Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
@lamicina jak jsem psala, cukry se snažím nedávat, protože vím, co to s ním dělá. S ostatními to je jiné, ale bohužel babičky mě nerespektují a i když ví, jak to je, tak mu to cpou „aby maminka neviděla“ a „aby si chudáček taky užil“.
Ale i bez cukru a dalších faktorů se chová hrozně. Jogurtem se popatlá ráno, když je vyspalý a bez vlivu cukru.
Uvedla jsem to hlavně jako jeden z faktorů, který na něj působí. Víc na něj působí únava, jak je unavený, tak se s ním neudělá nic. Když je pod vlivem cukru, tak je jen hodně akční.
A ano, nejvíc mi pomůže, když mi někdo řekne, jak s ním pracovat, protože je to s ním často hodně náročné. A ani by mi nevadilo, kdyby mi řekla, že je to výchovou.
já ti rozumím, že se snažíš, to je mi sympatické, brala jsem to spíš tak, že ty zdravotní důvody by zabraly i na okolí. Spíš se sleduje dlouhodobé vynechání cukru a zejména cukrovinek, pokud hyperaktivita přetrvává tak se přemýšlí o ADHD jako nemoci. S tou únavou, to znám důvěrně, ale tak je ještě maličký a fakt s tím neumí „pracovat“, to je spíš na delší dobu. K psycholožce bych šla každopádně i jen jako poradenství pro Tebe. U nás se třeba dlouho jednoznačně nerozhodlo, jestli je dcera jen hodně temperamentní a v některých oblastech nezralá nebo má poruchu pozornosti a hyperaktivitu a nebo je to projev jejích vnitřních problémů a dopad rozpadu rodiny. Domluvili jsme se s psycholožkou, že léky se nasazovat nebudou. Takže nejdříve se začlo od režimových opatření a pak k ní dcera chodila na terapii a já s ní jednou za čas měla sezení pro sebe, poradenství. No a s nástupem do školy se definitivně potvrdilo ADHD. Hele třeba s tou únavou jakž takž umí zacházet až teď (8,5let), jakože to pozná, ale výkyvy má pořád velké. Hodně důležité mi přijde pracovat i se sebevědomím, najít v čem je dítě naopak dobré, nadané a to podporovat ty silné stránky, jinak dítě moc nezažije úspěch a zdůrazňuje se to co mu nejde. A můžu říct, že některé projevy dodnes asi na okolí působí, že je dcera nevychovaná nebo jí to „nikdo pořádně nevysvětlil“. Něco se ale upraví i samo od sebe dozráváním nervové soustavy no a něco je trénink, trénink, trénink a Tvoje pevné nervy
a trpělivost a trpělivost a trpělivost. v některých větších městech jsou v rámci ped.-psych. poraden i skupiny pro rodiče, to je dobré jako podpora ale i inspirace, co třeba někomu pomohlo.
@Anonymní píše:
Jak rozlišit ADHD a nevychovanost?
Začíná mě dost zmáhat syn. Na jednu stranu je to mazlík, a když je dobrý den, tak umí poslechnout, vydrží třeba 30 minut u pohádek… Hlavně když je sám s jedním dospělým, jak je víc dospělých nebo další dítě k němu, tak se předvádí.
No a pak jsou špatné dny, kterých je mnohem víc. Často neposlouchá, hlavně v krizových situacích - hladový, nevyspalý, přetažený, nadopovaný cukrem. Denně ho několikrát převlékám, protože se zmatlá jídlem, počůrá, umaže. U ničeho nevydrží. Začneme čít knihu a on u toho skáče a pobíhá, mlátí mě hlavou, cucá mi prsty, leze mi pod triko. Udělá to jednou a končíme se čtením. Což je taky špatné, protože špatně mluví a musíme hodně číst a trénovat mluvení.
Je to akčňák, pořád někde leze a pořád s něčím bojujeme. Jak není něco podle něj, tak je problém - nechce se oblékat, když jdu na sílu, tak se sám svlékne. Je hodně hlasitý, pořád ječí a křičí.
