola) jsou ze své povahy netolerantní a direktivní… moderní doba má na děti přehnané nároky…“ atd. V případě dětí s poctivě diagnostikováným ADHD jde o argumenty falešné. Neberou totiž v úvahu neurobiologii mozku postižených dětí.

Někdy naopak slýcháme přímé útoky na postižené děti typu: „děti se nesoustředí proto, že nemají vypěstovanou vůli… je k nim třeba zaujímat pevné, direktivní, výchovné postoje… škola má za úkol děti nepozornosti odnaučit…“. Uvedená tvrzení opět poukazují na popírání neurobiologické povahy onemocnění. Lze potom snadno sarkasticky argumentovat analogií s jiným onemocněním mozku, např. poznamenat něco ve smyslu „ať se ti epileptici odnaučí těm křečím, vždyť se na to nedá koukat…“. Některé výroky jdou ještě hlouběji do rodin postižených dětí a zaujímají pseudomoralistní postoje, např.: „vůbec se nedivím, že v takové rodině mají tak roztěkané a divoké dítě…, jablka nepadají daleko od stromu…, oni jsou sociálně slabí a ještě (nebo právě proto!) mají nepozorné děti…“ atd. V těchto situacích „pseudoodborníci“ obviňují rodinu (rodiče) ze selhání, což v některých případech velmi komplikuje další spolupráci a vytváří podhoubí k dalším a dalším nedorozuměním.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
16
9.5.13 00:05

Milli, na staršího musíme taky takhle bez diskuzí. Ale když ti samé zkusíme na mladšího, jde hned do afektu, začne s třást a je konec.
A taky bych to viděla na únavu :) Taky začínám být Adhd :). Celý den padám únavou, pak přijde večer a já nemůžu usnout.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Quattro+

  • (4.7) + 70 recenzí

GS Mamavit Prefolin + DHA

  • (4.5) + 41 recenzí

Poradna pediatra

Ikona - Jiří Havránek

Mudr. Jiří Havránek