Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kdy vám bylo nejvíc líto vašich dětí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.3.16 22:35
Kdy vám bylo nejvíc líto vašich dětí?
K založení diskuze mě přiměl včerejší zážitek. Byla jsem s 2,5 letým synem na hřišti jako každý den a přišla tam i mateřská škola s paní učitelkou. Syn byl ve svém živlu, hned k dětem běžel a vzal jednoho chlapečka za ruku, že s ním půjde ve dvojici. Chlapeček se chytit nechtěl a předevšemi pěkně nahlas prohlásil, že mu ruku nedá, protože slintá a tečou mu sliny 
Syn se nedal a chytnul se nějaký holčičky, která si s ním pak i hrála, ale mě v tu chvíli jako by projel srdcem ostrý nůž, bylo mi syna strašně líto 
Mázvětšenou nosní mandli a musíme na zákrok, to slintání je opravdu strašný, ale ta dětská upřímnost, bylo mi malýho v tu chvíli strašně líto. úplně děsím toho, až půjde do školky, že se mu budou děti smát a nebudou s ním chtít kamarádit. Kdy vám bylo líto vašich dětí? Máte někdo podobnou zkušenost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.3.16 22:39
Jednou někdy začátkem roku mi 6 letý syn řekl, že ve školce nemá kamarády, tak aspoň že tam má Matesa(brácha). to jsem teda tajně obrečela, jak to smutně říkal, musela jsem se otočit zády . on tam jinak chodí rád, nikdo s emu za nic nesměje, nikod mu neubližuje, oni kluci taky často chybí, a ostatní už jsou tam spárovaní jinak no, takže ho ke hře nikdo nevyzve, a on sám se se svojí povahou sám k někomu moc přidat neumí. 
a jinak samozřejmě při různých nemocích
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 22:44
Když ho vidím na hřišti, že by si fakt hrál s dětma (moc o ně zájem nejeví, ale vyjímečně by se rád přidal) a neumí jim to říct a nerozumí jim… to je pro mě hodně bolestivé
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 22:47
Mně je ho často líto, když vidím třeba v dětský herně, jak si chce syn (2roky) hrát se staršíma dětma a slyšim, jak nadávaj ať neotravuje a vypadne… naštěstí jim nerozumí a pořád se usmívá a vypadá to, že si z toho nic nedělá, ale mně je v tu chvíli smutno a zároveň mám trochu vztek na ty upřímný děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 22:47
@mahdalka zajimava diskuze. Mam teprve 17 mesicni a lito mi ji je treba kdyz jsme na navsteve, v kolektivu lidi a ona nekomu neco „rika“, smeje se na nej a dotycny si nevsima.
Nebo kdyz je s detma, chce udelat „mala“ tomu diteti a ono ji bouchne (dite je povetsinou starsi, takze nekdy surove).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.16 22:52
Je mi líto syna, když ho nevzali kvůli respiračním problémům na vysněnou vysokou školu.
Je mi líto dcery která je v lázních, kde se k ní chovají jako k otravnému hmyzu.
Je mi líto dalšího syna (12), který je velmi citlivý a když se někoho zastává a povídá ostatním, ať toho nechají, tak začne brečet a všichni se mu smějí.
Je mi líto posledního mrněte, když bezelstně něco dělá, ukazuje, zkouší a tchýně nebo švagrová ho sprdnou a snaží se ze sebe dělat mistryně světa ve výchově.
Díky za zachování anonymity, nechci, aby mě odhalili sousedi.
Anna
- Citovat
- Upravit
9.3.16 22:53
Mně osobne je líto 2leté dcerky, když ji predávám tatinkovi(jsme rozejití)..Špatne ty presuny snáší, hodně pláče… 
7letého syna mi bylo nejvice lito, když mu nedávno trhala zubařka zub-stoličku, ve kterém mel zánet..Byl hodne statečný, ale v očích bylo videt, že má strach, protože i ten zub šel špatne ven, musela mu to hodne opíchat znecitivující injekcí…Stala jsem mu u hlavy a hladila ho po tváří…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 22:56
Zrovna nedávno. Dcera a syn kamarádí s podobně starými kluky od vedle. Nedávno u nás zazvonili, že jdou na návštěvu. Tak jsem to brala a syn za chvíli přišel, že kluci nešli dál, protože nebyla doma i dcera. Nedokázal pochopit proč si s ním nechtěli hrát, když normálně si vždycky hrajou všichni dohromady. Pořádně to obrečel a já jsem ho hrozně litovala, protože jsem mu nemohla nijak pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 22:57
@Margery píše:
Když ho vidím na hřišti, že by si fakt hrál s dětma (moc o ně zájem nejeví, ale vyjímečně by se rád přidal) a neumí jim to říct a nerozumí jim… to je pro mě hodně bolestivé
To taky někdy znám, ale spíš ze druhý strany, že syn je hodně kamarádskej, pořád děti objímá, hladí, chce si s nima hrát a oni ho kolikrát odženou Ale jednou se přifařil ke kelukům co jim bylo asi 6 let, chtěl si s nima hrát s autíčkem a jeden z nich mu řek, že si s ím hrát nebudou, že je mrně - syn se rozpřáh a než jsem stačila doběhnout a zareagovat, tak mu ubalil pěknou facku 
Kluk běžel mamince žalovat, že támhleten malej kluk ho uhodil, já se pak mamince omluvila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 22:57
Máme 16 měsíčního syna a mě je ho vždycky líto, když jdeme na dětský hřiště a on je nadšenej, že tam jsou prolízačky a hlavně děti. Vždycky si někoho vyhlídne, běží k němu, usmívá se na něj a chodí kolem něj, ale nikdo si s nim nechce hrát.. Vždycky od něj utečou, odstrkujou ho nebo řikaj ať jde pryč. Naštěstí tomu nerozumí, ale já mám vždycky co dělat, abych se nerozbrečela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 22:59
Neshody na hristi, v hernach, odmitnuti jinymi detmi moc neresim. Pokusim se to spolu s ucastniky situace vyresit, max memu ditku vysvetlim situaci. Beru to tak, ze i odmitnuti je vychovna lekce.
