Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Anabáze s bydlením
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.10.22 14:49
Boha ne, nic sveho neprodavej… Ty dvě děti jsou vaše společné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.22 14:51
Jak pojedete na půl? On má na půlku baráku, když nemá nic nešetřeno?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.10.22 14:52
Hnala bych ho. Přijde mi vyčůranej a určitě bych nepřistoupila na to, že na přítele (ne manžela!) napíšu polovinu zděděné věci.
Když jsme s manželem kupovali dům (tu dobu jsme byli už více než rok manželé a spolu několik let), naprosto vůbec jsem neměla nic proti tomu, když si nechal napsat do smlouvy, že základ na hypotéku jde z bytu, který prodal a sám vlastnil před manželstvím. Já tím pádem mám „menší podíl na domě“, i když vybavení jsme koupili cca napůl a hypotéku platíme ze společnýho účtu, kam oba posíláme všechny svoje peníze.
Anonym kvůli financím.
Příspěvek upraven 22.10.22 v 15:06
- Citovat
- Upravit
ontarova.stara
22.10.22 15:00
Rozhodne nic neprodavej a nic na nej neprepisuj. Osobne si myslim, ze uz moznost bydleni jen za naklady je velky luxus.
Umim si predstavit situaci, kdy si vezmete hypoteku a z pronajmu tveho bytu budete financovat jeji splatky, ale vlastnictvi bych nemenila a neprodavala. A pokud ano, abyste meli na jistinu, rozhodne to nechej smluvne osetrit. U babiccina domu si osobne myslim, ze to nelze nejak rozumne vyresit. Protoze pokud budete spolecne financovat vyrovnani, bylo by logicke a slusne, aby na nem mel i on nejaky podil. Ale polovinu?
Ke vasemu „spolecnemu“ hospodareni radeji nic…
- Citovat
- Upravit
22.10.22 15:01
Mě napadá jen jediné. NE, NE a NE, v žádném případě a za žádných okolností na jeho nehorázné požadavky nepřistupuj. NIKDY! A zbav se ho, budeš mít víc místa pro sebe a děti i v malém bytečku. Ty dva tisíce (a více), co ti ten sobec a vyžírka dává, ti bude dál posílat jako alimenty, pokud to jsou vaše společné děti.. Stejně už je živíš v podstatě sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.22 15:01
No, rekla bych, ze tvuj byt, ty rozhodujes. Takže bych diteti udelala pokojíček a on at si trhne nohou, pokud se mu to nelibi, muze vypadnout. Ono by to asi bylo nejlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.10.22 15:03
@jkra píše:
Boha ne, nic sveho neprodavej… Ty dvě děti jsou vaše společné?
ano, společné
- Citovat
- Upravit
22.10.22 15:04
Ty děti jsou jeho a tvoje? on teda vlastně má pohodu za 2 litry měsíčně? holka, pošli ho kamsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.22 15:04
Co chceš vlastně slyšet? Dovolila jsi mu, aby s tebou oral. Tak to dělá. Pro svoji ex a dceru vše. Pro tebe nas.at.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
22.10.22 15:04
@Anonymní píše:
Ahojky,na některé věci člověk potřebuje pohled z venku, tak vám zkusím povykládat mé dilema, třeba vás něco napadne. Možná si i řeknete, že jsem blbá. Ale člověk tak dopředu nikdy nevidí.
Bydlíme s partnerem a 2 dětmi ve 2+1. Byt je mém vlastnictví. Přítel se ke mne nastěhoval po rozvodu. I když měl už tehdy 2× větší příjem, neplatil žádný nájem, nepodílel se na placení energií, jídlo jsme kupovali na střídačku. Měl auto, které jsem občas využívala tak jsem si říkala nebudu to řešit, a hlavně byla zamilovaná. Po roce mne požádal o zapsání trvalého bydliště, dostal ho.
