Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Byla jsem na tom podobně, roky trápení a následné zdravotní problémy.
Rozvod po 30-ti letech, kvůli němu jsem přišla i o práci a v 54-letech začínám se vším od začátku.
Mám stále spoustu stresu, starosti zase jiné a zásadní, ale to psycho doma už bych opravdu zažívat nechtěla.
Myslím, že je to opravdu úleva, když mi nikdo osobně neubližuje.
Mám jedinou radu, opravdu odejděte, pokud jste už na tom tak, jak píšete.
Děti nějak pořešte, až dospějí, pochopí..
Soucítím a držím pěsti.
@mokkk píše: Více
Fascinuje mě, kolik lidí úplně s klidem tvrdí, že alkoholismus je normální. Že ožrat se víkend co víkend do němoty a zabít tím víkend je běžná věc. Jsme chlastem nemocný národ. Alkohol by měl stát 3× tolik.
@Cenarius píše: Více
Presne tak
Já chlast z duše nenávidím, nejdřív matka (takže to znám z pohledu dítěte) a pak manžel, který to opravdu dotáhl do konce ![]()
@Cenarius píše: Více
Je to asi stejně normální jako marihuana, léky nebo drogy. Nicméně děti už vychoval. Pokud si chce s okolím zničit vztahy, jeho volba.
@mokkk píše: Více
No není. Z pohledu státu je k tomu úplně jiný přístup.
Je to smutné…asi jsi měla odejít už dávno.
Ja měla taky takového asi v mírnější verzi…chápu to. Kvartálního alkoholika je těžké poznat. Navíc kamarádky chlap taky pil nějak tak podobně a pravidelně dělal ostudu. Tak jsme si myslely, že je to normální.
Nejhorší je, že po rozvodu všichni přátelé řekli, že to s ním bylo hrozné, že se choval jak blb a nikam nás nechtěli zvát. Já se rozvedla když dětem bylo 8 a 10. Dcera už to začala vidět a to byl pro mě konec, když se o prázdninách o ně nestaral a jen chlastal…pomalu musela starat dcera.
Řesili jsme to i v poradně tam řekl, že chlastal kvůli mě…a psycholog řekl že si dělá srandu.
Co poradit je jasné: odejít a jak s dětmi když už jsou naočkované nevím
@Anonymní píše: Více
A jsi přestěhovaná, jak jsi tvrdila včera, že půjdeš do svého bytu?
Co děti, jak se rozhodly, jsou s tebou?
Jsem na přechodném místě, v bytě mám ještě podnájemníka. Děti zůstávají doma, kde mají zázemí. Jsme v kontaktu.
Aha, tak těch únikových cest jsi měla víc, to je dobře…
Divím se že děti nešly s tebou, u nás byly nejhorší situace, když děti musely být doma s ním bez mojí přítomnosti…
@Gerberka píše: Více
Když si vezmeš, že v tom v podstatě vyrůstaly, tak už jim jeho stav nepřijde až tak zvláštní. A pokud neútočí na ně, ale je agresivní na zakladatelku, tak se necítí být až tak v ohrožení.
@izabe píše: Více
Ano, přesně tak. Děti to berou jako normální stav. Na ně agresivní není.
@Anonymní píše: Více
Děti máš velké, odejdi. Sama v holobytě být nemusis- možná se za Tebou děti i zvířata časem přestěhují. A možná to osud vyřeší za Vás, bohužel, i takova možnost, že se manželovi dříve či později něco stane, tady je. A takhle - jeho motivace k léčení je jaká?