Asi mi už hrabe na mateřské?!

Anonymní
10.5.20 17:34

Asi mi už hrabe na mateřské?!

Ahoj,
Jsem 4mesic po porodu druheho dítěte, nevím zda to vubec řešit. Dnes jsme se s partnerem pohadali (peče o děti, vztah mezi nami atd…), donutilo mě to přemýšlet… nevím jak o tom mluvit, mame problem se sexem (mě vadi že nejseou intimnosti né jen sex), ale proste vztah (jsem před ním strašně uzavřená, ale když se neco snažíme resit je z toho hádka a o diky tomu nemam ani chuť mluvit a řešit to)- on mi vyčítá že ja jej odmítám - a je to fakt, ovšem nejde s ním mluvit o tom proč - protože to prekrouti a nechápe), prostě mě intimnisti nezajímají, jsem jako by v tomhle bez “zájmu” - prostě jen jsem (nejde jen o sex), o děti se staram mam je rada, malý je zlatičko mala je sice rarach, ale tam je to v pohodě i když by se to dalo vylepšit - i když vim že mě má partner i malá rádi, tak večer až všichni usnou brečim nad tim, že jsem špatná máma, partnerka -vyčitam si že bych mela delat víc a lépe… Stejně tak i intimnosti - nechci aby mě partner ani viděl nahou (i když dle jeho slov které na mem dnes křičel, má mé telo rad a líbí se mu - což ja se s ním ne s né srovnat, vecne od meléka, uniká mi obcas moč, do toho se mi né a ne stahnout břicho, prsa jsou velké jak balóny a pak zas vysí jak psí uši), před partnerem se to snažím vzdy nějak “zahrát do autu” a delam si ze sebe legraci, ale i tak mě to štve

Partner mi pomůže s dětmi i domácnosti, jen cítím že je neco špatně, nevim zda je to hormony po porodu ještě i když už je to myslim dlouho…

A nejšvic se asi bojím, že nejsem psychicky OK, o čemž vím, že by mi to nakonec omlatil o hlavu, že nejsem schopná byt normalni

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
elibro
10.5.20 17:45

Tak psychicky v pořádku nejsi. A zoufalství tvého muže se nedivím. Akorát si za to nezasloužíš trestat, zasloužíš si trochu pomoci. A v první řadě sebe-lásky a sebe-laskavosti. Protože nevím jak k ostatním, ale k sobě se chováš strašně.

To ošklivý, nedokonalý tělo… Vám dvěma dalo dvě děti. Čerstvě. Tvůj muž to ví a má ho rád, se všemi jeho nedokonalostmi. A nejspíš tě má rád celou, proto mu chybí intimnosti.

Nevím, odkud tvoje nároky na sebe a stud plynou, ale nebála bych se vzít si to k psychologovi. Pravděpodobně se to dá shrnout pod 'normální" poporodní rozhoz, ale už ti to dělá takové potíže, že by nebylo od věci se sobě trochu věnovat. Trochu lásky sobě a zbude i trocha láska na tvou polovičku…

  • Citovat
  • Nahlásit
904
10.5.20 17:45

Mně přijde, že hlavní problém je nízké sebevědomí. Pokud cítíš, že nejsi psychicky v pořádku, vyhledej odborníka. Není to ostuda a dost dobře může jít o poporodní úzkost nebo dokonce depresi. Jinak to zase nevypadá, že byste měli až tak extrémní problémy, potřebuješ se trochu srovnat sama se sebou, přijmout se, víc se otevřít partnerovi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10095
10.5.20 17:56

Řekla bych, že máš psychické problémy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
265
10.5.20 18:18

No, mam to trochu podobne, kdyz chci s partnerem neco resit, taky to vetsinou vzejde v hadku, i kdyz hadky nesnasim a snazim se tomu vyhybat tak stejne. Se sexem, no, u nas zadne dotyky a předehry nejsou a nikdy nebyly.. Proste se jde hned na to a s tim se musim smířit, partner na to neni holt.. Taky mi pomaha s ditetem i s domacnosti ale proste nechci si to ani pripustit, ale taky cejtit ze neco je spatne.. Zrejme tvuj partner reaguje podobne jak ten muj, taky mam slabsi psychiku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
629
10.5.20 18:26

Jsi čtyři měsíce po porodu. To je dlouhá doba? Ne, není. Ono je u nás bráno poporodní období tak, že šestinedělí a pak je vše jako dřív. Což je naprostý nesmysl. Tvé tělo bylo 9 měsíců v jiném stavu a minimálně tolik potrebuje, aby se posunulo dál. Tvá psychika to samé. Já upřímně říkám, že jsem neměla sex celý rok po porodu. Manžel to zvládl a máme krásný vztah. Dokud jsem kojila hodně, sex pro mě nepřicházel v úvahu. Tak to prostě bylo, u první i druhé dcery. Důležité je, aby sis to s manželem vyříkala-proč se ti nelíbí tvé tělo, jak se citis. Jasně, chlapi se tváří, že na ty kecy moc nejsou. Ale něco z toho, co mu v klidu řekneš, v něm zůstane. A v další obdobné situaci se mu to třeba vyjeví. Nechci po sobě zázraky. Ať si dnešní doba zaměřená na super-výkon (matka, manželka, milenka, kariéristka, modelka-vše v jednom) říká, co chce- jsi pořád čerstvě po porodu a potřebuješ klid a soustředění na dítě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 18:49