Jak se naučí nějaký zlozvyk, tak trvá dlouho, než se to zase odnaučí. Jednu dobu si opatlal pusu jídlem a chodil si to do ostatních utírat. Teď zase patlá veškeré jídlo a pití sobě do vlasů. Samozřejmě mu to nikdy neprojde. Pití mu seberu, dostane vyhubováno. Pokaždé ho svléknu a jdu mu mýt hlavu (což nemá rád) sprchou (což nemá rád ještě víc). Dostal i na zadek, asi 2 minuty brečel a pak šel a udělal to znovu.
Jsem důsledná, přísná a stejně s ním jsou problémy. Dělá to i manželovi a babičkám.
Ve školce byl zatím jen párkrát a už se tam předvádí a s někým se popral.
Mám se zamyslet nad výchovou, nebo ho objednat k psycholožce?
připomíná mi to mého syna s adhd, když byl mladší ![]()
@jenny.fields píše:
Je divny, ze pises, ze spatne dny prevladaji a vzapeti, ze je to spojeno s unavou, pretazenim, predavkovanim cukrem, hladem. Proc teda nechas k takovym situacim dojit?![]()
![]()
![]()
Je to jednoduchý. Já mám třeba doma dítě, co jí jednou za měsíc a prakticky nespí. ![]()
@Anonymní píše:
Jak rozlišit ADHD a nevychovanost?
Začíná mě dost zmáhat syn. Na jednu stranu je to mazlík, a když je dobrý den, tak umí poslechnout, vydrží třeba 30 minut u pohádek… Hlavně když je sám s jedním dospělým, jak je víc dospělých nebo další dítě k němu, tak se předvádí.
No a pak jsou špatné dny, kterých je mnohem víc. Často neposlouchá, hlavně v krizových situacích - hladový, nevyspalý, přetažený, nadopovaný cukrem. Denně ho několikrát převlékám, protože se zmatlá jídlem, počůrá, umaže. U ničeho nevydrží. Začneme čít knihu a on u toho skáče a pobíhá, mlátí mě hlavou, cucá mi prsty, leze mi pod triko. Udělá to jednou a končíme se čtením. Což je taky špatné, protože špatně mluví a musíme hodně číst a trénovat mluvení.
Je to akčňák, pořád někde leze a pořád s něčím bojujeme. Jak není něco podle něj, tak je problém - nechce se oblékat, když jdu na sílu, tak se sám svlékne. Je hodně hlasitý, pořád ječí a křičí.
Jak se naučí nějaký zlozvyk, tak trvá dlouho, než se to zase odnaučí. Jednu dobu si opatlal pusu jídlem a chodil si to do ostatních utírat. Teď zase patlá veškeré jídlo a pití sobě do vlasů. Samozřejmě mu to nikdy neprojde. Pití mu seberu, dostane vyhubováno. Pokaždé ho svléknu a jdu mu mýt hlavu (což nemá rád) sprchou (což nemá rád ještě víc). Dostal i na zadek, asi 2 minuty brečel a pak šel a udělal to znovu.
Jsem důsledná, přísná a stejně s ním jsou problémy. Dělá to i manželovi a babičkám.
Ve školce byl zatím jen párkrát a už se tam předvádí a s někým se popral.
Mám se zamyslet nad výchovou, nebo ho objednat k psycholožce?
já bych řekla, že zajít k psycholožce je na místě. A zkuste si přečíst knížku - Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly od Adele Faber a Elaine Mazlish a další dobrá kniha je Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldort.
ta první mi hodně pomohla v komunikaci s podobně založeným synem, jako je ten váš.
