Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bezdůvodný panický strach o vztah
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.2.17 00:21
@Heivka
Hodně podobná situace, děkuji 
já vím, že musím mít určitou toleraci a prostě chovat se normálně, když chci aby nám to fungovalo. Ale neumím ovládat svoje emoce nebo jak to mám říct. Když se mi chce brečet, tak to neumím ani minimálně zamaskovat. Vali se to ze mě i když chci moc přestat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 00:35
@Ztracenypripad Právě proti těm nechtěným slzám, je dobré v sobě nic nedusit a všechno řešit přímo. Musím říct, že tahle emoční nevyrovnanost se po porodu výrazně zhoršila, nedokážu se odpoutat, a člověk se pak opravdu cítí jako blbec, když není schopen přečíst dva řádky z pohádky na dobrou noc, protože jsou zrovna tak hrozně dojemné.
Osobně si myslím, že tahle přecitlivělost pramení z dětství, kde bylo pár ne moc hezkých situací, ale nejsem připravená to znovu otevírat a řešit. Prostě musím doufat, že mě ty slzavé řeky opustí dřív, než se budu muset vrátit do práce. Přeju hodně štěstí a pevné nervy v boji se slzami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 00:41
@Heivka
Moc Vám rozumím
Moc děkuji za rady, budu se snažit si to s přítelem nějak urovnat. A co se týče těch, uhm nehezkých vzpomínek z dětství, tak to s tím má podle mě rozhodně co k dočinění. Sama si pár takovejch nezapomenutelnejch chvílí občas přemítám ve snech.
Také přeji úspěšný boj a děkuji za motivační slova!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 01:12
Tohle vypada na uzkost, depresi. Zrejme jste velmi citliva. Je dobre se se sebou naucit pracoat. Zkusila bych psychologa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 05:59
@Ztracenypripad píše:
Zdravím
Chtěla bych se zeptat, jestli má některá z vás podobný problém a ví jak se s tím vypořádat. Takže vám zkusím popsat situaci, nebo spíš takové období, které mě trápí už posledních pár měsíců.
Vždycky jsem byla takovej ten stresující typ ženy, která měla trému kdekoli na veřejnosti, takže mě vždy doprováděl stres. Studentský stresový situace jsem tak nějak zvládala, ale v poslední době mě strašně často přepadá stres, začnu hned brečet, když se mi vybaví něco nepříjemnýho, jen tak. Třeba vařím oběd a najednou mě přepadnou nějaký hnusný iluze, který si nechci připustit, např. že nejsem dobrá přítelkyně, že by se mohl můj aktuální vztah (roční) rozpadnou, i když k tomu není sebemenší důvod a přepadá mě hroznej strach a panika, i když není žádnej důvod. Prostě se mi začaly honit hlavou takový myšlenky a nemůžu se toho zbavit. Jde hlavně o vztah, protože jsem s přítelem moc šťastná, až mi z toho hrabe a dělám tohle. Nikdy předtím se mi tohle nedělo. Jsem naprosto v pořádku, nemám žádný problémy a nejsem ani nijak nemocná.
Všiml si toho právě už i přítel. Předevčírem jsme se dívali na televizi a na mě přišly takové ty „mazlící“ chvilky, tak jsem se na něj nalepila a jelikož na to zrovna neměl náladu, tak ucuknul se slovy „teď nechci“ a ja si to tak moc vzala, až jsem se z toho rozbrečela. Kvůli takový prkotině.
Hrozně ráda bych tohle nedělala a začala myslet zase normálně, ale čím víc se o to snažím, tím horší to je..
Já bych to tipla na hormonální výkyvy, bereš hormonální antinu? Já to měla z ní… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
6.2.17 07:40
@Ztracenypripad Zkus se naučit zahánět špatné myšlenky. Bude potřeba to natrénovat. Jak Tě napadne něco špatného, zkus vědomě myslet na něco pěkného. A vůbec, zkus myslet úplně pozitivně. Je to docela dřina, nebudeš mít čas řešit negativní věci. Místo toho, že jsi špatná přítelkyně vědomě mysli na to, jak jsi báječná přítelkyně. A rozvíjej to pořád dál. Chce to ale trénink, na negativní věci myslíme úplně automaticky, ale pozitivní věci nám tak dobře nejdou.
- Citovat
- Upravit
6.2.17 07:41
@Ztracenypripad ahoj, já mám podobné stavy až teď, co mám dítě, někdy když není doma, přepadne mě hrůza, že se dceři něco děje, fakt je to hnusný, že třeba leží u silnice sražená autem a podobně. taky si připadám jako cvok. naštěstí to není často, tak jednou, dvakrát do měsíce. a vím kdy to vzniklo, poté, co jsem čekala další dítě a přišla o něj, tak mám občas tuhle paniku, už roky. Když by se to zhoršovalo, půjdu k doktorovi, ale ustupuje to.