Před rozvodem se svou ex a dcerou bydlel v domě 4+1 a spláceli hypotéku. Po rozvodu se vyvázal z placení a došel s holým zadkem. Vše nechal jí a dceři, prý aby dceru zajistil a měl rozvod rychle za sebou. Já jsem mu tehdy (cca 10 let zpátky) nechávala svůj byt když přijela na návštěvu jeho dcera a chodila na noc k rodičům nebo sestře. Nevěděli jsme, jestli spolu vydržíme a nechtěli dítěti motat hlavu. Taky si po nově nabyté svobodě začal plnit své sny (výlety a dovolené s kamarády, koníčky (zbraně, motorka), a asi trošku zapomínal nebo nechtěl myslet na spoření na budoucnost. Měl kde bydlet, že.
Když se nám měl narodit náš společný potomek, začali jsme řešit, jak s bydlením. Řekla jsem, půjdeme do většího. To ale, že on nechce! Že nechce do bytu, že chce do baráku. Říkám přechodně. Ne! V životě se nastěhoval dost. Když se rozváděl, to mu byla střecha nad hlavou dobrá asi kdekoliv. K mým rodičům do dvou generačního baráku taky ne. Ok, to nechce spousta lidí. Takže to vydrží. Tak do domečku mé babičky, už je v domově důchodců a pokud požádám a vyřeším si to s ostatními sourozenci, napíše ho na mne. Ano, ale jedině, že mu dám věcné břemeno nebo půlka jeho. To se mi moc nelíbí. Taky jste zděděnou či darovanou věc, napsali z 1/2 na partnera?
A když ne, tak budeme hledat společně dům, který nám bude vyhovovat oběma. A placení? Mám prodat byt, ať máme na základ hypotéky (naspořeno prý nemá) a pojedeme fifty - fifty. I když já jsem teď na RD a on chodí do práce (má 6× větší čistý příjem než je můj RP a na chod domácnosti mi přispěje 2000,– měsíčně). On jezdí po výletech s kamarády a já si mám počkat, až děti odrostou a že je to kompenzace za to naše bydlení, že nikdo by takhle nebydlel a už dávno utekl.
Všude kde chodí, rozhlašuje jak je naše bydlení neúnosné a já to nemíním řešit, že mne to vůbec netrápí. Trápí. A trápí o to víc, že on se nemíní vzdát své postele a udělat dětem pokojíček. Dávno bych už byla na rozkládačce v obýváku, ale to ne, pán chce svoji postel. Vůbec nevím jak to řešit. Nelíbí se mi, že já se mám vzdát všech svých představ a přistoupit pouze na tu jeho, nový společný dům, kdy finančně pojedeme napůl a mu zbyde dostatek na své koníčky a já budu počítat každou korunu abych vyšla. Chce společné bydlení, ale zachovat své koníčky. Finančně má za to, že přispívá do rodiny dost. Já si ale myslím, že pokud jednomu neprojde v obchodě platba pro nízký zůstatek na účtu a druhý odjede na 3 dny do Maďarska, tak je někde chyba. O tomhle se ale vůbec nemíní bavit. Prý až nastoupím do práce, bude líp.
Když to shrnu, vše je moje chyba a on je ten chudák, co jen trpí.
Omlouvám se, za delší text, nějak jsem se více rozepsala.
Sbal mu kufry a výhod ho a hned.
- Citovat
- Upravit
22.10.22 15:07
@j.a.n.i1 píše:
No, rekla bych, ze tvuj byt, ty rozhodujes. Takže bych diteti udelala pokojíček a on at si trhne nohou, pokud se mu to nelibi, muze vypadnout. Ono by to asi bylo nejlepší.
Bylo. Jednoznačně.
Jenomže to se mu rozhodně nebude chtít.
žije si zadarmo, úspory nula, a ještě si bude vyskakovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.22 15:07
Nebuď hlavně blbá a žádnou zděděnou nemovitost na něj nepiš! Ty máš své děti a své závazky.