Cítím se v podstatě úplně stejně. Máme dvě děti (necelé 3roky a skoro tříměsíční). Intimnostem se vyhýbám, ale v nitru bych moc chtěla, protože manžela miluju. Nicméně prsa jsem nemela hezka nikdy a ted je to naprostá zoufalost a zbytek těla také bida. Stydím se za nej. Nechci, aby me manžel viděl nahou. Deti mane skvele, ale náročné, malý je cely den na rukou. Manžel pomáhá absolutně se vším a je s námi dost, to nemůžu rict ani slovo. Celkove je mi ze sebe samotné mizerně. Když me posila se psem, na kolo, běhat, projet se autem, lehnout si, jit sit a cokoliv dalšího, tak nechci, mam z toho casu pro sebe hrozne vycitky a když uz jdu, tak z toho nemám radost, říkám si, ze mam být s detma a venovat se jim a ne se zaobírat nesmysly a nedilezitymi věcmi pro me.

  • Citovat
  • Nahlásit
7600
10.5.20 19:20

Asi by nebylo od věci navštívit odbornika než upadnes do depresi.. Jak vidíš, tvůj manžel tě má rád i s nedokonalostmi, tělo se pomalu dává do kupy, co se nedá do pořádku samo, tak dá cvičení, popřípadě nějaká plastika třeba.. Máš chvíli po porodu, tělo ti dalo 2 děti. Nemůžeš očekávat zázraky.. Měj se ráda, vždyť vidíš že tvůj manžel tě má taky rád. Nebuď nešťastná, jinak se to projeví právě na manželství a dětech…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 19:38

Pro mě je taky v různých stádiích mateřství nepochopitelný že se chlapovi libim, ale oni se sice kouknou na kdejakou babu ale z mojí zkušenosti to doma mají hodně propojený s psychikou, takže když tě miluje tak ho pritahujes. On samozřejmě vidí jak vypadáš, stejně jak ty vidíš jak vypadá on, a stejně se přece můžete přitahovat

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
11.5.20 20:34

Děkuji, dnes jsem to řešila u gynekoložky. Deloha jeste neni zavinutá, a jeďte mi naberr i krevní obraz, to by mohlo stát dle jejich slov i za celkovou vycerpanisti, únavou a stavem že je mimizerně… stejně tak mate i pravdu v tom že jsko žena jsem na sebe až moc přísná, když bych si s nim o tom promluvila, asi by to pochopil, ale moc se o tom bojím mluvit - jsk o intimnistech, postoji ke svému tělu, i tomu jsk se po pořídí citim (první den když za mnou mala přišla do porodnice kouknout na brášku - tak plakala, mě z toho bylo cely den smutno, měla jsem pocit že jsem ji tím ubližila, změn nám ni nebudu mít tolik casu a další spousta věci, i když vim zme je oba miluji a snažím se aby oba meli vše)…

A psychologa si vyhledam už jen asi kvůli sobě, nechci být tak uzavřena a nepřístupná - chci se naučit říct di o pomoc, kdyz ji potrebuji

  • Citovat
  • Nahlásit
430
16.5.20 18:16

Ale buď v klidu maminko :) jestli ti to pomůže tak já po prvnim porodu dle mého zosklivela ani časem se to nezlepsilo teď čekáme druhé miminko a úplně vím že budu vypadat ještě hůř ale muj muž mě miluje a i kdyz je moje tělo hrozné jsem obézní prsa hrozné vlasy stojí za prd pleť je taky podes ale naopak intimnosti s mužem mě povzbuzují a připadám si díky tomu alespoň trochu krásná po druhém porodu začnu intenzivně něco dělat se svým tělem apod. A věnovat se tomu abych se citila lépe a láska co mi děti dávají je nenahraditelná :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
904
18.5.20 06:29
@Anonymní píše:
Děkuji, dnes jsem to řešila u gynekoložky. Deloha jeste neni zavinutá, a jeďte mi naberr i krevní obraz, to by mohlo stát dle jejich slov i za celkovou vycerpanisti, únavou a stavem že je mimizerně… stejně tak mate i pravdu v tom že jsko žena jsem na sebe až moc přísná, když bych si s nim o tom promluvila, asi by to pochopil, ale moc se o tom bojím mluvit - jsk o intimnistech, postoji ke svému tělu, i tomu jsk se po pořídí citim (první den když za mnou mala přišla do porodnice kouknout na brášku - tak plakala, mě z toho bylo cely den smutno, měla jsem pocit že jsem ji tím ubližila, změn nám ni nebudu mít tolik casu a další spousta věci, i když vim zme je oba miluji a snažím se aby oba meli vše)…A psychologa si vyhledam už jen asi kvůli sobě, nechci být tak uzavřena a nepřístupná - chci se naučit říct di o pomoc, kdyz ji potrebuji

Držím pěsti :palec: i pár návštěv psychologa Ti může pomoct na spoustu let dopředu. Zvláště v tomto období s tolika změnami. A neboj, malá to zvládne a bude mít parťáka na celý život. Začátek není lehký pro spoustu dětí, co se najednou o mámu dělí, ale já si treba myslím, že sourozenec každému moc prospěje ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat