Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je víkendový alkoholik. Mám odejít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.11.25 10:20
Řešení jsi bohužel promarnila, odejít včas. Teď uz se tím musíte prokousat každý sám. Mluvila jsi o svém odchodu s dětmi? Jak to vidí ony? Není možné, aby tohle všechno nevnímaly a nevěděly, co se děje. Kam se stěhuješ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.25 10:23
Rozumím ti, můj táta strašně pil… taky ostuda, celá vesnice se mi smála koho mám za tátu. Když byl opilý, tak mě kolikrát i zbil a vždycky ráno dělal, že se nic nestalo… jako dospělá jsem se s ním ráno začala hádat, že kde je ten hrdina v noci, co mi vyprávěl jak stojím za h… dopadlo to tak, že slíbil, že toho nechá, realita byla taková, že se na tajnaka opijel dál… problémů bylo víc v rodině, nakonec jsem odešla a obrovská úleva… nakonec umřel na rakovinu… radu nemám, jen vím že kdo nezažil nepochopí
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.25 10:26
Mám svůj byt ve výlučném vlastnictví.
Synovi je krajně nepříjemné o tom mluvit, nechce si to rozházet u nikoho, takže strká hlavu do písku a nechce se k tomu diplomaticky vůbec vyjadřovat.
Dcera, jak jsem psala, vše bagatelizuje, ona v alkoholu problém nevidí, vlny podle ní dělám já, když mi to vadí…je to podle ní jen můj problém. Ona je velmi free osoba a má takové názory, že každý si může dělat, co chce, a nikdo nemá právo nikoho v ničem omezovat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.25 10:33
@Anonymní píše: Více
Můj otec byl také alkoholik, zemřel mladý. I proto mám možná snížený práh tolerance k alkoholům. Vrací se mi děsy z dětství.
- Citovat
- Upravit
8.11.25 10:36
Bohužel, tady je pozdě na nějaké jeho napravování. A on se ani napravit nechce. Alkoholik je schopný ti odkývat první poslední a pak je to pořád stejné, jsou to manipulátoři, kolikrát řeknou, že pijí kvůli tobě, lžou a podobně.
Pokud máš kam, odejdi. Tohle už lepší nebude. Jediné, co může být lepší je tvůj stav. Ale ne vztah s tímto mužem. Žádej o rozvod s odstěhuj se.
Dospělé dítě se bude muset rozhodnout samo, kde bude chtít žít a ať se rozhodne jakkoli, není to tvá vina. Je dospělý člověk, který je svéprávný. Mladší dítě bude předmětem projednání péče. Ale v tomto případě je naprosto jasné, komu do péče připadne, tudíž mladší dítě bude s tebou.
Další varianta je vyštípat ho z baráku. Ale už včera bylo pozdě na to se takového člověka zbavit. Už na nic nečekej, čekala jsi dost. Tento člověk ti nic nedává, pouze bere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.25 10:37
Tak pohled členů rodiny znáš, teď je to na tobě. Jít máš kam, tak jdi. Děsíš se samoty v holobytě, ale za mě není rozhodně horší než to v čem žiješ. Na tvém místě bych podala i žádost o rozvod. Nikdy nevíš, kam to tvůj manžel posune ( další požár, dluhy apod.).
Nejspíš to tak cítíš, ale ač je tvá situace neutěšená, tak to opravdu není na poslední řešení, jak zmiňuješ ve svém příspěvku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.25 10:38
@Anonymní píše: Více
Dala bych dětem možnost jít s tebou a pokud nechtějí, jsou dost velký na to, aby se rozhodly samy. Ty jsi měla ovšem odejít už daleko dřív a řešit tenkrát svěření do péče. Nerozumím tomu, proč jsi to neudělala dřív když máš svůj vlastní byt, ale to už nezměníš. Dej dětem čas, je to asi velká změna. Třeba názor změní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.25 10:38
Děti už jsou velké. Mají možnost se rozhodnou jak chtějí zit.coz ty vlastně taky. Nemusíš být někde kde se necítíš dobře a už vůbec ne s někým s kým ti není dobře. Na rovinu řekni dětem, že buď můžou jít s tebou nebo být s otcem ale ať si s ním laskavě poradí samý bez tvé pomocí, že už ty pro něj nic dělat nebudeš! Možná by stačilo kdyby párkrát dečka vzbudila aby viděly co otec dělá.
Hned po tom tvém zranění jsi měla odejít! Já už bych šla.
- Citovat
- Upravit
8.11.25 10:43
@Anonymní píše: Více
Asi bych vzala děti někam na oběd a tam jim ve zkratce vysvětlila své důvody odchodu. Stejně jako bych jim řekla, že bych uvítala, kdyby se rozhodli bydlet se mnou a pokud ne, ráda bych s nimi trávila čas, jak jen to půjde. Vynechala bych jakékoliv negativum kolem jejich otce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.11.25 10:44
@Larry148 píše: Více
To já všechno vím. Vystipatbz domů ho nepůjde, už začal dělat vše proto, manipulovat dětmi a hledat u nich zastání.
