Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi nemiluji své děti stejně - co s tím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.3.16 22:23
@joker.l mám staršího syna. Vždycky jsem si přála holčičku, která se narodila jako druhá. Ona byla klidná, je tišší, poslušnější, mazlivější. Je i vizuálně dost pěkná a roztomilá. Pořád za mnou chodí a mazlí se.
Určitě jí nemiluju stejně jako syna. Moje láska k nim je úplně jiná, ale to neznamená že menší. Ani si nemyslím, že jde milovat obě děti stejně intenzivně. Obě miluju svým způsobem. Mazlím oba, oběma říkám že je miluju a oba stejně obdivuju.
Miluju je jinak, ale pro oba bych udělala cokoliv. není to menší láska, jen jiná láska 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.16 22:24
@joker.l Myslim, ze takovy prispevek napise jen hodna a laskava mama. Miminko je jeste male, potrebuje stalou peci, je porad na ruce, tak ma vice pozornosti. Je skvele, ze jsi pocity v sobe rozklicila a srovnala. Podle me je to prvni krok k „naprave“. Zkus ted par dni cilene tulit starsi ditko a prohlizej s nim treba jeho miminkovske fotky, rozdel lasku stejne. Urcite ti pozornost vrati a budes se sama citit lepe. Znam nekolik rodin, kde je oblibenejsi jedno z deti. A nejsou to zadne silene familije v exekucich a podobne. To mene laskou zahrnovane dite cely zivot neco vynahrazuje rodicum a nikdy to neni dost. A myslim, ze tenhle rodinny model vznikl prave s prichodem noveho clena a rodina se uz ze zajeteho stylu nevymanila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.16 22:25
Ja treba a i u prvniho ditka necitila zadnou extra euforii, zboznuju ji, udelam vse, postaram se, nechci aby mela hlad, trpela, mam o ni strach atd, libi se mi smich a pokroky, ale ze bych se rozvasnovala kvuli kazdymu bobku 24/7 to vubec neprozivam, necitim 
nevim proc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.16 22:32
@Makronka222 píše:
Ja treba a i u prvniho ditka necitila zadnou extra euforii, zboznuju ji, udelam vse, postaram se, nechci aby mela hlad, trpela, mam o ni strach atd, libi se mi smich a pokroky, ale ze bych se rozvasnovala kvuli kazdymu bobku 24/7 to vubec neprozivam, necitim
protože jsi normální 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.16 22:35
Jo, spraví se to, nejpozději až to malé miminko vyroste do vzteklého batolete 
Je to naprosto v pořádku tyhle pocity, jen je dobré nedávat ty rozdíly dětem nikterak najevo a chovat se k nim stejně, tzn dávat lásku i tomu staršímu, aby se necítil odstrčený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.3.16 23:14
Takový pocity jsem měla taky a občas ještě mám. První naprosto uřvaný, umíněný problémové dítě a doteď se s ním musíme pořád dohadovat.Ale milujeme ho samozřejmě.
Dcera naprosto pohodový kojenec, krásně spala, jedla všechno. Teď už teda vystrkuje růžky pěkně se vzteká. Mám k ní ale blíže citově. Starší je zavislák na tatínkovi a cítím jak se mi oddaluje čím je starší. Zrovna jsemdneska nad tím přemýšlela. Myslím si že dcera čím bude starší tak se city tak nějak rozdělí mezi ně rovnoměrně, ale pořád asi k ní budu mít blíže.
- Citovat
- Upravit
11.3.16 08:43
Stejné pocity jsem měla a přiznám, občas mám stále. Hlavně když se začne starší vztekat a vřískat a není možné jí uklidnit. Ale jak jste tu psaly, tak mladší začíná testovat mou trpělivost. Propnutí do luku, válení se po zemi. Když přijde nějaká ženská a začne na ní mluvit a ona se zvedne a jde a ní, mě by švihlo.
Někdy když tady lítají a vřeští obě, tak uvažuju, že se zdejchnu od obou a ať se postarají samy o sebe. 