U tebe mi přijde, že máte ve vztahu problém, jak píše @Aenne, normální chlap tě neodstrčí, když chceš přitulit. Možná je podobně nevyrovnaný jako ty? Možná se bojíš mu říct, co tě trápí, protože se bojíš jeho reakce? K psychologovi bych ve tvém případě asi zašla, my byli jednou s bývalým u manželského poradce a nestačila jsem se divit, co jsem se tam dozvěděla (exmanžel až tak nadšený nebyl 
)
Dej vědět jak bojuješ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 07:53
@Borůvka1990 píše:
Já bych to tipla na hormonální výkyvy, bereš hormonální antinu? Já to měla z ní…
Beru, a to docela krátce, 3 měsíce to budou. Napadlo mě, že to může být i z toho. Ale jak se toho mám potom zbavit, jestli je to z toho? Změna antikoncepce, nebo mám ještě počkat? Beru Menyan, kdyby jste měly některé stejný problém za kterým by stály prášky.
Je teda pravda, že jsme s přítelem oba dva dost nevyrovnaný osoby. Taky trpí nějakym stylem deprese a to vede k jeho výkyvům nálad. Z 90% je to správnej chlap, kterej se mě zasnate a bezprostředně mě miluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 07:56
@Sexynohy
Je pravda, že citlivá jsem strašně. Ale nikdy to nebylo tak silný. Já vím, že bych asi měka navštívit psychologa, když já jsem takovej stydlín. Asi si doma sednu s prítelem a zkusím to s ním probrat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 08:08
@Aenne
Já vím, my si ve všem rozumíme, jsme na sebe hodní a tak. Jen má občas svoje chvilky. Není to že by mu na mě nezáleželo. On si to zřejmě asi ani neuvědomuje. Vždy se mi příjde omluvit, že to tak nemyslel.
Možná jsem na něj moc uplá, proto mě doprovází stres
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 08:17
@Aenne
Nechci tohle dělat, ale zároveň se mi nechce nikam k psychologovi. Asi si zkusím sednout s přítelem a proberem to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 08:20
@Kobea
To se moc snažím. Občas to pomůže, ale ne vždy. Snažím se myslet na hezký věci, na každkou hezkou chvilku co jsme spolu prožili a tak. Jen je to těžký
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 08:32
@lenk
To mě moc mrzí 
Asi je v našem vztahu trochu problém, ale nevím jak ho vyřešit.
Přítel je hodný muž, ale občas mi příjde jako vyměněnej. Ve většině případech je moc milej, smějeme se spolu a tak. Ale občas mi příjde takovej jinej. Jak kdyby se vždycky na chvíli přepl do nějakýho jinýho režimu, v takový chvilky umí bejt nepříjemnej. Ale není to tak, jak vás píše víc, že by to nebyl správnej chlap. Spíš si myslím, že má taky nějaký problém. Asi by bylo fajn, kdyby jsme to spolu vyřesili, ale nevím jestli mám odvahu něco takovýho řešit. Ne že bych se ho bála, ale necítím se na to. On by po mě nekřičel v žádným případě, ani by nebyl hrubej, to ne. Spíš mám strach že to povede k hádce, řeknu něco špatně a pak se pohádáme. Z toho mám největší depku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 11:02
@Heivka píše:
@Ztracenypripad Právě proti těm nechtěným slzám, je dobré v sobě nic nedusit a všechno řešit přímo. Musím říct, že tahle emoční nevyrovnanost se po porodu výrazně zhoršila, nedokážu se odpoutat, a člověk se pak opravdu cítí jako blbec, když není schopen přečíst dva řádky z pohádky na dobrou noc, protože jsou zrovna tak hrozně dojemné.
Osobně si myslím, že tahle přecitlivělost pramení z dětství, kde bylo pár ne moc hezkých situací, ale nejsem připravená to znovu otevírat a řešit. Prostě musím doufat, že mě ty slzavé řeky opustí dřív, než se budu muset vrátit do práce. Přeju hodně štěstí a pevné nervy v boji se slzami.
Přesně tohle mě napadlo. Já jsem si z dětství nesla taky dost, co se vztahů k mužům týče, v dospělosti jsem to měla díky tomu komplikované, ale podařilo se mi z toho vyváznout a už to s sebou nevleču. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.2.17 17:30
Hele sem tam to taky mívám. Jsem s přítelem tak šťastná, že tomu asi ani nemůžu uvěřit, nebo nevím jak jsem si to zasloužila 
Ale ted uz je to vetsinou jen chvilkova slabost a hned si vzpomenu na to jak sme šťastný a jaké mám štěstí A víšs čím to může být spojené? Mě zjistili teď štítnou žlázu a to ovlivnuje hormony, takže i psychiku. Zašla bych s doktorovi, můžeš mít třeba i jen nějaké látky málo v těle, to také udělá dost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