Tenhle šlompák není schopný zajistit normální bydlení pro svoji rodinu. Stačí mu, že se mačkáte jak králíci v kleci. Ani nad tím neuvažuj vůbec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Ahojky,
na některé věci člověk potřebuje pohled z venku, tak vám zkusím povykládat mé dilema, třeba vás něco napadne. Možná si i řeknete, že jsem blbá. Ale člověk tak dopředu nikdy nevidí.
Bydlíme s partnerem a 2 dětmi ve 2+1. Byt je mém vlastnictví. Přítel se ke mne nastěhoval po rozvodu. I když měl už tehdy 2× větší příjem, neplatil žádný nájem, nepodílel se na placení energií, jídlo jsme kupovali na střídačku. Měl auto, které jsem občas využívala tak jsem si říkala nebudu to řešit, a hlavně byla zamilovaná. Po roce mne požádal o zapsání trvalého bydliště, dostal ho.
Před rozvodem se svou ex a dcerou bydlel v domě 4+1 a spláceli hypotéku. Po rozvodu se vyvázal z placení a došel s holým zadkem. Vše nechal jí a dceři, prý aby dceru zajistil a měl rozvod rychle za sebou. Já jsem mu tehdy (cca 10 let zpátky) nechávala svůj byt když přijela na návštěvu jeho dcera a chodila na noc k rodičům nebo sestře. Nevěděli jsme, jestli spolu vydržíme a nechtěli dítěti motat hlavu. Taky si po nově nabyté svobodě začal plnit své sny (výlety a dovolené s kamarády, koníčky (zbraně, motorka), a asi trošku zapomínal nebo nechtěl myslet na spoření na budoucnost. Měl kde bydlet, že.
Když se nám měl narodit náš společný potomek, začali jsme řešit, jak s bydlením. Řekla jsem, půjdeme do většího. To ale, že on nechce! Že nechce do bytu, že chce do baráku. Říkám přechodně. Ne! V životě se nastěhoval dost. Když se rozváděl, to mu byla střecha nad hlavou dobrá asi kdekoliv. K mým rodičům do dvou generačního baráku taky ne. Ok, to nechce spousta lidí. Takže to vydrží. Tak do domečku mé babičky, už je v domově důchodců a pokud požádám a vyřeším si to s ostatními sourozenci, napíše ho na mne. Ano, ale jedině, že mu dám věcné břemeno nebo půlka jeho. To se mi moc nelíbí. Taky jste zděděnou či darovanou věc, napsali z 1/2 na partnera?
A když ne, tak budeme hledat společně dům, který nám bude vyhovovat oběma. A placení? Mám prodat byt, ať máme na základ hypotéky (naspořeno prý nemá) a pojedeme fifty - fifty. I když já jsem teď na RD a on chodí do práce (má 6× větší čistý příjem než je můj RP a na chod domácnosti mi přispěje 2000,– měsíčně). On jezdí po výletech s kamarády a já si mám počkat, až děti odrostou a že je to kompenzace za to naše bydlení, že nikdo by takhle nebydlel a už dávno utekl.
Všude kde chodí, rozhlašuje jak je naše bydlení neúnosné a já to nemíním řešit, že mne to vůbec netrápí. Trápí. A trápí o to víc, že on se nemíní vzdát své postele a udělat dětem pokojíček. Dávno bych už byla na rozkládačce v obýváku, ale to ne, pán chce svoji postel. Vůbec nevím jak to řešit. Nelíbí se mi, že já se mám vzdát všech svých představ a přistoupit pouze na tu jeho, nový společný dům, kdy finančně pojedeme napůl a mu zbyde dostatek na své koníčky a já budu počítat každou korunu abych vyšla. Chce společné bydlení, ale zachovat své koníčky. Finančně má za to, že přispívá do rodiny dost. Já si ale myslím, že pokud jednomu neprojde v obchodě platba pro nízký zůstatek na účtu a druhý odjede na 3 dny do Maďarska, tak je někde chyba. O tomhle se ale vůbec nemíní bavit. Prý až nastoupím do práce, bude líp.
Když to shrnu, vše je moje chyba a on je ten chudák, co jen trpí.
Omlouvám se, za delší text, nějak jsem se více rozepsala.