Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Agresivní a záchvaty vzteku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.7.22 19:34
Agresivní a záchvaty vzteku
Ahoj maminky, mám syna 5.let a jeho chování je už nesnesitelné. Má záchvaty vzteku, z ničeho nic, klidně i každou hodinu. Trvá to už 3 roky. Když ho to chytne, řve, dupe, bije sourozence i mě, hází věcmi doma, venku se vším co uvidí. Je nezastavitelný. Nepomůže uklidnit, přejít na jiné téma, něco slíbit, když bude hodný, prostě nic.. už se nevíme s manželem rady a plácnutí na zadek taky nepomáhá, ještě přidá.. Ve školce je klidný, sedí v rohu. Jsme objednaní doporadny s poruchy chování, tam je ale dlouhá čekací doba. Treba nějaký homeopat, čínská medicína, nemá někdo zkušenosti? Uvítám každou radu. Díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.7.22 19:38
Homeopat a čínská medicína je vám celkem na nic, zádrhel je evidetntně ve výchovném přístupu, když jinde to jaksi funguje. Problém je v tom jak vy s ním komunikujete, co po něm chcete a nebo nechcete. Rozbitý je váš přístup, ne váš syn. Na nějakou případnou poruchu by se dalo uvažovat, kdyby byl nesnesitelný i jinde…
Dobrá věc, která na to dost pomáhá je videotrénik interakcí - najděte si někoho z vašeho okolí a zkuste se poradit a případně domluvit na tom, že se začnete společě učit spolu vycházet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 19:52
Jak jinak funguje ve školce. Zapojuje se do činností, má tam kamarády? Když sedí v koutě y zajímalo by mě proč. Drží se zpátky i jinde v kolektivu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.22 20:06
@Ou píše:
Homeopat a čínská medicína je vám celkem na nic, zádrhel je evidetntně ve výchovném přístupu, když jinde to jaksi funguje. Problém je v tom jak vy s ním komunikujete, co po něm chcete a nebo nechcete. Rozbitý je váš přístup, ne váš syn. Na nějakou případnou poruchu by se dalo uvažovat, kdyby byl nesnesitelný i jinde…Dobrá věc, která na to dost pomáhá je videotrénik interakcí - najděte si někoho z vašeho okolí a zkuste se poradit a případně domluvit na tom, že se začnete společě učit spolu vycházet.
http://spin-vti.cz/…-vti-trenera
prosím anonym jinak smazat
Píšeš nesmysly, náš syn se choval naprosto stejně doma agresivný, mlátil nás, napadal, kousal, kopal nic, nepomáhalo totálně nic, jinde andílek co sedí v koutě prostě zlatíčko a víš co má diagnostikovanou poruchu od psycholožky. Takže prosím tě přestan si tu hrát na vševěda
- Citovat
- Upravit
16.7.22 20:33
Zachvatum zkus predchazet. Vypozoruj spoustec. Hlad, zizen, unava, fyzicke nepohodli, zima, horko atd. muze taky zhorsit stav, takze toho se vyvarovat. Paklize je dite agresivni k lidem nebo nici veci, tak dite pevne chytnu a znehybnim. Pusstim az po uklidneni. Nedovolim mu ublizovat nebo nicit. Nikdy se fyzicky nemaji trestat deti, co jsou agresivni. Nikdy nepochopi, ze dospely muze a ono ne. Nejlepsi je ani neplacat. Uplne se tomu vyhnout. A pod studenou vodu taky nestrkej. Chytnu drzim a hotovo. On si to rychle rozmysli. At si v klidu rve a dupe, ale ublizovat a nicit veci nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 20:45
@Ou - ty jsi dnes dobře mimo. Ten „pokažený výchovný přístup“ jsi vydedukovala z počtu žab v rybníce, směru větru a že kohout dnes nekokrhal? 
Pseudo-intelektuálko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 20:52
@pocker U nás nesmírně pomohlo pracovat na tom, aby dokázala pochopit svoje emoce a nějak s nimi pracovat. Taky kolem pátého roku. Bylo to nesmírně vyčerpávající. U každého výstupu a záchvatu si sjet celé kolečko „chápu jak se teď cítíš..zlobíš se/si smutná/nudíš se/chtěla si radši..ujišťovat, že jsou takové pocity normální a mají je všichni, že se jí máme rádi i když se cítí a chová takhle a že můžeme najít řešení..Ze začátku jsme hodně dřeli na tom, aby si vztek vybíjela nějak přijatelně a nikomu neublížit. Určilo se, že může bušit do polstáře, do gauče a matrací, může křičet, ale lidi se nebouchají.
Po pár měsících se "stal zázrak“, začala za námi chodit, že „to chce vysvětlit a najít řešení“. Po scéně za námi začala chodit a objímat nás. Po roce od začátku tadytěch nových opatření je situace stokrát lepší, sama dokáže poznat kdy má vztek, kdy je smutná, říct z čeho a co by jí pomohlo. Kolikrát mi už poděkovala, že jsem jí pochopila, což je asi ta nejlepší odměna.
Ještě chci říct, že to absolutně neznamená, že si může dělat co chce, akorát se to neřeší křikem, plácáním a výhružkami. Je to teda metoda na dlouhé lokte a ze začátku velmi vyčerpávající. Jen si myslím, že by to mělo zaznít jako možnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 21:04
Už mi pár lidí řeklo, co to mám za zlobivé dítě, ze je nevychovaný.. nebo ze syn má zvláštní chování ať to řeším s doktory. Dnes jsem myslela, ze nás řidič vyhodí z autobusu, začal kopat do sedaček.. Bylo mi hrozně, nedokázal se sklidnit.
Ve školce je sám v koutě, nebaví se s nikým a doma je to teror, hned rýpe a otravuje staršího bráchu, který má PAS.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 21:07
@Kryptozoo a jak to řešit v čekárně u lékaře, v obchodě, dnes v autobusu plné lidí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 21:15
@Kryptozoo píše:
@pocker U nás nesmírně pomohlo pracovat na tom, aby dokázala pochopit svoje emoce a nějak s nimi pracovat. Taky kolem pátého roku. Bylo to nesmírně vyčerpávající. U každého výstupu a záchvatu si sjet celé kolečko „chápu jak se teď cítíš..zlobíš se/si smutná/nudíš se/chtěla si radši..ujišťovat, že jsou takové pocity normální a mají je všichni, že se jí máme rádi i když se cítí a chová takhle a že můžeme najít řešení..Ze začátku jsme hodně dřeli na tom, aby si vztek vybíjela nějak přijatelně a nikomu neublížit. Určilo se, že může bušit do polstáře, do gauče a matrací, může křičet, ale lidi se nebouchají.
Po pár měsících se "stal zázrak“, začala za námi chodit, že „to chce vysvětlit a najít řešení“. Po scéně za námi začala chodit a objímat nás. Po roce od začátku tadytěch nových opatření je situace stokrát lepší, sama dokáže poznat kdy má vztek, kdy je smutná, říct z čeho a co by jí pomohlo. Kolikrát mi už poděkovala, že jsem jí pochopila, což je asi ta nejlepší odměna.
Ještě chci říct, že to absolutně neznamená, že si může dělat co chce, akorát se to neřeší křikem, plácáním a výhružkami. Je to teda metoda na dlouhé lokte a ze začátku velmi vyčerpávající. Jen si myslím, že by to mělo zaznít jako možnost.
No, tohle zni super, ale jde to jen, kdyz dite prijme, ze se busi jen do polstare, postele matrace. Jsou deti, ktere nechteji busit do neceho, co to neboli. Me by zajimalo, jestli to byla pravda, chapala jsi, jak se ted citi? Me se prici rikat neco, co neni pravda. Takze, kdyz ten vztek vubec nechapu, tak nebudu rikat, ze ho chapu 
. Tohle je, jak z nejake knizky, tak me zajima jestli mas skutecne takove pochopeni. Predpokladam, ze to bylo jen nejake obdobi a holcicka nema nejake zavaznejsi problemy s chovanim? Zni mi to jako hodna holcicka, ktera si jen trochu nevedela rady se svymi emocemi. Asi se nepokusila rozmlatit svuj pokoj na maderu. Neumim si totiz predstavit, jak dite likviduje pokoj nebo me tluce a ja mu u toho v klidu rikam, ze ho chapu, ze ma vztek .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 21:21
@pocker píše:
@Kryptozoo a jak to řešit v čekárně u lékaře, v obchodě, dnes v autobusu plné lidí..
V autobuse okamzite vystupujeme a zbytek jdeme pesky. Neumi se chovat v autobuse=nebude jezdit autobusem. Pritozeny dusledek chovani. V obchode dite vezmu pod kridlo a odchazime. V cekarne u doktora dite zase odnesu a vratime se az po uklidneni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 22:07
@Oriseka Byla a dodnes je oproti vrstevníkům a řekla bych, že proti holčičkám tuplem víc emm. Prudká..startovací..přednas+aná..vzteklá 
Ve dvou letech byly ty výstupy tak děsné, že jsem vážně přemýšlela, jestli jí vůbec hlásit do normální školky a dumala nad alternativami- a to nejsem žádný velký fanoušek.
Když jí to chytlo vyházela třeba všechny věci ze šuplíků a poliček u sebe, vysypala mi kabelku a věci rozházela po bytě, ztrhala prádlo ze sušáku, knihy z knihovny, kopala do dveří, servala prostěradla z postelí a vytahala matrace..občas za řevu „všechno tady zničím“. Házela věci i po nás a snažila se nás tlouct, mačkat, škrábat..Asi to nebude takový mazec jako u zakladatelky, ale nebylo to rozhodně žádné decentní občasné pozlobeníčko 
Zlom v tom pochopení u mně asi nastal, když jsem jí běhěm nějakého zoufalého období prachsprostě ze zoufalství dala pořádně na zadek. Běžela pak brečet do kuchyně pod stůl, já brečela někde v předsíni na zemi a došlo mi, že tohle prostě nikam nepovede a musí se to nějak změnit.
Myslím, že můžu říct, že jsem se naučila oprostit od toho dospělého pohledu, co je a co neni hovadina co nestojí za to řešit. Prostě je nešťastná, že si v obchodě vybrala modrou sponku a doma se jí uleželo, že by radši růžovou. Naprostá blbost ano, ale přijala jsem, že pro ní je to zrovna v téhle chvíli strašný problém a obligátní „simtě dej pokoj, vybrala sis jí sama tak teď neřvi“ povede jen ke scéně, a že si prostě teď budeme 20 minut povídat, jak je normální, že si člověk něco rozmyslí a pak ho to mrzí, ale že sme už doma, vyměnit to nejde a vyřešíme to tím, že růžového koupíme něco jiného, až bude něco třeba. Například..
Vím, jak šíleně sluníčkově to může takhle podáno znít, a někdo si bude klepat na čelo, že takové štráchy pro každou blbost. Ale prostě tři roky jsem jen zakazovala, řvala, plácala přes prsty..jí to v ničem nezabránilo, já ničeho nedosáhla, nefungovalo to pro nikoho.
Ze začátku jsem u té fáze vykládání jak to chápu, měla tlak takových 200/100 a musela hodně zhluboka dýchat. Časem jsem se do ní už i dokázala úpřimně vcítit, hodněkrát jsem si u toho vzpomněla, co za blbosti jsem jako dítě považovala za strašnou křivdu a problém..někdy mi jí bylo i líto.
Jak říkám, ty začátky byly pro všechny nesmírně těžké.
A tu část s boucháním do určených věcí jsme řešili tak, že jsme ji prostě odvedli do ložnice kde nic moc jiného není a ten polštář před ní drželi jako boxovací pytel. Jak měla vztek vzala za vděk tím co bylo a unavila se prostě na tom, jak se přes něho snažila protlouct jinam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 22:10
Normálně s ním o tom promluv. Dítě není stroj a v tomto věku už leccos chápe. S emocemi se učí pracovat, v tomto věku má nejvyšší čas. Co jste s tim dělali dosud?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 22:13
@Anonymní píše:
prosím anonym jinak smazat
Píšeš nesmysly, náš syn se choval naprosto stejně doma agresivný, mlátil nás, napadal, kousal, kopal nic, nepomáhalo totálně nic, jinde andílek co sedí v koutě prostě zlatíčko a víš co má diagnostikovanou poruchu od psycholožky. Takže prosím tě přestan si tu hrát na vševěda
Jakou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.22 22:15
@pocker píše:
Už mi pár lidí řeklo, co to mám za zlobivé dítě, ze je nevychovaný.. nebo ze syn má zvláštní chování ať to řeším s doktory. Dnes jsem myslela, ze nás řidič vyhodí z autobusu, začal kopat do sedaček.. Bylo mi hrozně, nedokázal se sklidnit.
Ve školce je sám v koutě, nebaví se s nikým a doma je to teror, hned rýpe a otravuje staršího bráchu, který má PAS.
Takže už nějaké zkušenosti máte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