Asi už potřebuju změnu. Už jsem si i rozmyslela prodloužení rodičáku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.16 08:47
@Alllousek taky jsem to obrecela a ted me ti mrzi ze jsem byla zklamana z kluka.. Jsem po dvou potratech a vypada to ze ty potraty byli holcicky takze u me je asi holcicka nemozna. Tak ted uz jsem stastna za kluka a hlavne ta zdraveho kluka.. Jen jsem to tak neak potrebovala vstrebat ze ta holcicka nebude.. 
a do tretiho bych sla taky ale manzel zatim nechce tak uvidime..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.16 08:55
Já myslím, že člověk má vždycky radši to miminko - pokud je miminko. Je to i dané přírodou, ochraňovat nejmenší.
Maximálně do 3 let se to usadí, neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.16 09:08
@Bobule151 píše:
Plně souhlasím. Měla jsem to podobně jako zakladatelka. Starší jsem milovala, pak se po 4,5 letech narodila mladší. A já najednou měla pocit, že ta starší mě štve, místy jsem na ni byla hodně drsná. Mladší byla sluníčko. Starší navíc sestru těžce nesla, navíc jsem ji vyřadila na půl roku z mš, protože byla hodně nemocná a já nezvládám nemoci dětí. Takže to brala jako příkoří. Naštěstí hodně zafungovali moji rodiče. A teď? Mladší je zuřivec, takže bych ji někdy nejraději někomu darovala
Presne, mladej mel obdobi vzdoru, mala byla sladke, usmevave, spici miminko, kazdy den kdy nemohl do skolky jsem byla nestastna, ted je male rok a je vztekla, dela potize s jidlem i spanim a mlady se zklidnil a je to zase naopak, ale rada je mam oba, jen me na stridacku stvou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.16 11:05
@joker.l Moje děti jsou v mnoha věcech odlišné a proto je ani stejně milovat nemůžu. Neznamená to, že jednoho milují ví a druhéh míň, jen je miluji jinak.
Dcera je mi blízká třeba za vlastnost nebo charakterový rys, který syn prostě nemá. Má ale zase jiné povahové vlastnosti, které jsou mi blízké, a dceři se vyhnuly.
Stejně tak pozoruji, že v určitých obdobích je jedno z těch dětí víc náročné, než to druhé, takže člověk má troche tendenci „inklinovat“ k tomu aktuálně menšími vysavači energie. Ale ono se to zase prohodí.
Pokud máš čtyřleté celkově náročnější dítko a k tomu 4 měsíčního ležáčka, co extra nic nepotřebuje, tak je jasné, že momentálně je Ti blíž to méně náročné dítě. Kdyby jsi měla malého uřvánka, budeš to strší milovat za to, že už se s ním domluvíš, pořád neječí a je samostatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.3.16 18:51
Achjo… 
Obávám se, že mám podobný problém… První dítě bylo pro mě vším… Ale člověk se kterým jsem ji počala, mě začal ničit, týrat, okrádat… A teď mám pocit, jako by se to otisklo v ní… Nehýčkám ji, jak bych chtěla.. Už je kapku starší… Bojím se, co mi řekne v dospělosti..
- Citovat
- Upravit
30.3.16 19:53
@Anonymní píše:
Achjo…
Svým citům asi neporučíš, ale měla by jsi se chovat ke všem svým dětem stejně, dát jim stejný díl lásky a péče, každé dítě si to zaslouží. Chovej se k dceři tak aby jsi se nemusela bát co ti řekne v dospělosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.3.16 20:03
@Anonymní píše:
No, muze to přetrvat. Znam velmi blízce ženu, která ma dva dospělé syny a jeden je uplne neschopný (8 let bez prace, bez zenske, bez deti, manuálně nezrucny, neumi ani moc mluvit - je zakriknuty),druhy je jeho opak, plus rodičům se vším pomuze, jelikoz ten prvni neumi nic vyřídit, zařídit, pritlouct atd.Koho si myslis, ze ma radsi? Toho 40leteho neschopaka, který s nima od 18 bydlí a jeste nikdy ani jinde nebydlel, hruza a des.
patologická kvočna. Soucit na nepravém místě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.9.18 08:41
Ahoj holky, mam takový problém mam teď tydeni miminko a pořad necitim tu vlnu obrovské lasky. Jsem spis jako robot dat najíst uklidnit dat do postýlky. Manžel mi strasne pomáhá,ale i tak je mi uzko miminko jsme moc chtěli a teď kdyz tady je tak není laska nechápu to. Prosím řeknete ze v tom nejsem sama.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