Syna od sestry určitě trhat nechci, jsou na sobě dost závislí. Nechci ho vytrhávat z prostředí, kde se narodil a žil celý život, mám tam zázemí, velký prostor, zahradu. Já mu můžu nabídnout jen pídí holobyt.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.11.25 10:47
@terien píše: Více
A to mám nechat velký dům s velkou zahradou, prakticky novostavbou alkoholikovi a odstěhovat se s dětmi do pidibytu ještě s velkým množstvím zvířat, které jsou moje?
Příspěvek upraven 08.11.25 v 10:49
- Citovat
- Upravit
8.11.25 10:49
Odcházíš pozdě. Ale lepší pozdě než nikdy. Dětem řekni, že k tobě kdykoliv můžou. Požádej o rozvod. Nebude to teď nejlehčí období, ale bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.25 10:49
Šílená situace…
Jedna z věcí, kterou by asi chtělo začít řešit, je nějaká „právní“ rozluka. Abys nemusela nést nějaké dluhy nebo jinou finanční zátěž. Podat žádost o rozvod?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.25 10:50
@Anonymní píše: Více
Tak do toho bytu se stěhuješ tak jako tak, ne? Jestli nechceš deti sebou, tak to řekni rovnou a nehraj tu divadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zkusím ve zkratce…můj muž je alkoholik cca deset let. Jsme spolu 25 let, děti 19 a 16 let.
Nemusí pít během pracovních dnů, o to více si to vynahrazuje o víkendech, prakticky celé víkendy propije. Možná se to nezdá taková hrůza, kdyby ovšem jeho opilecké stavy nebyly plné agrese. On se totiž jakoby přelupne a pak neví, co dělá. V takových stavech vede oplzlé řeči, obtěžuje ženy osaháváním, pokud jsme v nějaké společnosti, mluví hrubě, sprostě, trapně, ve společnosti usne s hlavou na stole, stydím se za něho.
Doma to pak pokračuje výbuchy vzteku, děláním naschvalů, křápáním dveří, otvíráním oken dokořán (máme domácí zvířata, která mohou utéct). Jednou, když jsem za ním chodila a zavírala to, co pootvíral, tak mě shodil z točitých dlážděných schodů s ostrými kovovými hranami, tak jsem skončila s odraženou ledvinou, otřesem mozku, nalomeným žebrem a podlitinami a odřeninami od těch ostrých lišt po celém těle. Byl u toho i syn.
Pití ovšem pokračovalo i přes moji opakovaně nabízenou pomoc. Přišly další průšvihy, další ostudy, děti vozí opilý autem. Loni na Vánoce vše vygradovalo, když celé propil, takže jsme neměli ani Štědrý den.
Pak otočil, napsal mail, ve kterém konečně závislost přiznal, navrhl sám, že přestane pít a kdyby ne, odejde z domu.
Vydržel půl roku a zase do toho totálně spadl. Ovšem naprosto změnil taktiku. Začal vše popírat, já si vše vymýšlím…podle něj, problém si dělám sama. Začal těžce manipulovat s dětmi, uplácí je, všechno jim dovolí, nejhodnější tatínek. Vše dělá proto, aby nemusel odejít ze společného domů, což před půl rokem sám navrhl.Dal si jasný cíl, vyštvat z domu mě, protože já jediná mám problém, on ne.
Samozřejmě jsem se snažila děti od jeho opileckých výstupů uchránit, takže se vše odehrávalo často v noci, když už většinou spaly. 99% procent času jsou zavření v pokojích, takže ani neregistrují, že táta chrápe opilý v křesle. Nemohou se na to dívat objektivně, to chápu, mají nás rodiče oba rádi.
Problém je s dcerou. Je sice dospělá, ale léčí se s psychiatrickou diagnózou, byla i v léčebně, a má velký sklon k závislostem také. Chodila i na adiktoligii. Takže problém alkoholu bagatelizuje a vidí to tak, že já braním tatínkovi v jeho svobodě, když chci, aby nepil. Je to přece jeho svobodná vůle.
V noci jsem nespala, v pět ráno jsem si sbalila kufr a odcházím. Jsem už psychicky na samém dně, v péči psychiatra, neurologa, s psychosomatickymi problémy, panickými atakami, depresemi, menopauza k tomu.Jsem ve stavu, kdy nejsem schopná už ani bezpečně řídit auto. Při myšlence, že budu sama v holobytě, bez dětí a zvířat, mě napadá už i to poslední řešení.
Z manžela mám strach, už když ho vidím, mě chytají stavy na zvracení, nemůžu s ním zůstat pod jednou střechou.
Trhá mi ale srdce, že musím odejít od dětí já, když jsem se ničím neprovinila, jen roky snášela tu potupu a ostudy. Vím, že je manžel i životu nebezpečný (jednou v opilosti způsobil požár, nebyla jsem doma, hasily děti, pak ho dlouho hledaly, odešel neznámo kam), takže mám i šílený strach, jak tam s ním budou žít dál.
Viděli byste jiné řešení této situace?
Příspěvek upraven 08.11.25 v 10:20