Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@bea6 píše:
Zrovna dnes vecer. Sla jsem s detmi ven, uz byla tma. Syn (3,5) se podiva k nebi a zasnene, ale vazne řekne. Vidíš ty hvezdy? Ano. Je tam i tata, ze jo? Ano. Tato podívej mam pistol, táta říká ze ma taky a taky ze uz mamo nemáš být smutná.
To se mi srdíčko sevrelo. A začala jsem polykat slzy. A to je peklo.
@Králičice píše:
Když jsem viděla svého syna umírat..I když v té době možná asi už ani ne - věděla jsem, že už ho nic nebolí, ale jsou pocity, které se nedají zapomenout
.
Jinak se strašně bojím, když děti pláčou a já nevím PROČ.. A nemůžu jim pomoc
Když byli synovi dva roky, přítel od nás odešel, opravdu ráno odešel do práce a už se nikdy nevrátil. Syn stál často u okna a volal"Káko, de si, káko".To se mi koulely po tvářích slzy, vím že se malýmu hrozně stýskalo. Ještě po dvou měsících kdy jsme spolu byli nakupovat, dal do košíku šišku salámu a říkal, že to koupíme tátovi, to jsem bulela taky, protože přítel nám několik měsíců nedal ani korunu a syn na něj takhle myslel ![]()
Jak tady čtu některé příběhy, tak jsem musela i slzy utírat.
Mého syna mi je líto akorát každé ráno, protože vím, jak nesnáší vstávání. To má po mě.
Ale jinak nemám důvod své děti nějak litovat. Jsou zdravé a snažíme se, aby měli krásný život i dětství.
jsem ráda, že je jeste v ničem litovat nemusím. Ale jako matka vím, že v dospělosti nebo v puberte je něco trápit bude.
@Anonymní píše:
Když byli synovi dva roky, přítel od nás odešel, opravdu ráno odešel do práce a už se nikdy nevrátil. Syn stál často u okna a volal"Káko, de si, káko".To se mi koulely po tvářích slzy, vím že se malýmu hrozně stýskalo. Ještě po dvou měsících kdy jsme spolu byli nakupovat, dal do košíku šišku salámu a říkal, že to koupíme tátovi, to jsem bulela taky, protože přítel nám několik měsíců nedal ani korunu a syn na něj takhle myslel
toto a umrti tatinka, to jsou moje nocni mury… jak takovymu prckovi vysvetlit, ze tata neni, desny… posilam spoustu sill ![]()
Je mi strašně líto svejch dětí, že jsem jim nedokázala zajistit život v úplný rodině. Ale na to musí být dva a když jeden nechce, tak se holt nedá nic dělat, no.
Obcas je mi i lito dcery, kdyz jdeme mezi deti a ony si hrajou, behaji a ta moje je pozoruje, chtela by se zapojit, ale jeste nebeha. Kdyz chce vozit kocarek, tak s nim chodi po kolinkach. Mrzi me, ze si jeste nemuze „normalne“ hrat s vrstevniky.
Holky, omluvte anonym, prosim. Muj syn chodi do pripravky v specialni skolea s nim tam chodi jedna holcicka. A muj syn je na tu holcicku strasne fixovany, dokonce ji chtel darovat prstynek
. Ke vsemu je syn postizeny, takze emocialne reaguje obcas neprimerene. Kdxz jeho spoluzacka zrovna neprijde do skoly, tak chlapecek strasne place, uplne nestatsne a vola: ja chci Xxxxxxx ( dosadte jmeno jake chcete)!". A to mi fakt trha srdce, jak je z toho hotovy. Anonym je proto, ze prispevek je tsk specificky, ze by me mohl nekdo poznat.
Mně bylo nejvic lito Tomáška když mi sem rekne ze nehce do skolky ze si s nim nechtej hrat nebo ze se mu posmivaji pac si hraje s holkama
a nebo ted ceka ho operace kyly a mam strach na jeho reakci na narkozu…
Chtela jsem napsat, ze mi ted bylo lito dcery, kdyz se dozvedela, ze ji neprijalina sestilety gympl, ale co ctu prispevky od anonymni a salamu pro tatu, kralicice a bea6, tak mi to je trapne to uplne psat.
Inko Hanka, protoze se jedna o dceru a ona se hrozne stydi, ze se tam nedostala.
@mahdalka Mě bylo dcery nejvíc líto před dvěma lety, když jí bylo pět a byla tři týdny v nemocnici a šlo jí o život a já jí nemohla nijak pomoci ![]()
Nechci se te opravdu nijak dotknout, ale ja bych uz po prvni proplakane minute deti popadla a nenechala je te osobe v „ peci“.