Co aktualne resim, jsou me reakce vuci detem. Mam hodne ubrecene miminko. Pulroku jsem se nevyspala. Kazdy den me do nepricetnosti vytaci nase skoro ctyrleta. Do toho se nakupila prace, kterou nemam na koho prevelit. A dnes to tak nejak vsechno vybublalo a vybouchla jsem servala jsem i kvitko, ze vadne. Az slzy me dcery a plac miminka me zastavilo.
Takze nejvice mi bylo lito deti dnes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 23:02
A ještě mi bylo syna neuvěřitelně líto, když měl zánět spojivek, ale na očním to nepoznali a protože v té době spad i ze stolu, tak mu dělali rentgeny,3 dny nás hospitalizovali v nemocnici na pozorování, dělali mu EEG, CT a nespočet neurol. vyšetření, dokonce i lumbální punkci, z čehož jsem se málem zhroutila a nakonec nás propustili s tím, že nic nenašli a diagnoza je nezjištěná. Nedá se zapomenout jak syn trpěl, plakal, naříkal a celý noci nespal, protože ho pálily očička a neměl žádný léky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 23:04
@Labuť19 píše:
Máme 16 měsíčního syna a mě je ho vždycky líto, když jdeme na dětský hřiště a on je nadšenej, že tam jsou prolízačky a hlavně děti. Vždycky si někoho vyhlídne, běží k němu, usmívá se na něj a chodí kolem něj, ale nikdo si s nim nechce hrát.. Vždycky od něj utečou, odstrkujou ho nebo řikaj ať jde pryč. Naštěstí tomu nerozumí, ale já mám vždycky co dělat, abych se nerozbrečela.
Tak tohle znám bohužel taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 23:05
Když jsou nemocní což u nás naštěstí často nebyva. Nebo když vím, že jednou za čas jedou k prarodičům tak jak teď jarní prázdniny, nebyli tam dlouho a oni je i o prázdninách nutí jít spát ve 20h.tak to je mi jich líto, že to je u nás školní vecerka, prázdninová a víkendova je volná. Ale pomoct jim nemůžu, když sami chtějí na prázdniny a pak si doma stěžuji babička nas nutila… Nutila nám to a ono jíst.
Nebo teď mi bylo líto naší prvnacky, pokaslavala dost, ale doma na marodeni to nebylo, jen by zameskavala, tak do školy a do druziny šla, ale na gymnastiku s holkama nemohla, tak to mi v šatne skoro brecela, že má gymnastiku proč nemůže.
Nejvíc mi ji bylo lito, když jako následek po rotavirech chytala každý zvraceci, prujmovy bacil trvalo to skoro 3r. než se ji srovnala imunita. Mladší dva dohromady nikdy tak nezvraceli a netrpěli, jak nejstarší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.16 23:07
@Pomka píše:
@mahdalka zajimava diskuze. Mam teprve 17 mesicni a lito mi ji je treba kdyz jsme na navsteve, v kolektivu lidi a ona nekomu neco „rika“, smeje se na nej a dotycny si nevsima.
Nebo kdyz je s detma, chce udelat „mala“ tomu diteti a ono ji bouchne(dite je povetsinou starsi, takze nekdy surove).
Z toho si nic nedelej, to je zakon hriste, ktery se treba take naucite, zalezi na okolnostech. Neni to nic osobniho. Zkus se podivat z druhe strany a mozna uz pak nebudes nechavat delat mala. Kdyz se to povede a sejdou se dve deti ochotne delat mala, tak je to prijemny zazitek. Jenze jednou prijde dite a misto mala plesken necim po hlave, po druhe kychne a naslinta do obliceje, po treti hned po mala vyrve hracku z ruky, po ctvrte na nej spadne celou vahou a pomlati se ten dole, po pate pichne prstem do oka, po seste namatla susenku z ruky do vlasu… A takto by se dalo pokracovat. Takze deti sbiraji zkusenosti a nakonec radeji pred mala utecou nebo radeji majznou jako prvni. Tot ma zkusenost - me deti ustupuji a chytaji za rucicku, nekdy se nechaji neduverive pohladit. A to jsou oba kontaktni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