Co se týká jídla - když to dělá jen před někým nebo před vámi, není to jeho nějaký následek nevěnování se? Cítí už, že maminka je od rána napružená… (chápu, že je to náročné a pochopitelné, ale má to lavinový efekt), a on je pak také napružený a nejistý.
já jsem synovi dala vybrat, co bude chtít k snídani - dala jsem mu chlebík, příborový nůž a sám si ho namazal… potom mnohem raději jedl. také pomohlo pustit pohádku - potřeboval totiž silnější podněty a samotné jídlo byla pro něho nuda.
co se týká čtení - tohle je pro hyper dítě těžké usedět… pro rozvoj řeči bych se naučila krátké básničky nebo je napsala na kartičky a třeba při vaření nebo procházce si je říkat.
jak si čtu znova váš příspěvek, tak mám z toho dojem, že spolu se synem bojujete, kdo s koho… zkuste ty knížky… pomůžou ![]()
@Moise a syn má nějaký problém, nebo se to upravilo změnou výchovného stylu.
@3HE některé knížky mám načtené. Se synem je ještě horší to, že se s ním musí mluvit jednoduše, z očí do očí a používat stejná slova. Nevysvětlovat, neodůvodnovat. Jak má věta víc jak 4 slova, tak už to je k ničemu. Takže - „Jdeme ven. Vezmi si bundu.“ Když má bundu, tak mu můžu říct i o botech. To je jen příklad, ale podobně to funguje u všeho.
K tomu jsem se dívala na kurzy nevýchovy (u nás naprostá ztráta času). a ještě jsem četla Poznej svého Marťana (nebo jak se to jmenuje přesně) a Malý tyran.
Syn si snídani vybírá sám. Ráno se probudí, pomazlíme se, poňuchňáme, jde si do ledničky a udělá si sámošku. Pokud se ho snažím nějak nasměrovat, nebo změnit zajetý pořádek, tak z toho je jen nepochopení a vztek. V lednici je polička, kde má výběr a ví to. Takže někdy má jogurt a někdy třeba sýr, kaši, ovesné vločky. Namazané pečivo nejí.
U pohádek snídá často, ale efekt to nemá. Když se chce pomatlat, tak se pomatlá. I když nejvíc to dělá, když s námi jí i babička s dědou. Takové víkendové obědy, kdy nás jí 6, jsou velice náročné pro všechny strany.
On používá velice málo slov, takže musíme trénovat samotný rozvoj slovní zásoby. Na to potřebujeme obrázky.
Dřív u knížek vydržel i hodinu v kuse, ale čím je starší, tím to je horší. Včera jsme četli novou knížku a za těch 10 minut my cca 15× slezl z klína, oběhl pokoj, nakrmil morčata, nakrmil psa, udělal si pití… Pak jsem to vzdala. Básničky ho nezajímají. Umím opravdu hodně dětských básniček a on neumí ani jednu. Naposlouchá je. Když chodíme venku, tak skáče, věší se mi na ruku, popobíhá, zpívá si (jen neartikulovaně).
Anonymní - no jo…
dohodněte se k psycholožce… ![]()
pracovat s ním podle jeho možností… a ty knížky dětské číst po troškách…nebo jen prohlížet… pravda, obrázky jsou nutné - co třeba nějakou hru - lovení rybiček - obrázky - uloví, otočí, řekne…
Anonymní, už je větší, na prvním stupni ZŠ, problémy jsou, jiného rázu než když byl batole/předškolák. Ale souvisí to. Jako malý též nemluvil, nevydržel u knížek, byl divoký, nepoučil se z ničeho. Stokrát jsem mu ukázala následek něčeho, co dělá a udělal to znovu.
S jídlem se mi teda nic nepomatlával.
Některé věci pochopil hned, např. na procházce chodil celkem způsobně za ruku, ale jiné ne.
Ani teď není schopen udělat věc, kde musí koordinovaně provést několik pohybů za sebou.. zavazování tkaniček, jídlo příborem atd..
Chodíme na terapie, snažíme se na tom pracovat, ale je to hodně náročné.
Druhé dítě je v tomto ohledu „zdravé“, ačkoliv mělo stejný přístup, je úplně jiné, takový oheň a voda řekla bych
Řeknu něco, kývne, pochopí, udělá to tak. To u staršího neznám.
Kdysi jsem nějakou literaturu k tomu taky četla, zkoumala různé výchovné směry.. na něj ale toto nijak neplatí ![]()
@3HE my jen prohlížíme. Máme sérii Jaro, Léto a další podobné. Občas před spaním zvládne 2-3 minuty nějakého jednoduššího čtení.
Hry nezvládá. Nebaví ho, nevydrží. Nedávno jsem se ho snažila naučit Loto. Asi to pochopil, ale podruhé jsem se neodvážila.
@Moise to je přesné. Nikdy se nepoučí. 100× za den ho sundavám ze stolu, z linky, z opěradla gauče… Večer co večer skáče s rozeběhem do postele a ve více jak polovině případů se bouchne do hlavy.
My máme ještě staršího a ten je právě tak úplně jiný.
@Anonymní píše:
@3HE my jen prohlížíme. Máme sérii Jaro, Léto a další podobné. Občas před spaním zvládne 2-3 minuty nějakého jednoduššího čtení.
Hry nezvládá. Nebaví ho, nevydrží. Nedávno jsem se ho snažila naučit Loto. Asi to pochopil, ale podruhé jsem se neodvážila.@Moise to je přesné. Nikdy se nepoučí. 100× za den ho sundavám ze stolu, z linky, z opěradla gauče… Večer co večer skáče s rozeběhem do postele a ve více jak polovině případů se bouchne do hlavy.
My máme ještě staršího a ten je právě tak úplně jiný.
ten váš syn mi velmi připomíná toho mého - jediné, co nemají společné je zájem o knížky a hry - u toho se můj zklidní. Hry tedy jen krátce a lehké… ale chvíli vydrží.
Přeji pevné nervy a určitě si zajděte na terapii - ono se to potom člověku lépe zvládá, když dítěti více rozumíte proč to tak má
my zvládáme bez terapie, ale je to o nervy dost ![]()
@3HE on dřív právě měl knížky rád. Četli jsme denně i několik hodin. Dneska chtěl pohádku na dobrou noc. Nakonec jsem si ho vzala na klín a chytla mu ruce za záda a 3 minuty jsem ho držela jak ve svěrací kazajce.
On měl celkově dneska krizový den.
@Anonymní píše:
@3HE on dřív právě měl knížky rád. Četli jsme denně i několik hodin. Dneska chtěl pohádku na dobrou noc. Nakonec jsem si ho vzala na klín a chytla mu ruce za záda a 3 minuty jsem ho držela jak ve svěrací kazajce.
On měl celkově dneska krizový den.
možná by pomohlo mu dát něco do rukou.. plyšáka, pěnový míček… něco
@Anonymní píše:
@3HE zkusím, ale nevím, on vstává, vykřikuje, pobíhá, klepe nohou…
plyšák může číst s vámi… nějakou hru - dejte si před obličej plyšáka - že jste jako on
a váš malý ať si dá také… jako dvě masky ![]()
@lamicina jak jsem psala, cukry se snažím nedávat, protože vím, co to s ním dělá. S ostatními to je jiné, ale bohužel babičky mě nerespektují a i když ví, jak to je, tak mu to cpou „aby maminka neviděla“ a „aby si chudáček taky užil“.
Ale i bez cukru a dalších faktorů se chová hrozně. Jogurtem se popatlá ráno, když je vyspalý a bez vlivu cukru.
Uvedla jsem to hlavně jako jeden z faktorů, který na něj působí. Víc na něj působí únava, jak je unavený, tak se s ním neudělá nic. Když je pod vlivem cukru, tak je jen hodně akční.
A ano, nejvíc mi pomůže, když mi někdo řekne, jak s ním pracovat, protože je to s ním často hodně náročné. A ani by mi nevadilo, kdyby mi řekla, že je to výchovou.